Sidebar

24
čt, srp

Blogosféra
Typography

Kontejnerová architektura je součástí tzv. modulární architektury. Kontejnerová architektura využívá jako stavební materiál přepravní námořní kontejnery. Představitelé této architektury zastávají názor, že se jedná o ekologicky šetrné stavitelství. 

„Ty tam jsou doby, kdy bylo třeba shromažďovat doklady o existenci ekologické krize. Dnes badatelé usilovně pátrají po cestách nápravy.“

To, že žijeme ve věku tzv. ekologické krize je dnes již zcela daný fakt. Některé z příčin jejího vzniku jsou především hustota zalidnění planety, průmysl využívající technologie nešetrné k životnímu prostředí a v neposlední řadě ohromná lidská touha, nebo snad i potřeba, k co nejvyšší spotřebě. Nadměrná spotřeba statků se projevuje ve všech možných oblastech. Od každodenního nakupování potravin, přes využití elektroniky, nejrůznějších moder-ních technologií, ale také nadbytečného využívání motorových vozidel, až po narůstající výstavbu ať už se jedná o soukromé či veřejné stavby. 

Lidé pravděpodobně nepřemýšlejí nad tím, že architektura, stavitelství   a především samotné budovy, jsou těmi největšími (materiálně) artefakty, které vytvářejí a zároveň tu po sobě zanechávají. Jakákoliv architektura změní dlouhodobě ráz krajiny, ve které je postavena.

Téma bydlení je v současné době čím dál tím více diskutovaným problémem. Na pojem bydlení lze nahlížet jako na ekonomický statek, službu, či také jednu ze základních potřeb člověka. Bydlením se zabývá hned několik oborů - architektura a stavebnictví, sociologie, psychologie, ekonomie. V oblasti sociologie je bydlení propojováno se sociálním statutem jedince - nejen, že jej odráží, ale také spoluvytváří. V psychologii zase pozorujeme vznik emocí, které se vytváří vůči vazbám na místo. V rámci ekonomie je bydlení autonomním typem zboží. V neposlední řadě je bydlení také zkoumáno v rámci environmentálního způsobu života jedince. Způsob bydlení prošel v průběhu dějin mnoha změnami. Za důležitější spíše považuji zaměřit se na „alternativní“ způsob stavebnictví, který se prosazuje v posledních dvou desetiletích. Tento způsob realizace staveb již neslouží pouze k ochraně člověka, ale měl by napomoci také ochraně život-ního prostředí. „Západní“ společnost se již nezamýšlí pouze nad tím, kde bydlí, ale také nad tím, jak bydlí. Bydlení je stejná lidská potřeba jako potrava, voda a oděv a stejně tak, jako zaznamenáváme posun v přístupu lidí k těmto potřebám (vzrůst zájmu o bio-potraviny, fair - trade, podpora lokálních produktů apod.), zaznamenáváme také v současné době růst zájmu o tzv. variantu ekologického bydlení. Stejně jako u všech lidských potřeb, je i u bydlení rozhodující dostupnost, kvalita a stabilita. A právě tyto tři aspekty, spolu s ekologicky šetrným způsobem života, jsou v dnešní době rozhodujícími faktory při nově vznikajících stavbách. Ve společnosti, kdy jsou ukojeny potřeby základní lidské potřeby, je prostor pro rozvoj vědomého pro-environmentálního chování.

Stavebnictví a stavitelství jsou nezbytné pro rozvoj člověka z důvodu zvýšení kvality života. Bydlení je spojeno s pocitem bezpečí.

„Zajištění bydlení je základní podmínkou udržení integrace osobnosti a jejího dalšího rozvoje.“ (www.mmr.cz)

Stavební postupy ale zároveň těmi největšími přispěvateli zhoršení životního prostředí. Dnešní moderní města (především metropole jako Soul, Hong Kong, New York a další) jsou doslova přehlídkou využívání nejnovějších technologií, materiálů a stavebních postupů. Ne vždy jsou ale tyto procesy a materiály (především jejich získávání, či přeprava) šetrné k životnímu prostředí. Například u tolik oblíbené ocele je svázaná produkce oxidu uhličitého (plynu, který je mimo jiné považován za jednu z hlavních příčin globálního oteplování) 2588 gramů na jeden kilogram. Pro srovnání, u kameniny je to 311,2 gramů na kilogram. Mnohem hůře je na tom měď (5409 g/kg) a hliník (20 981 g/kg). 

V roce 2012 vydalo US Department of Technology 6 statistiku, podle které se americké budovy podílely 73,6% na veškerých výdajích za elektřinu a 40% na vzniku emisí uhlíku. Na základě této zprávy byla do stavebnictví zavedena koncepce udržitelnosti, jejímž cílem je rozvíjet sta-vební postupy šetrné k životnímu prostředí, postupy, které přispějí ke snížení nákladů na spotřebu energií a snížení emisí. Rozvíjí se také snaha o znovuvyužití recyklovatelných materiálů.

V České republice energetická spotřeba budov tvoří 30% celkové spotřeby, což je ročně 100mld. kWh. V rámci EU je to dokonce 40% z celkové spotřeby. Náklady na celkovou spo-třebu určuje energetická náročnost budovy, do které se započítává: vytápění, spotřeba energie na ohřev vody, větrání, chlazení, osvětlení a také na pohon podpůrných systémů - čerpadel, motorů, ventilátorů. Energetickou náročnost budov můžeme dnes snadno zjistit díky „průkazu energetické náročnosti budov“. Cílem tohoto opatření, je snížit spotřebu energií a emise CO2.  Snahou tohoto nařízení „shora“ má vyvíjet veřejný tlak na snižování energetické náročnosti staveb.

Ekologické stavitelství je současným trendem. Možností, jak stavět „ekologicky a šetrně“ je hned několik. 

Různé slaměné domy, hliněné stavby, domy pasivní, solární, pasivní a nízkoenergetické se již v rámci České republiky vyskytují a jejich počet narůstá. Jejich výstavba, ať už ve městech nebo na venkově, je součástí dnešního stavitelství, na střechách domů se začínají objevovat solární fotovoltaické panely a vznikají různé realizace nízkoenergetických staveb.  Přesto však zdaleka ne všichni lidé jsou s tímto typem architektury a podstatou jejího fungování obeznámeni. Málokdo umí vysvětlit rozdíl mezi nízkoenergetickým a pasivním domem. A kontejnerová architektura, jako možná alternativa „ekologického stavitelství“, je na tom ještě hůře.

Ačkoliv „na západě“ (především v Německu, Holandsku, Velké Británii, ale také na Novém Zélandu) je již kontejnerová architektura nějakou dobu součástí moderního stavitelství, v naší společnosti tomu pro zatím tak není. Kontejnerová architektura se do povědomí veřejnosti dostala především s kauzou tzv. Čunkových kontejnerů. Tento „sociální“ projekt ale zatím relativně novému odvětví moderní architektury a stavitelství příliš dobrou reklamu neudělal.  

Prvotním plánem bylo nejen představit kontejnerovou architekturu jako takovou, ale také snaha o navázání kontaktu s firmami, které se touto metodou stavitelství zabývají. Dalším krokem bylo navázání kontaktu s architekty, kteří mají realizace z kontejnerových modulů ve svém portfoliu. Ač to zpočátku vypadalo mnohem nadějněji, tak ani zde se nakonec nepodařilo uskutečnit osobní konzultaci.  Za jakousi „osobní konzultaci“ však považuji účast na konferenci „Festivalu modulární architektury“.  Jejím tématem byla Modulární architektura v současnosti. Představili se zde nejen čeští, ale také zahraniční architekti, kteří se tématem modulární, tedy i kontejnerové architektury, zabývají. 

UVEDENI DO PROBLEMATIKY, POJMY

Architektura

Pojem „architektura“ je všeobecně známým výrazem, který v sobě skrývá mnoho významů - architektura jako urbanismus měst, krajinná architektura, zahradní architektura. Nejrozšířenější je snad ale význam architektury jako výstavby domů, kostelů, hradů, paláců - nositelů uměleckých hodnot a zhmotněné vyjádření autorových myšlenek a doby, ve které vzniká.

Architektura v nejširším pojetí je prostředí, které si člověk kolem sebe vytváří (a přetváří). Je to umělé vytvoření prostoru - ať už jednotlivých staveb, čtvrtí, měst, obcí, nebo třeba umělé vytvoření krajiny.  Pro tento článek je snad vhodné chápat tento pojem ve významu architektury jako prostředí vytvářeném s vědomím koncepce a jasné myšlenky. Takové prostředí nemusí být nutně vytvářené architektem.

Italský architekt Renzo Piano definuje architekturu jako „společensky nebezpečné umění, protože je to umění nevyhnutelné. Špatnou knihu nemusíte číst, na hloupý film se nemusíte dívat, televizní inscenaci prostě vypnete, ale kolem ,baráků‘ musíte denně chodit a v domech pobývat. Proto je třeba mluvit o udržitelné architektuře, to znamená porozumět přírodě, správně umisťovat stavby, využívat slunce, vítr...“  

Český architekt Petr Suske definuje architekturu takto:

„Architekturu chápu jako tvorbu umělého, člověkem vybudovaného prostředí.“

Otázka chápání architektury provázela také konferenci Křižovatky architektury, která se konala v září roku 2010 v Praze.

„Předmětem architektury není výstavba pomníků, ale vytváření životního prostředí. Architektura nemá, ale musí být pro lidi!  Pro potěchu z minulosti, pro užitek v přítomnosti a inspiraci budoucnosti.“  

Etickým úkolem architektury je interpretovat společenský způsob života té které dané doby. Význam dané architektury však můžeme zcela pochopit pouze tehdy, jsme - li součástí spole-čenství, která stojí za jejím vybudováním.

Architektura provází lidstvo téměř od počátku jeho vzniku. Architektura tvoří naše životní pro-středí. Od architektury náboženského významu, se vyvíjí do dnešní podoby tzv. moderní archi-tektury. V průběhu vývoje architektury dbali architekti a stavitelé na tři stěžejní body, které formuloval již v 1. století před naším letopočtem Marcus Vitruvius Pollio. Ve svém díle Deset knih o architektuře sepsal požadavky na stavebníky, výběr místa, estetické - vytvořil tak „stavební příručku“ antického Říma. Nejdůležitější z jeho díla, a dále přebírané, je ustanovení tří základních funkcí architektury, jsou to: venustas, utilitas, firmitas; krása, funkčnost, stabilita a pevnost.

Poslední definice charakterizuje pojem „architektura“ z etymologického hlediska. Slovo se skládá ze dvou částí „arché“ a „tektura“. Výraz „arché“ označoval pařez, kmen. Postupně se ale jeho smysl rozšířil a nevyjadřoval již pouze kmen stromu, ale příslušnost k určitému roku (rodokmen). Nový význam tak znamenal původ, princip, zákon nebo moudrost. „Tektura“ je odvozen z řeckého „tichtó“, které znamená zplodit, porodit, či vytvořit a produkovat.

Ekologie

Stejně jako pojem architektura, je i pojem ekologie široké veřejnosti známý a část užívaný. Otázkou zůstává, zda je správně pochopený a užívaný. Interpretací je hned několik.

Podle Ernsta Haeckla je ekologie věda o vzájemných vztazích mezi organismy a jejich prostředím (toto vysvětlení použil v roce 1866). Takto chápou ekologii především přírodní vědy. Jan Keller rozšiřuje chápání pojmu ekologie na společnost. Ekologii spojuje se sociologií. Podle něj existuje inspirace sociologie ekologií: „Budeme používat výrazu „ekologie“ či „ekologický “ všude tam, kde budeme hovořit o systémových vztazích ovlivněnými kvalitami vnějšího prostředí (ať již se to bude týkat vztahů v přírodě, či ve společnosti), přičemž důraz bude kladen na nehodnotící popis průběhu zmíněných interakcí“ .

V úvodu knihy „Úvod do současné ekologie“ autorů Davida Storcha a Stanislava Mihulky je ekologie vysvětlena takto:

„Ekologie je většinou definována jako věda o vztazích organismů k prostředí a vztazích mezi organismy navzájem. Tato definice však zdaleka nepostihuje to, oč v ekologii jde - totiž o porozumění procesům probíhajícím v živé přírodě, která nás obklopuje. V tomto širokém smyslu však ekologie zahrnuje i mnoho jiných věd - geologii, evoluční biologii a koneckonců i fyziku a chemii, klimatologii, historii atd.“

Pojmy ekologie a ekologický jsou v dnešní době pro většinu společnosti především chápán jako šetrný vůči přírodě. Pojmy „ekologické“ a „ekologicky šetrné“ jsou odvozeny od ekologie, která představuje čistě přírodní vědu. Všeobecně je ale „ekologické“ chápáno jako „pozitivní vůči životnímu prostředí“. 

S ohledem na nárůst požadavku na vše ekologické, je pojem chápán spíše v negativním slova smyslu. Lidé chápou ekologii jako něco, co jim zasahuje do jejich životů a snaží se je omezovat. Ekologie je spojována s aktivismem, který je pro většinu lidí chápan ve všech formách spíše negativisticky. Ekologii je často vyčítáno zasahování do jiných oborů, a tím i jejich omezování. Snad nejvíce je tento jev možno pozorovat na poli obchodování a ekonomického rozvoje. Negativismus vůči ekologii a její zesměšňování je často pozorovatelný i ve spojení s architekturou.

Zajímavá je v tomto ohledu také definice pojmu „ekologický“ z hlediska jeho původu. Stejně jako „ekonomie“ v sobě spojuje dva pojmy „oikos“ - tedy výraz pro dům, domov a „logos“ - tedy myšlení, zákony dění. Ekologie tak může být chápána také jako výraz pro „správný dům, domov“.

Životní prostředí

Vzhledem k tomu, že se v této práci setkáváme také s pojmem životní prostředí, pokládám za vhodné uvést jeho definici, a to dle platného zákona. Zní takto: „Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka, a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména vzduch, voda, horniny, půda, organismy, ekosystém a energie.“ (Zákon 17/1992 Sb.)  

Ekologická architektura

Pojem ekologická architektura chápeme jako architekturu šetrnou vůči svému okolí a životnímu prostředí vůbec. Ekologická architektura vzniká za účelem funkčnosti, jejími dalšími kritérii jsou také: pozitivní přístup vůči okolí, energetická nenáročnost a zároveň poskytování pohodlného bydlení.  

Výše uvedená definice je samozřejmě velice zjednodušená. Samotní architekti se mohou lišit v názorech na to, co se pod pojmem ekologická architektura skrývá. Například architekt Aleš Brotánek uvádí toto:

„Již delší dobu začínám mít alergii na slovo ekologie i ekologická architektura. Za ta slova si dosazujeme mnoho věcí, podle toho co zrovna potřebujeme ...“ 

K definici ekologické architektury by nám mohly dopomoci různé objekty tohoto typu stavitel-ství. Jedná se o nízkoenergetické domy (spotřeba tepla na vytápění je maximálně 50kWh/m2 za rok), pasivní domy (nevyužívá žádný aktivní topný systém, zisk tepla je externí: sluneční záření a interní: lidé a spotřebiče), domy nezávislé na inženýrských sítích. Jedná se např. o typ domu Zeměloď, jehož autorem je americký architekt Michael Reynolds. Jemu i jeho dílu se budu věnovat v další části práce. Mohou to ale samozřejmě být také různé chaty, jurty, sruby, i jiné dočasné stavby.

Objevuje se také názor, že pojem ekologická architektura je vlastně naprosto zcestný, protože pojmy, ze kterých se skládá, se navzájem negují. Miloslava Perglová uvádí:

„Ekologická architektura - v podstatě je tento pojem nesmyslný, protože každá architektura je proti přírodě. Je možné vytvářet nejméně neekologickou architekturu.“

Podobný názor vyjadřuje také již výše zmíněný Aleš Brotánek:

„Když vznikalo občanské sdru-žení Ekodům, dva roky se vedla diskuze o názvu, protože důsledně vzato ekologický dům je pojmový nesmysl. Žádná budova není schopna být ekosystémem, vždy jde o zásah do životního prostředí a široce srozumitelný název ekodům musel být doplněn vysvětlující definicí, že jde o hledání „přírodě a člověku přátelského stavění “. Když půjdeme do důsledku, nejde o žádnou ekologickou architekturu, ale o architekturu normální.“ 

Také další český architekt Petr Suske  se ve svém díle Ekologická architektura ve stínu moderny snaží najít definice, které by nejlépe sloužily pojmu ekologická architektura. Distancuje se od všeobecně přijímaného názoru, že ekologická architektura rovná se především používání přírodních materiálů a využívání sluneční energie, skromnost a pokora. Podle něj toto vede spíše do minulosti a k rozumové úpravě životního stylu. Podle Suskeho nejde u ekologické architektury o skromnost jako spíše o rozvahu nad skutečnými potřebami jedince, na jejímž základě se máme zbavit zbytečností, ale skutečné touhy a potřeby naplňovat maximální měrou.

Suske říká, že:

„Opravdu ekologická architektura je přitom skoro neznámá. Po pravdě řečeno není totiž přesně jasné, jaké vlastnosti ta „ekologičnost“ v architektuře představuje. Ekologie a ekologická architektura by měla být založena na přirozenosti a normálnosti, protože jen to je kvalita schopná trvale přežít.“

Nedá mi to neocitovat ještě jednu Suskeho myšlenku: „Ekologická architektura v současnosti teprve vzniká. Její principy a výraz se hledají v celém světě. Její objektivní podoba i její obhajoba jsou velmi křehké. Musí se porovnat s ostatními ... proudy „současné “ architektury, které mají svou logiku také. Aby se mohla rozvíjet, musí být založena nejen na ohledu k Zemi a životu na ní, ale i na co nejobjektivnější racionální reflexi společenské a kulturní situace - a s ní souvisejícího životního stylu.“

Ekologická architektura jako životní postoj

Z výše uvedených definic je tedy jasné, že pojem „ekologická architektura“ je velice složitý. Podle mého je snaha o ekologické stavitelství jakýmsi životním postojem vůči okolní krajině a přírodě.  Je spojena s uvědomováním si nejen okolního prostředí a krajiny, ale také s dopady a vlivy, které architektura a stavitelství na toto prostředí mají. Ekologická architektura je tedy taková, která se co nejvíce snaží tyto dopady a vlivy eliminovat. 

Postoj k ekologickým problémům nesouvisí pouze s psychologickými, ale také etickými aspekty. Etika nám říká, jak bychom měli žít, jak bychom se měli chovat k sobě navzájem, k přírodě, a vůbec k Zemi. Vztah člověka k přírodě a krajině se mění podle toho, jak se mění jeho etické hodnoty. Přístup, ve kterém je člověk ústřední postavou všeho, ale zároveň přijímá ochranu ostatních živých tvorů a životního prostředí, chápeme jako antropocentrický. Antropocentrický přístup vychází z představy, že člověk žije v umělém prostředí, které si sám vytváří. „ Většina z nás nežije ve světě živé přírody...“. A právě architektura je jednou z činností, kterou si svoje umělé prostředí vytváříme, proto i na architekturu nahlížíme z hlediska ekologické vhodnosti.

Ekologická architektura přemýšlí nad způsoby konstrukce - materiály by měly být především z obnovitelných (a také lokálních) zdrojů, měly by být snadno recyklovatelné. Eliminuje negativní externality - vznik stavebního odpadu, vznik emisí, zbytečné spotřebovávání energií, využívá co nejvíce tradiční technologie. Ekologická architektura by měla být energeticky nenáročná - měla by ke svému provozu co nejvíce využívat přírodních elementů: slunce, vítr, voda. Ekologická architektura také zvažuje konkrétní vhodné umístění pro konkrétní stavbu.

„Výstavba by měla pokud možno navazovat na stávající infrastrukturu, neměla by zabírat kvalitní zemědělskou půdu a nemělo by jít o místo, kde lze způsobit vážnou újmu na životním prostředí. “

Librová hovoří o ekologicky příznivé spotřebě, nad kterou uvažuje ve třech rovinách. Jednou z nich je hledisko spotřeby domácích technologií. S ekologicky příznivými technologiemi souvisí také ekologická architektura. V její definici se shoduje s Petrem Suskem. Ekologickou ar-chitekturu chápe jako „chytré“ zasazení do terénu, užití tradičních materiálů, které mají malý ekologický tlumok (zatížení prostředí dané použitými technologiemi). „Samozřejmostí jsou technická řešení, jež umožní ekologicky příznivý provoz domácností.“

Současně si zde můžeme všimnout, že principy ekologické architektury - využívání přírodních materiálů, využívání sluneční energie, vybírání vhodného místa v krajině, použití tradičních technologií, nejsou ničím novým. Jedná se o aspekty, se kterými architektura, architekti a sta-vitelé pracují prakticky od samého počátku vzniku architektury a stavitelství. 

