Sidebar

21
po, srp

Blogosféra
Typography

Masáž je dotyková terapie, která je nejen příjemným a uvolňujícím zážitkem, ale navíc je mnoha způsoby prospěšná pro celkové tělesné zdraví. Může uvolnit napětí v těle, uklidnit mysl a tím, že má pozitivní vliv na nejrůznějších úrovních, má pozitivní vliv na celý psychofyzický stav člověka. 

Ačkoliv se masáže do podvědomí širší populace dostaly teprve nedávno, existují nezvratné důkazy o tom, že je nejen jako léčebné prostředky používaly už prastaré civilizace. Už dávno neplatí, že si masáž může dovolit jen vyšší vrstva obyvatelstva. Rozšíření těchto služeb vedlo k nárůstu konkurence a potažmo snížení cen. Masáž se využívá jako léčebná, rehabilitační a relaxační procedura a je běžnou součástí regenerace většiny vrcholových sportovců. Stále se objevují nové a vylepšené formy především kosmetických masáží, které jsou mezi populací velmi oblíbené. 

Historie masáží

Masáže patří k jedněm z nejstarších terapeutických technik na světě. Jejich skutečný původ je nejasný. Použití dotyků při úpravě vzhledu a nejrůznější škrabání i hlazení patří k chování, které máme společné se zvířaty. Dotyk je instinktivní záležitostí. Existují důkazy, že každá kultura používala masáže v té či oné podobě a že v každém jazyce, starém i novém, existuje pro masáž nějaký výraz. Na Východě se techniky a umění masáží vyvíjí od pradávných dob až do dnes nepřerušovaně, zatímco na Západě byl vývoj velmi nesourodý a přerušovaný.

Masáže v pradávném a klasickém světě

„Nejstarší písemný záznam (5000 let před n. l.) představuje zřejmě Ebersův papyrus z Egypta. Masáž je v něm uváděna jako jeden z možných lékařských prostředků“.

V Číně byl za největšího a nejuznávanějšího génia považován Konficius, který kromě toho, že byl filozof a etik, vypracoval také metodiku masáže. Souběžně s masáží doporučove provádět také dechovou gymnastiku. Již v 6. století fungovala v Číně vysoká lékařská škola, jejíž součástí bylo právě i vyučování masáží.

Také v Indii se masáže používaly. Svědčí o tom ayurvédské spisy z doby před zhruba 4000 lety, které doporučovaly dotýkaní jako prevenci nemocí. Od těchto dob je masáž nedílnou součástí indické kultury. Mladé indické dívky se dodnes učí od matek masáž novorozeňat a malých dětí. Ani Egypt nezůstal pozadu. Čtyři tisíce let stará nástěnná malba zobrazuje faraóna Ptahhoteppa, kterému otrok masíruje nohy. Ani Kleopatra si tuto příjemnou proceduru neodpírala a ráda si dopřávala masáž nohou přímo u hodovní tabule. Není však pravdou, že by si masáže dopřávali jen zámožní lidé. Z některých záznamů je zřejmé, že egyptští dělníci i na té nejnižší úrovni dostávali část mzdy v podobě dávky oleje určeného pro masáž a potírání těla. Také nejstarší písemný doklad o masážích pochází z Egypta, a to z let asi 1600 př. n. l..

Ve starém Řecku byla tělesná krása stejně důležitá jako krása duševní, právě proto vznikala zdravotní zařízení, jejichž součástí byly i masážní místnosti. Řekové využívali masáží k odstraňování únavy a k léčbě nemocí a úrazů způsobených během válek a sportovních her. Proslulý zakladatel lékařství Hippokrates uvedl již v 5. století př. n. l., že dobrý lékař musí být obeznámen s uměním „dotýkání se“ rukama pacientova těla a doporučoval vonnou lázeň, po níž následuje každodenní masáž s použitím olejů jako cestu k dobré tělesné kondici a celkovému zdraví.

I u Římanů se masáže těšily velké oblibě a byly nedílnou součástí jejich lázeňských rituálů. Lékaři také zdůrazňovali terapeutické účinky. Jedním z nejznámějších lékařů byl Galénos, který napsal celou řadu knih o masážích, tělesných cvičeních a tělesném zdraví. Roztřídil také jednotlivé masážní techniky a používal masáže při léčbě mnoha nemocí.

Středověk a poté

Středověk se vyznačoval především obrácením k teologii a duševnímu životu člověka. To vedlo k úpadku lékařství a tělesné kultury všeobecně. Zhoršily se hygienické podmínky a úroveň lázeňství výrazně poklesla. V Evropě se dostala do popředí katolická církev a veškeré tělesné dotyky, byť lékařské, byly spojovány s „tělesnými rozkošemi“ a jakékoli masáže začaly být považovány za vysoce hříšné praktiky. Z tohoto důvodu bylo veškeré toto učení předáváno pouze po ženské linii vědmami a porodními bábami. Na léčitelství bylo pohlíženo s krajním podezřením a dotyčné ženy byly pronásledovány a prohlášeny za čarodějnice, což vedlo ke krutým trestům.

