Sidebar

29
čt, čen

Blogosféra
Typography

Přes svoji novost Facebook zahltil svět a stal se během neuvěřitelně krátké chvíle běžnou součástí našeho života. Není již využíván jen ke komunikaci mezi uživateli, ale nabízí také různé způsoby zábavy, zprostředkovává informace. 

Provázanost virtuálního světa s tím pozemským můžeme vidět všude. Lidé si dnes při odchodu neřeknou:,,Ahoj, uvidíme se zítra...,“ ale „...uvidíme se na Facebooku.“ Při seznamování dvou lidí už nedochází k tomu, že si jedinci vymění telefonní čísla, ale sdělí si, jak se vyhledají pomocí Facebooku. Lidé přes něj nabízí své produkty, pořádají sešlosti, sepisují petice, mohou, za jeho pomoci vyjadřovat své názory, prezentovat své pocity. Píší se o něm bakalářské práce. Facebook je prostě všude kolem nás.

Je však důležité si uvědomit, že svět online není realitou. Bohužel, jak se zdá, lidé postupně přestávají vnímat, co je skutečné a co ne. Nedokážou odlišit hranici toho, co už by nemělo zasahovat do reálného života. A co víc - lidé ve virtuálním světě velmi často spoléhají na anonymitu své osoby. Možnosti sociální sítě jsou pro někoho jakousi výzvou, jak si „vylepšit“ svou vlastní identitu. Uživatelé jsou tak ve svém jednání mnohem méně obezřetní, nebojí se vyzkoušet to, čeho by se normálně báli. Stává se běžným, že se na sociálních sítích hovoří otevřeně o věcech, které byly ještě před nedávnou dobou považované za nemístné, nevhodné a snad i nezákonné. Obecně by se dalo konstatovat, že lidé, díky tomuto způsobu online života, ztratili zodpovědnost nejen k sobě samým, ale ke společnosti jako takové.

Sociální síť

Sociální síť anglicky social network neboli společenská síť. Ať ji budeme nazývat jakkoliv, základem je propojení skupiny lidí, mezi kterými probíhá komunikace.

,,Sociální sítě se začaly rozvíjet už v polovině 90. let minulého století v USA. Byly to sítě, kterými mezi sebou komunikovali hlavně studenti. Už v nich se objevily stránky s prvními profily a skupiny přátel. “

Uživatelé se zde navzájem vyhledávají a navazují kontakty. Lidé nemají nyní problém komunikovat se svými blízkými, kteří se nachází na druhém konci světa. Umožňují svým uživatelům zjistit, zda osoby, které znají, neznají někoho, koho by také rádi poznali. Tímto způsobem lze nalézt své nynější i nové přátelé, partnera, spolužáky či kolegy.

Sociální sítě nabízejí nepřeberné množství služeb, mezi něž patří vytváření vlastních fotoalb, událostí, poznámek apod. V poslední době je navíc kladen důraz také na doplňkové služby, díky kterým uživatel tráví mnohem delší čas ve virtuální realitě. Jedná se například o možnost vytvářet seznam navštívených restaurací, hrát různé hry, účastnit se vědomostních kvízů apod.

Hlavními důvody, proč lidé tráví svůj volný čas na sociálních sítích, jsou především jejich přátelé a známí, se kterými mohou být stále ve spojení. Navíc se tyto sítě staly výborným místem, kde se prolínají různé zdroje informací a zábavy.

Facebook ve zkratce

Facebook je jednou z nejužívanějších sociálních sítí v České republice. Vzhledem k její široké působnosti roste počet uživatelů každým dnem. Dnes, pokud nemáte zřízený vlastní účet na Facebooku, je to jako kdybyste řekli, že doma nemáte televizi nebo nevlastníte telefon.

V současné době v České republice existuje 3430900 uživatelů Facebooku. Česká republika tímto číslem tak zaujímá 42. pořadí ze všech 200 zemí podle statistik Facebooku.

Vývoj

Facebook se neustále vyvíjí, obměňuje se design, přibývají aplikace. Stává se vynikajícím místem zábavy, propagace, reklamy,... Možná dokonce jednou bude zcela odlišný od podoby, kterou známe teď. Možná dokonce zanikne. Jak se však vyvíjel?

Nejprve Facebook fungoval jako pojítko mezi studenty, profesory a zaměstnanci univerzity Harward. V této podobě byl spuštěn 4. února 2005 pod názvem Thefacebook.

Později byl zpřístupněn i ostatním elitním americkým univerzitám. Zanedlouho se k nim přidaly i ostatní univerzity USA a Kanady. Netrvalo dlouho a k těmto univerzitám se od září 2005 přidaly ostatní univerzity z celého světa. Mezi první univerzity z České republiky, které mohly síť využívat, patřila Masarykova univerzita v Brně. Facebook tak získal nádech jakési exluzivity a důvěryhodnosti.

Za den ,,D“ pak můžeme považovat 11. srpen 2006, kdy byl Facebook oficiálně zpřístupněn veřejnosti.

Dle statistik, které přináší především server S..............ers.com, lze vidět, jakou ohromnou rychlostí se Facebook rozmohl. K dnešnímu datu se uvádí, že celkový počet uživatelů na celém světě je 773 784 240. Co se týče České republiky, jak již bylo zmíněno, počet uživatelů se pohybuje kolem 3,5 milionů. Největší zastoupení se nachází ve skupině 18-24 let, s počtem 960 652 uživatelů, hned v těsném závěsu jsou uživatelé ve věku 25-34 let. Z hlediska zastoupení pohlaví, by se dalo říct, že je vyrovnané. Ženy tvoří 51% a muži 49% uživatelů.    

Registrace

Před šesti lety jste tedy mohli být uživatelem této sítě za předpokladu, že jste studentem jedné z nejprestižnějších vysokých škol na světě.

Dnes stačí, aby vám bylo více jak 13 let a měli jste funkční emailovou adresu. V tomto kroku přesně spočívá celá registrace. Kdo ale kontroluje věk uživatele? Podle čeho? Kdo může zaručit, že se za profilem neskrývá někdo jiný? Některé matky založí účet svému třeba i dvouměsíčnímu dítěti. Vkládá mu na jeho profil fotky, sdílí na zeď jeho denní aktivity apod. Na korektní přístup od všech uživatelů tedy nemůžeme spoléhat.

Jak již bylo řečeno, k vytvoření účtu na Facebooku potřebujete uvést platnou emailovou adresu a věk, který by měl být vyšší než třináct let. Dále následuje vytvoření osobního profilu. Je pouze na uživateli, jaké informace je ochoten v profilu uveřejnit - tzn. profilovou fotografii, telefonní kontakt, vzdělání, zaměstnání, oblíbené filmy, kapely atd. Důležitou součástí při tvorbě profilu je často podceňované nastavení soukromí. Jakmile proběhne vytvoření profilu, stanete se jedním z dalších uživatelů této sociální sítě. Profil je to, co se lidem ukáže, pokud vaše jméno zadají do vyhledávače, ať už přímo na Facebooku nebo na jiných vyhledávačích jako je Googl apod. Částí profilu je i tzv. Zeď, která je místem, kde uživatel nebo jeho přátelé mohou zveřejňovat své příspěvky.

