Sidebar

21
po, srp

Blogosféra
Typography

Projektant projektuje, rozpočtář rozpočtuje, investor investuje a stavbyvedoucí všechny trpí. Celkem nic nového pod sluncem. A samozřejmě je to tak v pořádku. Na první pohled. Jenže dodavatel staví podle projektu a investor nemámá k dispozici neomezené prostředky. Spoléhal se na kubíkovou cenu podle tabulek nebo na cenu, kterou mu zpracoval rozpočtář. Bohužel v 90% projektanta a tedy také podle projektu. Zpravidla, že? Dalo by se tedy říci, že projekt dané stavby je základem všeho, co se dané stavby týká.

 

V počátcích své stavební kariéry, bez zásadního stavebního vzdělání a jen na základě selského rozumu a snaze se všechno naučit co nejrychleji a za pochodu jsem se věnoval čistě a jen výhradně tzv. přípravě. O té dnes psát nebudu. Pro neznalé to znamená, že jsem se staral o výběrová řízení na jednotlivé části stavební zakázky. Podkladem mi k tomu byl pro mne tehdy neuchopitelný rozpočet, projektová dokumentace a obchodní zákoník. Už tehdy jsem se stával bezvýhradným nepřítelem projektantů, kteří přes všechnu svojí všeobjímající vesmírnou moudrost plácali jeden nesmysl za druhým asamozřejmě omezeni prostorem a financemi na projekt. Nebojím se říci, že ve středověku by 95% dnešních rádoby projektantů skončilo na šibenici.

Při přípravě jsem zjistil, že zpracování výkazu, tedy kalkulace stavby projektantem a jeho následné ocenění je věcí nikoli vzdělání, ale především selského rozumu.

Projekt je jedna věc a rozpočet věc druhá. Obě činnosti spojuje vysoká úroveň kreativity a představivosti. Papír snese všechno, ale kalkulačka bohužel nikoli. Po večerech jsem se učil sestavovat výkazy, rozpočty a procházel ceníky jeden po druhém. Položku po položce, abych pochopil co mohu najít, když budu hledat. 

Přípravář má za úkol rozpočet zpracovaný v mnoha případech neumětelem projektantem napasírovat na skutečnost a sehnat někoho, kdo to ve výběrovém řízení za tu cenu vůbec dokáže "urobit". Někde se prodělá, někde se vydělá. Noční můra. Zvlášť po přečtení smluvních podmínek. Přípravář denně pátrá v rozpočtu po položkách, které tam nejsou a které stavbyvedoucí, nebo zkušenější odborník z řad subdodavatelů potřebuje  a posléze i požaduje jako vícepráce. Samozřejmě, a to protože se na tvorbě rozpočtu své vlastní činnosti nepodílel. 

Na ty neznámé bohužel nemáte zdroje ani položku, tak si cucáte mnohdy i palce u nohy, abyste zvládli jekot a vřískot vedení – „Jak to ten posranej rozpočtář spočítal ?“, nebo "Na co ten blboun projektant myslel, když to kreslil?". Někdy je třeba zatnout zuby a nesnažit se vysvětlit skladbu položky, normu a vše co s tím souvisí.

Kdysi v podstatě neexistovala žádná výběrová řízení ani na projekt ani na zakázku. Hrady se stavěly s větším umem a rozumem bez výběrových řízení. Ano existovala robota, ale dnes to není o nic lepší.

Rozpočtář potřebuje praxi na stavbě a v přípravě, jinak je to robot s kalkulačním programem. Mezi programy, které rozpočtáři používají je dnes číslo 1. program brněnské společnosti RTS a.s. BuildPower S. Následuje pak program KROS (využívající ceníků URS) a Callida, která není primárně stavařským programem, ale snaží se. Naučit se používat tyto programy je věc počítačové gramotnosti - hračka. Naučit se technologické postupy realizace stavby je už složitější. Mnohdy si i vysokoškolsky vzdělaní stavaři myslí, že je znají - prd znají. Je to samý debil nebo blbeček. Práce rozpočtáře souvisí s velkou představivostí a fantazií. Rozpočtář nemůže trpět nedostatkem klasické IQ, musí být pečlivější než ti pečliví a trpělivý než ti nejtrpělivější. 