Střediskem vzdělanosti a kultury se v této době stal arabský svět. Díla slavných starověkých lékařů byla překládána do arabštiny, takže všechny nabyté vědomosti z pradávných dob byly nejen zachovány, ale i doplňovány dalšími poznatky velkých arabských lékařů jako byl Avicenna a další. Byly popsány nové způsoby využití léčivých bylin, techniky ošetření páteře a další systémy masáží.

V Evropě se dostala do popředí katolická církev a veškeré tělesné dotyky, byť lékařské, byly spojovány s „tělesnými rozkošemi“ a jakékoli masáže začaly být považovány za vysoce hříšné praktiky. Z tohoto důvodu bylo veškeré toto učení předáváno pouze po ženské linii vědmami a porodními bábami. Na léčitelství bylo pohlíženo s krajním podezřením a dotyčné ženy byly pronásledovány a prohlášeny za čarodějnice, což vedlo ke krutým trestům.

Renesance znamenala oživení zájmu o klasické lékařství a masáže se ve společnosti hlavního proudu postupně staly uznávanou praxí. Byly zahrnuty i do profese lékaře Ambrouise Parého, který v 16. stol. působil na francouzském dvoře. Masáže byly doceněny i v době kolonialismu.

Moderní doba

Novou vlnu zájmu o terapeutickou masáž v Evropě vyvolal až koncem 19. století švédský gymnasta Per Henrik Ling (1776-1839). Cestoval do Číny, kde si osvojil tamní masážní techniky. Vyléčil sám sebe z revmatismu a poté rozvinul systém tělesných cvičení, jehož součástí byly gymnastické prvky a masáže. Ling po návratu do Švédska v roce 1813 založil Ústřední ústav švédské gymnastiky. Za jeho práci se mu dostalo podpory ze strany královské rodiny a založením Společnosti odborných masérů v roce 1894 se tyto Lingovy metody staly základem moderní fyzioterapie. O několik let později bylo v londýnské Nemocnici sv. Jiří otevřeno oddělení masáží a „švédská“ masážní terapie se zakrátko stala součástí běžné lékařské praxe. Tato situace trvala bez větších změn až do 60. let 20. století, kdy některá střediska převzala masážní terapii do holisticky zaměřené komplexní léčby, jež měla vést k větší vyrovnanosti mysli, těla a emocí. Tento holistický přístup je nyní současně s lékařskými postupy a metodami hlavního proudu široce používán jako doplněk konvenčních metod.

Situace v Česku

Pro naši zemi je důležitá masérská škola Isidora Zabludowského, který působil v Petrohradě a později v Berlíně. Ten napsal přes sto pojednání o masáži a z jeho školy vzešlo mnoho kvalitních masérů. V Čechách první písemné pojednání „O masáži“ napsal ortoped Vítězslav Chlumský v roce 1906. Profesor balneologie Edvard Cmunt zavedl u nás masáž podle Zabludowského, pro kterou použil název klasická masáž. Z ní se potom odvodily další typy masáží. Masérská činnost byla však v Čechách povolena až od roku 1934.

Z celé řady dalších našich lékařů, kteří se zabývali masáží, nutno jmenovat Dr. Karla Přerovského, bývalého ředitele Výzkumného ústavu baíneologického v Praze, který o masáži píše ve svých knihách "Technika fysiotherapie a masáže pro ošetřovatelky" a později ve "Fysiatrii pro střední zdravotnické pracovníky".

Průkopníkem a otcem sportovní masáže v Čechách byl v meziválečném období MUDr. M. Jaroš. Ten se později stal univerzitním profesorem a přednostou ortopedické kliniky Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1934 sepsal příručku „Sportovní masáž“.

Pomocné masážní prostředky

Některé masážní hmaty lze úspěšně provádět „suchou rukou“ a na suchém těle. Patří sem uchopování a odtahování, všechny varianty tepání, chvění, vytřásání a pohyby v kloubech. U řady dalších hmatů je provádění hmatů na sucho pro masírovaného nepříjemné až bolestivé. Aby byla masáž účinnější, používají se masážní prostředky. Tyto prostředky mají dobrý skluz, a tím zabraňují odírání kůže. Mohou obsahovat i účinné látky, které mají léčivé účinky.  Jsou tak staré jako masáže samy. Zatímco se v historii užívaly rostlinné oleje, zejména olivový. Např. v Egyptě se používal olej smíchaný s bahnem z Nilu. Dnes trh nabízí nepřeberné množství produktů. V následujícím textu se pro ilustraci o některých zmíníme.

Mýdla

Donedávna hojně používána, a to především v lázních, jsou levná a lehce dostupná. Pro samotnou masáž jsou však nepoužitelná. Při styku s vodou uvolňuje alkálie, které pokožku vysušují, dráždí a mění její pH. Po masáži bylo nutné pokožku nakrémovat.

