Sidebar

19
čt, říj

BLOGEE
Typography
Je tomu bezmála čtvrtstoletí co Národní shromáždění bylo nuceno řešit rostoucí agresi ve společnosti danou nejen novou érou psychotropních látek. Byla nucena řešit rozsáhlou změnu ve společnosti zásadní změnou Ústavy. Justifikace trestu smrti za činy proti humanitě, lidskosti a životu samotnému byla nabíledni. Člověka jímala surová hrůza při sledování té nenadálé eskalace hrubého násilí.
 

 

Díky tehdejší lobby rádoby "informovaných" narkomanů a tehdejšího senátora Jiřího X. Doležela jako ignorantního propagátora tzv.lehkých drog došlo k postupné a neřízené legalizaci a společenské toleranci nových synteticky vyráběných farmak s údajně kontrolovatelnými psychotropními účinky. Perverzní spolupráce biofarmakologů a nanotechnologů na volné noze dala vzniknout tak široké škále nových "inteligentních" drog, že byl otázkou moment, kdy se ona legalizace a tolerance vymkne z rukou.

Zejména sexuálně motivované trestné činy proti dětem byly den co den tématem č.1 veškerých zpravodajských serverů. Tradiční formy represe přestaly být účinné. K bezprecedentní změně náhledu na trest a jeho účinky a na stále rostoucí nekonečné výdaje na vězeňství došlo po stále častějších násilných vzpourách ve státních věznicích. Justice se probudila a připravila změnu.


Zelenou dostala dlouho odkládaná a stále kritizovaná "Schwarzova justiční reforma". Ta překlopila tehdejší deficit v chápání trestu do zcela nových dimenzí. Až do roku 2016 byla cena lidského života bez okolků a vyjímek ad absurdum rovna součtu ceníkových hodnot životních orgánů člověka, tedy zhruba hodnotě vozu nižší třídy. Té nerovnováze odpovídal i tehdejší trestní řád a následně udělované tresty. Ještě v roce 2016 byly ekonomické trestné činy trestány daleko přísněji než činy proti lidskosti, činy proti zdraví, činy násilné a to jen díky liknavosti a neschopnosti soudců a státu. Z dnešního pohledu se jeví toto období jako justiční pravěk. Společnost se musela k dnešnímu systému prokousat bolestivými ranami plnými krve, mnohdy kalenými potoky slz rodin a dětí.

Morální odpovědnost justice se od "Sametové" revoluce díky zrušenému trestu smrti a té nastálé pokřivenosti hodnot točila stále kolem mrtvého bodu.

První kdo se reformou soudnictví nekompromisně postavil tehdejší hanebnosti "ekonomie lidského jsoucna" a degradované zkorumpované justici byl tehdejší soudce Judr.Karel Schwarz. Jeho životní zkušenosti, teze a pevně zakotvené hodnoty spolu s odhodláním a zásadami stály za prosazením celé řady zákonů, zejména trestních a to včetně postavení tehdy dlouho tolerovaných lehkých drog opět mimo zákon. 

Díky okamžitým změnám, začala opět fungovat policie a další represivní složky státu, prokurátoři, soudci. Diferenciace a rozšíření domácích forem vězení byl v konečném důsledku velmi efektivním krokem. Rozhodně a navzdory tehdejším kverulantům a kritikům efektivnější v mnoha ohledech. Efektivnější než "pravěké" metody trestů odnětí svobody jednotlivce.

Začali vznikat státem subvencované, dnes zcela běžné mikrokáznice na úrovni obcí, měst, okresů a krajů. Většina z nich byla přímo přidružena k některému státnímu či soukromému výrobnímu celku, například charitativním organizacím, agrárním spolkům apod.