Z výše zmíněného vyplývá, že ekologická architektura není pouze o využitých technologiích, ale měla by také reflektovat kulturní, psychologické a sociologické aspekty. Vliv architektury na různé oblasti lidského života přibližuje Karel Honzík: architekt vytvářeje prostor a jeho klima v nejširším slova smyslu, vytváří nepřímo i zdravotní a duchovní stav obyvatelů. Denno-denní život v určitém ovzduší vtiskuje člověku trvalé duchovní stavy ... záliby ... sklony. Je tedy zřejmé jaký sociální význam má architektura.“

Je také nutné si přiznat, že ekologické stavitelství většinou znamená vyšší ekonomické náklady na výstavbu. Dříve zcela běžně používané přírodní materiály byly vytlačeny moderními tech-nologiemi. Jejich využití se tak stalo spíše „alternativní“ variantou, která není tak dostupná a tedy je dražší. Teprve s nastupujícími energetickými směrnicemi a požadavky na ekologickou a energetickou šetrnost vznikající architektury, se architekti a stavitelé opět začínají vracet k využití přírodních materiálů.

„Jejich cena je vyšší jednak z důvodu malých objemů výroby, obtížnější distribuce a také se platí za značku podobně jako v případě produktů biopotravin.“ 

Moderní architektura

Ekologická architektura je odvětvím architektury moderní. Pro vysvětlení pojmu moderní ar-chitektura nám v této práci poslouží skripta Jiřího Kroupy Moderní architektura mezi utopií, ideálem a skutečností. Podle Kroupy je moderní architektura zcela nový a odlišný architektonický systém oproti předchozím dobám. A to především ve využití nových materiálů, zdůrazňujících konstrukci (železobeton, skořepinová klenba), ruší striktní rozlišení vnějšího prostoru (hmoty) a vnitřního (prostoru), dává větší význam individuálním a sociálním potřebám v architektonické tvorbě. Funkce estetická je spojena s funkčním významem budov.

Vznik moderní architektury podpořil především vývoj nových technologií a inženýrství. Dochází k odhmotnění staveb - jsou přiznány litinové a ocelové konstrukce. Dalším zdrojem moderní architektury se stalo hnutí Arts and Crafts, hnutí, které hlásalo návrat k přírodním materiálům a uměleckému řemeslu. Posledním zdrojem vzniku moderní architektury je tzv. „chicagská škola“. Typické pro modernu a moderní architekturu, je nechuť (někteří používají výraz „hrůza“) vůči kýči a opovrhování romantickým směrem. Tyto postoje vedou v tvorbě moderních architektů k výrazové úspornosti, či naopak ke kreativním schválnostem založených na supertechnologiích. Moderní architektura si všímá prostoru ve vztahu k lidské potřebě. Krédem moderny je služba životu, společnosti a požadavkům člověka. Hledá také nový výraz architek-tury, zavrhuje dekor, funkci nahrazuje iluzí. Nejzásadnějším přínosem moderního pojetí archi-tektury je hledání architektury optimální vůči potřebám uživatele a společnosti bez ohledu na zavedená klišé.

Podrobný vývoj moderní architektury a její představitele snad není v této práci nutné uvádět. U koho bych se ale ráda zastavila, je americký architekt Frank Lloyd Wright (1867 - 1952), před-stavitel organické moderní architektury. V jeho tvorbě nacházíme tzv. „Prérijní domy“. Tyto domy byly nízké stavby, které se začleňovaly do okolní krajiny a kopírovaly její linie. Byly tvořeny z neopracovaných materiálů. Prostor v nich byl maximálně otevřený vůči okolí.

Nejznámější Wrightovou realizací je Fallingwater House -Vila nad vodopádem - Kaufmannova vila - symbol organické architektury. Realizace proběhla v letech 1936 - 1937. Tato stavba je známá především pro svoje dokonalé zasazení do okolní krajiny. Jako stavební materiál bylo použito dřevo, kámen, sklo a ocel. Kámen pochází z lomu, který se nacházel na Kaufmannově pozemku. Dům je také zčásti tvořen skálou, do které je zasazen. Nejvýznamnějším prvkem je ale vodopád, jehož funkce není pouze estetická, ale slouží také jako zdroj pitné vody. Prosklené zdi umožňují splývání vnitřního a vnějšího prostoru zcela beze zbytku.

Vývoj ekologické architektury

Ekologická architektura jako reakce na energetickou (ropnou) krizi:

Energetická krize v 70. letech 20. století  významně pomohla rozvoji ekologicky šetrné architektury.

Možností takového ekologického stavitelství je několik. Jednou z nich, možná u nás ne tak zcela známou, může být tzv. architektura odpadu, jejímž duchovním otcem je Američan Michael Reynolds. Reynolds se již od 70. let 20. stoleté věnuje alternativním obytným stavbám z odpadového materiálu - využívá především pneumatiky, pet lahve, skleněné lahve a plechovky  a hlínu.  Renyoldsovy stavby jsou založeny na třech ideách:

  1. trvalá udržitelnost, použití pří-rodních a odpadních materiálů
  2. nezávislost na inženýrských sítích
  3. ekonomická dostupnost

Při svých realizacích využívá také spojení větrné a solární energie.  Jeho realizace nalezneme po celém světě od Ameriky až po Jihoafrickou republiku. Výhodou těchto staveb je kromě rychlé realizace a ekologické nenáročnosti právě používaný materiál. Vzhledem k tomu, že k realizaci nejsou nutné žádné typické stavební materiály, jsou Reynoldsovy stavby vynikajícím řešením např. také pro oblasti postižené přírodními katastrofami. Po těch často zbývá pouze hromada odpadu. Reynolds takto realizoval své stavby např. na Haiti či Andamanských ostrovech v Indickém oceánu, kde pro jejich realizaci využil naplavené pneumatiky a pet lahve.

I přes nesporná pozitiva Reynoldsovy tvorby, bojoval tento architekt dlouhou dobu s americkými úřady, které nechtěly jeho stavby zkolaudovat právě kvůli chybějícím inženýrským sítím. Reynoldsovi byla dokonce na nějakou dobu odebrána architektonická licence, kterou mu úřady vrátili až po té, co se proslavil právě díky pomoci v oblastech zasažených přírodními katastrofami.

Typickými pro Reynoldsovo dílo jsou tzv. Zemělodě - stavby, zcela nezávislé na inženýrských sítích, situované tak, aby mohly beze zbytku využívat energii přírodních jevů - slunečního záření, větru, a být tak nezávislé na vnějších zdrojích. Česká republika má od roku 2012 svoji první, a zatím jedinou, takovouto stavbu. Nachází se na břehu Sázavského kláštera, za její výstavbou stojí o.s. Zeměloď a realizaci dohlížel Michael Reynolds osobně. Základem stavby je železobetonová skořepina, stavebním materiálem byly především pneumatiky, lahve od piva, pet lahve, plechovky a samozřejmě hlína. Hrubá stavba byla hotova za pouhých 21 dní. Díky „místnímu“ odpadu, především skleněným lahvím různých lokálních značek, je každý dům originálem.

S kontejnerovou architekturou má ta Reynoldsova společné především využití odpadů (který nepotřebné kontejnery jsou) jako recyklovaných stavebních materiálů.

Vliv světových kongresů na vývoj ekologické architektury

Ve vývoji ekologické architektury jsou důležité dva mezníky. Prvním byl summit Země v Riu de Janeiru v červnu roku 1992. Tohoto setkání se zúčastnilo přes 180 zemí, všichni ze zúčastněných přijali koncepci udržitelného rozvoje, kterou zpracovává tzv. Agenda 21.31 Mimo jiné odstartovala principiální změnu v nahlížení na architekturu a práci architekta vůbec. V roce 1993 vydala Světová unie architektů v Chicagu „Deklaraci nezávislosti udr-žitelné budoucnosti “.32 V Evropě vychází roku 1995 dokument Evropa a architektura zítřka, tzv. Bílá kniha. Tato předkládá dva pohledy architektů na umělé prostředí v Evropě. První reflektuje globální ekologické potřeby, druhý reaguje na negativní dopady globalizace a univerzální architektury. Výstavba je stále posuzována pouze ekonomicky, toto je potřeba změnit. Ekonomické nutnosti musí být nadřazeno zlepšení společného umělého prostředí.

Další kongres, který se zabýval architekturou a jejímu vztahu k životnímu prostředí, byl kongres Světové unie architektů v Pekingu roku 1999. Součástí tohoto kongresu byl vznik „Evropské charty pro využití sluneční energie v architektuře “

Trvale udržitelný rozvoj byl také tématem EXPO 2000 v Hannoveru. V tomto roce vydává Evropská rada architektů publikaci Zelený Vitruvius. Ta je prvním pokusem sumarizovat tech-nické parametry ekologické architektury, účelně, pro byrokratickou sféru.

Stejně jako kongres v Riu de Janeiru v roce 1992, si i kongres v Johannesburgu, o deset let později, dal za cíl snížení světové chudoby. Do architektury se promítá snahou o zajištění pří-střeší pro všechny - o zajištění ekonomické dostupnosti architektonického produktu.

Podle Suskeho převládají v práci architektů stále pouze některé principy ekologické architektury. Buďto se jedná o technické řešení staveb - využívání sluneční energie, přírodních materiálů, nebo o kulturní prvek - ohled na kulturní či klimatický kontext.    

Podoby současné ekologické architektury:

Současná literatura zabývající se ekologickou či trvale udržitelnou architekturou, se věnuje pře-devším technické stránce věci. Zdokonaluje se pouze „výbava“ - recyklované materiály, termální skla, solární či fotovoltaické panely,  tepelné izolace. Problematika ekologické architektury je zjednodušována pouze na vybrané prostředky. Zapomíná se na mnohem důležitější aspekty: kulturní, sociální a psychologické.

Také Christian Norberg-Schulz v díle Architecture: Meannig and Place upozorňuje, že pro „moderního člověka“ ztrácí historická místa a výtvory význam.

Čím více se člověk stává „světový“, tím více ztrácí vazby nejen k místu, ale také ke společnosti, ve které žije, a tím také ztrácí sám sebe.

„Kulturní obraz vykresluje ... genius loci, jehož je architektura součástí. Udržitelnost znamená genius loci chránit a udržovat jej“.

Použité materiály a formy, ale také barvy, by měly čerpat z lo-kálních tradic. Nová architektura tímto způsobem udržuje odkaz pokračující tradice lokálních kultur, ale také odkaz dob minulých. Alespoň částečné dodržování místních kulturních tradic v architektuře má vliv na „ekologičnost“ nově vznikajících staveb. Guy a Farmer (in Williamson, Radford, Bennettes, 2003) rozlišují dva pojmy - „eko - kulturní“ a „eko - sociální“ hlediska. Z hlediska „eko - kulturního“ chápeme klimatické a ekologické podmínky jako významnou součást místa, která pomáhá definovat kulturu.

„Eko - sociální“ „navrhuje vytvoření budov, které ztělesňují a vyjadřují sociální a ekologické představy společnosti, ve které jsou demokratické hodnoty, plná účast a svoboda, normami.“

V tom nejlepším případě by měla společnost, stejně jako budovy, mezi sebou spolupracovat a navzájem vytvářet a vyvolávat pocity vlastní výjimečnosti, identity i odlišnosti.

Architektura nenáročná na fosilní paliva:

Architektura nenáročná na fosilní paliva je nejrozšířenějším odvětvím ekologické architektury. Jejím hlavním principem je snížení spotřeby fosilních paliv  při výstavbě. Jejichž těžba, zpracování a využití jsou hlavní příčinou znečišťování ovzduší, tvorby skleníkových plynů a klima-tických změn. Dalším „negativem“ využití fosilních paliv je jejich neomezenost a možná brzká vyčerpatelnost.

Do tohoto typu architektury patří především stavby z nízkými energetickými nároky na spotřebu fosilních paliv při výstavbě, provozu, či demolici, a také stavby využívající obnovitelné zdroje - sluneční záření.

Základním pravidlem ekologické architektury je také snaha o snižování tepelných ztrát budov. Stavitelé mohou v tomto případě využít dva způsoby. První je vyšší užití tepelných izolací ve zdivu, zvyšování vzduchotěsnosti budovy a zlepšování tepelněizolačních vlastností oken. Druhý způsob je samotný architektonický koncept. Cílem je vytvořit co největší prostor ohrazený co nejmenší plochou pláště, která podléhá ochlazování. Důležité je také dispoziční rozmístění jednotlivých místností v domě tak, aby byly co nejlépe orientovány. Např. „studené“ místnosti - garáže, sklepy - jsou umístěny na sever. Uprostřed, v nejteplejší oblasti, by měla být situována koupelna, a obytné místnosti pak směrem na jih.

Architektura na bázi přírodních stavebních materiálů

Architektura využívající přírodní materiály není ničím nově objeveným. Spíše se jedná o návrat k tradicím. Pokud použijeme v architektuře přírodní materiály, znamená to téměř beze zbytku, že se jedná o ekologicky správné řešení. Samozřejmě, jedná - li se o použití místních materiálů, u kterých odpadají náklady na přepravu. Lokální přírodní materiály je potřeba „pouze“ opracovat do potřebného konečného využitelného stavu. Použití přírodních materiálů má také často estetický význam.

„Přírodní materiál místní provenience má největší šanci se harmonicky za-členit do místního přírodního rámce.“

Nespornou výhodou při využití přírodních materiálů je energetická nenáročnost nejen při sa-motné výstavbě, ale také při demolici stavby. Energeticky vysoce náročné je už pouze výroba a získávání (doprava) klasických stavebních materiálů (ocel, pálená cihla, cement). (tabulku z prezentace do příloh) Nejčastěji používanými přírodními materiály jsou dřevo, kámen a nepálená hlína.

„Kámen a hlína byly vyrobeny už dávno v množství přesahujícím současné stavební možnosti a dřevo je perpetum mobile na bázi vody, hlíny a slunce. Z hlediska ekologie je pouze nutné hlídat rovnováhu mezi přírůstky a těžbou, případně krajinný ráz.“

Klíčem přírodní architektury, je nepracovat „proti“, ale „s“ přírodou. Williamson, Radford a Bennetts používají termín „Design with Nature“. Tento termín označuje architekturu, která není „pouze“ zhotovena z přírodních materiálů, ale architekturu, která ke svému „provozu“ maximálně využívá přírodní energie: sluneční záření, vanutí větru, ale také stínění pomocí stromů.

Zelená architektura

Jako třetí podobu ekologické architektury, uvádí Suske architekturu zelenou. A jedná se skutečně o zeleň samotnou. Zeleň tvoří naše přirozené životní prostředí, a proto jí většinou vnímáme jako přátelskou. Lidé přírodu vyhledávají k relaxaci i zábavě, rozptýlení i koncentrace. Pokud nemáme doma zahradu, vybavujeme si alespoň interiér květinami či alespoň obrazy přírody. Je proto zcela logické, že zeleň využíváme i jako architektonický prvek, či urbanistický prvek. V architektuře jde především o využití tzv. zelených střech. V Londýně je aplikace zeleně na rovné střechy přímo nařízena. Kromě ekologické, či estetické, má takovéto provedení hodnotu také energetickou. Vegetační vrstva chrání izolační část konstrukce proti velkým teplotním rozdílům, které jsou hlavními zdroji konstrukčních poruch.

Zelená architektura samozřejmě neznamená pouze využití živé zeleně. Podle Williamsona, Radforda a Bennettové je „zelená architektura“ pojem, který se také využívá pro architekturu hledající soulad s přírodou. Můžeme jej tedy chápat jako pojem zastřešující výše zmíněné. Zelená architektura je taková, která se řídí místními klimatickými podmínkami a přizpůsobuje jim své stavby.  „Zelené“ budovy nevypouštějí svým provozem emise CO2, nebo je alespoň minimalizují. „Zelené budovy“ jsou navrženy tak, aby jejich vliv na změny klimatu a globální otep-lování byl co nejnižší.

Směrnice a legislativa

S ekologickou architekturou jsou úzce svázány některé ekologické směrnice a předpisy. V po-sledních několika letech se do české legislativy dostávají takové směrnice, které mají napomáhat udržitelnosti, pomáhat ochraně přírody a krajiny, či více informovat veřejnost o plánovaných záměrech šetření energií či užívání obnovitelných zdrojů energie. 

Veřejná prostranství

Kromě ochrany přírody a krajiny, je při nových architektonických konceptech důležitý také aspekt vytvoření příjemného prostředí pro lidi. Veřejnému prostranství se věnuje zákon 128/2000 Sb. o obcích. Ten definuje paragrafem 34 veřejná prostranství takto:

„Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí a ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.“

Kontejnerová architektura má ve veřejném prostoru značné zastoupení, především v rámci různých dočasných kulturních akcí. Výhodou zde je především mobilita, která zajišťuje kompletní demontáž a uvedení veřejného prostoru do původního stavu. „Nikdo nechce, aby po veřejných akcích zbytečně na místech zůstávaly poklady, či sanitární zařízení.

Státní energetická koncepce České republiky

Státní energetická koncepce byla schválena v březnu roku 2004. Je důležitým dokumentem souvisejícím s regulací a šetřením energií. Ministerstvo průmyslu a obchodu ji definuje takto:

„ Státní energetická koncepce patří k základním součástem hospodářské politiky ČR. Je výrazem státní odpovědnosti za vytváření podmínek pro spolehlivé a dlouhodobě bezpečné dodávky energie za přijatelné ceny a za vytváření podmínek pro její efektivní využití, které nebudou ohrožovat životní prostředí a budou v souladu se zásadami udržitelného rozvoje.“      

S energetickou koncepcí, souvisí tzv. štítkování budov, které hodnotí tepelně technické vlastnosti „obalu“ budovy. Štítky dokládají splnění požadavků na prostup tepla obálkou budovy. O celkové energetické náročnosti ale nevypovídá.   Štítek „ byl zaveden proto, že požadavky na kvalitu jednotlivých konstrukcí se liší a například okna splňující požadavek normy přesto pro-pustí mnohem více tepla než stěna splňující požadavek normy. “ 

Štítky jsou na stupnici od A do G, kdy A = mimořádně úsporná (pasivní domy) a G = mimořádně nehospodárná. Vyhovující jsou stupně A - C.

Na českém trhu jsou k dostání obytné kontejnery s označením M3, které jsou ve dvojím prove-dení - nízkoenergetický - štítek B a light - štítek C  Energetické štítky nepodléhají vyhlášce, ale jsou zpracovány podle technické normy ČSN 73 0540 - tepelná ochrana budov.

MODULÁRNÍ ARCHITEKTURA

Modulární architektura je založena na třech základních principech, které vycházejí z potřeb lidí - prefabrikace, mobilita a variabilita. Hlavním prvkem, se kterým modulární architektura pracuje, je modul - modul má určenou pevně danou míru, jejíž dodržování při několikanásobném opakování zaručuje pravidelnost, řád a jistotu, že jednotlivé části vytvoří funkční celek. V našem případě je tímto modulem kontejner. Takovým modulem je i cihla, ta ale sama o sobě nevytváří prostor. Tím se klasická architektura liší od té modulární, modulární prvky již samy o sobě prostor obsahují a tím tak výrazně urychlují dobu výstavby.

Modulární architektura je založena na sériové průmyslové výrobě.

„Sen o průmyslové vyráběných domech a budovách je již dlouhou dobu inspirací pro architekty a stavebníky.“

Prefabrikace je termín označující hromadnou opakovanou výrobu stavebních dílů, prefabrikátů, ze kterých je následně sestaven cílový objekt, jedná se tedy o jakousi předvýrobu. Nejčastějším materiálem pro výrobu těchto prefabrikátů je beton. Možné je také použití ocele, dřeva, plastu. Tyto stavební díly vznikají v halách a následně jsou převáženy na místo určení, kde jsou montovány. Musejí mít pouze takový rozměr, aby byla možná jejich hromadná přeprava. Tento způsob stavitelství je vhodný zejména z hlediska rychlosti, efektivity, vyšší rozměrové přesnosti a suché montáže. Další výhodou je možnost variability, moduly se mohou k sobě různě přidávat a stavba se tak může měnit podle momentálních potřeb majitelů bez větších stavebních zásahů. Za nevýhodu modulární architektury můžeme považovat nutnost transportu, a vyšších nákladů na dopravu, prefabrikovaných modulů na místo montáže.