Zásypy (pudry)

Používaly se stejně jako mýdla v 80. a 90. letech kvůli nedostatku a nedostupnosti lepších masážních přípravků. Ke kvalitní masáži jsou pudry nevhodné, a to z několika důvodů: nevyhovuje skluz ani přilnavost, práší a vysušují pokožku. Hlavní složkou zásypů je talek, který má antibakteriální účinky (Aviril, Sypsi).

Lihové roztoky

Nepoužívají se na celkovou masáž, protože se rychle odpařují, mají špatný skluz a vysokou vstřebatelnost. Lze je požít lokálně, např. u pohotovostní sportovní masáže.

Sportovka

Jedná se o vylepšené lihové roztoky, mají stejné vlastnosti. Existuje jich několik druhů: základní - univerzální, červená - hřejivá, modrá - chladivá.

univerzální  sportovka

Má nažloutlou barvu a je vhodná pro všechny druhy masáže.

červená sportovka

Obsahuje kapsaicin a kafr. Působí na kůži dráždivě a hřejivě. Nepoužíváme ji na masáž obličeje a u osob s citlivou pokožkou. Silně dráždí sliznice.  

modrá sportovka

Její účinnou látkou je mentol. Působí chladivě.

Krémy, masti, gely

Jako masážní prostředek pro celkovou masáž se používají výjimečně, častěji jsou využívány při lokální masáži na určité partie, které jsou postiženy nějakým problémem (např. postižení kloubů, šlach nebo svalů). Obsahují léčivé látky přírodní nebo chemické, které pomáhají při léčbě a při masáži samotné. Uvolňují a prohřívají svaly. 

Pro samotnou masáž jsou méně vhodné. Mají horší skluz a přilnavost k pokožce. Další nevýhodou je vyšší cena, velká spotřeba a také možnost alergické reakce klienta na látky v krémech obsažených.

Oleje

Dnes již nejoblíbenější a hlavně všestranný masážní prostředek, používá se jak pro běžnou masáž, tak pro profesionální praxi u sportovců, mají dobrý skluz, jsou vhodné i pro dlouhodobé masáže. Nevýhodou je těžká smývatelnost. Využívají se spíše u kosmetických masáží. Oleje vybíráme podle typu kůže. K umocnění příjemného dojmu můžeme použít éterické oleje. Využíváme tak i působení aromaterapie.

Vodné roztoky – gely

Obsahují mýdlo, mají vysoké pH a rychle se z nich odpařuje voda.

Emulze

V současné době jsou asi nejpoužívanějšími masážními prostředky.Jsou složeny ze tří složek – voda, olej a emulgátor (emulgátor se používá k propojení vody a oleje).

Existují 2 druhy:

  • olej ve vodě
  • voda v oleji

Jejich výhodou je dobrý skluz a přilnavost, mohou obsahovat více účinných látek (silice, vitamíny, flavonoidy, panthenol…)

Snadno se mísí s potem a nebrání pocení při výkonu (dobré i pro pohotovostní masáž). 

Lze je nachystat i z polotovaru. Na trhu je k dostání pět druhů:

Bílá emspoma

Je určena k univerzálnímu použití pro všechny druhy dlouhodobých masáží a automasáž. Vyvolává pocit osvěžení a lehkosti. Je také určena k ukončení všech typů a druhů masáže. Nenarušuje fyziologickou funkci kůže a obsahuje desinfekční prostředky.

Červená (růžová) emspoma

Obsahuje účinné látky, které působí hřejivým dojmem (kapsaicin). Masáží vyvolává u částí těla pocit prohřátí a tepla s dlouhodobým účinkem. Užívá se jako preventivní masáž proti svalovým křečím a poruchám koordinace. Není vhodná pro masáž obličeje z důvodu dráždění sliznic.

Zelená emspoma

Obsahem účinných látek (kafr) příznivě působí na bolestivé stavy z přílišného nebo nestejnoměrného zatížení pohybového ústrojí. Odstraňuje bolesti a únavu části těla a svalstva. Nepoužíváme ji u osob trpících alergií na salicyláty.

Modrá emspoma

Je určena na masáž a automasáž, když je třeba masáží vyvolat u části těla pocit chladu a osvěžení s dlouhodobým účinkem. Obsahuje mentol. Používá se k odstranění únavy za příliš teplého počasí a při uklidňující masáži.

Žlutá emspoma

Je vodoodpudivá, a proto je vhodná na ochranu pokožky v nepříznivých klimatických podmínkách. Svým hydrofobním účinkem zabraňuje prochladnutí pokožky, zvláště při smáčení vodou. Na rozdíl od ostatních emspom je to emulze voda rozptýlená v oleji.

Účinné látky v pomocných masážních prostředcích

Existuje celá řada dalších účinných látek, které jsou obsaženy v masážních olejích. V této kapitole se zaměřím pouze na látky nejčastěji obsažené v masážních emulzích – emspomách.

Kafr

Kafr je bílá průhledná voskovitá pevná látka se silným pronikavým aromatickým zápachem. Kafr se rychle vstřebává kůží a vyvolává chladivý pocit, podobný účinkům mentholu, působí antisepticky a jako lokální anestetikum. Je účinnou látkou zelené emspomy.