Hlavní stránka (New Feed)

Svou popularitu oproti ostatním sociálním sítím získává Facebook jednak svou širokou škálou z výběru jazyka, ale hlavně ,,Facebook přidal novou funkci a tou byl kanál ,, Vybraných příspěvků“ (New Feed). Příspěvky slouží k zobrazení aktuálních informací přátel. Když někdo z přátel přidá na Facebook novou fotku nebo vzkaz, na vaší stránce se o této aktualizaci zobrazí informace. “ (Kulhánková, Čamek, 2010, s. 9). Touto funkcí je oproti jiným sociálním sítím více zajímavý, vybízí k aktivitě a dodává pocit aktuálnosti. 

Jakmile se uživatel připojí, otevře se mu tzv. hlavní stránka. Tato stránka je jedinečná. Každý uživatel má svou vlastní a odlišnou hlavní stránku. Jedná se totiž o stránku, která je tvořena aktualizacemi příspěvků, fotek, statusů, odkazů... daných přátel. Kanál těchto vybraných příspěvků vychází z několika faktorů - kolik přátel komentuje určitý obsah, kdo obsah nahrál a o jaký druh obsahu se jedná (např. zda je to aktualizace fotky, videa nebo stavu).

Právě díky této funkci se možná stal jednou z nejužívanějších sociálních sítí. Lidé, kteří se na Facebook připojí, pak tráví mnoho času na hlavní stránce, kde se dozvídají nové informace o svých přátelích.

Přátelé

Pochopitelně nejdůležitějším elementem pro sociální sítě jsou „přátelé.“ Ty lze vyhledat na základě jména, emailu.. Pokud již nějakého přítele v tzv. seznamu přátel máte, můžete si projít jeho seznam přátel a na základě jeho seznamu kontaktů, můžete podat návrh o přátelství. Dále také Facebook nabízí jakýsi vygenerovaný výběr profilů, které byste jako uživatel mohl znát s ohledem na váš seznam přátel, věk, či jiné informace uvedené ve vašem profilu. Až poté, co je žádost o přátelství potvrzena, máte možnost nahlížet do profilu tohoto přítele, komentovat mu jeho fotky, psát sdělení na zeď apod.

Stalo se jakýmsi trendem uživatelů, mít co nejobsáhlejší seznam přátel. Lidé jsou tak obvykle v kontaktu s těmi, které viděli pouze jednou v životě, nebo je dokonce ani neznají. Vysoký počet přátel můžeme chápat jako riziko, kdy přestáváme mít přehled o tom, kterým lidem jsme byli ochotni poskytnout veškeré informace, které sdílíme. V pozitivním světle lze široký seznam přátel brát jako vysoký sociální kapitál. Není výjimkou, že lidé prostřednictvím Facebooku hledají někoho, kdo by jim například přišel opravit pračku, pomohl s výběrem nového televizoru apod. 

Nastavení soukromí

Nastavení soukromí spočívá v tom, že sám uživatel rozhoduje, kdo má možnost nahlížet na jeho profil, komentovat, sdílet příspěvky apod. Rozhodnutí spočívá v tom, jestli to budou jen přátelé, nebo i přátelé přátel, nebo dokonce všichni, kteří jsou na síti zaregistrovaní.

Během poměrně krátké existence fungování Facebooku došlo již k několika nepříjemnostem spojeným s potencionálním nebezpečím, ať už se jednalo o nevhodné chování nebo o únik osobních dat a informací. Například zneužití citlivých informaci k finančnímu obohacení. Vyhledání a následné obtěžování daného uživatele, nebo vyhledávání fotografií, videí, které slouží k uspokojování různých deviantů apod. Přesto všechno se vývojáři stále snaží vytvářet na Facebooku co nejbezpečnější prostředí pro své uživatele.

Pro ty, co pravdivě udali svůj věk a spadají mezi uživatele do osmnácti let, je vytvořen speciální systém na ochranu osobních dat. Speciální ochrana tkví například v tom, že nezletilé nelze vyhledat pomocí veřejných vyhledávačů jako je Google, Bing a jiné. Člověk, který nebyl nezletilým přijat do seznamu přátel, navíc nemůže shlédnout žádné informace, které o sobě nezletilí sdílí...jako je věk, místo bydliště,...Pokud tito uživatelé zvolí přístup ,,pro všechny“ (u dospělých by to znamenalo, že jsou dané informace přístupny všem) je nastavení ošetřeno tak, že sdílené materiály, jako jsou fotky, statusy atd., budou zpřístupněny pouze pro přátele přátel.

Způsob nastavení soukromí byl vylepšen a dal by se možná považovat za bezpečný.

,,Nicméně přes všechno ujišťování ze strany vývojářů o zajištění ochrany vašich informací je Facebook otevřenou webovou aplikací a jako všechny síťové systémy je zranitelný a zneužitelný.“

Komunikace na Facebooku

Nejuváděnějším důvodem, proč lidé používají Facebook, je komunikace.Samotné slovo komunikace pochází z latinského communication, které je možno přeložit jako sdělení nebo sdílení. 

„Komunikace je přenos informace pomocí znakového systému uskutečňovaný mezi lidmi přímo nebo pomoci technicko-organizačních prostředků.“ 

Komunikace je vždy jakousi mezilidskou sociální interakcí. Když se tedy budeme zabývat komunikací na sociální síti, je třeba zmínit tzv. sociální komunikaci. Prostřednictvím této komunikace dochází k sdělování a přejímání významů v sociálním chování a v sociálních vztazích lidí. Tento proces může probíhat v přímém i nepřímém sociálním kontaktu. Pojem sociální komunikace se tedy užívá především tam, kde jsou pozorovány důsledky komunikace jak pro jednotlivce, tak především pro společnost jako celek. Rozumí se tím tedy především účel a výsledek dané komunikace. 

Komunikace na sociální síti Facebook probíhá několika způsoby. Dovolil jsem si ji rozdělit na komunikaci osobní, která probíhá v daném okamžiku, vždy s okamžitou zpětnou vazbou. A na komunikaci veřejnou.

Prostor pro osobní komunikaci dává Facebooku tzv. chat. Jedná se o komunikaci v reálném čase, ve formě krátkých textů. Chatovat si můžeme pouze s tím, koho máme v seznamu přátel, s nikým jiným. Navíc konverzace je jen mezi účastníky chatování, není tedy sdílena veřejně.

Pokud jde o komunikaci veřejnou, nejvíce využívanou, nalezneme ji hned v několika podobách. Nemusí se jednat o komunikaci, která právě probíhá. Uživatelé můžou zanechat vzkazy, odkazy,... a interakce tak může proběhnout později. Vzhledem k tomu, že se ve svém výzkumu zabývám šířením rasistických tendencím, které jsou záležitostí především veřejné komunikace, ráda bych zmínil její možné podoby.