„Prefabrikace byla vždy výzvou ke konvenčním představám o roli architekta.“

Je pravda, že prefabrikované stavby nepotřebují nutně zásah architekta. Jednotlivé moduly si může uživatel sestavit sám, nebo použít firmu. Podle Kotnika je ale právě architekt ten, kdo kontejnerové architektuře dává jednu ze tří Vitruviem popsaných základních vlastností každé architektury - krásu. „ Transformace budovy z kokonu do překrásného motýla - to je architektova úloha.“

Mobilita - schopnost pohybu lidí, věcí, informací - je dnes již přirozenou součástí našeho žití. Nejen sami sebe, ale také zboží všeho druhu přepravujeme na vzdálenosti za dobu, o které by se našim předkům ani nesnilo. S mobilitou také souvisí užívání internetu a možnost objednávání zboží ze všech koutů světa. Mobilita kontejnerových staveb umožňuje odlepit statické stavby od země a přesunout je tam, kde se nám zrovna hodí. Pohyb je jednou ze základních potřeb člověka. My lidé jsme odjakživa byli spíše kočovné povahy. Sounáležitost s jedním konkrétním místem je trendem teprve nedávné doby. „ ...pohyb a jakási příznačná dočasnost, která jej do-provází, jsou přirozené a člověka obohacující.“

Variabilita - „Dejte klientovi rámy kontejnerů, poraďte mu a nechte ho, ať si je vyplní podle svého gusta ... tak, že se s tou budovou bude moci ztotožnit. Tomu říkám architektura.“

Stejně jako se chceme my lidé navzájem odlišovat sami od sebe, chceme také, aby i naše domy byly jedinečné a výjimečné. Svoboda v rozhodování a relativní dostupnost a bohatství nám umožňují býti pestrými - svými. S tím je také svázaná potřeba bydlet, pracovat nebo podnikat v prostředí, které je jedinečné, originální a splňuje naše individuální potřeby a touhy.

Variabilita u kontejnerových staveb znamená především možnost různých velikostí jednotlivých modulů - kvádrů či krychlí. „Již sama modularita je dostatečně variabilní.“ Nicméně největší vynalézavosti je možno uplatnit při řešení fasády a samotném skládání modulů. Díky sendvičovému  řešení zdí je možné zvolit si jakoukoliv možnou fasádu. Skládání jednotlivých kontejnerových modulů je tak omezeno pouze nosností a technickými vlastnostmi modulů.

„Modulární architektura je nová příležitost tvorby levných domů. Je důležité poučit se z minulosti panelových sídlišť a kromě jednoduchosti a účelnosti klást důraz i na tvarovou nápaditost a materiálový detail.“ - Jaroslav Sládeček, architekt.  

„ V dnešní době nestability a rychlých změn je to ideální řešení pro mnoho lidí. Výhodu vidím i v samostatnosti a převozitelnosti modulů, které nevyžadují stavební parcelu a poskytují větší svobodu.“

Vznik a vývoj modulární architektury

Modulární architektura v historii vývoje architektury žádnou neznámou. Historii modulů můžeme sledovat již v antice. Objevují se také v metodách používaných pro výstavbu starověkých chrámů a dřevěných konstrukcí. Sama modulární architektura je naopak tématem moderního architektonického projevu, vycházejícího ze spojení architektury a průmyslu.

„Pokud procesy industriální výroby vytvářejí produkty a zboží, proč by ty samé procesy neměly být využity k vytvoření kvalitní a cenově dostupné architektury?“

Snad úplně první příklad prefabrikace je britská panelová stavba z roku 1624. Britové tehdy s sebou přivezli do amerického města Cape Ann dřevěnou stavbu, do které umístili flotilu rybář-ských lodí. Tato stavba byla dovezena ve složeném stavu a na místě postavena. Spolu s přesunem rybářských lodí, se přesouvala i panelová loděnice. Snadná demontáž a možnost rychlého přemístění - dvě z mnoha jedinečných vlastností modulárních staveb.

„V momentě, kdy se ob-jevila potřeba něčeho trvalejšího a odolnějšího, než byl pouhý stan, přišla na svět geniální myšlenka prefabrikované modulární architektury.“

Britský přínos

Základy modulární architektury jsou spojeny s britskou kolonizací a zakládáním osad v 16. a (především) 17. století.  Vzhledem k neznalosti místních materiálů, vyráběli Britové stavební komponenty na území Velké Británie a vozili je na lodích do kolonií. V roce 1624 byl v Anglii vyroben, a následně do rybářské osady v Massachusetts převezen, celý dům.

V australském Novém jižním Walesu se využívaly prefabrikáty pro stavbu nemocnice, skladů a chat, které sloužily bydlení. Tyto prefabrikáty dorazily do Sydney lodí roku 1790. Tyto pre-fabrikované chaty byly ze dřeva - dřevěné rámy, dřevěné panely na střechu a dřevěné podlahy a stěny.

Modulární architektura“ se díky britské kolonizaci objevuje také v Africe. Britští misionáři, kteří sem byli vysláni v roce 1820, si sebou přivezli také tří pokojovou dřevěnou chatku. Zdá se, že již na začátku své historie řeší modulární architektura také jeden z problémů sociální politiky - bydlení pro přistěhovalce. Toto tvrzení nám dokládá vznik tzv. Manning Portable 

Cottage, později známých jako Manning Portable Colonial Cottage for Emigrants. Tento systém umožňoval snadnou manipulaci i transport. Pro rychle se rozrůstající britské kolonie byly tyto stavby snadným řešením ve výstavbě nových obydlí v osadách na Novém Zélandě a v Jižní Africe. Manningův systém umožňoval emigrantům snadnou montáž dílů, které vyrobili britští tesaři. John Manning svým dílem „nastínil základní pojmy prefabrikace, rozměrové koordinace a standardizace “.

Při prefabrikaci se nejednalo pouze o zpracování dřeva, ale také železa. Díky koloniálnímu hnutí byly zaměstnány také slévárny, které vyráběly různé komponenty pro konečné stavby. Jednalo se o okna, překlady, sloupy, nosníky a vazníky. Železné konstrukce nebyly zdaleka tak rozsáhlé, ale jejich využívání můžeme pokládat za počátek vzniku ocelových konstrukcí, hojně využívaných v pozdější architektuře.

Na začátku 20. století se k již zmiňovaným vlastnostem - snadné demontáže a možnosti pře-místění, přidala také další - vlastní mobilita. Tu nacházíme u dalšího příkladu prefabrikovaných staveb, a to hausbótů. Hausbóty dříve sloužily nejen k bydlení na vodě, ale byly také prostřed-kem podnikání - prodeje. Dnes jsou již spíše využívány ke kotvení na jednom místě a jejich majitelé se už příliš nepřemisťují. Naopak - hausbóty na jednom a tom samém místě využívají například jako chalupy, či „letní byty“. Hausbóty se staly inspirací např. pro modulární „kočovná“ muzea, která se přemisťují právě po řekách.

Příkladem hausbótu na souši, je u nás dříve hojně využívaná, maringotka. Právě na maringotkách, dřevěných konstrukcích na kolečkách, si snad nejsnáze představíme podobu zárodu pre-fabrikovaných mobilních staveb. Maringotky se objevují již v 80. letech 19. století. Umožňovaly kočovný, ale přitom velmi pohodlný, způsob života nejen cirkusům. Postupně byly maringotky nahrazovány motorizovanými kamiony, dodnes jsou však součástí mnoha zahrad, kde slouží jako obytné prostory. Hojně byly využívány také ve stavebnictví, kde sloužily jako zázemí dělníkům. V dnešní době jsou ale v tomto směru hojně nahrazovány právě kontejnery.

Vývoj modulární architektury v USA

Fenoménem počátku 20. století v Americe byly tzv. Kit Homes, jinak také domy v kufru.    Jednotlivé části těchto domů byly vyrobeny v továrně a majitel, který si svůj dům vybral v katalogu, si jej následně sestavil na místě sám podle manuálu. Tyto typy staveb pomohly v 19. století vyřešit problém hromadné migrace obyvatel na západ.  Bylo nutné zhotovovat rychlé, efektivní a především finančně dostupné stavby.

V roce 1906 zhotovili bratři Sovereignové z Michiganu Aladdin Homes. Věřili, že koncepce sériové výroby by mohla být použita k výrobě masového bydlení. Aladdin Homes bylo možné objednat poštou a smontovat na místě. Doufali, že stejně jako se masově vyrábělo a zasílalo oblečení v různých velikostech, mohly by se zasílat i jejich domy. Uvedli tak na trh Ready - Cut systém. Všechny díly potřebné k montáži kompletního domu přesně nařezány a nachystány v továrně a doručeny na místo. Tento postup měl odstranit problém vzniklého odpadu na místě stavby, zvýšit rychlost a přesnost výroby. Zákazník už pak potřeboval ke smontování pouze kladivo.

V případě Aladdin Homes nešlo ani tak o inovaci v samotné architektuře, jako právě o pokrok prefabrikace, zpřístupnění ready to build systému, cenovou dostupnost, rozmanitost v rámci standardizovaného výrobku.

Richard Buckminster Fuller

Buckminstera Fullera můžeme považovat za jednoho z amerických vynálezců a vizionářů 20. století. Nevěnoval se pouze jednomu konkrétnímu oboru, ale své myšlenky a nápady rozváděl hned v několika. Zabýval se řešením globálních problémů: bydlení, dopravy, školství, energetiky, ekologické situace a v neposlední řadě chudoby. V oblasti architektury učinil převratný počin návrhem domu Dymaxion Deployment Unit, který si v roce 1928 nechal patentovat. Jedná se o projekt, který v sobě slučuje ekonomické, architektonické, vědecké a politické teorie sa-mozvaného myslitele a vynálezce (MoMA, 2008). Právě tento návrh je jedním ze skutečných zlomových bodů ve snaze vyrovnat se ve stavebnictví s věkem strojní výroby. Snahou, která je dnes charakteristickou vlastností modulárních staveb.

U Dymaxionu počítal Fuller se zavedením sériové výroby. Další vlastnosti modulární architek-tury, využití prefabrikace a variabilita, zde ale nejsou naplněny - Fullerův dům vyžadoval znač-nou práci přímo na místě stavby a není zcela libovolně variabilní. Přesto se tyto domy staly velmi populární, především během druhé světové války, kdy fungovaly například jako dočasná útočiště pro evakuované osoby. Využívaly se také jako kasárna nebo jako kryty při bombardování. Kromě funkčnosti na nich můžeme pozorovat již také snahu o estetickou hodnotu. Při projektování dbal Fuller především na snadnost dopravy a montáže, což jsou vlastnosti, kterými disponuje také kontejnerová architektura. Fuller se snažil pracovat s takovým mechanickým systémem, který by minimalizoval využívání přírodních zdrojů.

„Dočasnost stavby, možnost jednoduchého přemístění spolu s přiznanou kovovostí materiálu přirozeně evokují „příbuzenský vztah “ se současnými obytnými kontejnery. Umocňuje to také Fullerovo tvrzení, že se snažil vytvořit domy s maximální účinností na kilogram použitého ma-teriálu. To jednoznačně potvrzuje, že jde o zárodky modulární architektury.“

Wichita House

Dalším Fullerovým návrhem, který následoval po Dymaxionu, byl Wichita House.51 Bezpro-středně po druhé světové válce se americký letadlový průmysl nacházel v těžké situaci. Fuller byl osloven firmou The Beech Company, aby letadlovou továrnu přeměnil na výrobní linku demontovatelných staveb.   

Fuller díky svým technologickým znalostem zpracování lehkých kovů a využití slitin z masové výroby letadel (které byly v té době velmi finančně výhodné) vytvořil Wichita House, který vážil pouhé 4 tuny. Tento dům se měl sériově vyrábět na linkách továrny na válečné bombardéry (Koma, 2012:18). Tento „stroj na bydlení“ měl být produkován v nákladu 50 000 kusů  ročně za zhruba 6.500 USD (dnes asi 75.000 USD). Kruhová konstrukce s kupolovitou střechou se ale nakonec firmě zdála až příliš „mechanistická“. Z obavy, že by nebyla přijata veřejností, se výroba nakonec vůbec nerozjela (MoMA, 2008).

Vývoj modulární architektury v Evropě

Také v Evropě se objevují zárodky modulární architektury. Do historie variabilní a prefabriko-vané architektury se zde zapsal také jeden z nejznámějších architektů 20. století - Le Corbusier. „Nejdůležitějšípostava raného vývoje architektonicky navržených prefabrikovaných staveb.“

Ten přišel v roce 1915 s projektem typizovaných (sériově vyráběných) dvou-podlažních rodinných domů na pilotech, které se sestavovaly jako domino. Odtud také jejich název Dom - Ino. Majitelé si také sami mohli podle libosti stavbu upravit pomocí nenosných příček a zdí. Také u tento projekt v sobě nese prvek sociální pomoci - byl navržen pro válkou postižené území Flander.

Le Corbusier je autorem manifestu Za novou architekturu, ve kterém se zmiňuje, že krása staveb vychází především z jejich užitečnosti. V architektuře, a zejména její sériové výrobě, viděl východisko řešení sociálních problémů. V tomto duchu vytvořil také prototyp stavby zvaný Citrohan. Podle Daviese je u tohoto projektu na první pohled zcela jasné, že je vytvořen k sériové výrobě. Le Corbusier do něj promítá svoji myšlenku „dům je stroj k bydlení“. Krásu standardizace viděl i v objektech každodenní potřeby. V puristických objektech spatřoval ideální ztělesnění užitku a kultivovanosti.

I když žádné z Le Corbusierových staveb nebyly realizovány pomocí prefabrikace, jeho myš-lenky o použití průmyslové výroby v architektuře se staly všeobecně známými mezi architekty jeho doby. Le Corbusierovy ideály poskytly základ pro současný trend prefabrikované architektury

Jean Prouve

Francouz Jean Prouve se věnoval projektování a výrobě nábytku. V roce 1935 navrhl malý sériově vyráběný prototyp rekreačních domků. Také Prouve ve svých návrzích počítal s nejvy-spělejšími moderními metodami výroby a s výrobou v továrnách. Věnoval se např. návrhům vojenských chat a po válce řešil otázku poválečného bydlení. Prouveovy návrhy byly lehké, snadno konstruovatelné prefabrikované přístřešky, vhodné pro dočasné řešení otázky právě po-válečného bydlení. Materiálem jsou ocelové rámy a dřevo. Prouve se snažil při své práci dosáhnout maximálních výhod s minimálním vedlejší produkcí odpadů. Využíval především techniku ohýbání, šroubování, lisování a sváření.

Pokračování vývoje ve 20. století

V druhé polovině 20. století se vztah postoj architektů k sériové výrobě architektury změnil. Zdá se, že architekti ztratili vůli změnit svět přímými zásahy.

V roce 1945 vznikla v USA případová studie The Case Study House Program of1945. Počítala s využitím prototypu tzv. Californských domů, které jsou silně vázány na okolní krajinu. Tyto domy měly být cenově snadno dostupné a především snadno konstruovatelné. Mnohé z těchto staveb využívaly například prefabrikované ocelové rámy a panely. Ztělesnění prefabrikace v tomto projektu můžeme nejlépe pozorovat v návrhu domu Charlese a Ray Eamesových.

Jejich vlastní dům z roku 1949 tvořila ocelová konstrukce se standardizovaných dílů. Každý prvek v domě pocházel z průmyslové výroby. Hlavním cílem bylo vytvořit co nejlevnější prostor s co nejvyšším možným užitím industrializace.  Dům manželů Eamesových je jediným svého druhu a prezentuje maximum tehdejší dostupné průmyslové výroby. Je také znám jako Case Study No. 8. Ideou této případové studie bylo navrhnout moderní domácnost, ve které měly být zpracovány veškeré funkční požadavky. K samotné realizaci domu využít dostupné moderní materiály a stavební postupy. Eames chtěl tímto projektem dokázat, že dům se dá postavit i s omezenou nabídkou prefabrikovaných dílů.  Hodnotu domu nehledali v dokonalých úpravách a luxusním vybavení, ale ve velikosti prostoru získaném za jeden dolar (MoMA, 2008).    Průběh realizace byl sledován a následně publikován v časopise Arts & Architectur. Návrh Eamesových pro případovou studii odrážel jejich vlastní potřeby a požadavky: vytvořit místo pro mladé manžele, které by sloužilo nejen jako prosto pro bydlení, ale také pro práci. Zároveň chtějí žít a bavit se v nenáročném prostředí v souladu s okolním místem a prostorem.

Dalším významným momentem historie prefabrikované architektury je vznik tzv. high tech hnutí.

Architekti, kteří se k němu hlásili, se sdružili do hnutí Archigram.  Jejich tvorba expe-rimentovala s modulární technologií, byla vysoce spojená s průmyslovou výrobou. Jedním z hlavních členů byl Peter Cook, který v roce 1964 navrhl projekt Plug-in City. Jednalo se o projekt ocelové konstrukce, která mohla být postavena v jakémkoliv terénu. Je to obrovská konstrukce bez budov, pouze z ocelového rámu, do kterého se jednotlivé buňky vsouvaly po-mocí jeřábů. Jeřáby byly kotveny na kolejnici na vrcholku struktury a s jejích pomocí mohly být bytové jednotky libovolně přesouvány a přestavovány podle individuálních potřeb. Hnutí Archigram ve skutečnosti nepřišlo s žádnou technickou specifikací a jejich prototypy nebyly postaveny, jejich myšlenky vyvolaly diskusi o budoucnosti architektury a urbanismu.

Dalším z experimentů prefabrikované architektury byl Zip-up House. Tento návrh vznikl v roce 1968, dům měl být postavený se superizolační hliníkové sendvičové stěny60 a standardizovaných komponentů, měl oblé rohy, jeho autor Richard Rogers dbal také na energetickou nenáročnost stavby. V roce 1969 byl tento projekt představen v soutěži, která hledala možnosti bydlení postaveného z těch nejnovějších high - tech materiálů, včetně plastů, pryže a PVC. Přestože nebyl vybrán, ovlivnil tento projekt vývoj modulární architektury.

Karavany

Paralelně s výrobou WichitaHouse vznikají další mezníky modulární architektury - karavany.    Stejně jako u Dymaxionu a Wichita House, je i karavanům přiznán výrobní materiál - kov. Jejich výroba je reakcí na okamžitou potřebu využití továren, které po válce čelily velkým existenčním problémům. Mobilní rodinné domy na kolech navazují svojí mobilitou na hausbóty a maringotky. Na poválečném trhu přijatelného a cenově dostupného bydlení se karavany velmi rychle etablovaly a jejich obliba přetrvává dodnes. Stejně jako Fuller, využili jejich tvůrci výhod a potřeb poválečných továren. Znatelně se také blíží současně chápané modulárnosti. Jedná se o sériově vyráběné obytné prefabrikáty na kolech, které stoprocentně naplňují schopnost mobility.

AIROH

AIROH  vzniká v rámci krizového programu obnovy bydlení ve Velké Británii v roce 1946. V rámci Evropy to byla právě Velká Británie, kde se nejvíce rozvíjela modulární architektura. Stejně jako v USA, i v Británii se řešila možnost využití kapacit výrobních válečných linek v továrnách. Krizová situace nastala také v sociální oblasti - v Británii nebylo dostatečné množství bytových kapacit pro vojáky, kteří se vrátili z války. Britská vláda jim slíbila vlastní domy. Různé prefabrikované pokusy vznikaly v automobilových a letadlových továrnách.

Nejúspěšnějším z nich byl právě AIROH dům. Díky kompletní výrobě na montážních linkách, vznikl každý dům během dvanácti minut. Nemluvíme o předchystaných rámech a panelech, ale o kompletních domech zahrnujících podlahy, stěny i střechu. V letech 1946 - 1948 vzniklo 54 tisíc kusů této sériové výroby. Jeho úspěch netkvěl v dokonalém designu a funkčnosti, ale především v tom, že byl k mání „ihned“. Většina majitelů brali AIROH pouze jako přechodnou střechu nad hlavou, dokud se nepřestěhují do „normálního“ domu. Vnitřní vybavenost domu, který se svým vzhledem nejvíce podobá dnešním kontejnerům, přitom byla na vysoké úrovni. AIROH měl dvě ložnice, obývací pokoj, halu, kuchyň s tekoucí vodou, lednicí a plynovým (nebo elektrickým) vařičem a koupelnu, ve které byl dokonce vyhřívaný věšák na ručníky. Šlo o zcela plně vybavené, funkční varianty bydlení. Díky „kontejnerovému“ vzhledu, lze tyto domy považovat za skutečný počátek modulární architektury v Evropě.

MOBILE HOME

Na začátku 50. let 20. století se v USA objevuje další varianta mobilního bydlení - Mobile Home (Mobile House). Jsou vyráběny sériově a jejich původními majiteli byli především lidé, kteří nechtěli setrvávat na jednom místě. Postupem času se Mobile House stal levnou variantou bydlení, kterou lidé využívali nejen kvůli mobilitě, ale takové kvůli finanční dostupnosti. Zatímco karavany jsou využívány spíše jako prázdninové bydlení, či dočasná varianta klasického bydlení, Mobile House jsou sice také „domy na kolečkách“ (respektive na podvozku), ale využívány pro stálé obývání. Díky tomu, že se nejedná o trvalé stavby, není k nim potřeba stavební povolení.

Na přelomu 60. a 70. let přišly do výroby větší, širší a delší, varianty. Toto zvětšení mělo vliv na mobilitu a Mobile House se tak staly trvalými příbytky, setrvávajícími na jednom místě. V USA hraje také roli fakt, zda jsou na podvozcích či ne. Pokud zůstanou na kolech, jsou brány jako osobní majetek a jejich majitel tak platí nižší daně. Mobile House bez podvozku jsou klasifikovány jako nemovitost. Mobile House byly obrovským přínosem v řešení otázky bydlení pro obyvatele osad v pásmu Gazy, které byly izraelskou vládou zrušeny jako ústupek palestinské samosprávě. Dočasná varianta bydlení v podobě Mobile House tak přinesla lidem bez domova možnost okamžitého ubytování.