Kapsaicin

Kapsaicin je rostlinný alkaloid, který je zodpovědný za pálivou chuť papriky a je hlavním alkaloidem paprik Capsicum. Pro savce včetně člověka je dráždivý a vyvolává pocit pálení v každé tkáni, se kterou přijde do styku. Je prokázáno, že kapsaicin uvolňuje endorfiny, podporuje krevní oběh, zvyšuje rychlost metabolizmu, stimuluje žaludeční sekreci, a tím podporuje zažívání. Je součástí červené emspomy.

Citronová silice 

Citrónová silice zvyšuje koncentraci, soustředění a duševní aktivitu, zlepšuje dobrou náladu. Dále citrónová silice čistí mastnou pleť, má antiseptické a desinfekční účinky. Posiluje obranyschopnost organismu. Je součástí bílé emspomy.

Eucalyptová silice

Využívá se zejména pro své antiseptické, protizánětlivé, desinfekční a antimikrobiální účinky. V kosmetice je používána na podrážděnou a nečistou, mastnou a unavenou pokožku a ke snížení vnímání bolesti. Silice má také povzbudivé, osvěžující a chladivé účinky. Zmírňuje bolesti svalů, pomáhá při zacelování ran a kožních vřídků. Využívá se také při migréně.  Je součástí modré emspomy.

Sportovní masáž a její druhy

Sportovní masáž je uspořádaný soubor vhodných masérských hmatů, které pomáhají sportovci zbavovat se únavy nebo připravit ho na podání plného výkonu. Léčebná sportovní masáž urychluje doléčování některých onemocnění a zvláště zranění sportovce. Již z definice sportovní masáže vyplývá, že za různých okolností plní masáž sportovce odlišné úkoly. Podle toho rozeznáváme pět druhů sportovní masáže.

Masáž přípravná

Jde zpravidla o masáž celkovou. Provádí se především pomocí důkladného hnětení svalstva i s využitím všech vhodných variant tepání.

Jedná se o nejúčinnější masáž, která má celkově posílit organismus trénujícího sportovce, aby dosáhl lepších sportovních výkonů.

Cílem je usnadnit adaptaci organismu na zvýšenou tréninkovou zátěž.

Masáž pohotovostní

Používá se těsně před závodem nebo namáhavým tréninkem jako součást vlastní přípravy na následující zatížení. Zlepšuje prokrvení a prohřátí organismu. Podle situace ji lze upravit jako povzbuzení nebo naopak jako uklidnění Nelze jednoznačně rozhodnout, má-li být zařazena před pohybovou část rozcvičení nebo mezi tuto přípravu a vlastní start.

Masáž mezi jednotlivými výkony

Provádí se jedině při závodech, soutěžích a utkáních. Uskutečňuje se v situacích, kdy mezi výkony jsou určité přestávky nebo soutěž probíhá několik hodin, dní apod. Masáž je kombinací masáže odstraňující únavu a masáže pohotovostní, nesmí však po ní dojít k úplnému uvolnění sportovce.

Masáž odstraňující únavu

Je nejčastěji používaná masáž u sportovců, která má sloužit k urychlenému odplavování tzv. únavových látek ze svalstva a k uspíšení celkové regenerace. V  ideálním případě by to měla být vždy masáž celková, trvající cca 40 i více minut. Poskytuje se zpravidla jednou až dvakrát týdně podle dohody s trenérem či sportovcem, a to v dny, kdy se nejvíce nahromadila únava z tréninkových cyklů. Po závodě nebo utkání je vhodné ji provádět až po určité době uklidnění, v případě velmi těžké únavy teprve druhý den. Nejvhodnější je, když po celkové masáži odstraňující únavu již nenásleduje žádná náročná činnost, nýbrž zotavení spánkem. Nejde-li to takto provést, má po této masáži následovat nejméně půlhodinový odpočinek. Podle Jánošdeáka lze tento typ masáže rozdělit ještě na dva druhy a to na masáž odstraňující únavu a na masáž obnovující výkonnost.

Léčebná sportovní masáž

Tento druh masáže indikuje vždy lékař, který zná patologii sportovců a jejich úrazů. Včas indikovaná léčebně sportovní masáž výrazně zkracuje dobu rekonvalescence a navozuje optimální rekondici těch částí těla, které sportovec k provozování svého sportu používá.

Základní masážní hmaty

„Při sportovní a klasické masáži rozdělujeme masérské hmaty do šesti základních skupin: tření, hnětení, roztírání, tepání, chvění a pohyb v kloubech. Při masáži postupujeme v uvedeném pořadí. Masáž začínáme i končíme třením“.

Tření

“Tření je nejpoužívanější skupinou masérských hmatů. Masírovaného třeme jednou nebo oběma rukama dlaní, hřbetem ruky či pouze bříšky prstů. Účinek tření se dostaví především na kůži a podkožní tkáni. Třením se zvyšuje prokrvení, urychluje se krevní a mízní oběh, a tím i výměna látek ve tkáních”.