Veřejná komunikace

Zeď

Jednou z důležitých složek Facebooku, kde je možnost veřejně komunikovat se všemi přáteli ze seznamu, je tzv. zeď. Komunikace probíhá formou sdílení statusů, fotek, různých internetových odkazů, videí apod. Obecně vzato neexistuje snad jediná internetová stránka, která by se nedala na Facebooku sdílet.

,, Jestliže na zdi přibudou nové položky, zpravidla se objeví ostatním uživatelům ze seznamu přátel na hlavní straně. Tím dojde nepřímo kjejich upozornění na tuto skutečnost a mají možnost vkládat ke všem položkám své reakce.“

Stránky

Dalším stejně tak významným nástrojem jsou stánky. Uživatel se může stát fanouškem stránky a tím odebírat informace z tohoto kanálu zpráv. Na Facebooku se dá nalézt nepřeberné množství těchto stránek a to včetně těch, kde se otevřeně vystupuje proti rasám, či různým národnostním menšinám. Opět zde platí, že komunikace probíhá sdílením, komentováním, sdílením obrázků, videí, odkazů apod.

,,Informace o tom, co se danému uživateli líbí, se zobrazí i jeho přátelům, což umožňuje rychlé (virové) šíření povědomí o dané stránce dále.“

Skupiny

Velmi podobné možnosti jako stránky nabízí i skupiny. Každý z uživatelů může založit skupinu, která bude mít svá specifika. Většinou se skupiny zakládají kvůli zájmům o stejné věci a tedy vzájemnému tématu k diskusi. Pokud člen skupiny zašle nějaké materiály, automaticky jsou o této skutečnosti informováni všichni členové. Výhodou je i možnost skupinového chatu, nebo zasílání informací na email. Skupinu mohou lidé tvořit, aniž by se museli vzájemně přidávat do seznamu přátel.

Většinou jde o skupiny, které jsou zakládány jako fankluby různých herců, modelek, zpěváků, zvířat, restaurací, obchodů apod. Velká většina skupin pak vzniká k deklarování politických, společenských názorů, jako třeba skupina Antiparoubek, nebo skupina s názvem Petice proti vyučování romštiny na českých školách.

Nutno opět dodat, že nástroj je využíván i k seskupování mnoha extremistických skupin, jako je například skupina s názvem Žiju stejně bídně jako cigáni - jsem nácek, která není zdaleka jedinou takovouto skupinou. Velkou oblibu u uživatelů má například skupina Rasistické a drsné vtipy, která dle zakladatelů slouží pouze k zábavě. Ve skutečnosti, však často obsahuje vtipy, které danou rasu hrubě uráží a napadají. Nemluvě o tom, že ač se jedná o video, fotografii, vtip ve formě textu..., vždy pod něj přibudou komentáře uživatelů, které téma ještě více rozvedou a nabalí na něj tak další předsudečné a nenávistné proslovy. Tedy jak se zdá, na to, co je zábavné, má každý dost odlišný názor.

Události

Velmi efektivně se uživateli využívá funkce Facebooku - události. Díky událostem se může informovat široký okruh uživatelů a pozvat je na konkrétní událost. Tuto funkci v reálném životě můžete přirovnat k vyvěšení plakátu a rozeslání pozvánek poštou. Na Facebooku je však vše jednodušší.

Při založení události vyberete čas, datum, uvedete místo konání, název události, popřípadě nějaké podrobnosti a „pozvánka“ na událost je hotová. Uživatelé si pak vybírají z možností, zdali se zúčastní, zúčastní se možná, nezúčastní. Každý z pozvaných může pozvánku poslat ostatním uživatelům, přičemž seznam zúčastněných, pozvaných a nezúčastněných jim je k dispozici. Navíc se tato událost několik dní před konáním objeví uživateli na hlavní stránce jako upomínka. Šance pro nezaznamenání události je tak minimální.

Nové medium a jeho rizika

Díky všem těmto možnostem, které tato síť nabízí, tak vznikl i nový způsob mobilizace. Už mnohokrát skupina lidí svůj manifest přenesla z virtuálního prostředí do reálného života, V současné době můžeme zmínit například mobilizaci studentů, kteří napříč celou republikou organizovali protestní týden, nazvaný Týden neklidu, právě za pomoci této sociální sítě. Facebook a jeho mobilizační síla je žhavým tématem. Prozatím se vždy jednalo o shromáždění, která byla spíše demonstrativní.

Problém však může vzniknout v souvislosti s nesmírnou volností internetového prostředí. Existují různé skupiny zastánců ještě různějšího přesvědčení. Může být tedy jen otázkou času, kdy začnou Facebook jako prostředek mobilizace využívat i extremistické či radikální skupiny. 

,,Internet je stále území „nikoho“, a to jak z pohledu relativní anonymity účastníků, tak z hlediska legislativy, která (na rozdíl od internetu) je místně omezena jurisdikcí.“

Rizika Facebooku jsou spojena právě s těžkou identifikovatelností dodovatele obsahu. S níž koresponduje jistá absence zoodpovědnosti vůči komukoliv jinému kromě sebe. Mezi nejzmiňovanější rizika, se kterými se uživatelé potýkají, se řadí podvody, usnadněnené anonymitou webu, porušování soukromí prostřednictvím sítí dále pak šíření počítačových virů a nevyžádaných reklam neboli spamů. Mezi další rizika můžeme zařadit škodlivé obsahy jako je pornografie a jiné ilegální obsahy a aktivity odporující stávající legislavitě.

Velkým rizikem je, že se dnes na této sociální síti šíří rasismus, který se stává mezi uživateli běžně přijímanou normou. Přispívá k tomu, jednak to, že ve virtuálním světě se lidé chovají odlišně, ztrácí zábrany, mohou zde vyzkoušet to, čeho by se v reálném světě báli, můžou zde být někým jiným, někým silnějším, drsnějším, zajímavějším,...

Ke všemu se mnoho lidí, především mladší generace, doslova upnulo k sociálním sítím a každý den sledují, co nového se zde odehrálo. Přitom si většina z nich neuvědomuje, že díky nim přijímáme každodenně informace, podle kterých se formuje náš pohled na svět. Musíme uznat, že dnes sociální sítě působí jako médium, které je pro dnešního člověka stejně důležité jako třeba rodina nebo školní vzdělání

„ Za média jsou označovány prostředky sdílení či komunikace. V každodenním životě se pod slovem média běžně rozumí sdělovací prostředky, zpravidla masového charakteru, ...“

Facebook tedy můžeme považovat za jistý novodobý druh média. V podstatě funguje jako hromadně sdělovací prostředek, který v sobě spojuje nejen klasické sdělovací prostředky jako je televize, rozhlas, tisk v elektronické podobě, ale i naše osobní „zpravodajství“.

Pokud vezmeme v úvahu, že media plní „...funkce informační, kontrolní, sociální, vzdělávací a zábavní, “ určitě bychom tyto aspekty mohli najít i zde. Uživatelé této sociální sítě vyhledávají informace, dozvídají se nové, tedy se vzdělávají. Otázkou zůstává, jak důvěry hodné jsou poskytnuté informace a jak člověk dokáže odlišovat pravdivé zdroje od nepravdivých. Rozhodně Facebook plní funkci zábavní, ať už svými aplikacemi her, kvízů, stránkami s různými vtipy apod. Funkci sociální lze spatřovat ve zprostředkování kontaktu mezi jednotlivými lidmi. Jistá pochybnost, a to nejen pro Facebook, ale media celkově, vzestává s funkcí kontrolní.