Paul Rudolph o nich mluví jako o „cihlách 20. století“. Mobile House použil pro svůj projekt OrientalMasonic Garden. Projekt bydlení pro lidi s nižším a středním příjmem. Projekt oslavující spíše než technologické, sociální a politické inovace.

Modulární domy LIBERTY HOMES

Firma Liberty House je jedním z nejstarších výrobců modulárních domů. Vznikla v roce 1941 a funguje dodnes, má tak více než 70. letou tradici. Je první firmou, která, v roce 1958, postavila skutečnou první stavbu z modulů.

„....dům již splňoval všechny potřebné podmínky pro to, aby se mohl pyšnit přídomkem modu-lární. Za prvé byl osazen na předem připravené základy... Byl postaven podle stavebních norem. Byl vyroben prefabrikací a na místo dovezen. Možností složit k sobě libovolný počet modulů splnil i vysokou variabilitu, přičemž ... nezvyšoval dobu výstavby. A přes vše zmíněné neztratil ani na své mobilitě, neboť tak lehce jako byl sestaven, mohl být i rozebrán a přemístěn na jiné místo.“ 

Díky výše zmíněnému můžeme rok 1958 chápat jako rok vzniku modulární architektury.

Kontejnerová architektura

„Modulární architektura je pro většinu architektů atraktivní. ale mnoho pokusů zklame z důvodu vysoké stavební ceny, nebo protože je projekt předesignován a neodpovídá vkusu většiny. Jediná část modulární architektury, která tyto překážky hravě překonává, je kontejnerová architektura, mimo jiné z toho důvodu, že kontejnery nebyly designovány pro tento účel.“ 

„Kontejnerové stavitelství nezahrnuje pouze skládání a aranžování kontejnerů do řad. O ar-chitektuře můžeme mluvit v případě, že: mobilní kontejnery mají své pevné místo, pokoje, prostorové propojení tvoří architektonické prvky... Pouze pokud jsou kontejnery umístěny v prostoru v kontextu s architektonickými vlastnostmi, tvoří ... kontejnerovou architekturu.“

Kontejnerová architektura je mladým odvětvím současné architektury. Výhodou využití kon-tejnerů jako prefabrikátů, je jejich masivnost, kompatibilita, odolnost vůči povětrnostním vlivům, mohou být sestaveny pouze dočasně a jsou mobilní. Jsou cenově relativně dostupné.  Počet čísla kontejnerových staveb neustále roste, čímž se kontejnerová architektura stává ze „senzace“ uznávanou a legitimní formou architektury. Podle Jureho Kotnika  je srovnatelná s tradiční architekturou, dokonce splňuje všechny tři Vitruviovy podmínky: firmitas a utilitas vyházejí ze samotných vlastností kontejneru, venustas je pak dílem architekta.

Jaký byl vývoj využití kontejnerů coby stavebního materiálu? Podle Kotnika bylo jen otázkou času, kdy se architekti začnou zajímat o tento „stavební materiál“. Kontejnery cestují po celém světě a končí většinou v přístavech, které jsou jimi zaplněné. Kontejnery na lodích totiž pouze zboží přivážejí, ale prázdné už nikam necestují. Jde především o ekonomické hledisko - obchodníkům se nevyplatí převážet prázdné kontejnerové jednotky zpět do místa, odkud přicestovaly.  Přístaviště se tak plní stavebním materiálem, který je možno různě kombinovat a využívat - hrát si s ním jako s lego stavebnicí. Materiálem, který se dá vcelku snadno převážet a kombinovat, je recyklovatelný a díky své odolnosti je možno ho opakovaně přetvářet. Kontejnerové moduly umožňují postupné prostorové úpravy, které vycházejí z potřeb jejich obyvatel.

V dnešní době, kdy lidé stále více přemýšlejí nad způsoby a možnostmi ekologického stavitelství, jsou největší výhodou kontejnerů právě recyklovatelnost a možnost znovuvyužití. Pokud architekt využije kontejner, výrazně tím také snižuje použití jiných materiálů. Všechny výše zmiňované aspekty se shodují s tzv. 3R design konceptem - reuse, recycle, reduce.

Kontejnery je relativně rychle možné sestavit, což snižuje například hladinu a dobu hluku stavby. Menší kontejnerovou konstrukci je možné sestavit během jednoho dne. Další nespornou výhodou je fakt, že již v době, kdy budoucí majitel vyřizuje stavební povolení, můžou být kontejnerová jednotky zpracovávány. A po získání stavebního povolení okamžitě převezeny a sestaveny. Tím se mnohonásobně urychlí čas realizace.   Na staveništi také nedochází k žádné produkci odpadů - moduly jsou již nachystány na smontování, není potřeba žádných dodatečných úprav na místě.

Samozřejmě, že využití kontejnerů nebude nikdy na tak vysoké ekologické úrovni, jako využití přírodních, a zejména lokálních, materiálů. Dřevěné stavby budou vždycky lépe recyklovatel- nější a jejich „demontáž“ bude ekologicky méně náročná, než u staveb kovových. Proč bychom tedy měly vůbec uvažovat o kontejnerové stavbě jako stavbě ekologicky šetrné? Jedná se pře-devším o již zmiňovanou možnost prefabrikace, která zajišťuje efektivní nakládání s použitými materiály a také minimalizuje vznik negativních externalit - v tomto případě odpadního materiálu, který je navíc recyklovatelný. Využití modulární konstrukce je vhodným řešením také v případě, že lokální přírodní zdroje nejsou dostupné. Ne každý žije v oblasti, kde roste kvalitní dřevo, či se nacházejí jiné vhodné přírodní materiály. Prefabrikované moduly také pomáhají vyřešit otázku efektivního využití malého prostoru. Kovové konstrukce jsou stabilní a díky tomu mohou vznikat i několikapatrové budovy.

Abychom mohli kontejnerovou architekturu označit jako ekologicky šetrnou, nemůžeme se za-bývat pouze vznikem modulů. Důležitým aspektem je také distribuce a přeprava.

„V neposlední řadě je třeba mít na zřeteli co možná nejmenší přesuny materiálů, aby doprava stavebního materiálu do výrobní haly kontejnerů a následné moduly nezanechávaly díky dopravě výraznou uhlíkovou stopu.“

Díky technologickému pokroku mohou být kontejnery čím dál tím více samostatnější - díky solárním kolektorům a panelům, tepelným čerpadlům, zajišťujícím vytápění, využití ventilačních systému a rekuperace,  apod.

Vznik přepravních kontejnerů

Historie vzniku ISO kontejnerů sahá do roku 1956 a souvisí se snahou usnadnění lidské činnosti. Za otce „kontejnerizace“ je považován Američan Malcom McLean. McLean byl řidič kamionu, přivážel se svým autem zboží do přístavů, kde bylo nutné přeložit ho na nákladní lodě. Vzhledem k tomu, že vykládka vždy trvala několik hodin, které se mu jevily jako promarněné a zbytečné, přemýšlel McLean jak tento proces zefektivnit. McLeanova idea byla naložit všechno zboží najednou už na návěs kamionu. Nechal si patentovat kovový kontejner s vyztuženými rohy. McLeanovy kontejnery se postupně zlepšovaly a v průběhu let se rozvíjí do jednotného systému, který podléhá mezinárodním ISO standardům.

V roce 1965 měl konečně dostatek financí, aby zrealizoval svůj nápad. Vzhledem k tomu, že nemohl počítat s podporou cizích investorů, rozhodl se stát se sám majitelem přepravní společnosti, která používala jako první přepravní kontejnery. Z důvodu úspory času a peněz nenechává McLean vyrábět nové lodě, které by byly přizpůsobeny přepravě kontejnerů, ale upravuje staré nákladní lodě. McLean svým patentem přispěl nejen k ulehčení lidské práce, ale také ke zvýšení bezpečnosti přepravovaného zboží. Další výhodou kontejnerů je jeho „neprůhlednost“, která snižuje riziko krádeží zboží. Zkrátila se také doba přepravy, protože samotné nakládání trvalo mnohem kratší dobu. Samozřejmě se ozývaly hlasy, které byly proti - především z řad dělníků v přístavech, kteří se báli, že přijdou o práci.

McLeanův kontejner měl výborné statické vlastnosti a tak není divu, že se postupem jeho využití přesunulo také do oblasti průmyslu. Chvíli po svém vzniku nabídl McLean své kontejnery americkému námořnictvu pro přepravu zboží do Vietnamu, kde Američané válčili. Americké lodě plné nákladu pro vojáky - potravin a vojenského vybavení - byly nuceny čekat mimo přístav v Hanoi. Vykládání lodí trvalo příliš dlouho a tak musely čekat. Díky jeho kontejnerům se tento proces zkrátil z dnů na hodiny. Americká vláda financovala nejen cesty naložených lodí směrem do Asie, ale také zpět. McLean neměl v úmyslu promarnit jednu jedinou námořní míli a tak začal organizovat dovoz zboží z Japonska, Hong Kongu a Taiwanu.

V jistém slova smyslu přispěly McLeaonovy kontejnery také k „rozvoji“ mezi ekology a envi- ronmentalisty tolik diskutované globalizace a s ní souvisejícím pohybem zboží z kontinentu na kontinent. Díky vlastnostem kontejnerů může po světě cestovat velké množství zboží, které by jinak cestu nepřežilo - exotické ovoce, zelenina, ryby apod. Z Asie vozil také hračky a elektro-nická zařízení. Z tohoto úhlu pohledu mohou být přepravní kontejnery chápány jako jeden z faktorů rozvíjející globalizaci. Jejich využití zcela změnilo spotřebitelské chování. Časem také začaly plnit přístavy, protože zpáteční cesty již nebyly dotovány a stal se z nich odpad velkého formátu, který se vyskytuje v přístavech celého světa. Kontejnery převážely průmyslové zboží mezi „Západem“ a „ Dálným východem“. Trendem západního světa je více dovážet než vyvážet, proto se brzy kontejnery začaly v přístavech hromadit. Dovozcům se vyplatilo koupit na každou cestu kontejner nový. 

Podle J. D. Smithe bylo jen v přístavech Velké Británie v roce 2002 125 000 nadbytečných kontejnerů. V USA je denně využíváno kolem 4 milionů kontejnerů.

Standardizace přepravních kontejnerů

Dalším krokem vývoje byla standardizace rozměrů kontejnerů. McLeanovy kontejnery byly dlouhé 33 stop (tedy 10 metrů), což byla maximální povolená délka návěsu kamionu. V té samé době se však přepravní společnost Matson Navigation Company rozhodla investovat do vlastní výroby přepravních kontejnerů, jejichž délka byla 24 stop (tedy 7,3 metrů). Tento rozměr lépe vyžadoval požadavkům převáženého zboží.

O přepravní kontejnery se brzo začala zajímat také armáda. Pro ni však byly různé velikosti kontejnerů neefektivní. Americká vláda vyžadovala standardizaci, stejně jako samotní výrobci kontejnerů, kterým šlo o obchod s armádou. Tak vznikly standardizované ISO  kontejnery. ISO standardy dávají kontejnerům označení 20’; 40‘ nebo 45‘. Tato čísla značí opět délku kontejneru ve stopách. Převedeno na metry je to 6; 12 a 13,7 metru - vnitřních rozměrů. Maximální rozměry jsou určeny tak, aby vyhovovaly všem možnostem přepravy - na lodích, nákladních autech nebo vagonech. Standartní šířka kontejnerů je 2,4 metrů, výška se liší podle typu. Standartní tzv. standart cube je 2,6 metru, low cube 2,4 metru a high cube 2,9 metru. Hmotnost se pohybuje od 2 do 4 tun. Nosnost od 21,8 až do 29 tun.  Obytné kontejnery také podléhají ISO standardům, ale od těch přepravních se liší významně lehčí konstrukcí.

OBLASTI MOŽNÉ VYUŽITELNOSTI - TYPY REALIZACÍ

Využití kontejnerových modulů

Jednou z vlastností kontejnerů je jejich variabilita a tím i různorodá možnost využití. Kontej-nerové stavby mají velké rozpětí od malých soukromých „kabinek“ až po monumentální vily a bytové domy. Tyto stavby jsou rozšířené především v Evropě. Především však nacházejí kontejnery stále nejvíce uplatnění v oblasti dočasného stavitelství, kde se díky své flexibilitě dostávají pomalu do popředí. U těchto dočasných staveb se bohužel mnohdy v minulosti nehledělo na architektonické a estetické provedení. Všechny přepravní kontejnery jsou vyrobeny ve standartních rozměrech, jejich kombinace do větších struktur je tak mnohem snazší - není potřeba upravovat rozměry.

Prozatím se tato práce věnovala pouze otázce modulární architektury a bydlení. Kontejnerová architektura má však mnohem větší přesah, můžeme ji rozdělit na tři základní části, ve kterých jsou kontejnerové moduly nejvíce využívány: veřejné budovy, kancelářské budovy a obytné prostory. V následující části si ale ukážeme, že využití může být mnohem širší. Začneme ale definicí obytných kontejnerů.

Kontejnery jako obytné moduly

Nejčastějším využitím bytných kontejnerů v ČR je především nahrazování stavebních marin-gotek. Lidem pracujícím na stavbách poskytují plný komfort, včetně sanitárního zázemí. Obytné kontejnery jsou v základu koncipovány jako „jednopokojové“ moduly. Spojením více modulů dohromady můžeme vytvářet vícepokojové prostory. V naprosté většině případů jsou skládány do horizontální polohy, objevují se však již také vertikální realizace - v tomto případě většinou kvůli vyjádření nějakého symbolického významu. V experimentálních projektech se uvádí příklady, kdy jsou kontejnery umístěny vertikálně a jsou navrženy jako prostor dělený několika patry.

Hlavním materiálem je ocel, objevuje se také ale hliník, nerezová ocel, sklo a samozřejmě dřevo. Často se kombinuje více materiálů dohromady. Obytné kontejnerové moduly jsou základem pro všechny ostatní typy realizací. Existuje několik typů standardizovaných modulů, které je možné využít.

V rámci využití kontejnerových modulů mě napadá možnost jejich využití pro komunitní byd-lení, cohousing. Tento fenomén je postaven na vědomém budování sousedské komunity, jejíž členové sice žiji v samostatných bytových jednotkách, ale sdílejí společnou kuchyň, jídelnu.

Dále např. sportovní zázemí, herní místnosti pro děti, ale také terasu či zahradu. Cohousing staví na myšlence, že není nutné mít bydlení v osobním vlastnictví.

„Zvlášť v současných bouřlivých demograficko-sociálních, ekologických i ekonomických změnách, které vyžadují od lidí stále více vzájemných ohledů i výraznější spolupráci.“

V rámci cohousingu zatím nejsou kontejnery využívány, ale díky svým vlastnostem by zde mohly najít uplatnění. Především díky možnosti rychlé výstavby a flexibilitě, díky které by mohly obyvatelé snadno reagovat na aktuální počet obyvatel. Tyto aspekty by byly nespornou výhodou i pro „senior cohousing“.

Využití v oblasti humanitární pomoci

K velkému rozvoji kontejnerové architektury napomáhají také přírodní a živelné katastrofy. Není téměř dne, kdy bychom se z médií nedozvěděli o nějakém zemětřesení, záplavách, sesuvech půdy apod. Modulární stavby umožňují obnovu nejen samotného bydlení, ale slouží také například jako školky a školy.

Po zemětřesení v novozélandském městě Christchurch v roce 2011 posloužily kontejnery také jako bezpečnostní prvky. Byly použity jako bariéry pro ochranu domů, chodců a vozidel, podpíraly poničené domy a poskytly dočasné přístřeší.  V rámci obnovy města zde vzniklo z přepravních kontejnerů také nákupní středisko, které je jedním z hlavních rysů obnovy po zemětřesení. Znovu vznikly obchody, které zde měly velkou tradici - jejich majitelé jsou místní obyvatelé a jsou součástí místní komunity. Znovuobnovené obchodní centrum vzniklo za pouhý měsíc.

Zmínka o „místní komunitě“ majitelích obchodů, je s environmentální otázkou také velmi úzce spjata. Podpora lokálních produktů a místních obchodníků pomáhá udržet a rozvíjet lokální ekonomiku. Dnešní trend hyper a super marketů vytlačuje místní služby. Tento proces vede ke vzniku tzv. ghost town - měst duchů. Z těchto měst mizí nejen malé obchody, pošty, malé hospody, pobočky bank a prodejny, ale v konečné fázi také jejich obyvatelé, kteří odcházejí do velkých měst. Touto problematikou se ve Velké Británii zabývá NEF (New Economics Foundation), ta přišla se zprávou, ve které uvádí, že v letech 1995 - 2000 přišla Velká Británie téměř o pětinu veškerých těchto místních služeb, což znamená, že definitivně zavřelo 30 tisíc poboček pošt, bank, hostinců a malých prodejen s potravinami. Můžeme tedy říci, že díky rychlosti, s jakou bylo obchodní centrum postaveno, se podařilo obnovit místní ekonomiku.

Kontejnerové moduly se uplatnily také po zemětřesení v italském městě L’Aquila. L’Aquilu postihlo zemětřesení v dubnu roku 2009. Česká firma KOMA MODULAR CONSTRUCTION zde za pouhých sedm týdnů uvedla do provozu zcela novou jednopodlažní školu s 22 třídami. Kromě tříd zde vznikly také kabinety pro učitele, laboratoře, šatny a samozřejmě sociální zaří-zení. Nejen rychlost, ale také finanční dostupnost (KOMA uvádí, že modulární realizace tohoto typu je až o 30% levnější, než klasická) zde hrály hlavní role při výběru tohoto postupu realizace.

V roce 2012 expandovala firma KOMA do Rakouska, konkrétně do Vídně, kde vznikla její pobočka KOMA Space. Její hlavní náplní je dodávání obytných modulů do oblastí postižených jakoukoliv formou humanitární krize - přírodní katastrofy, válečné konflikty. Kromě toho nabízí také modulární celky - nemocnice, ošetřovny, bytové komplexy, úpravny vody - rozvojovým zemím. Umístění právě do Vídně má zcela praktický význam - blízkost velkého mezinárodního letiště a blízkost mezinárodních organizací. 

Že kontejnerové stavby pronikají právě především do této oblasti stavitelství, dokazují i čísla.

V roce 2013 bylo vynaloženo 22 bilionů amerických dolarů na humanitární pomoc. Organizace spojených národů vynaložila v tomtéž roce 35, 557 702, 61 amerických dolarů na nákup kon-tejnerových jednotek pro vybudování uprchlických táborů a jiných dočasných humanitárních staveb. K datu 14. dubna 2015 je evidováno 4 miliony uprchlíků jen ze Sýrie do okolních zemí. Můžeme předpokládat, že vzhledem k válečnému stavu země bude toto číslo dále růst. Proto je nutné zvyšovat kapacitu dočasných staveb. V sousedním Turecku, kam lidé nejčastěji odchází, je 22 uprchlických táborů, jejichž kapacita je pouhých 220 tisíc lidí.  

Ministerstvo zahraničních věcí české republiky udělilo v roce 2012 Diakonii ČCE  - Středisku humanitární a rozvojové pomoci dotaci ve výši 2. 499. 959 Kč na zajištění obytných kontejnerů do uprchlického tábora Zátárí v Jordánsku.  Nepopiratelnou výhodou využití kontejnerových modulů v sociálních projektech jsou nízké pořizovací náklady modulů, hlavně ale možnost rychlé dopravy na místo a snadné montáže, tábor pro 500 rodin je možné postavit během 12 týdnů, menší ošetřovny během 4 týdnů.  Kontejnerové moduly je možné využít také v hůře přístupných oblastech a oblastech se zhoršenými klimatickými podmínkami. Zrychlení přepravy by mohlo umožnit uložení kontejnerů do velkých přístavů, odkud by mohly být v případě potřeby expedovány téměř okamžitě.