Směr tření na končetinách je zásadně dostředivý. Na trupu směřuje tření k podpaží a k slabinám. Souvisí to s průběhem krevních a mízních cév. Rychlost a síla hmatu závisí na povaze masáže.

Hnětení

Hnětení je určeno především pro masáž dlouhých a bříškatých svalů. Nehodí se pro svaly ploché. Je nutno dbát na uvolnění svalů masírovaného, jinak není hnětení účinné. 

Hnětení má vliv zejména na krevní a mízní oběh nejen v kůži a podkoží, ale zasahuje i hlouběji do svalů. Látková přeměna se v hnětených svalech zrychluje a zvyšuje. Svalové napětí se zvyšuje nebo snižuje podle způsobu aplikace hmatů. Do hnětení řadíme tyto hmaty: uchopování a odtahování, vlnovité hnětení, finské hnětení, pomalé válení, rozmakávání pěstmi a stlačování hrudníku.

Roztírání

Je podobné jako tření, působíme však více do hloubky na podkožní tkáně, vazivo i svalstvo. Zvláště účinné je roztírání kloubů, působí zejména na kloubní pouzdra a nejbližší okolí kloubů. Užívá se také na plochých svalech. Roztíráme kruhovými nebo spirálovými pohyby palcem, více prsty nebo i všemi prsty (bříšky prstů), dlaní či pěstí. Účinek roztírání je obdobný jako u hnětení.

Tepání

Podle Kvapilíka dělíme tepání na dvě základní skupiny: tepání povrchní a tepání  hluboké. Tepeme většinou rychlými údery střídavě oběma rukama (u dlouhých svalů vždy napříč svalových vláken). Tepání je série úderů, na jejímž začátku i konci tepeme pomaleji a s menší intenzitou. Zásadně tepeme pouze dobře uvolněné svaly, jinak by bylo tepání bolestivé! Tepání se slabší intenzitou zvyšuje svalový tonus a vyvolává přechodnou vasokonstrikci. Tepání silnější intenzitou má na svaly vliv opačný, cévy rozšiřuje (vasodilatace) a nervový system utlumuje. Tepání je charakteristické i účinkem na vzdálenějších tělních krajinách, které přímo nemasírujeme. Tento účinek je vyvoláván reflexní cestou.

Tepání povrchní

Do této skupiny hmatů patří tepání tleskáním, pleskáním, smetáním a tepání konečky prstů.

Tepání hluboké

Do této skupiny hmatů patří tepání vějířovité, tepání sekáním a tepání pěstmi.   

Chvění (vibrace)

Je skupina masérských hmatů, při nichž se vyžaduje naprosté uvolnění svalstva masírovaného. Z toho důvodu dáváme někdy končetiny masírovaného do jiných poloh, abychom docílili maximálního uvolnění (př. pokrčená končetina). Účinek chvění je reflexní a působí dráždivě. Ve svalech chvění zlepšuje prokrvení.

Do této skupiny hmatů patří: chvění dlaní, vidlicí, rychlé válení a vytřásání končetin.

Pohyby v kloubech

Pohyby v kloubech mohou být pasívní, aktivní nebo smíšené. Při sportovní masáži užíváme pouze pohybů pasivních, a to buď v jednom skloubení, nebo současně ve vice kloubech. Účinek pohybů má vliv na prokrvení, dráždíme jimi hluboká nervová zakončení a přímo působíme na vlastní kloubní systém. Je součástí i sportovní masáže, ale velký význam mají i při doléčování některých kloubních poranění sportovců.

Vliv masáží na organismus

Účinek masáže vyplývá z působení masérských hmatů. Ty mají své charakteristické zvláštnosti, které jim umožňují různým způsobem ovlivňovat organismus. Důležitá je i technika provádění masáží (dráždivá, uklidňující). Mechanismus působení masáže je komplikovaný. Mezi místními reakcemi a celkovým účinkem je však úzká souvislost. V konečné relaci se totiž každá místní změna tak či tak odrazí na celkovém stavu organismu masírované osoby. Působení je tedy ve velké míře komplexní.

„Vycházíme-li ze současných znalostí podložených experimentálním sledováním, je možno účinky masáže rozdělit a shrnout podle pořadí důležitosti do tří skupin: reflexní, biochemický a mechanický“.

Reflexní účinek

Boigey byl jeden z prvních, který tvrdil, že masáží je možné vyvolat povrchové i hloubkové reflexy různé intenzity. Vědecky bylo toto tvrzení podloženo výzkumem Sovětské fyziologické školy, která se zabývala studiem nervové soustavy.

 „Při masáži dochází k dráždění nejrůznějších receptorů umístěných v kůži, podkoží a při hluboké masáži i ve šlachách, kloubech a svalech“.