Dnešní media v této funkci pokulhávají, stále více využívají populismu. Snaží se nejenom vyjít vstříc většinové vůli, tedy podsouvat témata, na které náš národ velmi dobře slyší, ale ke všemu mají snahu manipulovat s veřejností. Konečný výsledek populismu tak nezřídka hraničí s rasismem. Facebook netvoří v tomto směru žádnou výjimku. Běžně se tedy setkáte s tím, že na své zdi lidé sdílí populistický článek o tom, jak třeba byla přepadena benzinová stanice romským občanem nebo že dívka byla znásilněna cizincem. A pod těmito články se rozvíjí diskuse rozvášněných uživatelů, kteří ostře vystupují proti národnostním menšinám, etnikům,...Tím však dáváme prostor extremisticky smýšlejícím jedincům, kteří se prozatím alespoň nějakým způsobem drželi při zemi.

Co když se díky jejich otevřené propagaci rasismu lidé přikloní k zjednodušeným vysvětlením a „pravdám“, co když to ovlivní ve velké míře nejmladší generaci? Jak tato skutečnost postihne 13leté dítě, které doposud nemělo žádnou možnost udělat si názor například na Romy, když pak s využíváním Facebooku, denně bude vídat urážlivé vtipy, posměšné komentáře, ostře vystupující mediální kauzy, statusy známých a dokonce některých přátel? Nejvíce zastoupení uživatelé Facebooku, jsou sice stále lidé od 18 do 24 let, ovšem uživatelů, kteří dokonce ani nedovršili minimální požadované hranici věku třináct let, neustále v obrovské míře přibývá.

Mladiství mohou být v těchto směrech ohroženi nejvíce, už vzhledem k jejich přirozené dětské zvídavosti, snaze objevovat a jejich velké vnímavosti. Dalším důležitým faktorem je nepřipravenost dětské psychiky, kdy dochází k neschopnosti odlišit zobrazené násilí od reality a následně pak i k zvnitřnění nevhodného jednání jako obecné normy.  Nemluvě o tom, že z výzkumů, které se věnovaly vlivu internetu na mladistvé vyplývá, že ,,působení jakékoliv informace (v obecném významu) je tím silnější, čím méně předchozích znalostí a zkušeností je k dispozici pro kritické zhodnocení zprávy v rovině operacionální a čím méně jsou ustálené hodnotové a morální postoje.“ 

Jen pouhým logikým uvažováním je jasné, že pokud lidé budou denně slýchat o někom negativní informace, budou o něm i negativně smýšlet, aniž by si to uvědomili. Sami teď můžete zapřemýšlet, kdy jste se naposled dozvěděli nějaká pozitiva třeba o vietnamské komunitě.

Je tedy na místě si uvědomit, že Facebook jako medium ,, svým rozsáhlým potencionálem působení významnou měrou přispívá k formování etnických postojů, předsudků a stereotypů ve vnímání pozitivních i negativních vlastností příslušníků jednotlivých společenských skupin.“ V knize Mezilidské vztahy odborník uvádí, že rasistické projevy přispívají k rozvoji rasistických postojů a názorů u lidí, kteří je sami užívají nebo poslouchají. 

Rasismus a xenofobie

Přes veškerou propojenost a globálnost světa, k němuž dochází právě za pomoci Facebooku nebo díky tomu, že dnes lidé mají možnost běžně cestovat, poznávat nové země a kultury, stále většina české společnosti projevuje silně negativní postoje vůči jiným národnostem a etnickým skupinám. Celá řada obyvatel není schopna respektovat jakékoliv odlišnosti a na základě svých nedostatečných informací a neobjektivního poznání v sobě pěstují předsudky, xenofobii a z ní vyvstávající rasismus.

Xenofobie je pocit či postoj, který vyjadřuje strach z něčeho neznámého, neznalého, cizího. Typickým příkladem může být především strach nebo antipatický postoj chovaný mnoha Čechy k Vietnamské komunitě, jelikož asijská kultura je velmi odlišná a pro Čechy ve většině případů zcela neznámá. Díky své neznalosti a ostražitosti lidé velmi snadno zaujmou až rasistické postoje.

Rasismus

Rasismus je v několika knihách popsán j ako jev, kdy jedinec staví svou rasu za nadřazenou té druhé. Podstata tkví především v jisté nenávisti mezi lidmi odlišného kulturního prostředí, k kterému dochází především z nedostatku pochopení, poznání a tolerance. Jandourek rasismus popisuje jako ,,přesvědčení o výjimečném postavení a hodnotě vlastní rasy a méněcennosti ras ostatních. Jiné rasy bývají někdy pociťovány jako nebezpečí pro rasu vlastní. Například odpor vůči Asiatům, Romům,... Odhlédnuto od konkrétních historických příčin jsou zdrojem rasismu zřejmě obecné mechanismy, předsudky, diskriminace a dichotomické rozlišování ,,my a oni “

Projevy rasismu

V reálném prostředí se s projevy rasismu lze setkat jak v podobě slovních útoků, tak ve formě grafické, ve formě fyzického násilí a v podobě diskriminačního jednání.

Ve virtuálním prostředí se tedy především setkáváme s verbálními a grafickými projevy rasismu. Se vznikem Facebooku se však tyto formy velmi prolínají. Dochází zejména ke sdílení statusů a komentářů, které ztrapňují, hanobí nebo vyhrožují dané rase či minoritě. Setkat se lze také s hudební produkcí nebo videi s rasistickým podtextem. Stejně tak často jsou k vidění grafické symboly rasismu - hákové kříže, různé fotky, vtipy a diskuse s touto tématikou.

Podoby rasismu

Rasismus se může vyskytovat v různých podobách. Takzvaný měkký rasismus, který se projevuje například nechutí, žít v blízkosti některého etnika nebo sklonem připisovat osobám jiné rasy nebo etnika horší charakterové vlastnosti. Této podobě by se neměl přikládat o nic menší význam než tvrdému rasismu, jelikož také může vyústit v organizované akce.

Latentní rasismus, jak se mu také jinak říká, je tedy spíše skrytý a bez známek agrese. Lidé ho navenek nijak výrazně neprojevují, jejich typickým výrokem však zůstává:„Nejsme rasista, ale...“ Jelikož jej v této uvedené nevyhraněné a špatně rozeznatelné podobě sdílí široká veřejnost (často včetně těch, kteří jsou jejich objektem), není vnímán jako nezdravý jev, ale jako celospolečensky sdílená norma“.

Tato norma však není ničím jiným než latentním rasismem, který může zůstat skrytý, ale také se může kdykoliv projevit. Prostředí sociální sítě Facebook je toho pravým důkazem, zde bychom ho možná mohli označit jako skrytě veřejný rasismus.