Využití v sociálním kontextu

Využití kontejneru v oblasti sociálního bydlení, či poskytování jiných sociálních služeb, má jistě budoucnost. Zatím je však u nás tato otázka vnímána spíše negativně. Jak již bylo zmíněno v úvodu, velký podíl na tom má vsetínský projekt vystěhování sociálně slabších rodin do okra-jových částí měst právě do kontejneru. Tuto myšlenku přijala i další česká města a kontejnery se tak pro mnoho lidí staly součástí rasové diskriminace. Je přeci nedůstojné a pod lidskou úroveň přebývat v takovém typu ubikace. Obdobná otázka vyvstala také v roce 2014 v Brně, kdy byl zrealizován projekt přestavby nákladního kontejneru na ubytovnu pro lidi bez domova. Vedoucí brněnského Oddělení sociální prevence a pomoci Ladislav Ptáček se v článku pro internetový portál i.dnes vyjádřil takto:

„Snažíme se poskytovat důstojnější zázemí, především s pomocí odborného personálu.“

Tato varianta podle něj znamená zpátečnický krok. Kontejner byl pouhým testovacím prototypem, který ještě potřebuje úpravy - srážela se v něm voda a od studené podlahy šla zima. Po úpravách však již může kontejner sloužit jako varianta sociálního bydlení pro ty nejslabší skupiny - bezdomovce. Vyhřívání je zajištěno tělesným teplem samotných uživatelů (kapacita je až 18 míst), součástí kontejneru je také solární panel a autobaterie, které zajišťují provoz vzduchotechniky, osvětlení a čidel na při vstupu. Čipy na dveřích monitorují, kolik lidí využije těchto prostor a tedy jejich vytíženost. Autor nápadu Jakub Zaviačič neplánuje kontejnery prodávat, ale pronajímat. Pro řadu měst by tato varianta byla dostupným řešením stále narůstajícího problému lidí bez domova. Díky možnosti pronájmu a především snadné manipulaci a demontáži, by měla města možnost využívat ubytovacích kontejnerů podle momentální situaci. Podle posledních zpráv Ministerstva práce a sociálních věcí je v České republice bez domova více než 30 000 lidí. Vláda se má podle přijaté koncepce problematiky a prevenci proti bezdomovectví pokusit tyto lidi do roku 2020 začlenit zpět do společnosti. Prvotním problémem je ale, aby se lidé tohoto začlenění vůbec dožili a v zimě nemrzli. Kapacity azylových domů a nocleháren jsou totiž zcela nedostatečné. Společnost People in Safety s.r.o. si dala za cíl vytvořit moduly, které poskytnout nejen přístřeší lidem bez domova, ale také jim umožní začlenit se do procesu výroby a tím i nastartovat návrat do společnosti. Tato myšlenka je přenosná do jakékoliv ze zemí nejen Evropské unie.

Kromě řešení nedostatečných kapacit ubytování, vytváří také umělé pracovní příležitosti. Kon-tejnerové moduly je totiž potřeba pro bydlení upravit - zbavit starého laku, napenetrovat (nátěr ochranným lakem) a nanést lak nový. K této práci není potřebná žádná kvalifikace a mohou ji tak vykonávat budoucí obyvatelé modulů.

People in Safety vyrábí moduly pro „teplo“ a pro „zimu“. Oba typy jsou zcela soběstačné, ovlá-dané automatickou řídící jednotkou, kterou napájí autobaterie dobíjená solárním panelem. Mo-duly jsou vyráběny z vyřazených lodních kontejnerů - při jejich výrobě jsou tak použity recyklované materiály, díky čemuž nekončí jako odpad, ale mají nové využití.

I přes všechny výše zmíněné zcela dostupné informace, se projekt zatím příliš neuchytil. V oblasti využití kontejneru jako ubytovacích prostor a dostupných informací pozoruji velkou po-dobnost s environmentálními problémy a informacemi o nich. Dalo by se říci, že čím více in-formací se nám dostane, tím lépe jsme schopní jednání a rozhodování. Ne vždy je tomu ale tak. Jan Krajhanzl ve své práci Dobře utajované emoce rozděluje čtyři významná omezení přijetí informací. Informace mohou změnit chování lidí (k životnímu prostředí) jen málokdy, informace lidé často překrucují podle toho, jak se jim to hodí, informace neosloví každého, informacemi se nelze vyhnout emocím. Vyvoláním emocí se u sdělení jakékoliv informace nevyhneme. A informace, že „by bylo možné bydlet v kontejneru“ vyvolává negativní emoce. Bohužel se mi nepodařilo získat vyjádření od pana Ptáčka s upřesněním, proč přesně by měla tato varianta být v poskytování sociálních služeb krokem zpět.

V Německém Hannoveru funguje stavba složená z 19 kontejnerových jednotek, která slouží jako útočiště pro děti z ulice.

Aktuálním problémem, souvisejícím se stárnutím populace, je nedostatek ubytovacích kapacit pro seniory. V západních zemích tak začínají vznikat první realizace kontejnerových domů pro seniory. Demografická křivka této části populace (věk 65+) neustále narůstá a poptávka po bydlení v domovech poskytujících speciální služby seniorům neustále roste.

Využití v oblasti vzdělávání

Demografická křivka v České republice stále roste. Jedním z jejich klíčových procesů je porodnost, která spolu s úmrtností představuje základní složky demografické reprodukce populací. Po roce 1989 u nás došlo k poklesu porodnosti, který postupem času vedl k hromadnému rušení mateřských škol - školek. Zhruba od roku 2000 však dochází k opětovnému navýšení porodnosti a dříve zrušené školky začínají být nedostatkovou službou. Tento jev pociťují nejen menší obce a města, ale také velká města. Ne vždy je však v možnostech obcí investovat finanční prostředky do znovuobnovení těchto školních zařízení. Objevují se tak různé alternativní možnosti předškolního vzdělávání typu soukromé školky, lesní mateřské školky apod. Ani jejich vznik ale kapacitní problémy příliš neřeší. Rodiče jsou mnohdy již tak zoufalí, že falšují skutečná místa trvalého bydliště, aby měli větší šanci na přijetí, čímž riskují finanční postih.

Vzhledem k našemu tématu se nabízí jednoduché řešení - využití kontejnerových modulů. V „západních“ zemích (např. Norsko, Německo) se již kontejnerové školky a školy běžně využí-vají, a to nejen z důvodu rychlé potřeby znovuobnovení jak již bylo zmíněno výše. V zemích, jako je například Norsko, je již zcela zaběhnutý systém pronajímání školních modulů. Jak se uvádí na stránkách společnosti KOMA:

„V severských zemích se razí zásada Školka k dětem a například v Norsku se pronajímá 90% všech školek.“

Jedním z možných důvodů, díky kterému je tato stavební varianta tak oblíbená, je jejich dočasnost a s tím související fakt, že jedná-li se o dočasnou stavbu, stavební úřady neprodlužují a nekomplikují stavební řízení. Podle Stavebního zákona  je dočasná stavba taková, která má od stavebního úřadu předem danou omezenou dobu trvání. Za stavbu se považuje také plnící funkci stavby - tedy i kontejnerový modul. Pro tento typ stavby je vhodný typ nízkoenergetického modulu, u kterého kromě času šetříme také energii spojenou s jeho provozem.

Další výhodou je opět možnost snadné demontáže a likvidace. V momentě, kdy by školek již opět nebylo potřeba, dají se snadno zrušit a přebudovat k jiným účelům, nebo vrátit zpět pronajímateli, jako dočasné stavby totiž nejsou vázaný na pozemek, na kterém se nacházejí. Nájemcům tak odpadají starosti co se školkou, která už nemá využití.

Stejně jako pro realizaci školek, můžou být kontejnerové moduly využity pro realizaci škol. Stejně jako se „babyboom“ projevuje nedostatečnou kapacitou školek, projeví se zcela logicky o pár let později i u základních škol. Z hlediska vlastností kontejnerových modulů platí u škol totéž co u školek. U škol se většinou nejedná o nově zbudované stavby, ale moduly mohou sloužit pouze pro rozšíření „klasické“ školy. Školy tak mohou pružně reagovat na stav zapsaných žáků do prvních tříd. Realizace nezabere delší dobu než letní prázdniny. Kontejnerové moduly je možné upravit tak, aby beze zbytku zapadly do již zděné zástavby.

Problém nedostatku škol se týká také takzvaných rozvojových zemí. Podle statistiky nechodí 58 milionů dětí mezi 6 - 11 rokem do školy.  V mnoha případech proto, že prostě nemají kam chodit a kde se učit. Také zde by mohlo, alespoň dočasně, pomoci využití kontejnerů, či jiných modulárních staveb.

Kontejnerové moduly nejsou ale řešením pouze pro navyšování kapacit školek a škol. Narůst počtu studentů se týká také vysokých škol. Díky různým mezinárodním programům studenti stále častěji vyráží alespoň část studia trávit do zahraničí. V západních zemích již vznikají kon-tejnerové studentské koleje. Ty neslouží pouze zahraničním, ale také domácím studentům. V Amsterdamu tímto způsobem vznikly koleje pro 715 studentů. Společně s restaurací a barem a výstavními prostory, jsou situovány do oblasti bývalé přístavní čtvrti. Díky studentům tato čtvrť znovu ožila a dala pracovní příležitosti místním obyvatelům.

Sport

Stejně jako roste zájem o sportovní aktivity všeho druhu, rostou i sportovní areály, které nabízejí svým klientům komplexní zázemí. Nová sportoviště často vznikají na zelené louce a jejich provozovatelům jde o co nejrychlejší zprovoznění. Z kontejnerových modulů nejčastěji vznikají zázemí pro golfisty, šatny pro fotbalisty, zázemí pro vodní lyžování apod. Kontejnerové moduly jsou v této oblasti opět doceňovány především díky své dočasnosti a rychlosti výstavby. Toto docenily například pořadatelé závodů v klasickém lyžování v Novém Městě na Moravě.

Rychlost výstavby, nároky na kvalitu provedení a zejména snaha nenarušit kontext místa v ho-rách byly důvody, proč pořadatelé vybraly pro realizaci zázemí právě kontejnerové moduly firmy KOMA. 

Podobným příkladem je zázemí pro golfový sport, konkrétně AIRPORT GOLF CLUBu na Slo-vensku. Sestava kontejnerů stojí na vrtaných základech. Moduly jsou obloženy pařeným boro-vicovým dřevem - které splňuje efekt atraktivnosti a současně se jedná o přírodní materiál. 

Kontejnerové moduly byly využity také na letní olympiádě v Londýně v roce 2012. Televizní stanice BBC je zde využila pro stavbu dočasného vysílacího studia, které bylo po skončení OH demontováno a na místě tak nezůstaly žádné zbytečné „pozůstatky“ stavby.

Business

Efektivita - slovo, které se objevuje v každé oblasti lidské činnosti. Především pak v podnikání a businessu. Firmy rostou a rozvíjí se, zároveň se však nacházíme v době ekonomické nejistoty, kdy investoři dvakrát váhají a jednou jednají. Kontejnerové moduly se používají především jako administrativní prostory, prodejny, dílny, sociální zařízení pro zaměstnance a předváděcí prostory - tzv. showroomy. Největší kontejnerovou administrativní stavbou byly dočasné kanceláře pro farmaceutickou firmu Zentiva, o rozloze 2800m2. Předností, které tato oblast využívá, je také rychlost výstavby, čím rychleji jsou prodejny otevřeny, tím rychleji vydělávají.

Využití ve veřejném prostoru

Veřejné budovy, úřady, soudy, muzea a galerie apod., mají v historii zcela ojedinělý a specifický význam. Jejich výstavbě a provedení byla vždy věnována zvláštní pozornost. Kontejnerové moduly by se mohly v tomto případě zdát jako nevhodné, nereprezentativní. Na realitu můžeme nahlížet dvěma různými způsoby. Pokud si uvědomíme, že nejde o to, „co vidíme“, ale „jak se na věc díváme“, můžeme přijmout i kontejnerový modul pro realizaci jakékoliv veřejné budovy. Nepředstavujme si několik oprýskaných ocelových kontejnerů zelené či červené barvy, jen tak na sobě naskládané. Moduly lze upravovat různými způsoby - obložit dřevem, dokonce i omítkou. V zahraniční jsou kontejnerové moduly také hojně využívány pro zbudování dětských volnočasových center.

Lidé tráví stále více času v přírodě. Je to dáno bydlením ve městech, kde je možnost kontaktu s přírodou velmi nízká. Potřeba kontaktu s přírodou je spojena také v různými zájmovými usku-peními - v turistických klubech, ve skautu, ale také v rámci sportovních aktivit. Lidé chataří, chalupaří, kempují. V teplých měsících vyhledávají možnost koupání v přírodních nádržích, které lákají více než městská koupaliště. Se všemi těmito aktivitami je ale spojena velká produkce odpadu. Lidé mají přírodu rádi a rádi v ní tráví volný čas, to ale neznamená, že se vždy chovají pro - environmentálně. Proto není žádnou zvláštností, že po takovýchto venkovních aktivitách zůstává v přírodě větší či menší množství odpadu. Tento jev je spojený s tzv. bariérami a benefity, které ovlivňují naše chování. Bariérou pro nezanechání odpadu v přírodě je např. nedostupnost odpadkových košů, či nádob na tříděný odpad. Jejich vzdálenost a mnohdy také přeplněnost - obyčejná lidská lenost a pohodlnost. Německá architektonická kancelář AFF ARCHITEKTEN přišla s návrhem sanitárních kontejnerových modulů. Myslím si, že by se tyto moduly mohly uplatnit v našich podmínkách především v oblasti přírodních koupališť - přehrad, rybníků, jezer. Mohou sloužit také jako převlékárny a místa pro odkládání odpadků.

Sanitární kontejnery jsou vůbec samy o sobě další důležitou součástí možného využití. Pokud byl někdo z čtenářů na jakémkoliv hudebním festivalu, dá mi jistě za pravdu, že nedostatek sociálních zařízení a především jejich vzhled a čistota jsou mnohdy pro návštěvníky místem hrůzy. Mnoho hudebních festivalů se navíc odehrává přímo ve městech a tyto „negativní exter-nality“ kultury obtěžují také obyvatelé, kteří mají tu smůlu, že bydlí v blízkosti areálů, kde se tyto akce konají. A nejedná se pouze o velkolepé akce, ale také o akce „na náměstích“, kterých bývá např. jen v Brně do roka několik. Výhodou sanitárních kontejnerů je, že města mohou být buď vlastníky, či si je pouze pronajmout a tím snížit náklad na jejich uskladnění mimo dobu trvání akcí.

Kontejnerové moduly již také našly využití v oblasti zdravotnictví. Konkrétně při výstavbě on-kologického centra v Amsterdamu.

Galerie a muzea

Kontejnerové moduly jsou v zahraničí hojně využívány pro dočasnou realizaci kulturních prostor - galerií, muzeí a divadel. Umění, příroda a ekologie si jsou v současné době velmi blízké. Mnoho umělců tvoří z přírodních materiálů, mnoho umělců vytváří přímo v přírodě. Tento typ umění se nazývá land art. Díla land artu nevznikají pro galerie a muzea, mnohdy ani nejsou trvalá. Autoři tvoří v krajině a tu svojí tvorbou mění. Tato změna však nemá praktický účel, jejím účelem je spíše hlubší pochopení samotné krajiny a přírody kolem nás. Umění se z muzeí a galerií přesouvá do volné krajiny. Pro dnešního návštěvníka galerie už není zážitkem samotná výstava, ale také prostředí, ve kterém, se nachází. To mnohdy ovlivňuje celkový dojem, který si návštěvník z výstavy odnáší. V dnešní době lákají mnohem více industriální prostory, brow- nfieldy (nevyužívaná území, budovy, areály apod.), venkovní instalace apod. Díky tomu dochází k prolínání vnitřních prostor s vnějšími a příroda, krajina a vůbec okolní prostředí dotvářejí prostor kulturního dění.

Ve finském Oslu vznikla na molu v přístavu Tjuvholmen galerie z kontejnerových modulů jmé-nem GAD. Moduly jsou kombinací ocele a skla. Umístění galerie právě sem nebylo náhodné. Jedná se o místo, kde se po několik století vyráběly lodě a které je nositelem tradičních řemesel. Tato částečně dočasná galerie svými tvary připomíná lodě, které zde dříve měly svůj domov. Díky použití kontejnerových modulů může být tato galerie demontována, převezena a opět smontována na jakémkoliv místě během pár dnů. Umělecká díla tak mohou cestovat spolu se svým výstavním prostorem.

Už samotný fakt, že kontejner může být výstavním prostorem, je výpovědí samo o sobě. Jde o symbolickou prezentaci dnešní konzumní společnosti a jejího všudypřítomného znaku - nad-měrného odpadu, od zbytečných obalových materiálů až po nákladní kontejnery. V roce 2002 vznikla v blízkosti Amsterdamu galerie Orbino, příznačně situovaná na smetiště. Orbino je tvořena 5 kontejnery. Dva postavené vertikálně podpírají tři horizontální. Vytváří tak asymetrický objekt, který působí až neuvěřitelným uměleckým dojmem. Právě tato galerie je ukázkou kontejnerové stavby, která byla využita vícekrát po sobě na různých místech. V roce 2004 jej museum sochMiddelheim v Antverpách začlenilo do své stálé sbírky. O dva roky později bylo Orbino demontováno a opět postaveno v městě Alkmaar nedaleko Amsterdamu. V Alkmaaru slouží jako „umělecká laboratoř“, ve které umělci realizují svá umělecká díla. Stejně jako galerie v Oslu je i Orbino složeno s kontejnerů, které kombinují ocel a sklo. Díky velkým skleněným plochám mizí hranice mezi vnitřkem a vnějškem. Mezi vnitřním prostorem a okolní přírodou a krajinou.

Mohli bychom se domnívat, že kdo staví „ekologicky“, má již většinou nějaké pro - environ-mentální a ekologické vzorce chování. Tzn. je si vědom potřeby ochrany krajiny a přírody. Snaží se šetřit náklady nejen při realizaci staveb, ale i jejich následném provozu apod. Ne vždy je ale toto tvrzení pravdivé. Mnohdy je rozhodnutí pro ekologicky šetrnou výstavbu ovlivněné tzv. shora. Tedy politickými nařízeními, nařízeními na národní úrovni apod. Podpořit ekologické stavitelství, ve veřejné i soukromé sféře, mohou také různé dotační programy.

Nárůst poptávky po ekologicky šetrné architektuře pozorují již také sami architekti, projektanti a stavitelé. Mnozí ji již považují za zcela nezbytnou.

„Každým měsícem vzrůstá poptávka po těchto stavbách a možná už lidé dospěli do fáze, kdy jim není jedno z čeho je dům postavený nebo dokonce jak hodně energie se bude muset vydat, až dům dožije za 80-100let, na jeho demolici a likvidaci odpadů a v neposlední řadě také myslí na jejich další generace - aby lehkou změnou dispozice např. z domu pro 4 osoby udělali dům pro 2 osoby a zbytek měli např. pro nájemníky a jím si zajistili pasivní příjem...“ - Jiří Licek  „Myslím, že to jinak není možné, nehledět na dopady realizovaných staveb na životní prostředí. Považuji to za stejně samozřejmou věc jako je např. třídění odpadu, nad kterým se dnes již nikdo nepozastavuje.“ - Ing. Petr Šikola 

Mezinárodní hlediska

Nespornou výhodou využití kontejnerových modulů, je jejich dostupnost téměř na celém světě. Samozřejmě oblasti a frekvence využitelnosti jsou dány lokálními okolnostmi, jako jsou: počasí, vzdálenost a kulturní vlivy. Například díky mírnému podnebí, které vládne v Kalifornii, můžeme právě zde najít mnoho projektů na bydlení právě z přepravních kontejnerů. Při jejich úpravě jsou požadavky na tepelnou izolaci velmi skromné. Dlouhé transportační vzdálenosti a s nimi spojené vyšší náklady na přepravu jsou problémem především v oblastech s nižší hustotou obyvatel. Např. ve Spojených státech je přeprava těchto modulů mnohem častější, a to i díky možnosti namontování podvozku. Tím se přeprava stává mnohem snadnější a lacinější. Také kulturní zvyklosti mohou hrát významnou roli v rozhodování zda využít/nevyužít možnosti kontejnerové stavby. Pro národy (opět např. Američané), které jsou zvyklé se několikrát za život stěhovat, je představa mobilního domu na kolečkách, který si mohou vzít s sebou, mnohem snadnější, než pro Evropana. V Evropě stále více přetrvává model bydlení na jednom místě, když ne po celý život, tak minimálně po několik let.

S kontejnerovými stavbami souvisí také vliv globální ekonomiky, regionální ekonomické okol-nosti a stavební požadavky. Globální ekonomické okolnosti také ovlivňují využití kontejnerů. Především druh a množství obchodu hrají v této oblasti svoji roli. V zemích, do kterých se zboží v kontejnerech přiváží, je tyto kontejnery následně snadné získat velmi levně. Přebytek kontejnerů měla za následek také ekonomická krize v roce 2008, v jejímž důsledku se převáželo stálé méně a méně zboží.

„Alternativní“ stavitelství může být považováno také za znak ekonomicky méně vyspělých re-gionů. Komerční a veřejné stavby - školy, úřady apod., ale i např. letiště, tedy instituce, které pomáhají podpořit hospodářský vývoj, mohou být postaveny „nízkonákladově“ a ve velmi krátkém čase, oproti klasickým konstrukčním postupům. I požadavky na stavební a konstrukční stabilitu se často různí v rámci jednotlivých regionů. V zemích s vysokou tektonickou činností způsobující zemětřesení, jako je např. Japonsko, jsou ocelové konstrukce zvláště vhodné. Při otřesech vykazují jakési elastické chování, díky kterému jim lépe odolávají.