Již nebyla akceptovány tehdá aplikované metody vymáhání finančních škod a pokut za trestné činy a přestupky prostřednictvím uložení trestu odnětí svobody. Právě a zejména pro ekonomické tr.činy byl rozšířen a zpřísněn institut domácího vězení. Odsouzení nebyli vytrženi z pracovních procesů, daňových povinností a rodinných vazeb. Domácí vězení i nižší formy trestů spočívající v umístění do lokálních věznic již nebyly limitovány délkou trestu, ale dobou, než byl veškerý finanční dluh včetně sankcí uhrazen. Domácí vězení je dnes díky technologickým inovacím a ekonomii provozu zcela běžné a levné. Pro všechny zúčastněné skýtá trest DV spoustu výhod a je tak rozumnější formou represe. Jak ve státních, tak lokálních věznicích na úrovni samospráv vč. DV si náklady na veškerý výkon trestu hradil odsouzený v plné výši. Společnost již odmítla z daňových výnosů hradit životní standart vrahů a zlodějů. Mikrověznice byly výhradně financovány z vlastních ekonomických činností, úroků jimi vymožených pohledávek a vyjímečně dotovány z rozpočtů místních samospráv, kam odsouzení trvalým bydlištěm spadali.  Komunity a společenství obcí přebírali za své občany vlastní odpovědnost. Pokud se vězni svým pracovním nasazením přičinili k úhradě veškerých svých závazků, byli propuštěni ze dne na den bez dalších podmínek a stanovisek. Trestní řád již neznal pojem milost, amnestie či podmíněné propuštění. Tyto formy feudálních přežitků a zištných blamáží byly již dávno opuštěny.

Státních věznic je poskrovnu, podmínky v nich jsou většinou extrémně restriktivní a většinou jsou v nich umístěni vězni čekající na trest smrti, či cizinci překročící státní hranice bez platných povolení čekající na umístěni v trestaneckých koloniích. Žádná korespondence, žádné telefonáty, návštěvy, televize, rádia, žádný styk s veřejným děním.

Ve státních věznicích se trest smrti přímo vykonává a díky současné technologické inovaci ve zjišťování příčin trestnosti a stop pachatelů je 100% úspěšnost v dokazatelnosti, tudíž je čekání na trest smrti zkráceno po rozsudku na spíše dny než týdny, měsíce či roky. Beztak vězni na výkon trestu smrti čekají v hibernaci.

Trest smrti byla odpověď společnosti na poslední kapku, kterou byl útok několika narkomanů na mateřskou školu, která skončila násilnou smrtí desítek dětí a učitelek. Metoda oko za oko vyřešila celospolečenskou poptávku po skutečné spravedlnosti. Ta ve středověku, tedy v roce 2015, kdy Česko řešilo problém s návalem afrických uprchlíků ještě na šikmé ploše rozumu. Hibernace vězňů, čekající na eskortu do trestanecké kolonie či na trest smrti, byla ekonomická a zároveň zamezila potřebám spáchat sebevraždu a útěkům. Nemnohdy i atak nájemných žoldáků na věznice skončil debaklem, právě díky nemožnosti provést oživení hybernovaného.

Úplný debakl v tomto směru si prožila intervence zprivatizovaných církví a náboženských spolků. Církve se postupným odtržením od státu v letech její divoké privatizace a po následných aférách s tunelováním církevních fondů, záložen a bank defraudoval a svým původním hodnotám a cílům. Sexuální aféry byly jen hřebíčkem do rakve černokněžníkům. Úpadek vlivu církve na dění ve společnosti a tehdy i změnu zákona z pohledu znovunastolení trestu smrti šel ruku v ruce s vyvolaným referendem, které skončilo pro církev debaklem.

Významnou měrou se na zlepšení podmínek propuštěných vězňů podílelo zrušení institutu "Rejstříku trestů" . Kdo uhradil svým trestem dluh společnosti, nebyl již v civilním občanském životě nadále diskriminován. Stát je dnes ekonomicky vyrovnaný. Vymanilo se z desítek institucí a mezinárodních spolků a vězeňství již nespotřebovává veřejné prostředky, ba právě naopak se stalo před několika lety plátcem a přispěvatelem do veřejných zdrojů a to zejména samospráv. Vězeňství je soběstačné a po mnoha staletích i velmi efektivní a účinné.