Program je jen nástroj a sestavit výkaz pro stavbu je souhra širšího vzdělání, selského rozumu a jak sjem uvedl kreativity. Kalkulant je ekonomický projektant. 

Kdysi to rozpočtáři měli jednodušší, projekty se zpracovávaly (víceméně) řízené prováděcím předpisem, tj. obecnou normou, ČSN byly nejen platné, ale i závazné a hlavně: ceny byly pevné. Kubík stejného betonu stál stejně tolik v Praze jako v Bratislavě nebo třeba v Berouně. DNes je rozptyl více než 50% jen v okruhu 10 km od stavby. Zejména v Brně s deseti betonárkami. Práce přípraváře staveb a tím méně rozpočtáře se v uplynulých letech změnila jen pramálo k lepšímu. Dnes v době uspěchané je projekt hotov za týden a rozpočet s výkazem také. Zrovna nyní se potýkám s prací "rozpočtáře" jedné nestavební firmy, kde byl rozpočet na dva bytové domy hotov za víkend - výsledek - katastrofa je slabé slovo. Rozpočtáři vymírají. 

Tzv. ekonomická krize udělala na stavebním trhu neskutečný chaos. Zatímco před krizí si řemeslníci, výrobní firmy podávali kliku u stavebních firem a přípravář mohl skutečně provádět smysluplné tendry a výběrová řízení, tak právě ta krize zametla s drobnými řemeslníky. Velké firmy ve snaze přežít jim mnohdy za jejich práci nezaplatily. Stovky živnostníků díky tomu přišlo na mizinu, do exekucí a když se jim podařilo z těch sraček vyhrabat, tak po krizi už pro velké stavební firmy rozhodně nepracují. Rozhodně ne tak, jak by si to mnozí Unistaváci, PGSáci, Imosáci představovali. Dnes smluvní podmínky nediktují stavební firmy, ale řemeslníci. 

Bohužel desítky stavebních firem žijí stále v podmínkách, kdy nedokáží pochopit a uzmout současnou realitu - stavebních zakázek je dostatek, lidí málo a řemeslníků ještě méně. Ale trošku si odskočím...

Již drahně let se pro projektování staveb užívá nejen mozek projektanta, ale i přístroj, kdysi označený za výplod buržoazní propagandy, který nemůže mít budoucnost, tj. počítač - pracovní nástroj. Bohužel nevím jestli mozek projektanta není používáním výpočetní techniky zamlžen. Nejsem a nikdy jsem nebyl projektant, tudíž mi nepřísluší hodnotit práci projektanta, které nerozumím, ale lze mi hodnotit výsledek, jako například mohu hodnotit ty nebo jiné boty, které si jdu koupit, ačkoliv nemám ponětí o jejich výrobě. Nemám projektanty rád, ale mám rád jejich práci. 

Co má ale dělat rozpočtář, stojící před problémem co nejpřesnějšího zpracování finančních nákladů stavby na kterou dostal projekt, ale už těžko si může vybírat? Ono se většinou na jednu stavbu zpracovává jen jeden projekt. Nejhorší a v současnosti stále běžný je stav, kdy jsou dány rozpočtáři projekty, které slouží jen pro jednoduchou orientaci investora, který už šetří na projektu,noční můra - projekt pro stavební povolení. Osekaná verze něčeho, coslouží jen pro potěchu úředníků. Není to vina projektantů- je to vina investorů, že se domnívají, že ušetří. Neušetří, nikdy neušetřili  - prodělají. Neinvestovat do kvalitní přípravy stavby ve fázi projektování  a tdy zpracování realizační projektové dokumentace, která zná detaily a ne jen ISO a BOZP se vždy vrátí, když ne v psychickém zdraví stavbyvedoucích a technických dozorů, tak finančně. Kvalitní projekt pak nese kvalitní rozpočet, minimum hádek a minimum tzv. změn ceny (vícepráce vs. méněpráce). Dnešní stavební fakulty chrlí debily.