Pohled na modulární architekturu očima odborníků

Ladislav Lábus, děkan Fakulty architektury na ČVUT: „ Výhodu například modulárního pavilonu (Český pavilon na světové výstavě EXPO 2015) vidím především v tom, že se sestavené moduly dají opět rozebrat a znovu použít...“ (KOMA EXPO speciál)

Han Slawik, univerzitní profesor: „ Umožňuje dát architektuře nové funkce. Můžeme měnit moduly stejné velikosti a rozměrů a dát jim novou funkci - v podstatě po celém světě - namísto pouhé recyklace nebo likvidace.“ (KOMA EXPO speciál)

„Ekologická může být v případě modulárních rostoucích domů, které mohou pružně reagovat na současné potřeby. “ 

„I když každý soudný člověk nakonec uzná a pochopí výhody modulární výstavby, tak přece jen je zde nedůvěra v životnost a to, že se dá budova rozebírat a přemísťovat budí představu něčeho dočasného a méně kvalitního. Zde můžeme jenom říci, že budovy postavené modulární výstavbou splňují stejné stavební normy ve všech směrech jako standardní metoda.“ 

Ekologické aspekty

Z ekologického hlediska má kontejnerová architektura několik významných výhod oproti kla-sickým konstrukčním stylům. Především již díky výše zmíněné možnosti snadné montáže a demontáže a tedy i možnosti znovuvyužití kontejnerových modulů ze staveb, které již nejsou potřeba nebo jejich existence ztratila smysl. Jednotlivé moduly mohou být rozmontovány do samostatných jednotek, z nichž každá může najít zcela nové využití. Mohou být také začleněny do již stávajících staveb. Dalším ekologickým aspektem je možnost využití „alternativních“ zdrojů energie, pomocí využití solárních (fotovoltaických) panelů, střešních zahrad, které vyu-žívají půdu jako tepelnou izolaci.  Pro tepelné izolace se nejčastěji využívají tzv. sendvičové konstrukce. Jedná se o ocelové nebo dřevěné rámy, které jsou vyplněné tepelnou nebo zvukovou izolací. Na rozdíl od cihlových, jsou tyto sendvičové konstrukce výrazně lehčí a rozměrově přesnější.

Využití prefabrikace a tedy doprava již hotových dílů na místo stavby, zcela odbourává vznik odpadu, který je spojen s každým staveništěm - jedná se především o zbytky stavebních mate-riálů. Se staveništi bývá také spojen hluk a prach - i tyto negativní externality jsou díky využití prefabrikátů téměř potlačeny.

Díky relativně krátké době, kterou realizace samotné stavby zabere, je možné se mnohem rychleji přizpůsobit specifickým požadavkům a změnám v průběhu realizace. Samozřejmě je potřeba zvážit dobu užívání kontejneru.

Ekologickým aspektem je využití jednorázových produktů, které svým způsobem ztělesňují velké množství energie pro nové účely. Je ale také potřeba si uvědomit, že určité množství energie a nákladů je potřeba i pro úpravu kontejnerů k využití ve stavitelství. Také samotná přeprava, ke které je potřeba těžká technika, či kamiony, na místo realizace za sebou nechává ekologickou stopu.

Petr Šikola k tomu dodává: „Ekologické je také například znovuvyužití z dopravy vyřazených lodních kontejnerů, prodloužení jejich životního cyklu.“ 

Modulární stavby jsou stavěny tzv. suchou montáží, která vůbec nespotřebovává vodu. Také redukuje vznik emisí CO2 a šetří energiemi. Ve většině vyspělých zemí jde na vrub stavebnímu průmyslu více než 40% veškeré spotřeby energie. Sektoru obytných staveb je přičítána největší spotřeba. Ve Velké Británii je to až 27% podíl na celkové spotřebě energií.

Materiály

Abychom mohli stavbu označit za ekologicky šetrnou, je potřeba přihlížet i k tomu, z jakého je vyrobena materiálu. V dnešní době se k prefabrikaci dají využít veškeré materiály od betonu, přes různé kovy, až po dřevo. Díky pokročilým technologiím se dnes již ve stavebnictví začínají využívat také tzv. nanomateriály.  V jejich světle se tradiční stavební materiály, dřevo, beton a železo, zdají být až pravěkými. Díky jejich ceně se ale stále jedná o nejvyužívanější stavební materiály.

Kovové konstrukce kontejnerů nikdy nemohou dosáhnout „ ekologičnosti“ dřeva.  Na druhou stranu navazují na „regionální nerostné bohatství“. Navíc díky nosnosti kovových modulů je možné stavět vícepatrové objekty.

Nosné rámy kontejnerových modulů se vyrábějí z žárového zinku, který několikanásobně pro-dlužuje jejich životnost. Nejvyužívanějším materiálem je ocel, která ale velmi rychle koroduje. Samotná těžba surovin na výrobu materiálů a také jejich zpracování a nutná doprava je spojena s produkcí emisí oxidu uhličitého a spotřebou energií. Samotná realizace a následný provoz každé stavby jsou více či méně producenty tohoto plynu.

„V roce 1850 připadalo na fosilní paliva a vodní energii pouze 11,5% potřeby veškeré energie světa, v roce 1910 však již 69% a dnes asi 89%.“ 

Postupný proces přeorientování společnosti od obnovitelných k neobnovitelným zdrojům má za příčinu postupné vyčerpávání neobnovitelných energetických zdrojů. Jednou z možností zpomalení tohoto procesu je prodloužení životního cyklu spotřebovávaných produktů a energií, v tomto případě především ocele. Ochrana stavebního materiálu je důležitá nejen z ekologického, ale také ekonomického hlediska. Způsobů ochrany je několik - legování ocele  , změna korozního prostředí a povlaky z organických i anorganických materiálů. Nejčastější ochranou je vytvoření povlaků, které brání kontaktu vlhkosti a kyslíku s ocelovým povrchem - jedná se buď o nátěry a plasty, nebo kovové povlaky z hliníku nebo zinku. Z důvodu snadnějšího nanášení, dávají konstruktéři přednost zinku. I z ekologického hlediska je zinek o něco málo vhodnější surovina. Svázané emise CO2 jsou u zinku 3,38kg CO2 /kg, zatímco u hliníku je to 12,04kg CO2 /kg. Hliník má tak vyšší potenciál k zhoršování globálního oteplování. Také co se týká potencionálního okyselování prostředí, je na tom zinek o něco lépe. Okyselování prostředí je spojeno se svázanými emisemi oxidu siřičitého - u zinku je to 45,881g SO2/kg, u hliníku 56,285g SO2/kg.  

„Životnost zinkového povlaku, za normálních podmínek, je 50 let.“

Recyklace

V dnešní době se napříč společností vedou diskuse o různých variantách ochrany životního prostředí. Jedním z mnoha způsobů je recyklace - tedy znovuvyužití odpadu. Většinou se tyto odpady využívají jako druhotné suroviny v rámci výrobních procesů. Jedná se tedy o cyklické využití materiálu. Evropská unie vydala směrnici, která recyklaci definuje takto:

„Jakýkoliv způsob využití, jímž je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely. Zahrnuje přepracování organických materiálů, ale nezahrnuje energetické využití a přepracování na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jako zásypový materiál.“ (Směrnice Evropského parlamentu a rady, ES, č. 928/2008)

Potřeba recyklovat je svým způsobem výsledkem úvah o tom, jak omezit plýtvání (nejen) pří-rodních zdrojů. Recyklace přináší úspory už jen tím, že již jednou vyrobený produkt neztrácí na své hodnotě a je znovu použit v novém, třeba i odlišném, kontextu. Díky těmto procesům se omezuje vznik odpadních materiálů, které zatěžují životní prostředí.

„Během recyklování se může změnit způsob využití výrobků, a nezřídka i jejich struktura, tvar a barva.“

Recyklace snižuje spotřebu těžby nových surovin, využívá odpad, který by jinak musel být uložen na sládky a tím přispívá k ochraně životního prostředí.

Stejným procesem recyklace prochází i ISO kontejnery. V podstatě odpadní materiál, který sloužil k přepravě zboží - na vodě, železnici, silnici i ve vzduchu. Pro vlastnosti jako jsou snadná manipulace, možnost sestavení do větších celků a především unifikovaným rozměrům, se tento „odpad“ využívá sekundárně ve stavebnictví a architektuře. Stavět z kontejnerů v dnešní spotřebitelsky orientované společnosti, může být také jakýmsi projevem revolty a kontroverze vůči konzumní a spotřebitelsky orientované společnosti. Jedním z nepříznivých znaků této společnosti je obrovská produkce odpadních materiálů. Jejich recyklace je tak svým způsobem „plavbou proti proudu“.

Nejen samotné kontejnery, ale také materiál, ze kterého jsou vyráběny, lze snadno recyklovat. Ocel může být znovu použita jako surovina sama o sobě. Na rozdíl např. od betonu. 98% oceli recyklováno po prvním užití, 50% vyráběné oceli pochází z již recyklované oceli (šrotu). „Žádná 'konstrukční' ocel se neposílá na skládky.

„Samotná úprava konstrukce lodních kontejnerů je náročná, odstranění hygienicky závadných prvků - zejména podlah, tepelná izolace, hluk. Je to však řešitelné při zachování smysluplnosti záměru znovuvyužití kontejnerů.“ 

Přeprava

Nejčastěji využívaným způsobem přepravy je přeprava na kamionech, která s sebou samozřejmě nese znečištění ovzduší, spalování fosilních paliv a zanechávání tzv. uhlíkové stopy.  Stejně jako s jakýmkoliv transportem, jsou i s transportem kontejnerů všechny tyto aspekty spojeny. Výhodou však může být, že transport kontejnerů, coby stavebního materiálu, je z dlouhodobého hlediska spíše jednorázovou záležitostí. Na rozdíl od cestování např. potravin, které se často posílají na zpracování a zase zpět.

Výhodou oproti klasické konstrukci je také převoz již předem určeného množství stavebního materiálu. Díky prefabrikovaným modulům není potřeba dovážet chybějící stavební materiál. Snižuje se tak množství emisí CO2 vypouštěných do ovzduší v souvislosti s přepravou. Odha-dovaná úspora transportu na místo stavby je více jak 70%. Do těchto úspor se také započítává snížení nutnosti dlouhodobého každodenního dojíždění dělníků na staveniště, které je v rámci kalkulací emisí souvisejících se stavbou často zcela opomíjeno.

Finanční aspekty

„Smyslem kontejnerové architektury není přímo konkurovat stávajícím technologiím výstavby, nýbrž nabízet alternativu, která může přinést řadu výhod. Jednou z nejvýznamnějších je ekonomická stránka. Zejména v dnešní situaci, kdy je poptávka po nízkorozpočtových stavbách aktuální."

Veškeré stavební projekty jsou determinovány především finančním rozpočtem. Určování ko-nečné ceny projektu je na rozhodnutí investorů, projektantů a stavebníků. Pořizovací cenu je vždy nezbytné brát v úvahu. U prefabrikovaných staveb tomu není jinak. Prefabrikace snižuje náklady především z důvodu úspory času, materiálu a práce. Pokud se jedna z těchto složek snižuje, snižuje se i celý finanční rozpočet. Z tohoto důvodu můžeme prefabrikaci považovat za efektivnější způsob stavitelství oproti jiným konstrukčním metodám, z hlediska ušetření nákladů.

Abychom mohly snížit náklady na jakoukoliv stavbu, je především nutné snížit náklady za stavební materiál. V rámci příprav realizace stavby je často nakupován stavební materiál v předstihu a ponechán na místě stavby. V mnoha případech je takovýto stavební materiál „nadobjednán“ a pak není beze zbytku využit. Nejenže se tím zvyšují náklady, ale je nutné řešit, co s tímto zbytkovým materiálem - defacto odpadem.

„Protože naše návrhy jsou velmi přesné a pracujeme v rámci známého prostoru dobře definované nosné konstrukce, ..., máme zcela detailní vyúčtování materiálů, na které se můžeme spo-lehnout.“  

U prefabrikovaných staveb se materiál nevyužívá pouze pro jednu konkrétní stavbu, ale pro více projektů zároveň. Tento proces je známý jako „Just-in-Time“. Prefabrikáty vznikají přesně v době, kdy jsou potřeba, nedochází tak k výrobě nadbytku a snižuje se tak celkové množství materiálu použitého k výrobě.

Prefabrikace může značně ušetřit náklady na výrobu a dodání materiálu, na druhou stranu in-vestice do průmyslově vyráběných komponentů může zpočátku znamenat vyšší investice.

„ Zvláště u malých projektů, pokud není proces prefabrikace nastaven na pro určitý stavební projekt, jsou investice do nového procesu ve většině případů celkem vysoké. Často jsou továrny upraveny pro výrobu podobných předmětů pro konkrétní účel. “ 

Článek Engely Petzer How green isyour box? se mimo jiné věnuje také otázce šetření nákladů při využití kontejnerových modulů. Popisuje kontejnerovou stavbu - dětský domov - která zabírá 550m2 a poskytuje možnost bydlení 24 dětem. Podle tvůrců tohoto projektu, ušetřili tímto způsobem 30 - 40% nákladů oproti konvenčnímu způsobu stavitelství. Oproti tomu je ve stejném článku popsán i příklad, kdy výběr modulárního způsobu výstavby neznamenal příliš vysoké snížení nákladů. Tento fakt může být také dán skutečností, že na různé charitativní projekty dostávají jejich tvůrci buď finanční příspěvky, nebo naopak slevy přímo od dodavatelů.

Architekt Kobus Botes byl pověřen předěláním kontejnerů tak, aby vyhovovaly konkrétním požadavkům klienta, včetně těch finančních. Jeho realizace měla být velmi nápadná, aby ukázala, že i kontejnery mohou působit estetickým dojmem, stejně jako „klasická“ architektura, ne-li i více.

„Tento specifický projekt byl nakonec stejně nákladný jako klasická konstrukce. Ale to můžeme připsat skutečnosti, že finální přesné řezání musel provést brusič. Řezání otvorů bylo poněkud těžkopádné a hlučné. Detaily vnitřních otvorů ... musely být prováděny ručně a za příplatek. Velikost a hmotnost kontejnerů vyžadují umístění pomocí jeřábů nebo vysokozdvižného vozíku .“

Také chilský architekt Sebastián Irarrazaval nevidí výhody modulárních staveb ve finančních úsporách:

„Jejich výhody nevycházejí z nízkých nákladů, což je často tradovaný omyl.“ 

Jistým finančním aspektem, který ocení především investoři podnikatelé, je rychlost výstavby (firemních prostor, prodejen, showroomů, apod.). Čím rychleji tyto prostory pro podnikání vzniknou, tím rychleji mohou jejich provozovatelé generovat zisky.  

Recyklace

Recyklace nejen chrání životní prostředí, ale také může investorům částečně kompenzovat po-čáteční náklady. Ocel, ze které jsou kontejnerové moduly nejčastěji vyráběny, může být dále přeprodána. Z jednoho kontejneru (záleží na jeho provedení) můžeme získat 0,5 - 4 tuny oceli. Výkupní cena této suroviny není nijak závratně vysoká. Tato možnost je však příjemným bonusem demontáže.

Přeprava

Náklady na realizaci mohou navýšit také výdaje na dopravu - přepravu jednotlivých modulů. Pro jejich převoz je nutné využít větších nákladních aut. Negativními externalitami se tak stává už samotná nutnost silniční dopravy, spotřeba fosilních paliv, vznik oxidu uhličitého. Navíc provoz těchto aut je sám o sobě finančně nákladný a jejich provoz vyžaduje větší koordinaci. Přeprava kontejnerových modulů se tak může zdát finančně náročnější. Je ale nutné zamyslet se nad faktem, že pokud už modul jednou na staveniště dorazí, není nutné starat se o další dodávky stavebního materiálu. Odpadá tak věčné cestování pro zapomenutý materiál, či stavební doplňky.

Některé realizace vyžadují použití stavebních jeřábů, jinde stačí vysokozdvižné vozík. Jejich dopravu na staveniště a především pronájem je také nutné připočíst do nákladů na stavbu.

Podle architekta Petra Šikoly může být u menších kontejnerových staveb ekonomicky výhodnější využití vrtulníků , než jeřábu, neboť montáž malého rozsahu  je velmi rychlá.

Úpravy

Aby mohly kontejnerové moduly sloužit jako stavební jednotky, musí samozřejmě projít úpra-vami. Především přepravní kontejnery je potřeba zbavit. Vnitřní povrch může být kontaminován a před využitím k bydlení musí být řádně vyčištěn. Nejlépe je tyto povrchy zbavit veškerých nátěrů, tzv. až na dřeň a plochu znovu natřít netoxickými materiály. Na podlahy se často využívají dřevěné desky. Ty by měly být chráněny proti škůdcům a vlhkosti - často jedovatými látkami. Je proto třeba počítat s jejich odstraněním. Kromě toho jsou důležité také další úpravy.

Jednou z nich je dostatečné odhlučnění a tepelná izolace kontejnerového modulu. Především v případě extrémního chladu nebo horka, je nutná správná izolace kontejneru, až po té, jej můžeme využít jako stavební jednotku. Jako tepelné izolace se používají různé materiály, např. keramická izolace.  Teplotní zatížení můžeme regulovat také skrz střechu, nebo dalšími vrstvami fasády. Ty také fungují jako ochrana před vnějšími vlivy. Tyto typy „obalů“ jsou nepropustné, je proto mít na mysli zajištění výměnu vzduchu pomocí oken, nebo mechanicky, vlastním ventilačním systémem, nejčastěji rekuperací.

Přepravní kontejnery samy o sobě samozřejmě žádné dveře ani okna nemají, ty je potřeba vy-říznout. Což s sebou přináší další finanční náklady. Použité přepravní kontejnery již také ne vždy mají dokonalé tvary, na což si je potřeba dávat při výběru pozor - následná úprava vyžaduje další finanční výdaje.

Zimní/letní moduly

Česká společnost People in Safety představila a nabídla k využívání dva své moduly upravené pro využití v extrémních mrazech i teple.

Standartním vybavením „zimního“ modulu jsou nejen autobaterie a solární panely, ale i pomocné vytápění za použití Heatflow fólie, která se používá buď jako stropní nebo podlahové topení. Heatflow je elektrická topná fólie, která je zdrojem dlouhovlnného infračerveného záření. Toto záření je nejvhodnější k akumulaci materiálů při pokojových teplotách a působí pozitivně na lidský organismus. Technologie heatflow naakumuluje teplo natolik dostatečně, že dokáže následným sáláním nahřát celou plochu stěn. Podobný systém akumulace tepla a jeho následného sálání využíval již v 70. letech Michale Reynolds ve svých stavbách z odpadního materiálu.

Z hlediska ekonomiky je Heatflow jednou z možností, jak ušetřit náklady na vytápění (nejen modulárních staveb). Systém dokáže naakumulovat teplo, které vyzařuje lidské tělo, jedná se přibližně o energii v hodnotě přibližně 100W. Díky tomuto systému je v zimě model možné předehřát a pak teplotu jen udržovat. Především v zimních měsících se tato varianta jeví eko-nomicky výhodnější, než dosud používané vytápěné stany.

Dalším materiálem, který se využívá v rámci tepelných úprav modulů je termoaktivní hmota - nástřik HE3003, který má zvyšovat účinnost nejen vytápění, ale i klimatizací. Tento materiál je určen pro vnitřní použití. Urychluje nástup požadovaných teplot a zabraňuje teplotnímu úniku a podílí se tak na úsporách za energie. Podle People in Safety se díky tomuto nástřiku sníží únik tepla konstrukcí až o 10 - 15%. Termoaktivní hmota je k dostání ve třech provedeních - pro běžné, vlhké a extrémní prostředí.

Moduly, které jsou určeny do teplých oblastí, je potřeba uvnitř dostatečně ochlazovat. K tomu slouží klimatizační jednotka, jejíž provoz opět zajišťují solární panely. Také tyto moduly jsou opatřeny termoaktivní hmotou - zde však plní opačnou funkci - zadržuje teplo vně modulu.

Tak jako tak, aby kontejnery mohly plnit obytnou funkci, je nutná jejich řádná izolace, stejně jako např. u dřevostaveb. Možnosti úprav a izolací je na trhu samozřejmě mnohem více než termoaktivní hmota a izolačních fólie. Kromě nich se používají izolační pěny, dále také izolace čedičo - vláknité, či dřevovláknité.

Přepravní versus vyrobený

K opravdovému porovnání kontejnerové architektury jako ekologicky a finančně výhodné, je třeba si uvědomit, odkud se stavební materiál - kontejner - bere. Původní myšlenka využití přepravních kontejnerů, které plní přístavy po celém světě, jako stavebního materiálu, se totiž přetransformovala do výroby těchto kontejnerových modulů. Takže nejenže kontejnery plní přístavy dál, ale vznikají také nové výrobní linky, které je vyrábí. Původní „ekologický“ aspekt snižování odpadního materiálu tímto ztrácí na logice.