Další důležitou otázkou je, zdali se díky výše zmiňovaným faktorům nestává celospolečensky sdílenou normou dokonce i rasismus tvrdý, který má základ v ideologiích a nese sebou agresivní, násilné jednání proti dané menšině či etniku.

Extremismus

Za zastánce tvrdého rasismu v České republice jsou považováni zejména příslušníci hnutí skinheads, nacizmu, neonacismu a jiných extrémních skupin. Pochopitelně všechna tato hnutí se od sebe vzájemně liší, přesto je spojuje vysoká míra intolerance, tedy ,,nesnášenlivý postoj, neschopnost či neochota respektovat cizí přesvědčení, názory, chování, kulturu, náboženství, morálku, etickou či dokonce jen fyzickou odlišnost “

Extremismus se vyznačuje extremistickými názory, tedy těmi, které nejsou většinou přijímány. Dělí se na dvě základní větve a to na levicový a pravicový extremismus. Zmíním se pouze o pravicovém extremismu, který navazuje na tradice nacionalistických, rasistických a antisemitských hnutí.

Mezi významná hnutí na dnešní extremistické scéně patří například Vlastenecká fronta, Bohemia Hammer Skinheads, Blood Honour, či třeba Národně socialistické hnutí Evropy. Extremistické skupiny se velmi často snaží získat si na svou stranu mládež. K oslovení je nezřídka využíváno již zmíněného populismu, který především hlásá, že za problémy naší země mohou právě přistěhovalci, azylanti a různé menšiny.

Vzhledem k tomu, že jeden z informantů se považuje za „nacisty,“ ráda bych přiblížila pojem nacionální socialismus, který je právě úzce spjat s rasismem. Klíčovým pojmem pro nacismus je čistá rasa. V historii byl podporován Adolfem Hitlerem v Německu, kde byl řešen konflikt mezi vyšší a nižší rasou a nadřazenost tzv. árijské rasy. Dnes se v Evropě vyskytuje velké množství nyní již neonacistických skupin, které se přiživují na obavách z migrantů, etnických menšin, z nezaměstnanosti a jiných pro společnost nežádoucích jevů.

Předsudky

Bylo již podotknuto, že mezi významné příčiny rasismu patří předsudky, které s ohledem na minulost mohou vést až k hrůzným nelidskostem. Člověk s předsudky nezvažuje jedinečnost osoby, ale má již dopředu rozhodnuto. Toto stereotypní usuzování vzniká díky generalizování jednotlivého poznatku a nepravdivých či nepřesných informací (například z medií).

Vzhledem k tomu, že k předsudečnému myšlení se člověk uchyluje z důvodu usnadnění si orientace v natolik různorodém světě, chtělo by se říct, že by mělo být toto jednání prominuto. Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že předsudky člověk může odstranit velmi obtížně. Navíc jsou to právě ony předsudky, které ve většině případů nahrávají k nedorozumění a problémům. Lidé, jenž tak staví problémy národnostních menšin, ras, etnik do svého vykonstruovaného pomyslného rámce a dokážou si do něj napasovat veškeré nové informace, týkající se dané skupiny, o sobě prozrazují jen svou omezenost a zabedněnost.

Lidé by se měli snažit získávat a přijímat stále nové informace z věrohodných zdrojů. Společnost by naopak měla podporovat snahu o zlepšení klimatu a dát si prostor ke spolupráci a vzájemnému poznání. V knize Základy psychologie jsou velmi výstižně popsány principy etnických předsudků.

Existují dva druhy předsudků, které jsou vzájemně v interakci: první má podklad v osobnosti a druhý ve špatné informovanosti a potřebě minimalizovat kognitivní úsilí.

Když spolu soutěží dvě skupiny lidí, nebo mezi nimi dojde ke konfliktu, stane se z diskriminace členů vnější skupiny oproti členům vnitřní skupiny společenská norma.

Čím méně informací o někom máme, tím spíše se uchýlíme ke stereotypům.

Postoje a stereotypy akceptované společností jsou známé naprosté většině jejích členů. Výrazně ovlivňuje jejich chování.

Předsudky mohou samy sebe naplnit a vytvořit si tak vlastní ,,důkazy.“

Kategorie lidí, proti nimž jsou předsudky namířeny, se u různých skupin liší.

Předsudky přetrvávají, dokud přetrvávají společenské normy.

Inteligence, vzdělání a příslušnost ke společenské vrstvě negativně korelují s předsudky.

Děti si osvojují předsudky od svých rodičů a příbuzných.

Děti rozlišují mezi etnickými skupinami již od útlého věku, ale teprve ve starším věku si vytvářejí stálé postoje a preference.

Objekty rasismu v České republice

Nejen výzkumy veřejného mínění obyvatel České republiky, ale i různé světové organizace poukazují na alarmující stav rasismu v naší zemi. Naše populace zaujímá velmi negativní postoje vůči národnostním či etnickým skupinám. Nejčastěji se s projevy rasismu setkávají Romové, cizinci s odlišnou barvou pleti a Židé.

Židé

S tímto svébytným národem je nutno zmínit pojem antisemitismus, což je ,,světová nenávist proti národu, který své bytí odvozoval z osobitého náboženského vyznání-judaismu, věrnost vyznání, tradicím a kultuře, nejstarší formy byly zaměřeny proti náboženskému vyznání, byly to většinou nejrůznější pomluvy, které pramenily z neporozumění a z neznalosti náboženství, zvyků a svátků židovského obyvatelstva.“

Židé během vývoje lidstva byli mnohokrát pronásledování a diskriminováni. K nejhoršímu vygradování antisemitismu však došlo za druhé světové války, kdy bylo vyvražděno kolem šesti milionů Židů.

I dnes dochází k oživování těchto antisemitských nálad, které se pak linou širokou společností. Stále se tak můžeme setkat s urážlivými texty na Facebooku, s ohavnými nápisy na zdích synagog nebo se zničenými pomníky židovských hřbitovů.

Cizinci

Počet cizinců v České republice tvoří asi jen 5% obyvatel. Postava cizince je v každé společnosti vystavena velkému riziku, neboť představuje něco neznámého. Čím méně toho lidé o cizincích vědí, tím větší nejistotu, strach nebo i agresi tak mohou vyvolávat. V České republice se nachází nevětší zastoupení lidí s národností ukrajinskou, slovenskou dále pak s vietnamskou, ruskou a polskou. 

Jako součást otevřené Evropy se setkáváme s národnostními menšinami, které pro nás jsou mnohem méně známé a jsou odlišné od naší společnosti jak kulturou, jazykem, tak i barvou pleti. Právě pro jejich výraznou odlišnost a nedostatečné obeznámení našeho národa s těmito kulturami se dostávají nejčastěji do střetu s majoritou právě cizinci, jako nedávno příchozí Arabové, Asiaté a Afričané.

Romové

V březnu 2011 Centrum pro výzkum veřejného mínění opět po roce zjišťovalo vztah českého lidu k národnostním menšinám. Ve výzkumu bylo zahrnuto 15 národností. Výsledky jasně dokazují, že nejhorší vztah má český národ právě k Romům. Antipatické postoje k Romům přesáhly tři čtvrtiny.  Tento fakt dokládá i můj výzkum, kdy nejčetnější urážky a až rasistické projevy na sociální síti Facebook patří právě Romům.