Jistě, lze namítnout, že i projektant podléhá výběrovému řízení, ale ptám se: jaké je hlavní kritérium, aby v soutěži obstál? Zase cena projektové dokumentace, že? Inu a podle toho to taky vypadá. Lze právem považovat za pozitivní, že ČKAIT před časem vydala Honorářový řád s doporučením obsahu toho kterého stupně projektové dokumentace, ale pozici rozpočtáře to podle mě nikterak neusnadňuje. Dá se to částečně řešit i tak, že si rozpočtář „svého“ projektanta „vychová“, ale ve většině případů je to pouze utopie.

Jaké jsou tedy hlavní bolesti projektových dokumentací? O tom by se mohla a měla vést dlouhá veřejná diskuse. Zde se pokusím nastínit ty, které mě právě napadnou:

Technická zpráva

Problém technických zpráv vidím v nedostatečném popisu technického provedení. Připadá mi, že textová část projektu, pro rozpočtáře velmi důležitá, je pokud možno kopírována stále dokola a nic neříkající věty vypovídají o stavbě ve stylu „ať se vlk nažere, hlavně ať s tím nemám tolik práce“.

Výkresová část

Pominu-li fatální chyby třeba v kótování a zejména v častém špatném značení jednotlivých skladeb, velmi bolestně postrádám výkopové plány a detailní určení zemních prací vůbec. V projektu by již měly být jasně dány např. rozvozné vzdálenosti a vytipované skládky. Tento nedostatek se lehce přenese jako soutěžní bod na uchazeče a přitom doprava a skládkovné je poměrně značnou položkou. Myslím, že by rozpočtáři docela pomohlo, kdyby měl již v projektu tabulkově dané nejenom plochy místností, ale i plochy a úpravy stěn. Jeden můj známý projektant dává do projektu i obvody místností, je to maličkost, ale ohromně prospěšná. Kdo má neustále počítat soklové lišty a spoustu těch výmyslů k ničemu. 

Velmi pomohou:
  • Uspořádané výpisy překladů a jejich rozměry
  • Plochy fasád a fasádních prvků a členění (omítky,zateplení,obklad,sokl)
  • Při použití systémových konstrukcí podrobný popis
  • Výpisy prvků nejen v kusech, ale i v kilogramech. Zejména u zámečnických konstrukcí.
  • Plochy schodišť, nikoli půdorysné, ale skutečné a jejich skutečná délka včetně tvaru a rozměrů stupňů.
  • Při použití „novinek“ (to se stává velmi často a je to dobře, že projektanti jdou s dobou a někdy ji i předcházejí) internetové odkazy na tuzemské výrobce nebo distributory.

Onehdy se mi stala taková věc: ve skladbě podlah jsem narazil na mě dosud neznámý pojem „antidrit“(to není překlep), no a protože jsem někdy takový šťoural, snažil jsem se dopátrat přímo u projektanta - cože je to za skladebný prvek. Ačkoliv to byl autorizovaný inženýr, ten (ta) projektant to nevěděl s tím, že o tom v životě neslyšel. Na moji otázku proč to tam teda dává, nedovedl odpovědět a místo toho spustil vodopád výmluv, tudíž jsem zavolal zadavatele soutěže a ten mě odkázal zase na projektanta, byl to začarovaný kruh, který hrozil v lepším případě vyloučením naší firmy z účasti v soutěži nebo přímo zrušením veřejné zakázky. To bylo jen tak jaksi na ukázku, když projektant projektuje a vlastně neví co……požadovat samonivelační podlahu ve spádu je taky přání mnohých projektantů. 

Ona by spíš byla lepší na toto téma rozsáhlá diskuse, neboť jak už říkal Josef Švejk: "Více hlav, více rozumu." Opravdový rozpočtář nerozpočtuje, ale kalkuluje! Výsledkem jeho práce je kalkulace nákladů. Co je nákladem? Nákladem je materiál, jeho doprava a složení na stavbě, jeho přemístění. Nákladem je lidská práce, nákladem jsou energie na stavbě, nákladem je i rozpočtář (režijní náklad), nákladem je spousta věcí a nad vším pak stojí zisk. 