Argumentem proti vyřazeným přepravním kontejnerům samozřejmě mohou být např. náklady na dopravu - v České republice pocházejí kontejnery nejčastěji např. se sběren či kontejnerových dep.  Dále také na jejich úpravu (dekontaminace, stavební úpravy - odhlučnění, tepelná izolace, náklady na vlastní vytápění atd.), jak již bylo uvedeno výše.

Z „ekologického“ pohledu architektů je tedy mnohem přijatelnější varianta využití zcela nových kontejnerových modulů.

Srovnání kontejnerových a dřevěných modulárních staveb

Kontejnerové stavby

S jak vysokými náklady bychom tedy měli počítat při výstavbě z kontejnerových modulů? Pro představu použiju ceník firmy KOMA MODULAR. Předpokládejme využití obytného nízko- energetického kontejneru M3 řady Comfort Line  - provedení stavby na klíč. Předpokládejme dům 4 + kk. Na tuto stavbu je potřeba tří kusů kontejnerů. Ty je všechny nutné řádně odizolovat, zhotovit vnitřní stěny, stropy, podlahy, zavést elektroinstalaci a vytápění. K izolaci se používají nástřiky tzv. PUR pěny.  Tento způsob izolace snižuje tepelné ztráty, odpuzuje vlhkost. Ač je PUR nástřik finančně náročnější, než například sádrokarton, její výhodou je dlouhá životnost. Z dlouhodobého hlediska tedy snižuje náklady na vytápění či klimatizaci budov - úspora těchto nákladů je až 60%. 

Takto kompletně zhotovená stavba vychází na 2.134.000,- Kč bez DPH. K celkové ceně je potřeba připočítat také náklady na dopravu, montáž (cca 5 - 7 % z ceny) a pronájem jeřábu. Celková obytná plocha je 97m2.

Dřevěné stavby

Modulární stavby nejsou pouze kontejnerová architektura. Jedná se i o různé typy staveb dře-věných. Technologie konstrukce je stejná, jako u kontejnerů. Jednotlivé dřevěné prefabrikáty jsou vyráběny v halách a montovány přímo na staveništi. Použití ocelových výztuží se využívá pouze v případě, že se počítá s jejich enormním zatížením. Nejčastěji se využívají deskové materiály, které nevyžadují „mokrou“ montáž. Jde především o tzv. dřevovláknité desky: OSB, SDK, MDF a DHF. Z tohoto hlediska jsou tedy zcela logicky dřevěné modulární stavby ekologičtější, co se týká použitého materiálu. Životnost těchto staveb je zhruba 100 let, tato se ale pravidelnou údržbou může značně prodloužit. Do dřevěných staveb lze vkládat izolaci na bázi dřeva, ovčí vlny, nebo konopí - ty jsou vhodné zejména pro alergiky a astmatiky.  

Vzhledem k tomu, že se opět jedná o prefabrikované moduly, je i zde doba výstavby zhruba kolem 5 - 8 týdnů. Časová osa konstrukce je tedy přibližně stejná jako u kontejnerů.

Cena nízkoenergetického dřevěného montovaného domu o rozloze (užitné plochy) 84 m2 je 2.068.000,-Kč bez DPH. Na základě srovnání nabídek můžeme i zde říci, že kontejnerové stavitelství je srovnatelné s dřevěnými stavbami.

Nemyslím si, že by jeden způsob byl vhodnější než druhý, spíše, že oba je možné zařadit do prudu ekologické architektury.

REALIZACE KONTEJNEROVÝCH STAVEB V ZAHRANIČÍ A V ČESKÉ REPUBLICE

Počet realizací v zahraničí a v České republice se zatím nedá srovnávat, ačkoliv tento trend je již i u nás pomalu ale jistě na vzestupu. Na rozdíl od zahraničních projektů, které zahrnují veškeré oblasti využitelnosti, jsou u nás kontejnery spíše stále využívány ve spojení se sociálními projekty. Jednou z možných příčin je, že lidé kontejnery vnímají jako něco nehezkého, neestetického, či dokonce i méně kvalitního. Toto plyne samozřejmě především z neznalosti a nízkém povědomí o modulární kontejnerové architektuře. Jakousi „vyšší“ úroveň dodává těmto stavbám právě spojení s architektonickým návrhem řešení, které moduly přetvoří do „příjemné a krásné“ konstrukce. Dalším důkazem legitimnosti kontejnerových staveb je to, že legislativně zcela podléhají stavebnímu zákonu, tzn., že splňují veškeré funkční parametry.

Nomádské muzeum (New York, 2005)

Gregory Colbert, kanadský režisér a fotograf, požádal architekta Bana Shigeru, aby vytvořil environmentálně příznivou, udržitelnou, „novátorskou“ konstrukci, která by se stala zázemím pro jeho výstavu a která by společně s ní mohla putovat kolem světa. Tak vzniklo Nomádské, či Kočovné muzeum. Svou cestu odstartovalo na opuštěném molu v New Yorku na řece Hudson. Muzeum tvoří 148 kontejnerových jednotek, naskládaných na sebe po čtyřech - sami sobě jsou nosnou konstrukcí. Otevřený prostor mezi kontejnery zastřešuje textilie, která tvoří šachovnicový vzor po celé fasádě. Vnitřní prostor tvoří trojúhelníkové vazníky z papírových trubek, které nesou 11 metrů vysoké papírové sloupy. Velkolepý dojem z této monumentální stavby nijak nezmenšuje fakt, že se jedná o kombinaci ocelových kontejnerů a papírových sloupů. Právě naopak - tato kombinace společně s pečlivým umístěním osvětlení vyvolává v návštěvnících pocit, že vstupují do katedrály.

Zcela logickým důvodem pro výběr kontejnerů jako hlavního konstrukčního prvku, je fakt, že jsou snadno dostupné na každém místě, kam muzeum cestuje. Pouze 37 kontejnerů cestovalo po celou dobu s výstavou, ty převážely střešní textilii. Muzeum se objevilo také v Santa Monice, Kalifornii i Tokiu. Pokaždé bylo tvořeno jinými kontejnery, vždy přizpůsobeným aktuálnímu prostředí.

Papertainer Museum (Jižní Korea, Soul, 2006)

Stejně jako předchozí, je i tato stavba kombinací kontejnerů a papírových sloupů - odtud i název, který je spojením slov „paper“ (papír) a „container“ (kontejner). Tyto dva prvky zde mají symbolicky prezentovat místo, kde se setkává minulost a současnost. Papír představuje jakési civilizační propojení, zatímco kontejner představuje obchod, moderní svět, globalizaci. Společně dohromady symbolizují světovou kulturu a umění.

Tuto stavbu tvoří 166 přepravních kontejnerů a 373 papírových tubusů - sloupů, sestavených do tradičního sloupového systému korejské architektury. Celá stavba je na půdorysu písmene „D“ a je rozdělena na dvě galerijní části - kontejnerovou a sloupovou - v těchto částech se nachází dvě expozice, které korespondují se stavebním materiálem muzea. V Papírové galerii jsou díla na papíru zavěšená na strop. Jsou zde především fotografie a malby výrazných ženských postav z korejské historie a legend. V druhé, Kontejnerové galerii, se nachází výstava „Zaostřeno na 30 značek“. Ukazuje loga třiceti korporátních společností, které současní korejští designéři přetvořili na umělecká díla. Hlavní myšlenkou je ukázat dva odlišné prostory, které prezentují dva odlišné světy, vzájemně ale silně propojené. Střetnutí doby minulé a současné.

Muzeum je umístěno v Olympijském parku, obklopeno zelení. Díky svému estetickému pojetí zcela zapadá do okolní krajiny. A díky použitým konstrukčním materiálům toto okolí nezatěžuje žádným průmyslovým odpadem - negeneruje ani emise CO2, ani emise SO2. Ve městech jako je Soul (druhé nejzalidněnější město na světě), je při nových realizacích více než nutné uvážit všechny možnosti ekologického stavitelství. Což v tomto případě udělal autor beze zbytku. Architekt Ban Shigeru si tak vysloužil přízvisko architekta, jehož projekty jsou šetrné k životnímu prostředí.

Tree House Temporary School (Londýn, 2001)

Za tímto projektem pomocné školy stojí skupina rodičů dětí s autismem. Je výsledkem jejich snahy zvýšit kvalitu života svým dětem. Zároveň chtějí respektovat životní prostředí a přizpůsobit se mu šetrností stavby. Tento komplex 36 prefabrikovaných kontejnerů má snahu činit tyto děti šťastnějšími, byl postaven na zarostlé ploše, kde se nacházejí chráněné platany. Vzhledem k těsné blízkosti konstrukce a okolních stromů, mohou děti získat pocit, že se nacházejí přímo v korunách stromů. Z důvodu lokace a přítomnosti chráněných stromů, nebylo možné použití jeřábů, které by na sebe kontejnery skládaly. Architektonická kancelář Penyore & Prasad navrhla unikátní plochou konstrukci, která umožnila rychlou výstavbu a především je navržena tak, aby nepoškodila kořenové systémy stromů. Budova je umístěna tak, že může využívat denního světla souměrně ve všech částech. Dokonce i vnitřní teplota je konstantní, díky dobré tepelné izolaci a přirozenému systému větrání.  Kontejnery jsou obloženy modřínovým dřevem, které zcela zakrývá kovovou konstrukci. Zároveň díky tomu celá stavba splývá s okolním prostředím. Díky provedení a respektování okolí krajiny, určil Tree House nové standardy pro tento typ dočasných staveb.

Volvo C30 Experience Pavilion (Göteborg, Švédsko, 2006)

Současný automobilový průmysl je chápán jako jeden z největších přispěvatelů k zhoršování životního prostředí. Nejen samotná výroba aut, ale také jejich transport a samozřejmě provoz přispívají k produkci škodlivých emisí, které se dostávají do ovzduší. Téměř celá moderní spo-lečnost je závislá na existenci jakéhokoliv druhu dopravy. Výrobci a prodejci aut si již začínají být vědomi současného trendu trvalé udržitelnosti a ekologické nenáročnosti a snaží se mu svou činností také přiblížit, či jej alespoň podpořit.

Jednou z těchto společností je i automobilka Volvo, která na svých internetových stránkách uvádí: „Péče o životní prostředí je jednou ze základních hodnot Volvo Group ... Jako jeden z předních světových výrobců těžkých užitkových vozidel, nese Volvo zodpovědnost za snižování dopadů svých produktů na životní prostředí. Naše dlouhá historie proaktivních programů na ochranu životního prostředí nám poskytuje příležitost posílit konkurenci schopnost naši, i našich zákazníků, a zároveň přispět k pozitivnímu společenskému rozvoji. Víme, že jsme součástí klimatickýchproblémů...chceme být také součástíjejich řešení.“ (AB Volvo, 2008) Volvo před-stavilo 7 kamionů, které mohou jezdit na několik různých paliv z obnovitelných zdrojů nebo na kombinaci pohonných hmot (AB Volvo, 2008).

Výše zmíněné rozhodně nemá sloužit jako reklama na tuto automobilovou společnost a její produkty. Spíše má ukázat, že i velké firmy, které působí po celém světě, se začínají zabývat dopadem své činnosti na životní prostředí, v lepším případě jej i jakýmkoliv způsobem snižovat. Pro tyto „uvědomělé“ firmy pak také není problémem využívat alternativní materiály a postupy. Tak tomu je i této automobilky, která pro svoji reklamní kampaň použila showroom vyrobený z přepravních kontejnerů. Akce se konala ve starém lodním hangáru v Goteborgském přístavu. Prostor tvořilo 54 lodních kontejnerů. Uvnitř se nacházelo projekční plátno a jako kontrast ke zrezivělým kontejnerům, sedačky z bílé kůže, stojící na bílé lesklé podlaze, které vyplnily téměř veškerý prostor mezi stěnami. Architekti tak opět dosáhli spojení starého (rezavého odpadu) s novým (moderním).

Expo Acueducto (Španělsko, 2007)

Hlavním tématem světové výstavy EXPO 2008 byla „voda a trvale udržitelný rozvoj“. Pavilony všech zúčastněných zemí prezentovaly různá témata související s vodou. Jednou z těchto staveb byl „akvadukt“ vytvořený z 13 přepravních kontejnerů. Tato modulární stavba putovala Špa-nělskem a upozorňovala na nadcházející světovou výstavu. Realizace také odkazovala na pro-blém nárůstu zvyšování zatěžování vodních zdrojů (akvadukt) a na potřebu udržitelného rozvoje (díky využití použitých kontejnerů).

Využití pro rekreační účely

Chataření a chalupaření, a s tím i úzce spojené zahrádkaření, je v České republice fenoménem, který se rozvinul především v průběhu minulého století. Chaty a chalupy jsou pro mnoho lidí jakýmsi druhým domovem, kterému věnují stejnou péči jako svému trvalému bydlišti. Jak píše Librová v knize Pestří a Zelení:

„Takové víkendové venkovanství bývá pro mnohé z nás hlavně předmětem práce, budování, zdokonalování a vlastnění.“

Podle ní se chataření a chalupaření v tehdejším Československu rozvinulo jako reakce na tehdejší nemožnost cestování do zahraničí. Nejčastějšími rekreačními objekty jsou chaty, chalupy, ale také např. maringotky, karavany apod. V zahraničí se již objevují víkendové příbytky z kontejnerových modulů.

C320 Studio (USA, 2004)

Ač to název zcela jistě nenaznačuje, C320 Studio slouží svému majiteli jako venkovský příbytek, kde tráví svoji dovolenou. Tvoří ji dva přepravní kontejnery, které poskytují dostatečný prostor pro dvě osoby. V interiéru se nachází prostor s obývacím pokojem, jídelnou a dva výklenky (niky) široké téměř dva metry. Dále se zde nachází ložnice, koupelna. Díky téměř celo- skleněným kratším stěnám modulu, je interiér velmi světlý. Jedna z delších stěn jsou vlastně prosklené posuvné dveře. Vnitřní prostor je ještě rozšířený o venkovní dřevěnou terasu. Po celé ploše střechy roste zelené kapradí, díky kterému splývá celá konstrukce z ptačího pohledu s okolní krajinou. Vnitřní stěny pokrývá dřevěná překližka. Kromě vytvoření okenních otvorů, neprošly kontejnery téměř žádnou úpravou. Zůstala jim původní barva i transportní číslo, které svědčí o jejich původním využití. I když na první pohled může v lesním prostředí, kde se C320 Studio nachází, působit podivně, jedná se o zcela ekologickou a samostatnou víkendovou stavbu. Vytváří si vlastní energie pomocí solárních panelů, izolace je vytvořená pěnovým nástřikem. Prakticky zde nemůžeme ani hovořit o nějakém negativním dopadu na místo, kde se stavba nachází. Konstrukce může být rozšroubované během hodin, vyčištění plochy zabere jeden den a místo, na kterém kontejnery stojí, se do svého přirozeného stavu vrátí během jedné sezony. 

Port — a — Bach (Nový Zéland, 2007)

„Bach“ je výraz, který se na Novém Zélandu používá pro označení malých, často velmi skromných prázdninových (plážových) domků.  Tyto stavby ikonicky prezentují vývoj historie a kultury Nového Zélandu ve 20. století. V polovině 20. století začali lidé jezdit na dovolené na pláž. Způsobil to rozvoj infrastruktury a vyšší dostupnost automobilů. Středním vrstvám se tak otevřela nová možnost trávení dovolených. Tyto pobyty na pláži se staly velmi oblíbenými - lidé často jezdili stále na ty samé pláže. Na těchto místech pak byly nakonec postaveny tyto malé plážové domky. „Baches“ jsou téměř vždy malé stavby z levných, či recyklovaných materiálů. Využití kontejnerových modulů tak bylo jen otázkou času. Staly se součástí vývoje těchto staveb. Port - a - bach využívá veškerých vlastností kontejnerové architektury - především prefabrikace a mobility. Také z hlediska negativního dopadu na „staveniště“, je tento způsob téměř beze zbytku ekologicky příznivý. Na pláž se dostávají již hotové moduly, které se nijak dál neupravují a nevzniká zde tak zbytečný odpad. Využití solárních panelů je činí energeticky zcela soběstačnými. Pokud není objekt zrovna využíván, tváří se jako zcela obyčejný kontejner, což jej chrání před případnými zloději. Jedna z delších čelních stran kontejneru je vyklápěcí, slouží pak jako terasa, stěna za ní je pak celá ze skla. K vybavení patří také plátěná plachta, která umožňuje vytvořit si za prosklenou zdí soukromí. Port - a - Bach poskytne pohodlný pobyt čtyř členné rodině. Vzhledem k vysoké kvalitě a dostupné ceně, lze očekávat, že se kopie tohoto projektu objeví na plážích Nového Zélandu ve velkém počtu.

Nájemní dům (Castillia y León, Španělsko, nedatováno)

Ve Španělsku nabízejí možnost pronájmu kontejnerového domu jako prázdninového rekreačního objektu. Tato stavba podle architektů ušetřila 30 - 35% nákladů oproti klasickým konstrukcím. Největší úspory byly šetřeny při budování základů a také při manipulaci s materiálem. Dalšími výhodami jsou nízké nároky na údržbu, flexibilita a také estetická stránka stavby. Také jistě fakt, že tato stavba si na svůj provoz částečně sama vydělává.

Obytné stavby

Abychom si byli schopni představit, jak vypadají plně funkční obytné domy, dovolím si zde uvést jeden z mnoha projektů amerického architekta Adama Kalkina. Využitím kontejnerů rea-guje Kalkin na strohé upravené bílé plochy modernismu. Tedy ne jako snahu o ekologickou architekturu. Kalkin vytvořil prototyp prefabrikovaného kontejnerového domu Quick House.  Tyto domy se staly velmi populárními a můžeme je najít po celém USA, kde má modulární architektura silnější tradici a je mnohem lépe přijímána a vnímána. Výstavba těchto domů (včetně doručení) trvá zhruba 10 týdnů. Tato možnost konstrukce vychází mimo jiné z tzv. Kit Home, domů v kufru.

Kontejnerové stavby v České republice

Kontejnery u nás zatím nejsou příliš rozšířené, přesto se již i v České republice najde několik typů kontejnerových staveb.

Nejvíce jsou zatím využívány v oblasti rozšiřování kapacity školek a škol. Tyto kontejnerové vzdělávací moduly najdeme po celé ČR. Jejich realizace se rozrůstá především v okrajových částech měst a v tzv. satelitních výstavbách, kde často chybí jakákoliv občanská vybavenost, včetně vzdělávacích prostor.

Další oblastí, ve které nacházejí kontejnery svoje uplatnění, jsou administrativní a kancelářské budovy, ale také jídelny a restaurace. V této kapitole představím realizace, které se nacházejí v Jihomoravském kraji.

Mateřská škola Ořešín (Ořešín, 2011)

Takovou ukázkou školky je mateřská školka v okrajové části Brna - Ořešíně. Na okraji Brna se v posledních letech hodně stavělo a stále staví. Vzhledem k nižším cenám pozemků, domů i bytů sem přicházejí především mladé rodiny, které ale záhy řeší problémy umístěny dětí do školek a škol v místě bydliště. Řešením je buď dojíždění, které je mnohdy velmi časově náročné, vzájemná výpomoc mezi rodiči, nebo vznik nových vzdělávacích prostor. Tyto prostory je však potřeba budovat velmi rychle, v závislosti na aktuální potřebě vzdělávání dětí. V Ořešíně tak během pouhých 5 týdnů vznikla jednopatrová školka pro 25 dětí. Tvoří ji 9 modulů, součástí je samozřejmě také šatna a kuchyň pro děti.

Zde je tedy nesporná výhoda modulární výstavby především v rychlosti realizace. Tyto školky se také dají pouze pronajmout a jejich provozovatelé se tak nemusejí starat o technický chod budovy. Tento způsob často využívají především školky soukromé. Výjimkou ale nejsou ani státem zřizovaná zařízení.

Nízkoprahové centrum Hvězdička (Brno, 2014)

Nejnovější kontejnerovou architekturou v Brně je Nízkoprahové centrum Hvězdička, společně s parkem, v jednom ze zanedbaných brněnských vnitrobloků . Město Brno zadalo tento projekt nejen kvůli revitalizaci prostředí, ale také jako pomoc sociálně slabším občanům, kteří v této lokalitě bydlí. Jedná se o koncept spojení architektury a krajinářství a také koncept modulární architektury v sociálním kontextu. Hvězdička má sloužit jako centrum mimoškolních aktivit a sociální integrace pro romské děti. Je zde také multifunkční sál, který bude sloužit veřejnému využití.

Samotná stavba nízkoprahového centra je dílem brněnských architektů Radko Květa a Radka Sládečka, kteří zde vybudovali dvoupodlažní objekt sestavený z kontejnerových modulů. V tomto případě byl vybrán tento typ realizace právě z důvodu předem plánované dočasnosti stavby a také rychlosti smontování. „Samotné plány se táhly 5 let, smontováno bylo za dva dny. “ - Radek Sládeček.  Moduly byly namísto dodány již kompletně upravené, finální náklady na samotnou budovu činily 13 milionů korun.