 Všeobecně se rozdělují na exteroreceptory  a interoreceptory. Z hlediska působení masáže jsou důležité především exteroreceptory a proprioreceptory (druh interoreceptorů), které zaznamenávají podráždění ve svalech, šlachách a kloubních pouzdrech. Z těchto receptorů proudí do mozku neustále velké množství vzruchů, které podle kvality a intenzity vyvolávají rozličné reakce nejen v samotném centrálním nervovém systému (dále jen CNS), ale také v jiných částech organismu. Dostředivými drahami nervového systému se z receptorů přenáší vzruch do příslušných nervových center. Zde se informace zpracuje a určuje se příslušná reakce na tento podnět. K nejdůležitějším reakcím organismu, mimo ovlivnění samotného CNS, patří také senzomotorické a vegetativní změny v určitých výkonných orgánech. Vzruch se do těchto orgánů dostává odstředivými drahami. 

„Povrch kůže můžeme rozdělit do určitých oblastí, tzv. Headových zón. Působením na tyto zóny můžeme nepřímo ovlivnit i některé orgány, které jsou inervovány ze stejného segmentu“

„V centrální nervové soustavě dochází vždy k určité iradiaci vzruchů, takže jsou ovlivňována i okolní centra. Tím se množství následných reakcí rozšiřuje a každá i místně prováděná masáž má v podstatě celkový dopad“.

Rozsah a charakter změn však bývá rozdílný. Důležitý je druh masáže, způsob jejího vykonávání, stav masírovaného a další exogenní vlivy.

Biochemický účinek

Více vědců si všimlo, že se při masáži vyplavují v tkáních určité chemické látky, které mají schopnost rozšiřovat drobné cévy. Tento účinek je podobný histaminu, a proto se usuzuje, že se při masáži vyplavuje histamin, resp. látka jemu podobná. Histamin zvyšuje permeabilitu cév. Dochází k vazodilataci, protože histamin jednak uvolňuje z endotelu vazodilatačně působící oxid dusnatý a jednak působí přímo na cévní svalovinu. V tomto směru se experimentálními pokusy zabýval Hoff. Někteří autoři též uvádí, že dochází i k uvolňování acetylcholinu, adrenalinu a dalších látek. Jejich účinky můžeme sledovat jak v masírované oblasti, tak v celém organismu. Uvolňování těchto látek však velmi úzce souvisí s činností nervové soustavy, tj. s reflexním účinkem. Všeobecně lze říci, že přítomnost výše zmíněných látek je při masáži nesporná.

Mechanický účinek

„Mechanický účinek se projevuje především ve zlepšení činnosti žilního a mízního cévního systému. Všeobecně se udává zrychlení průtoku. Z toho lze dedukovat, že touto cestou může být urychleno odplavování rozpadových produktů, a tak dojde k normalizaci vnitřního prostředí unavených prosáknutých svalů dříve“.

Důkazem tohoto jevu je Lasserův výzkum. Při tomto výzkumu se prokázalo, že se masáží může dosáhnout lepší cirkulace mízy (až osmkrát rychlejší průtok), ale také lepšího a rychlejšího vstřebávání a odplavování škodlivých látek.

Mosengeil zase při svých studiích prokázal, že masáží daného svalu lze „odčerpávat“ krevní výron z příslušného kloubu (př. stehno – koleno, lýtko – kotník). Mechanickým způsobem lze také rozrušovat různé usazeniny a zatvrdliny v tkáních.

Všechny tři uvedené typy účinků masáže probíhají při masáži současně, popřípadě střídavě. Nelze tvrdit, že při běžné sportovní masáži vždy využíváme cílevědomě a hlavně soustavně reflexních účinků hmatů.

Vliv masáží na kůži

Kůže je prvním orgánem, na který masáž působí. Účinky na kůži jsou mnohostranné. Především se kůže při masáži otepluje a prokrvuje. To vede ke zlepšení sportovního výkonu. Je známo, že chlad výkon nepříznivě ovlivňuje a podporuje i vznik zranění (viz pohotovostní masáž). Dále se při masáži odlupují z povrchu kůže odumřelé buňky pokožky a uvolňuje se vyústění potních a mazových žláz. Tím se zlepšuje kožní dýchání a schopnost termoregulace. Zlepšení výživy kůže v důsledku prokrvení vede při pravidelném aplikování masáže ke zlepšení stavu kůže a jejích fyziologických funkcí. Samozřejmě, že ovlivnění kožních cév a nervů vede současně k ovlivnění celého cévního a nervového systému. Důležité je jak reflexní rozšíření cév, tak i působení histaminových látek a působení mechanické. Drážděním nervových zakončení v kůži vznikají impulsy o různé intenzitě a ty pak ovlivňují CNS a potažmo i celý organismus.

Vliv masáží na podkoží

Mechanickým působení se zrychluje cévní a mízní oběh. Masáží se podporuje odtok přebytečné vody a nežádoucích metabolitů z mezibuněčných prostor do cév a odtud pak do vylučovacího sytému. Intenzivní masáží lze dosáhnout částečného odstranění přebytečného tuku z podkoží nebo zabránit jeho dalšímu ukládání.

Vliv masáží na klouby

Masáží je možno příznivě působit na tkáně v okolí kloubů. Můžeme odstranit otoky, usazeniny solí a metabolitů, zlepšit pružnost kloubních pouzder a udržovat tak dobrý rozsah pohybu v kloubu.