Práce rozpočtáře je tvůrčí, kreativní, ekonomicky podložitelná a podpořená selským přístupem ke stavebnictví a detailům - náklad každé činosti - položky musí být prokazatelně doložitelný. Idkyž je to těžké pochopit, tak cena kvalitního rozpočtu se rovná mnohdy ceně kvalitního projektu. Tedy měla by, jenže pokud se šetří za všech okolností, tak tomu nikdy nebude. Vždyť nezaplatit je dnes tak snadné. 

To, co dnes trápí stavební firmy není neodstatek zakázek, ale nedostatek kádru. Je kupodivu ještě dnes možné najít pracovní inzeráty, kde se stavební firmy snaží přesvědčit uchazeče, že počítač a mobil je benefitem, že sickday je nadstandardním benefitem a smlouva na dobu neurčitou úplně nejvíc co firma umí nabídnout. Stavebním firmám chybí kreativita a ten neskutečný konzervatismus v personalitice se automaticky promítá do jejich katarze. Ćím větší firma, tím větší zatrpklost, nuda a zabředlost ve starých pořádcích. Narazit ve stavebních firmách na moderní trendy je náhodný a zcela vyjímečný stav.

Udělat chybu při nacenění rozpočtu, či při jeho tvorbě je otázkou bytí a nebytí stavební firmy. Rozpočtář je přímo odpovědný a spolupodílející se na ekonomickém výsledku - zaměstnanosti. Jak jinak. Rozpočtáře nebolí ruce a nohy po práci, jako zedníky, nepracuje v horku a zimě. Nehrozí mu smrt pádem z výšky. Rozpočtář je pod psychickým tlakem, s hemeroidy v prdeli. Trápí ho záda, 12-ti hodinové civění na malá písmenka a stovky čísel. Pokud se jako já setká na pracovišti s cholerikem a workoholikem v jedné osobě, je to jeho konec. Nebo začátek - pracovní smlouva má dvě smluvní strany a navíc dnešní míra nezaměstnanosti (5%) přeje změnám. 

Rozpočtáře trápí nepohyb a s tím spojené civilizační choroby. Večer usíná s hlavou plnou stavby a výpočtů v noci probouzí z prapodivných snů, kdy jej po zelené louce honí stavbyvedoucí se zakrváceným nožem. Kombinace rozpočtáře a přípraváře je smrtelný náročný mix, který stále stavební firmy nedokáží ocenit a to ani svým přístupem, tak ani finančně. Nezaplacený přípravář je zkorumpovatelný a nespokojený rozpočtář, je náchylný k chybám. Motivovat podílem na zisku je věc pěkná, ale rozpočtář nesmí být zkorumpovatelný podílem. Musí mít stabilitu. K ní mu přispěje a budete se tomu divit i kvalitní kaneclářská židle a tím nemíním tu z Makra za 3000,-Kč. Přikovat rozpočtáře k počítači znamená mu poskytnout špičkový prostor pro jeho duševní práci. Hmm zmínil jsem prostor? Ano. 

Který z dnešních rozpočtářů znají limitky, kalkulační vzorec, importy ceníků, tvorbu položek? Mnoho jich není. Kolik rozpočtářů při tvorbě výkazu výměr je v přímém kontaktu s odborníky a rozpočet sestaví ve spolupráci s nimi. Byť normy si poradí s mnohým, jsou již dávno odtrženy od reality - cenové hladiny jsou dnes úplně jinde. 

V článku jsem samozřejmě shrnul svoje vlastní problémy a starosti mne rozpočtáře-přípraváře. Ale stále si říkám, že nemusím skákat po lešení. Že mi nemrznou palce u nohy, že sedím v teple a kafe mám tolik kolik zvládnu vypít. Být přípravářem je věc jiná a určitě by to stálo za stejný rozbor. 

A přátelé tento příběh je pravdivý, protože jej napsal Tý Texis Macháček. Salut