Modulární jídelna (Vizovice, 2014)

Tato budova vznikla jako snaha o zkvalitnění pracovního prostředí zaměstnanců firmy KOMA. „Kvalitní produkty mohou vytvářet pouze kvalitní a spokojení zaměstnanci. “ Jídelna je konci-pována jako multifunkční prostor, může sloužit také kulturním a společenským akcím. Zaměst-nancům slouží také jako místo pro odpočinek.

Ocelové rámy jsou vyplněny skleněnými plochami, které umožňují téměř nerušený výhled do krajiny okolních zalesněných kopců. Tato stavba si také klade za cíl obhájit estetiku modulárních staveb.

„Aby byla stavba krásná, to není jen otázkou konstrukčního systému, nákladnosti použitých materiálů nebo vhodné barevnosti. Důležité je najít správnou myšlenku, dostatečně nosnou, která bude zároveň nová a svým způsobem i odvážná. Takovou, která dokáže do daného místa přinést něco, co tu ještě nebylo, přitom však zůstane v jednotě s kontextem doby svého vzniku, účelu pro který byla vytvořena a zároveň bude ohleduplně reagovat na své okolí.“ (www.earch.cz)

BUDOUCNOST KONTEJNEROVÝCH STAVEB

Pokud se člověk snaží dozvědět základní informace o modulární kontejnerové architektuře, nej-častěji narazí na tato slova: rychlost, variabilita, flexibilita, prefabrikace, recyklace, šetrnost, dočasnost, mobilita.

Rychlost

Tato vlastnost se modulární architektuře upřít nedá. Její výstavba se počítá na řády dnů, či týdnů, oproti té klasické se jedná o úsporu času až o 75%. Tato vlastnost je podle mého názoru neocenitelná především při humanitární pomoci. Umožňuje rychlé postavení ošetřoven, nemocnic, ale i dočasného bydlení. Charity a programy humanitární pomoci již tuto možnost znají a hojně využívají.

Variabilita, flexibilita

I toto jsou pozitivní vlastnosti, které umožňují maximální efektivitu stavby. Již v samotné projektové fázi umožňují zvolit individuální variantu, pro různé potřeby, v téměř každém ohledu. Díky tomuto si moduly připravíme již od začátku pro vlastní potřebu a následně pak není potřeba žádných úprav, které by měly za následek zvyšování nákladů na materiál, či zvyšování produkce odpadů apod.

Prefabrikace

Prefabrikace je postup, který snižuje náklady a zlepšuje kvalitu prostřednictvím přesné a efektivní výroby. Pracuje se sériově vyráběnými prefabrikáty.

„Sen o průmyslově vyráběném domě je neoddělitelně spojen s úmyslem uspokojit stále rostoucí globální potřebu architektury a snížit náklady na obyčejné domy. “

„Díky promyšlené a řízené prefabrikaci lze efektivně využít každého materiálu.“ 

Recyklace

Modulární výstavba umožňuje využití jednotlivých modulů vícekrát po sobě. Pokud již není kontejneru potřeba např. v rámci navýšení kapacit mateřských škol, může být převezen a využit pro zcela nové účely - výstavní prostor, kavárnu, apod. S následnou recyklací kontejnerů se počítalo už při návrhu českého pavilonu na EXPO 2015.

Šetrnost

Např. šetrnost vůči stavebnímu místu. Spočívá především ve výrobě modulů v halách. Stavební parcela a její okolí nejsou tolik zatíženy hlukem a zplodinami. Šetrnost také ve smyslu minimalizace vzniku stavebního odpadu. Z celkového množství stavebního materiálu se až 10% stane nevyužitým odpadem. Přípravou prefabrikovaných modulů v halách se tento odpad v rámci výroby a montáže minimalizuje.

Dočasnost

Vlastnost oceňována především u staveb sociálních, humanitárních a vzdělávacích, jejichž kapacity se mohou navyšovat či snižovat podle aktuálních potřeb. Stavba není vázaná na jedno místo.

Mobilita

Díky standartním rozměrům lze kontejnerové moduly snadno převážet, ať už vlakem nebo na kamionech. Jsou „svobodné v pohybu“, což je výhodou především při převozu modulů na místo stavby. Např. ale u obytných staveb typu rodinných domů, ztrácí na smyslu a výhodě. A to především z omezeného počtu parcel. V České republice také není příliš zakotvena ochota stěhování se. Lidé jsou za prací ochotní spíše dojíždět, než aby opustili místo svého bydliště. Kontejnerový dům si sice lze vzít s sebou na nové místo. Těžko ale přeneseme místní přírodu, krajinu či komunitu a vazby na ni.

Zcela logicky vyvstává otázka, zda lze všechny výše zmíněné aspekty kontejnerové architektury považovat za zcela pozitivní a ekologicky příznivé. Některé u nich se dají aplikovat například také na dřevostavby, které jsou „ekologičtější“ už samy o sobě díky použití dřeva jako stavebního materiálu. Samozřejmě za předpokladu, že použijeme dřevo z lokálních zdrojů a ne kanadský dub. Dřevěné stavby také mnohdy „zapadnou“ mnohem lépe do okolní krajiny, než ocelové kontejnery.

Dalším aspektem, který je zčásti výhodou a zčásti nevýhodou, je snadná mobilita kontejnerových modulů. Ty je možné přepravovat tak lehce, že snadno dojde k jejich zbytečnému cestování. A to nejen v rámci jednotlivých zemí, ale v rámci celého světa. To dokládá přístup např. již výše zmiňovaného chilského architekta Sebastiana Irarrazavala, propagátora modulární architektury v jižní Americe. Ve své přednášce na konferenci modulární architektury v Brně mluvil o ekologičnosti svých staveb, aby zároveň jedním dechem dodal, že kontejnery pro své realizace si nechává vyrábět a dovážet z Číny. Do Číny navíc často cestuje, aby na výrobu dohlížel. Takto vyrobené a dovezené kontejnery za sebou tedy zanechávají velmi vysokou uhlíkovou stopu. I přesto vycházejí kontejnerové stavby pro tohoto architekta zhruba o 50% levněji než například stavby z betonu.

Článek měl poukázat na vhodnost využití kontejnerů jako ekologicky šetrných dočasných staveb. Měla ukázat jejich flexibilitu, variabilitu a poukázat i na ekologické a finanční aspekty jejich využití. Nemůžeme říci, že by kontejnerová architektura byla tím nejlevnějším a beze zbytku nejekologičtějším způsobem stavitelství. Rozhodně ji ale můžeme řadit k ekologicky příznivějším trendům. Celkově jde o šetrné stavitelství ve smyslu rychlosti, prefabrikace a su-chého procesu výstavby. Použité materiály jsou recyklovány a takto montované stavby můžeme lehce přemisťovat a velmi snadno měnit jejich funkce.

Také jsme si ukázali, že ISO kontejnery mají již vcelku dlouhou tradici. Díky svému původnímu využití - přepravě zboží mezi kontinenty - se staly součástí globální ekonomiky. Jejich transport z přístavu do přístavu měl ale za následek spíše vznik globálního problému uskladňování nepotřebného „odpadu“. A díky tomuto nadbytku začali lidé přemýšlet, jak s tímto odpadem efektivně nakládat.

Společenské vnímání

Přesto se kontejnerová architektura se stále prozatím těší pozornosti lidí, kteří mají blízko světu módy, designu, architektury a těch, kteří oceňují nové „trendy“ koncepty. Na druhé straně také lidí pohybujících se v oblasti sociální a humanitární pomoci. Kontejnery v prostředí architektury a stavitelství jsou pro většinu lidí stále čímsi fascinujícím, ať už v pozitivním, či negativním slova smyslu. Častějším důvodem proč kontejnery využívají než, že se jedná o alternativní, ekologicky příznivý způsob stavitelství, je fakt, že jsou originální a pravděpodobně je nebude mít každý kolem vás. Stejně jako je v některých společenských vrstvách ekologicky šetrné chování vnímáno jako prestiž, může se i kontejnerová architektura stát takovýmto „prestižním“ či módním trendem.  Stejně jako jakémukoliv jinému módnímu trendu by jí mohly pomoci dvě „funkce“ módy. Podle Gillese Lipovetskeho v sobě móda spojuje jednak touhu odlišovat se, na druhé straně ale také touhu splynout s určitou společenskou vrstvou, od které se pak odlišujeme pouze malými detaily. Za předpokladu, že se kontejnerová architektura stane módní záležitostí, můžeme čekat postupné rozšíření jejího využití ve společnosti. Také Han Slawik si myslí, že kontejnerové konstrukce jsou čím dál tím více tzv. „in“. Každý měsíc se objevují nové zajímavé projekty.

O zlepšení vnímání kontejnerů ve společnosti se snaží belgický architekt Luc Deleu, představitel „orbanismu“.  Jeho příspěvkem společnosti je vytváření „soch“ z kontejnerů ve veřejném prostoru.

Sociolog Jiří Ryba ve svém příspěvku na konferenci Křižovatky architektury řekl, že dobrá ar-chitektura kultivuje celou společnost. Podle něj architektura začíná od občanské společnosti. Abychom mohli změnit životní prostředí, musíme se stále hodně učit. Musíme se oprostit od občanské pasivity a netaktnosti k vnějším problémům. „Veškerá setkání architektů s veřejností ... jsou potřebným stimulem a motorem, cestou ke změně vztahu veřejnosti k architektuře.Modulární kontejnerová architektura je bohužel v ČR poznamenaná stigmatem „Čunkových kontejnerů“ (Ryba, 2010).

Budoucnost využití

Brněnská konference Podoby současné modulární architektury se mimo jiné věnovala také možnému budoucímu využití kontejnerové architektury. Svůj příspěvek zde představil také Rostislav Koryčánek. Jeho příspěvek se týkal konkrétních návrhů v Brně, budoucnost vidí kon-krétně ve veřejném využití. Některé návrhy však byly velmi překvapivé. Např. vytvoření jakési kontejnerové promenády, která by spojovala Uměleckoprůmyslové muzeum s Pražákovým palácem, zároveň by sloužila jako výstavní prostor.  Mnohem praktičtější se zdá návrh využití kontejnerových modulů jako zastávek městské hromadné dopravy. V Brně je několik linek, které obsluhují dlouhé úseky bez zastávek.  Podpora veřejné dopravy a ulehčení jejího vyu-žívaní, by měly být prioritami v každém městě. Kontejnerové zastávky mohou velmi rychle reagovat také na nově vznikající trasy a linky.

Podle Koryčánka znamená spojení kontejneru a kontextu příležitost, především příležitost právě pro veřejný prostor. Podle mého názoru je ale potřeba velmi zvážit využití kontejneru. Kontejnery díky svým velikostem lákají „nacpat“ je do každého volného prostoru. Snadno by tak mohlo dojít k situaci, kdy se z kontejnerové architektury stane jakýsi „ekzém“, který se „rozleze“ do nevyužitých či opuštěných míst, protože kontejner se tam dá prostě jednoduše dovézt a smontovat. Stejně jako u každé architektury, by i u této měli architekti a projektanti přemýšlet nad vhodností umístění a propojením s místem.

Budoucnost využití v rámci městské architektury mohou mít kontejnery také jako „nástavby“, které by řešili nedostatečnou bytovou kapacitu. Podle architekta Ondřeje Chybíka by se moduly mohly umisťovat na střechy již stávajících staveb v centru, kde by mohly sloužit jako obytné prostory, ale také kanceláře či ateliéry. Konkrétní návrh tohoto umístění nastínil i Rostislav Koryčánek v projektu umístění kontejneru na střechu Pražákova, kde by sloužil jako rozhledna, a rozšířil tak služby Moravské galerie.

Podle mého názoru je však největší budoucnost ve využití ve veřejném prostoru, sociální sféře a humanitární oblasti. Toto jsou oblasti, pro které je dočasnost, mobilita a flexibilita kontejnerových staveb velkým pozitivem. V rámci veřejného prostoru již byly představeny kontejnery jako prostředek oživení. Nebo také jako dočasná stavba s konkrétním využitím - kavárna, bar, výstavní prostor apod.

V rámci oblasti sociální sféry nejsou kontejnery vůbec žádným tabu. Jsou využívány jako soci-ální byty pro slabší rodiny či jedince, nebo jako azyl pro uprchlíky. Největší budoucnost, s oh-ledem na demografický vývoj populace, mají jistě v rámci zvyšování kapacit zařízení pro seniory. Tato věková skupina se neustále rozrůstá a ne všechny rodiny jsou schopny se o své starší členy starat. Kapacita těchto zařízení je tak zcela nedostatečná. Výhodou pro zřizovatele těchto služeb je možnost pronájmu kontejnerů. Tímto způsobem je tak možné efektivně reagovat na aktuální kapacitu a snadno ji navyšovat nebo snižovat. Provozovatel tak nemusí vynakládat zbytečné finance na prostory, které nejsou využívány.

Humanitární oblast také bohužel poskytuje stále větší prostor pro využití kontejnerů. Přírodní katastrofy a občanské konflikty jsou ve světě téměř na denním pořádku. Počet lidí, kteří v jejich důsledku přišli o své domovy, den za dnem narůstá. Kontejnerová architektura by také mohla najít uplatnění v rozvojových projektech.

„Zdá se, že téma architektury rozvojových projektů, a tedy i téma nouzového a sociálního byd-lení, není v českém prostředí příliš populární oblastí, a to nejen v architektuře. Neexistuje pevná instituce ani na akademické půdě, ani na poli českých neziskových organizací, která by se touto oblastí soustavně zabývala. Na základě mých rešerší a krátké zkušenosti se zdá, že jedním z problémů je nízká úroveň mezioborové spolupráce, zřejmě také proto, že ani jedna z potenciálně zúčastněných stran necítí potřebu této spolupráce, a tedy nevěnuje úsilí ji rozvíjet.“

Humanitární organizace se snaží pomáhat i ve slumech. Slumy jsou výsledkem snahy obyva-telstva bydlet ve městech a tím si zajistit lepší životní podmínky než na venkově.  Často je však situace zcela opačná. Slumy většinou nemají žádnou infrastrukturu. Kromě nevyhovujících hygienických podmínek trápí jejich obyvatele také nedostatek zdravotnické péče, škol apod. V rozvojových zemích počet slumů stále roste.

„Momentálně odhadem v nevyhovujících podmínkách slumů žije přes miliardu lidí, tento počet se má do roku 2030 až ztrojnásobit.“

Ze všech výše uvedených informací a faktů je zcela zjevné, že kontejnerová architektura má do budoucnosti co nabídnout.

Závěrem

V úvodu bylo stanoveno několik otázek, na které se tato práce snažila najít odpovědi. Pojďme si je tedy připomenout a pokusit se je zodpovědět. Hlavním stanoveným cílem byla v první řadě snaha o dosažení tohoto zjištění:

Jak se v kontejnerové architektuře projevuje ekologický aspekt?

Je potřeba si znovu uvědomit, že ekologická architektura je spíše postoj, než stavební styl. V podstatě neexistuje přesná definice ekologické architektury.  Pro většinu architektů je „eko-logickým“ prvkem kontejnerové architektury převážně výstavba mimo venkovní staveniště a tím snížení znečištění ovzduší, které je spojeno s klasickými stavebními postupy. Také snížení nákladů jak na dopravu, tak na samotnou realizaci. Ekologickým prvkem může být svým způ-sobem i snížení doby potřebné pro výstavbu. Také většina dostupné literatury se takto vyjadřuje. S ekologií se pojí také pojem udržitelnosti. V rámci architektury a stavitelství je tento pojem definován z hlediska environmentálních, sociálních a ekonomických aspektů, souvisejících s konkrétním projektem.

Ekologická architektura není pouze taková, která využívá přírodních energií, má na střeše solární panely a zásobníky na vodu a využívá rekuperační výměník. Ekologická architektura pracuje s místními přírodními, obnovitelnými, materiály. Využívá tradiční postupy a reaguje na prostředí, do kterého je zasazena.

Vzhledem k široké definici „ekologické“ architektury, si myslím, že do ní můžeme zařadit také tu kontejnerovou. Tuto myšlenku také podporuje výrok Aleše Brotánka o ekologické architektuře: „Já mám ten pojem spíš nerad. Přece každá dobrá stavba by měla ekologická a jde jen o to, najít optimální řešení pro konkrétní místo a lidi. Energetická a sociální kritéria by měla respektovat každá architektura, a ne jen nějaká úzce vymezená.“

Z výše uvedeného tedy jasně vyplývá, že ekologická architektura je především přístup architekta, investora a stavitele.

Mnohem důležitější je tedy zodpovědět otázku:

Kde a za jakých podmínek je její využití vhodnější oproti jiným způsobům stavitelství?

Tato dočasnost nachází uplatnění především v sociální a humanitární oblasti. Také v oblasti veřejného prostoru. V rámci „sociálního“ stavitelství se jedná především o rychlé navýšení ubytovacích kapacit pro přistěhovalce a uprchlíky, ale také lidi bez domova. V Německu takovýchto staveb stojí již několik. Např. sociální bydlení v Hamburku.  U nás jsou to nechvalně proslulé kontejnery pro sociálně slabší rodiny.

V současné době se stále častěji setkáváme s fenoménem komunitního bydlení, cohousing. Od klasického sousedství, které vzniká nahodile, se liší vědomým budováním sousedské komunity. Základem cohousingu je společný dům či prostor, ve kterém se nachází společná kuchyň s jí-delnou, které slouží jako místo pro setkávání členů komunity. Cohousing jako forma komunitního bydlení je provozována ve všech úrovních věkových kategorií.  Pro oblast cohousingu by mohla být kontejnerová architektura prostředkem rychlé a levné výstavby, kterou si komunita může zrealizovat svépomocí a podle vlastních představ. Zároveň může flexibilně reagovat na aktuální potřeby obyvatel i na jejich narůstající nebo klesající počet.

Že jsou kontejnerové stavby vhodné pro „krizová řešení“ dokládá nejen prezentace Martiny Konecké, která byla představena na festivalu modulární architektury, ale zejména data v ní uvedená. Práce ukázala, že využití kontejnerů není pro humanitární organizace žádnou nezná-mou. Organizace spojených národů vydává nemalé prostředky na nákup kontejnerových modulů, které posílá do oblastí poničených přírodními, či humanitárními katastrofami. Vzhledem k narůstajícím globálním společenským problémům, najdou jistě kontejnery ještě mnohem vyšší uplatnění v této oblasti.

Han Slawik k tomu říká:

„Kontejnerová architektura má velký potenciál dodávat adaptabilní stavební řešení, která zůstanou relevantní i v rámci budoucích případných požadavků na změnu.“

„Nyní nastal čas, abychom v zájmu ochrany naší planety změnili způsoby, jakými používáme energii. Společně se musíme postavit změnám klimatu tím, že ukončíme závislost světa na fosilních palivech, že využijeme síly nových zdrojů energie, jako je vítr a slunce, a tím, že vyzveme všechny národy, aby se na tom podílely. “- projev amerického prezidenta Baracka Obamy v Praze dne 5. dubna 2009.

Problémy současné globální ekonomické situace již nemůžeme ignorovat. Vyjadřují se k něm lidé z různých společenských vrstev, různého vzdělání i lidé s různými postoji k nim. Ekologie prorůstá do všech oblastí lidské činnosti včetně architektury a stavitelství.

Ekologické i finanční aspekty kontejnerových staveb jsou zcela jasné. Na základě zjištěných informací si troufám říci, že kontejnerová architektura a stavitelství nejsou zajisté tím nejekologičtějším a nejlevnějším způsobem realizace staveb. Nestojí však ani na opačném konci. Ostatně, o kterých stavbách můžeme říci, že jsou zcela ekologicky šetrné a finančně nenáročné? Jsou to jurty, sruby? Možná. Tyto stavby ale nemůžeme umístit do prostředí měst a obcí. Zde je nutné přemýšlet nad pevnými a stabilními konstrukcemi (stabilními z technického hlediska), které poskytují ochranu před přírodními vlivy, dávají svým uživatelům jistý sociální status a zároveň se nepodílí na zhoršování stavu životního prostředí. Nebo se alespoň snaží minimalizovat dopady na životní prostředí spojené s jejich provozem.

Budoucnost kontejnerové architektury a stavitelství souvisí především s budoucím rozvojem ekologického stavitelství jako takového. Podle Petra Šikoly je tento rozvoj nevyhnutelný. Myslím, že to jinak není možné, nehledět na dopady realizovaných staveb na životní prostředí. Považuji to za stejně samozřejmou věc jako je např. třídění odpadu, nad kterým se dnes již nikdo nepozastavuje. Pokudje něco neekologické, neefektivní, neúsporné.., to jsou velmi špatné vlastnosti, po takové stavbě nemůže být poptávka.“ 

Podle mého názoru je kontejnerová architektura a její budoucnost spojena především s osobami architektů a jejich přístupů.

{jacomment on}