Vliv masáží na svaly

Svalům se věnuje největší pozornost právě u sportovní masáže. Je známo, že se při masáži ve svalech rozšiřují a otvírají krevní vlásečnice, které jsou v klidu prakticky uzavřené. Pro lepší představu lze tuto reakci organismu vyjádřit číselně. Na jeden milimetr krychlový svalového průřezu je v klidu otevřených 30 – 270 kapilár. Po masáži je to až 1400 kapilár. Toto rozšíření způsobuje jak mechanické působení, tak i histaminové látky podobně jako v kůži. Otevřením vlásečnic se zlepšuje přívod výživných látek a kyslíku. To vede ke zlepšení svalové činnosti a odstranění svalové únavy.

Vliv masáží na krevní a mízní oběh

Veškeré změny, které při masáži v organismu probíhají, se dějí právě prostřednictvím krve a mízy. Účinky masáže na krevní oběh a mízní oběh jsou viditelné především v souvislosti s celkovým působením na lidský organismus. Ze samotného krevního oběhu je ovlivněna především jeho periferní část, ale i centrální, tedy srdce. V oblasti cév pozorujeme změny hlavně na vlásečnicích, které se při masáži otvírají a rozšiřují. To vede k přímému pozitivnímu ovlivnění výživy buněk a tkání. Důležité je i mechanické posouvání krve a mízy. Tím, že podpoříme odtok krve z periferií, se sníží odpor pro proudění krve, a tím dochází k menšímu namáhání srdce. Reflexně se zlepšuje odtok přebytečné krve z vnitřní oblasti organismu. Dochází tak k výhodnějšímu rozdělení krve v organismu. Srdce je ovlivněno reflexně. Také systolický tlak a srdeční frekvenci lze ovlivnit masáží a to podle druhu a charakteru masáže (dráždivý/uklidňující). Uvedené změny se však nemusí nijak výrazně projevit vzhledem k množství vnitřních i vnějších faktorů, které na organismus působí. Změny krevního tlaku nebývají moc výrazné. Další změna, kterou je možné sledovat, je přechodné zmnožení červených krvinek.

Vliv masáží na nervový systém

Vliv na nervový systém je velmi důležitý. Přijímají se jím totiž informace jak z vnitřního, tak vnějšího prostředí a také se v něm zpracovávají. Při masáži dochází k dráždění receptorů, odtud se šíří vzruchy dostředivými drahami do mozku. Tam vyvolávají reakce, které se projevují jednak změnami v centrálním nervovém systému a také změnami činnosti ostatních systémů v organismu. Správné střídání dráždění a útlumu v CNS je hlavním předpokladem pro dobrou činnost organismu. Masáží větších kožních ploch a silnějších svalových skupin se dá působit také na funkci kůry mozkové. Dobrý průběh korových cest se může příznivě projevit i na psychice člověka. Zvláštním způsobem se na CNS projevuje únava vyplývající z intenzivní svalové činnosti. Projevuje se útlumem mozkové kůry a poklesem výkonnosti. Úlohou útlumu je chránit mozkové buňky před poškozením. Tím, že budeme masáží prohlubovat útlum, urychlíme zotavení nervových buněk. Kromě reflexního působení masáží na nervový systém je tu i přímé působení na periferní nervstvo a dochází k působení na neurovegetativní systém. Mírná masáž snižuje vodivost nervů, zatímco dráždivá vodivost zvyšuje. Velmi silná masáž má až znecitlivující účinek. Obecně se dá říci, že vliv na nervový systém představuje víc celkových změn než lokálních. Výsledné změny záleží hlavně na kvalitě a intenzitě masáže a také na stavu masírovaného. Pokud jde o podněty, je třeba si uvědomit, že jednotlivé masérské hmaty mají svoji osobitost, která se projevuje na receptorech a CNS různě.

Vliv masáží na látkovou přeměnu a vylučování

Tím, že masáž zlepšuje prokrvení, zvyšuje se i množství metabolických pochodů. Výzkumy bylo prokázáno, že se při masáži zvyšuje metabolismus dusíkatých látek, celkově se zlepšuje asimilace a zvyšuje se spotřeba kyslíku asi o 10 - 20%. Se zvýšením metabolismu úzce souvisí odplavování a vylučování odpadních látek. Jedná se především o vylučování močí. Množství vylučované moči se po masáži zvýší až o 60%. Příčinou je intenzivnější kumulování vody z podkoží i ze svalů a zvýšený průtok krve ledvinami.

Kontraindikace masáží

Existují situace, kdy je nevhodné či dokonce zakázané masáž aplikovat. Před začátkem masáže je nutné se informovat jak o aktuálním, tak o dlouhodobém zdravotním stavu člověka. Kontraindikace můžeme rozdělit na celkové a částečné, a také podle zdravotního stavu masírovaného na kontraindikace zdravých a nemocných lidí.

