Sidebar

17
út, čec

BLOGEE
Typography

V poslední době se ve světě stalo mnoho událostí. Častým tématem diskuzí, jak odborných, tak laických, je dopad finanční krize. Krachují společnosti, banky i státy. Přestože jsou tato témata nadmíru závažná, málokdo se věnuje situaci menších ekonomických jednotek - domácností. Ekonomická oblast osobních financí se soustřeďuje povětšinou na rady, jak správně uložit majetek, jak investovat.

V době záporných úrokových sazeb, kdy komerční banky platí centrálním bankám za to, že si u nich mohou uložit peníze, v době kdy na trh vstoupili P2P půjčky (lidé půjčují lidem) a v době, kdy půjčují všichni všem na všechno a nic není možné, aby to dopadlo dobře. Investovat je dnes těžší než si půjčit a hromada lidí vidí v té příležitosti potenciál si napůjčovat horem dolem a pak vyhlásit bankrot, protože to je neskutečně výhodné.

Rychle si napůjčovat desítky půjček na sumičku skoro milión korun a pak to svést na spirálu dluhů. S příjmem 12.000 Kč pak bude dlužník v insolvenci splácet jen 3000.- Kč měsíčně, což za pětiletou dobu trvání oddlužnění dá dlužníkovi povinnost uhradit 180.000,- Kč a zbytek je doma. Tisíce lidí se naučili šikovně využívat insolvenci ku svému prospěchu. Například Kamil Hájek, Lucie Klusoňová, Hana Vitvarová, Martin Biskup a stovky dalších ze seznamů insolvenčního rejstříku. Insolvenční řízení trvá 15 minut a dlužník v 99% případech narozdíl od věřitelů odchází spokojen. Investovat do půjček při existenci insolvenčního zákona a neschopnosti exekutorů je dnes sebevražda. 

Finanční negramotnost a neskutečná vychcanost spojená se sociálním státem je kašička, která chutná například panu ministru Pelikánovi, který se svou svatozáří by odpustil dluhy všechny všem. Politické body? 

Kam investovat? Jediná investice, která se vždy vrátí zúročená je vlastní vzdělání. 

Většina autorů pracuje s přebytkovým rozpočtem a každým rokem se na pultech knihkupectví objevují nové tituly o investování. Již méně autorů se ale zabývá domácnostmi z opačného spektra a hospodařením s vyrovnanými až schodkovými rodinnými rozpočty. Je těžké čekat, než se na drahou věc našetří, když je tak snadné, vzít si půjčku. Tak začalo zadlužení domácností narůstat. Úvěr by se dal přirovnat k ohni. Je to dobrý sluha, ale špatný pán. Dle mého názoru dnešní dobu dobře vystihuje úsloví „Kupujeme si věci, které nepotřebujeme, za peníze, které nemáme.“

České republice je nepřeberně mnoho možností, kde si zažádat o úvěr. Reklamy na půjčku „zdarma“ či „bez rizika“ na nás čekají takřka na každém kroku. V tramvaji, v televizi, na internetu, v rádiu i v novinách. Půjčka se stala běžnou součástí našeho života a věta „Musel jsem si vzít půjčku“ nebývá zdaleka tak pravdivá, jak si mnozí myslí. V diplomové práci budu analyzovat současnou situaci na trhu z pohledu spotřebitele majícího zájem o úvěr. Ukážeme si, jaký je rozdíl mezi jednotlivými poskytovateli úvěrů a nakolik se od sebe mohou jednotlivé nabídky lišit. Provedu analýzu současné nabídky na trhu spotřebitelských úvěrů a zdůrazním hlavní nebezpečí, která na spotřebitele na úvěrovém trhu čekají.


Spotřebitelský úvěr a jeho členění

Spotřebitele dělíme zásadně do dvou skupin. „V prvním případě je možné spotřebitele považovat za slabou a důvěřivou osobu (tzv. pasivní spotřebitel), která potřebuje vyšší míru ochrany za pomoci zákonných opatření. Na druhé straně můžeme za spotřebitele považovat velmi jistou, s riziky dobře obeznámenou a informovanou osobu (tzv. aktivního spotřebitele), která je připravena racionálně uzavírat smlouvy v rámci celého jednotného trhu. Evropské i české právo vychází při tvorbě ochranných opatření z pojetí aktivního spotřebitele (narozdíl od skandinávského práva).“

  • Úrok - Úrok představuje úplatu, za níž věřitel poskytuje úvěr. Úrok tedy představuje cenu peněz.
  • Úroková míra - Nebo také úroková sazba, je cena půjčených či uložených peněz vyjádřená v procentech za rok (p.a.).

