Sidebar

29
čt, čen

Blogosféra
Typography

Předchozí díl historického ohlédnutí za médii pro ukládání dat nám představil děrné štítky. Dnes se podíváme na další stupeň ve vývoji - děrné pásky.

Jeden jediný program zpracovaný na děrných štítcích zabíral mnohdy celou krabici od bot, kterou si programátor musel donést z domova. Nedej Bože, pokud zakopl o nějaký rantlík. Zvýšená hustota záznamu na děrných štítcích již neodpovídala potřebám a množství zpracovaných dat, průmysl rostl, rodilo se více telat a kukuřice se sela na čím dál větších meliorovaných lánech. Na světě se tak objevují děrné pásky.

Děrná páska

Jejich zavedením dochází k "razantnímu" zrychlení zápisu čili děrování i čtení médií. Data se na pásek ukládala sekvenčně. Kontrola správnosti dat se prováděla pomocí tzv. paritního bitu. Děrné pásky našly využití i v telegrafii.


Postupem času a vlivem nevýhod papírových pásek (vlhkost, potkani, sekretářky apod.) se sem tam objevila i páska kovová. Ta mívala šest (i osm) stop. Pět z nich bylo pro záznam a jedna se používala jako vodící.

Pokud bylo třeba přivést do počítače stejné údaje několikrát za sebou, stačilo přilepit oba konce k sobě a vytvořit tak smyčku.

Snímač děrných pásek

Životnost děrných pásek  závisela na způsobu čtení, na dokonalosti zařízení a na zrychleních vznikajících při posuvu. V samočinných opakovacích děrovačích se dala poměrně rychle, a téměř bez lidské obsluhy, zhotovit kopie a touto kopií pak nahradit opotřebovaný pásek.
Hustota záznamu informace na děrných páskách bývala v nejlepším případě přibližně 1,5 až 2 znaky na 1 cm2.

Schema derne pásky

Pásky se používaly ještě v první polovině 80.let minulého století, kdy sloužily jako paměťová media pro sálové počítače.

Vedle svého původního určení u nás získaly pásky i další druh využití, který je vynesl do obliby i mimo automatizační obec. Vzhledem ke svým barvám a délce byly po seskládání používány jako doplněk výzdoby vánočního stromku ať už v podobě papírového řetězu nebo (pokud byl člověk šikovnější) hvězdy.

Vánoční hvězda; Foto: stránky Jana Kučery

{jacomment on}