Celková kontraindikace zdravého člověka

Je nevhodné aplikovat masáž ihned po vydatném jídle, po nadměrné tělesné námaze, při celkovém vyčerpání po těžkém tréninku nebo závodě. Masáž neužíváme ani u lidí pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek a psychotropních drog. Není vhodná ani u výskytu akutní psychózy.

Částečná kontraindikace u zdravého člověka

Na těle jsou místa, která se nemasírují. Jsou to místa, kde jsou pod kůží uloženy velké uzliny, nervové kmeny i velké cévy. Jedná se o tříselnou oblast, podkolenní, loketní a podpažní jamku. Vynecháváme i oblasti pohlavních orgánů a místa, kde jsou jen kůží kryty trny či hrany kostí, zvláště přední strana bérce. U mužů vynecháváme bradavky, u žen celé prsy. Aby se nezvyšovalo menstruační krvácení, není vhodná u žen masáž břicha během menstruace. Sportovní masáž neprovádíme ani u žen těhotných nebo v šestinedělí. Masáž břicha vynecháváme pokud masírovaný nemá vyprázdněný močový měchýř, pokud trpí zácpou nebo naopak průjmem.

Celková kontraindikace u nemocných

Masáž neaplikujeme při celkových chorobách infekčních, které se projevují malátností, zvýšenou teplotou nebo horečkou. Také u nádorových onemocněních a při stavech, které vyžadují pobyt na lůžku, jsou masáže zakázané. Masáže aplikované i přes tyto kontraindikace by mohly způsobit závažné komplikace organismu.

Částečná kontraindikace u nemocných či poraněných

Jedná se o zákaz nebo nevhodnost masáže v krajinách těla, které jsou postiženy kožními nemocemi a poraněními. Zásadně nemasírujeme mateřská znaménka a žádné výrůstky vystupující nad povrch kůže. Další kontraindikací jsou varixy, následky úrazů (hematomy atd.). Zvláště přísný zákaz se vztahuje na masáž břicha při jakýchkoliv bolestech břišní krajiny.

Další kontraindikace - jsou popáleniny, opařeniny nebo poleptaná místa.

Krevní tlak

Krevní tlak je tlak, kterým působí krev na stěnu cévy, kterou protéká. Je vytvářen působením srdce jako krevní pumpy a souvisí se stavbou a funkcemi krevního oběhu. Tento tlak je různý v různých částech krevního řečiště. Krevní tlak je ovlivňován řadou složitých mechanismů jak centrálních, tak periferních. Tlak se zvláště ve velkých cévách mění v závislosti na čase - nejvyšších hodnot dosahuje ve vypuzovací fázi srdeční akce (systolický tlak), nejnižších ve fázi plnění srdečních komor (diastolický tlak). Nicméně je třeba dodat, že na velikost krevního tlaku působí i mnoho dalších vlivů jako je věk, aktuální mentální a fyzické rozpoložení, okolní teplota a jiné. Například u starších lidí je vysoký systolický a nízký diastolický tlak normální z důvodu opotřebení a menší pružnosti krevního řečiště. Obecně je nebezpečnější vysoký spodní tlak, protože se jedná o nejnižší tlak v krevním řečišti, tedy tlak, který jej namáhá neustále.

Vysoký krevní tlak 

Vysoký krevní tlak neboli arteriální hypertenze nastává tehdy, pokud systolický arteriální tlak opakovaně dosahuje hodnot nad 140/90 mm Hg. Při dlouhodobém vysokém tlaku jsou ohroženy cévy, srdce a další orgány a tento stav je třeba léčit. Rozlišujeme dva druhy hypertenze a to primární a sekundární.  U primární hypertenze, se včasnou úpravou životního stylu a léčbou, dá předejít vážným zdravotním onemocněním srdce, ledvin a mozku. Při sekundární hypertenzi, se léčba směřuje na onemocnění, které vyvolalo v organismu zvýšený tlak krve. K hypertenzi mohou být geneticky dané předpoklady, většinou jde však o kombinaci několika příčin, které se podílí na vzniku vysokého tlaku. Jde o civilizační chorobu a často je způsobena přílišným tlakem vnějších vlivů, neřešenými problémy, nakupenou agresí a dlouhodobým stresem.

Nízký krevní tlak

Nízký krevní tlak neboli arteriální hypotenze nastává tehdy, pokud jsou hodnoty systolického tlaku krve dlouhodobě pod 100/65 mm Hg. Nízký krevní tlak má za následek snížení prokrvení tkání a orgánů lidského těla. Průvodním jevem nízkého tlaku jsou závratě, potivost, pocit chladu. Nižším krevním tlakem trpí víc mladí lidé, zvláště subtilní postavy. Statisticky je zaznamenán výskyt hypotenze častěji u žen. Hypotenze není stav, který by přímo ohrožoval život jedince.

Změny krevního tlaku

Krevní tlak se mění také v průběhu tělesné zátěže. U dynamické zátěže dochází ke zvýšení jak systolického, tak i diastolického tlaku. U statické zátěže se zvyšuje převážně diastolický tlak. U systolického tlaku není výrazná změna patrná.

Joomla SEF URLs by Artio