Konkrétní výše této sazby souvisí s dobou, na kterou jsou peníze půjčeny či uloženy, a často také s částkou. Nývltová pak uvádí definici tuto: Úroková míra představuje poměr výnosů k celkové výši vloženého (půjčeného) kapitálu v procentním vyjádření. Tato definice však nebere v úvahu existenci různých poplatků, které nejsou zahrnuty do samotné úrokové sazby, přesto však zvyšují výnos (takovým poplatkem může být například poplatek za zpracování žádosti o úvěr. 

zonky-hausbot-500x500-1467106628.jpg

RPSN - Roční procentní sazba nákladů. Udává celkové náklady úvěru pro spotřebitele, vyjádřené jako roční procentní podíl z celkové výše úvěru. Celkovými náklady jsou veškeré náklady, včetně úroků, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti s úvěrem a které jsou věřiteli známy. Do celkových nákladů se započítávají i náklady související s doplňkovými službami úvěru, zejména pojistné, pokud je uzavření smlouvy o poskytnutí doplňkové služby povinné.  Výpočet RPSN na spotřebitelský úvěr je založen na předpokladu, že spotřebitelský úvěr bude trvat po dohodnutou dobu a že věřitel a spotřebitel splní řádně a včas své povinnosti.7 Z tohoto důvodu nejsou do výpočtu RPSN zahrnuty náklady splatné spotřebitelem vzniklé v důsledku neplnění některého ze závazků stanovených ve smlouvě. Do výpočtu RPSN tedy nespadá výše sankčních poplatků.

Rozdíl mezi úrokovou mírou a RPSN by měl být po přečtení obou definicí jasný. V RPSN je úroková míra obsažena a navíc zahrnuje i další náklady, proto nebude nikdy RPSN nižší než úroková míra. Pro spotřebitele by měla být RPSN ve smlouvě o úvěru spolu s výší měsíční splátky a sankcemi při nesplácení nejcennější informací. Umožňuje totiž srovnání s dalšími nabídkami. Spotřebitel si však musí uvědomit, že RPSN by neměl být jediný ukazatel, na který se má zaměřit. Nejsou v něm totiž obsaženy některé informace, zejména smluvní pokuty.

Na vzorovém příkladu uvedu, jak se může RPSN lišit od úrokové míry.

Pan Novák si vybírá mezi dvěma úvěry na 30 000 Kč na 5 let, úvěrem A, a úvěrem B. Úvěr A je poskytován za úrokovou sazbu 10 % p.a. bez jakýchkoliv vedlejších nákladů a poplatků. Úvěr B je poskytován za úrokovou sazbu 6,5 % p.a., ale je třeba zaplatit poplatek za posouzení žádosti o úvěr (1 % z úvěru, ale min. 500 Kč) a rovněž poplatek za vedení úvěrového účtu 50 Kč měsíčně. Jinak jsou identické. RPSN u úvěru A vychází stejně jako výše úrokové sazby, tj. 10 %. RPSN u úvěru B už však vychází 11,286 %. Pokud by se tedy spotřebitel rozhodoval pouze na základě úroku a zvolil úvěr B, zaplatil by za něj o 1 169 Kč více než za úvěr A.9Lichva - Dle zákona se lichvy dopustí ten, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede.

  • Registr - Pod pojmem registr budeme v této diplomové práci vždy uvažovat některý z registrů dlužníků. Registr dlužníků je databáze obsahující historii splácení úvěrů klienty. Obsahuje pozitivní informace - údaj, že klient v minulosti splatil řádně závazek a negativní informace - klient se výrazně opozdil s platbou závazku, či není schopen splácet své dluhy vůbec. Registry pomáhají poskytovatelům úvěrů snížit riziko nevrácení úvěru klientem. Naopak poctivě splácející klient může díky pozitivním údajům v registru dostat výhodnější podmínky.