Historie

Je známo, že Romové pochází z Indie. Nejeden komentář na Facebooku posílá Romy právě do jejich pravlasti nebo do koncentračních táborů. Lidé většinou znají z historie Romů především tato fakta. Ale kde je zbytek? Kdo ví o tom, že díky kočovnému způsobu života se naučili znát přírodu, léčit bylinkami, že uměli výborně pracovat s koňmi, vynikali v košíkářství... ?

Historie Romů je důležitá k pochopení jejich mentality. Ne vše se dá vysvětlit, nebo snad svalovat na jejich minulost, je však záhodno, aby lidé o historii Romů věděli více a měli tak možnost nazírat na tuto menšinu z více úhlů.

Předpokládá se, že migrace Romů byla převážně z důvodu opatření si lepší obživy. Tato migrace trvala několik století a probíhala ve vlnách. V dnešní době největší zastoupení Romů je v Evropě. Jejich historie na tomto kontinentu je složitá a značně odlišná. Velké odlišnosti najdeme jak ve způsobu obživy, kultuře, tak v přístupu k samotným Romům. Převážně byli spíše zotročováni nebo pronásledováni, někde naopak docházelo k jejich tolerování a vyhledávání pro jejich dovednosti.   Ani na území dnešní České republiky se nevyhnuli perzekuci. Nejstinnější stránkou Romů se stal holocaust za vlády nacistů, kdy zahynulo kolem pěti milionů Romů, z toho pak kolem 5000 z Čech a Moravy. Po válce se zbylá hrst vrátila zpět a dalo by se říct, že splynula.

Začali k nám však migrovat Romové, kteří byli odlišní především vlivem dřívějšího způsobu života v izolovaných osadách. V době komunistické vlády Československa vznikla ,,koncepce řešení, cikánské otázky,' ...Romové jako národ měli postupně splynout s českou a slovenskou většinou, tedy v podstatě zmizet.

Právě v tomto období došlo k ohromné dezintegraci Romů, jenž se dál promítá do dnešních dnů.

Nynější problematika

Romové jsou dle uživatelů Facebooku nejčastějším rasistickým terčem převážně z důvodu jejich vysokého počtu, nepracovitosti, kriminalitě, nevzdělávání svých dětí, pobírání sociálních dávek,... Všechny tyto důvody se vzájemně prolínají, jeden fakt rozvíjí druhý. Je důležité s těmito problémy pracovat, ale až po jejich správném pochopení.

Romská národnost jako taková byla v České republice uznána až od roku 1991. V současné době se odhaduje, že na území naší republiky žije přibližně 220 tisíc Romů. Majoritě však často připadá, že Romů je na našem území přespříliš mnoho. Dokonce někteří popisují, že se cítí být spíše v menšině. Tento názor pramení opět z čistého nezájmu si pravdivé informace zjistit. Navíc u romského etnika k tomu přispívá i fakt, že se běžně sdružují a svůj den tráví na ulicích. Tam je život, tam jsou přátelé, tam mohou být se svou rodinou.

Vzdělání

Romským rodinám se také často vyčítá, že své děti neposílají do škol. Je známo, že vzdělání nepatří mezi nejdůležitější romské hodnoty. Tento proces však začíná již s výchovou v mateřských školách, kam romské děti obvykle nedochází a to hlavně z ekonomických důvodů.

Vzhledem k tomu, že dítě je vychováváno v domácím prostředí, nedochází tak hladce kjeho socializaci na školní prostředí a má problémy s dodržováním určitého řádu. Následně dochází ve školském prostředí velmi často k dezintegraci dítěte, které není schopno držet krok se svými spolužáky a to většinou i díky své jazykové bariéře.

V důsledku prohloubení neúspěchu je tak často dítě zařazováno do speciální školy. Což je v tomto směru další významný fakt, jelikož většina romských žáků je vzdělávána na speciálních školách a tím se jim uzavírá možnost dalšího perspektivního vzdělání. Z tohoto přístupu ke vzdělání se stala zaběhnutá tradice. Pro romské rodiče je nejdůležitější, aby bylo dítě spokojené a aby se cítilo bezpečně. Proč by tedy neměli souhlasit s tím, že jejich dítě bude docházet do speciální školy, když ví, že se dětem dostane speciální péče, učivo jim jde mnohem lépe a navíc tuto školu navštěvuje mnoho známých či dokonce rodinných příslušníků.

Otázka vzdělávání Romů je velmi problematická, já se ji ovšem nechci zabývat příliš do hloubky, mým záměrem je spíše poukázat na příčiny nepochopení majority.

Nezaměstnanost

Velmi kriticky je také vnímána nezaměstnanost romské národnosti. Za vysokou míru nezaměstnanosti odpovídá především nízká vzdělanostní úroveň a kvalifikace.

Nejen majorita, ale i samotní Romové vnímají, že za komunismu neměli o práci nouzi. Ti, kteří se práci stranili, jí stejně neutekli. Když tato forma přestala fungovat, bylo mnohem obtížnější sehnat práci a mnohem jednodušší brát od státu sociální dávky a třeba si i něco přivydělávat. 

Vhledem k tomu, že systém sociálních dávek je zcela špatně nastaven, znamená to, že jít pracovat je nevýhodné. Když k tomu připočteme, že vzhledem ke všem technologickým vymoženostem, je poptávka po nekvalifikované práci stále nižší. Máme pádné důvody k romské nezaměstnanosti, které možná nejsou správné, ale nelze se jim divit.   Není ani od věci poukázat v tomto případě na diskriminaci, se kterou se Romové při ucházení o prací potýkají.

Tato situace je v mnoha případech až tristní, především pro nejmladší generaci, která například neviděla nikoho ze své rodiny pracovat. Kdo je vzorem pro tyto dospívající a formující se jedince? Že by ten, kdo je v komunitě uznávaný, obávaný a finančně zabezpečený? Nedivme se tedy, že si mnoho mladých Romů volí „dobrovolně“ cestu gangstera.

Kriminalita

Nezaměstnanost pak také přispívá ke kriminalitě. Zejména se zmiňuje vysoký podíl Romů na prostituci, krádežích, přepadeních a v poslední době stále častěji poukazuje na distribuci drog. Nechci se věnovat tomu, co vše mají, nebo nemají Romové na svědomí. Přesto však shledávám, že se jedná o závažný problém jako takový. Navíc, jak již bylo podotknuto, přispívá k prohlubování negativních postojů. Nebezpečná je především tendence majoritní společnosti přisuzovat romskou kriminalitu vrozeným předpokladům či genetickým dispozicím.

Je důležité si uvědomit, že člověk, který je vykořeněný velmi lehce ztrácí mravní cítění a respekt před zákonem. Ke všemu díky etiketizaci si tyto antisociální praktiky může bezděčně přijmout za své. 

