Sidebar

19
st, pro

BLOGEE
Typography
Leželi na koberci. Oba nazí, oba křehcí a zranitelní, oba nádherně mladí a krásní. Oba natažení, oba ruce podél těla, oba zlehounka, takřka neslyšně oddechující, oba zahledění do bílého stropu. Plynula minuta za minutou a oběma bylo nádherně a krásně. Patřil jim každičký okamžik posvátného ticha, každičký okamžik posvátného mlčení.
 

 

Maruška natáhla ruku k Petrově hlavě, uchopila jej za vlasy a zlehounka si ho přitáhla k sobě. Začali se líbat. Petr vychutnával Maruščiny jahůdkové rtíky s blažeností, která se nemohla rovnat ničemu, co oba dosavad okusili. Dlouhý, nekonečný polibek. Ona mu pročechrávala vlasy, on se odtrhl od jejich rtů a dlouze se jí zahleděl do očí. Potom políbil špičku nosánku, pak čelo, oči i líce, jedním polibkem za druhým pokrýval Maruščinu tvář.

Zakousl se jí do brady, a ona zase prudkým zataháním za vlasy ho přiměla uvolnit sevření zubů. Nádherný krk a opět spousta polibků. Maruška neustále vískala Petrovy vlasy a ten ji na oplátku bez přestání líbal a líbal. Dostal se do krajiny dvou nádherných a bělounkých a kyprých báboviček na vzrušeně se dmoucí hrudi. Jeho rty se postupně vyšplhaly na jednu z nich, aby vrcholku objevily tuhou a pevnou rozinku. Petr se s ní pomalounku laskal, jazykem obtáčel a šimral. Maruška silně vzdychla, přitáhla si Petrovu hlavu k tělu, aby vzápětí toto sevření uvolnila. S Petrem se zatočil celý svět.

Pomaloučku se prolaskal rozkošným údolíčkem, aby se dostal na druhý vrcholek. Další nádherné opojení a laskání se s rozinkou. Potom široká rovina pod bábovičkami, na kterých Petrovi bylo tak dobře. Uprostřed dolíček skrývající malinkatý půpík, a pak, dobrý Bože, první poslové bujného mlází.

Maruška zasténala a dosud natažené nohy pokrčila a pak je zeširoka roztáhla. Objevila se tmavá houština, ukrývající vchod do Maruščiny doposud panenské jeskyňky. Petr se zarazil. Pohledem sklouzl po bělostné rovině břicha k pahorkatině kyprých báboviček. Dech se mu zrychlil. Rty se zlehounka dotýkal vrcholků bujného porostu. Zavřel oči. Maruščiny prsty, stále jej držící za vlasy, náhle sklouzly na zátylek, do kterého se zaryly, až to zabolelo. Obličejem poklesl na tajuplnou jeskyňku a vtom jej ohromil silný tlak Maruščiných sevřených nohou. Před očima mu probleskovaly barevné, rychle se střídající kruhy. Vzápětí tma. Točil se s ním celý svět. Nevěděl, zda je nahoře či dole, nechápal co se děje. Dálo se něco, po čem, až to skončí, bude docela jiným Petrem a Maruška bude docela jinou Maruškou.

Chtělo se mu vykřiknout, měl strach, že se udusí. Pak se mu podařilo nadechnout. Zhluboka nasál nasládlou a nakyslou vůni dívčího panenského klína …… a usnul.