Zaznamenaná extrémně vysoká kriminalita Romů má pochopitelně své další důvody. ,,Romové se často dopouštějí trestných činů impulzivně, nepromyšleně, takže bývají často dopadeni..bývají usvědčeni snadněji než gádžové, jednak proto že se při zapírání snadno zapletou do rozporů, jednak proto, že obyčejně nemají k dispozici tak dobré právníky. Na druhé straně nelze přehlédnout, že se právě Romové dopouštějí drobných nesčetných přestupků, jenž se nestíhají a netrestají pro liknavost policie a mezery v právním řádu."

Mohli bychom najít mnoho dalších důvodů, díky kterým dochází k nevraživosti mezi Romy a majoritou. Ať jsou to však důvody různého původu, pokud zůstanou nepochopeny a neřešeny, nikdy nepřinesou nic dobrého. Ba naopak, „příslušníci dlouhodobě utlačované a pohrdané menšiny mají sklon převzít negativní obraz, který o nich má většina. Tím vzniká jakýsi skupinový komplex méněcennosti, pohrdání sebou samým, dokonce nenávisti k sobě a vlastnímu lidu.“

Boj proti šíření rasismu

Problém rasismu a xenofobie je komplexní. Velmi významnou roli pro to, aby naše společnost patřila mezi tolerantní, má samotná výchova v rodině.

Zlepšení sociokulturních vztahů je samozřejmě i otázkou školství. Ceněna například multikulturní výchova, která byla teprve v nedávných dobách do pedagogického prostředí zavedena. Multikulturní výchova v praxi má prostupovat všemi předměty a formovat tak postoje žáků, jenž tak budou schopni přijímat rozmanitost a různorodost všech kulturních identit.

V souvislosti s médii a rozmachem sociálních sítí je neopomenutelná působnost školy také prostřednictvím mediální výchovy. V tomto směru je přínosem snaha vést žáky k návyku důkladně si ověřovat zjištěné údaje, naučit žáky rozpoznávat manipulativní komunikaci a čelit jí. Měli by přistupovat k médiím s kritickým odstupem.

Facebook a jeho možnosti v boji proti rasismu

Facebook zprostředkovává lidem spojení, místo pro vzájemnou komunikaci, sdílení a projevení svého názoru. Zároveň se ale stává nástrojem pro šíření násilí, nenávistných obsahů, které jsou směřovány zejména k etnickým skupinám, národnostním menšinám, rase, ale i na sexuální orientaci apod. Facebook v problematice nežádaných obsahů, tedy i rasismu, nabízí různé možnosti.

Blokování a odstranění

V případě, že nežádoucí obsah přichází pravidelně od určité osoby ze seznamu přátel, jednoduchým řešením je tuto osobu ze seznamu odebrat.

Další možností je blokování uživatele. Tato funkce má víceméně stejný dopad jako odstranění uživatele ze seznamu přátel, jelikož pokud vás daná osoba svým konáním obtěžuje a rozhodnete se ji blokovat, znamená to, že s ní přerušíte veškeré vazby. Odstranit lze i konkrétní obsah ze své vlastní hlavní stránky. Pokud se tam objeví, stačí na něj kliknout a dát odkaz odstranit.

„Nahlášení“

Lze také využít funkce Nahlásit. Nejúčinnějším postupem je nahlásit obsah přímo tam kde se nachází, za pomocí ikony „Nahlásit,“ která je vždy umístněna u příspěvku. Mnoho uživatelů se bojí nevhodný obsah nahlásit. Obavy jsou však neopodstatněné, hlášení jsou důvěrná a uživatel, který byl nahlášen, se to nedozví.

Jakmile kliknete na kolonku nahlásit, zobrazí se tabulka, která vyžaduje upřesnění, v čem je obsah závadný. V našem případě tedy zvolíme nenávistný obsah či útok na osobu vzhledem k její národnosti či rase.

Přednostní řešení se dostává obsahům s nejvyšším počtem nahlášení. Proto je důležité nebýt lhostejný k těmto obsahům a aktivně využívat při zjištění nežádaného obsahu funkce hlášení. Bohužel dochází i k tomu, že některá hlášení jsou zcela bezdůvodná. Z tohoto důvodu se musí každé hlášení prověřovat. Pokud však neodporují podmínkám používání služby Facebook, obsah není odebrán a zůstává na síti.

Kontaktní formulář

Pokud chceme nezákonný obsah zařadit mezi prioritně řešené problémy, je možnost využít kontaktní formulář. Kontaktních formulářů je celá řada a už jsou více specifikovány, např. formulář pro nahlášení účtu uživatele, který nedosáhl 13 let věku, či pornografického obsahu.

Pro ohlášení rasistických a nenávistných obsahů existuje formulář s názvem Nahlásit neoprávněný obsah. V tomto formuláři je nutné vyplnit osobní údaje jako je jméno, příjmení, telefonní kontakt, adresu bydliště apod., dále přesnou URL adresu, kde se obsah nachází a citaci zákona, který zveřejněný obsah porušuje. Je zřejmé, že tato varianta je dosti náročná, zejména pokud bychom chtěli, aby k boji proti nezákonným obsahům přistupovali všichni i ti nejmladší uživatelé. 

Potírání rasismu však má svá další úskalí. Facebook a podobné servery jsou totiž registrované v USA a tamní úřady s odkazem na dodatek ústavy o svobodě slova nikdy neposkytnou konkrétní údaje o tom, z jaké adresy a kdy přesně tam byl ten který příspěvek vložen. To velmi komplikuje prokazování, zdali opravdu daná osoba obsah na síť vložila.

Některé výroky však naplňují skutkovou podstatu trestného činu jako třeba hanobení rasy, přesvědčení nebo podněcování nenávisti ...Příspěvky jsou policií monitorovány a vyhodnocovány. O lidech, kteří se dlouhodobě netají rasistickými a xenofobními názory, tak má policie díky Facebooku a dalším sociálním sítím přehled.  K případům, kdy jsou uživatelé trestně stíháni za šíření rasismu a xenofobie pomocí Facebooku, tedy dochází.

Projekty zaměřené na kyberkriminalitu

Facebook také úzce spolupracuje s tzv. Horkou linkou, která je součástí projektu Národní centrum bezpečnějšího internetu. Pomocí webu Horké linky se zájemce může seznámit s tím, co lze považovat za nevhodné, co za nezákonné. Je možné se dozvědět vše ohledně legislativy, jak k danému problému přistupovat a především jak postupovat. Popisuje i výše zmíněné kroky, které lze podniknout přímo na sociální síti Facebook.

Největším přínosem Horké linky je speciální pomoc při řešení případů, kdy je potřeba obsah z Facebooku odstranit neprodleně. Postup opět spočívá ve vyplnění formuláře, který je více specifický. Operátoři horké linky jej vyhodnotí a své stanovisko zašlou přímo do kontaktního centra Facebooku v Irsku. Tyto podněty jsou tedy nejvíce upřednostňovány a bývají tak velmi rychle a úspěšně řešeny.

Díky nevládnímu neziskovému sdružení Národní centrum bezpečnějšího internetu (NCBI) existuje několik dalších projektů, jako

pomoc-online.cz

bezpečně-online.cz

saferinternet.cz

které si kladou za cíl proměnit internetový prostor na bezpečné místo.

Snahou je především, aby si uživatelé osvojili etické normy v online světě a předešli tak sociálním rizikům, která jsou s internetem spojena. Snaží se podpořit vzdělání v této oblasti především pro novou a velmi mladou generaci, která je negativně ovlivňována nelegálními obsahy, zejména v podobách pedofilie a extremismu.

Velmi významným celorepublikovým projektem je například E-bezpečí, který se rovněž zabývá nebezpečím sociálních sítí a to zejména Facebooku. Projekt je však více zaměřen na:

kyberšikanu a sexting (různé formy vydírání, vyhrožování, poškozování obětí s pomocí informačních a komunikačních technologií),

kyberstalking a stalking (nebezpečné pronásledování s použitím informačních a komunikačních technologií)

kybergrooming (komunikace s neznámými uživateli internetu vedoucí k osobní schůzce),

spam (nevyžádaná reklama)

zneužití osobních údajů v prostředí elektronických médií

hoax (šíření poplašných, nebezpečných a zbytečných řetězových zpráv)

Zmíněné projekty tedy můžeme považovat za prevenci proti kyberkriminalitě přímo v internetovém prostředí. Osobně si však myslím, že tyto stránky jsou vyhledávány velmi často až při vzniku nějakého osobního problému. Jejich přínos spatřuji především v nabídce vzdělávacích akcí.  

Legislativa coby prevence rasismu

Obecně je potírání rasismu v naší republice zaštítěno především čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 a 7 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 14 Evropské úmluvy a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech , které zaručují rovné zacházení, stejná práva a povinnosti bez ohledu na rasu, národ, barvu pleti atd.

Dále se k tomuto tématu vztahuje trestní zákoník a to především díky znění zákona č. 40/2004 sbírky, který v paragrafu 355 a 356 uvádí, že potrestán bude ten, kdo veřejně hanobí národ, rasu, etnické nebo jiné skupiny osob nebo ten, kdo podněcuje k nenávisti vůči skupině osob a omezuje jejich práva a to i za skutečnosti dochází li k tomu prostřednictvím tisku filmu, rozhlasu, televizí, veřejně přístupné počítačové sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. 

Vážnost problému s extremistickými obsahy na internetu dokonce dospěla k tomu, že byl členskými státy Rady Evropy přijat dodatkový protokol č. 189 k Úmluvě o kyberkriminalitě, o kriminalizaci činů rasistické a xenofobní povahy. Díky této úmluvě má tak dojít k zintenzivnění mezinárodní spolupráce v boji proti rasismu a xenofobii. Dodatkem bylo také přesně vymezeno, co má být po národních právních úpravách trestné:

šíření rasistických a xenofobních materiálů

rasisticky a xenofobně motivovaná pohrůžka

rasisticky a xenofobně motivovaná urážka

popření, hrubé snižování, schvalování nebo ospravedlnění genocidy nebo zločinů proti lidskosti

Bohužel, přestože Česká republika tuto úmluvu podepsala, nedošlo doposud k její ratifikaci. Zbývá tak jen doufat, že naše země nezůstane k této závažné situaci lhostejná a podnikne v brzké době výraznější kroky, které povedou k odstranění běžného diskursu rasismu a xenofobie na sociálních sítích, jelikož nepřináší nic dobrého, naopak vztahy mezi majoritou a různými menšinami se tím jen zhoršují. A je třeba mít na paměti, že přijetím rasistických názorů za běžnou normu docílíme vždy pouze zvýšení násilí.

23 důvodů, proč jsou Romové lepší lidé než Češi

1. Na rozdíl od nás by umírajícího příbuzného nikdy nestrčili do nemocnice ani "eldéenky". Nechají je v klidu odejít doma.
 
2. Na rozdíl od nás tak hystericky nebojí špíny. Díky tomu mají lepší imunitu.
 
3. Na rozdíl od nás paradoxně nejsou "nepřizpůsobiví". Zabydlí se kdekoli a spokojí se s čímkoli. K tomu dokonale nastudují systém sociálních dávek a velmi přizpůsobivě ho využijí pro své potřeby.
 
4. Na rozdíl od nás furt nenadávají, že to v Česku stojí za houby. Když se jim tu nelíbí, nejsou líní se odstěhovat za prací do Anglie nebo do Kanady.
 
5. Na rozdíl od nás se umějí bavit a ctí rodinné vazby. Na oslavu narozenin se sjedou po stovkách a návštěvy u sebe nechají bydlet třeba půl roku. My zatím říkáme: "Ryba a host třetí den smrdí."
 
6. Na rozdíl od většiny z nás umějí aspoň jeden cizí jazyk – češtinu.
 
7. Na rozdíl od nás neřeší, že nemají peníze na cestování. Prostě odjedou s vědomím, že to "nějak dopadne".
 
8. Na rozdíl od nás se přehnaně nestarají o to, co bude zítra. Neříkají si: "Rodinu založím, teprve až si vybuduju kariéru."
 
9. Na rozdíl od nás se umějí bavit, utrácet peníze, zpívat a tancovat. A taky hrát na trubky:
 
10. Na rozdíl od nás při sobě drží a pomáhají si. Když je jeden z nich mlácen, ostatní mu přijdou na pomoc, v base zakládají klany...
 
11. Na rozdíl od nás mají opravdu rádi děti.
 
12. Na rozdíl od nás mají úctu k autoritám. Pan doktor, pan policista, pan prokurátor, pan starosta, pan šéf, to všechno jsou pro ně uznávaní představitelé "moci".
 
13. Na rozdíl od nás ctí tradiční model rodiny a jasně rozdělené genderové role. Když hlava rodiny něco řekne, žena poslechne a basta fidli.
 
14. Na rozdíl od nás nemlátí ženy a nešikanují staré lidi. Kdyby to udělali, jejich komunita by je zavrhla.
 
15. Na rozdíl od nás neobtěžují soudy malichernými spory. Když se něco stane, spor urovná vajda, a co se doma upeče, to se taky doma sní. A když už jdou k soudu, má to aspoň šťávu.
 
16. Na rozdíl od nás chodí hezky upravení a čistě oblečení, a to i když bydlí ve slumu. Sako, bílá košile, boty jako ze škatulky...
 
17. Na rozdíl od nás se loučí se svými mrtvými. Jejich pohřby jsou plné nehraných slz, modliteb a truchlení.
 
18. Na rozdíl od nás se neberou jen kvůli kusu papíru. Muž se ženou spolu většinou vydrží až do smrti.
 
19. Na rozdíl od nás se nestydí okázale nosit zlaté šperky.
 
20. Na rozdíl od nás si váží svých rodičů a prarodičů a starají se o ně.
 
21. Na rozdíl od nás věří v Boha a jsou díky tomu v životě šťastnější.
 
22. Na rozdíl od nás neběhají k doktorovi s každou rýmičkou. Zavolají si ho, až když už opravdu umírají.
 
23. Na rozdíl od nás v sobě problémy nedusí, ale řeší je hezky zpříma a hned.

 

{jacomment on}

Joomla SEF URLs by Artio