Půjčka a úvěr - Přestože tyto dva pojmy mohou splývat, z hlediska českého práva je mezi nimi zásadní rozdíl. Zatímco půjčka je dle občanského zákoníku bezúročná a úrok k ní lze dohodnout, u úvěru má věřitel právo požadovat úroky i pokud nebyla jejich výše smluvně sjednána.

  • Finanční gramotnost - Soubor znalostí, dovedností a hodnotových postojů občana nezbytných k tomu, aby finančně zabezpečil sebe a svou rodinu v současné společnosti a aktivně vystupoval na trhu finančních produktů a služeb. Finančně gramotný občan se orientuje v problematice peněz a cen a je schopen odpovědně spravovat osobní/rodinný rozpočet, včetně správy finančních aktiv a finančních závazků s ohledem na měnící se životní situace.

Spotřebitelský úvěr - Spotřebitelský úvěr je odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná finanční služba určená spotřebiteli. Slouží ke krytí nejrůznějších nepodnikatelských potřeb klienta. Výše úvěru se pohybuje od 5 000 Kč do 1 880 000 Kč.16 Spotřebitelský úvěr můžeme členit podle řady kategorií, jako jsou účelovost, termínovanost a další.

Členění spotřebitelských úvěrů

  • Členění dle účelu

„Podle zásady účelovosti by měly být úvěrové prostředky použity pouze k určitým účelům, ke kterým byly poskytnuty, ovšem jen, je-li to dohodnuto ve smlouvě.“ Takto se dělí úvěry na účelové a neúčelové. Poskytnutí účelového úvěru je vázáno na přímé pořízení zboží (nejčastěji elektroniky, spotřebičů či automobilů). Neúčelový úvěr není vázán použitím.

  • Členění dle poskytovatele

Poskytovatele budeme dělit na bankovní a nebankovní. Podrobněji se tímto členěním budeme zabývat níže. Zatím si však můžeme uvést, že úvěr od bankovního poskytovatele bude pro spotřebitele zpravidla méně rizikový, ale na vyšší minimální sumu než od poskytovatele nebankovního.

  • Členění dle doby splatnosti

„Úvěr je splatný ve lhůtě stanovené ve smlouvě, tím se naplňuje zásada termínovanosti.“Úvěry můžeme rozdělit dle doby splatnosti na krátkodobé (se splatností do 12 měsíců), střednědobé (se splatností od 12 do 48 měsíců) a dlouhodobé (splatnost je delší než 48 měsíců).

  • Členění dle typu výplaty

Výplatu úvěru lze provést několika způsoby.

  • Hotovostní - klient obdrží úvěr v hotovosti na přepážce banky, na pobočce společnosti nebo jsou mu peníze doručeny až do domu.
  • Bezhotovostní - převodem na účet určený klientem (a to jednorázově nebo postupně). U většiny účelových úvěrů banky vyplácí úvěr bezhotovostně, a to přímo na účet prodejce (zboží, služeb, nemovitostí) po předložení faktury klientem.

Regulace trhu se spotřebitelskými úvěry

Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru dozoruje poskytovatele a zprostředkovatele spotřebitelských úvěrů mimo bankovní sektor, dozor nad bankovními subjekty poskytujícími tyto služby je svěřen tímto zákonem České národní bance.

Přejděme nyní k popisu legislativního rámce a relevantní zákonné úpravy k problematice spotřebitelských úvěrů.

Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. byl v České republice hlavní úpravou spotřebitelských úvěrů od roku 2002. Ukázalo se však, že nepokrýval veškeré problematické oblasti a neposkytoval spotřebiteli potřebnou ochranu. Postupně praxe ukázala, že neřeší hned několik problematických oblastí. Jednalo se hlavně o výši poplatku za předčasné splacení úvěru.

Zákon nestanovoval maximální výši, pouze obecně upravoval tuto problematiku. „Spotřebitel je oprávněn splatit spotřebitelský úvěr před dobou stanovenou ve smlouvě. V takovém případě má spotřebitel nárok na snížení plateb, se spotřebitelským úvěrem souvisejících, o takovou částku, aby splacením spotřebitelského úvěru před dobou splatnosti nezískal žádný z účastníků smlouvy o spotřebitelském úvěru nepřiměřený prospěch na úkor ostatních účastníků.“ V praxi pak bylo dosti obtížné určit, kdy je ještě výše poplatku za předčasné splacení objektivní a kdy již přesahuje nepřiměřený prospěch. Dalším problémem byla nemožnost odstoupit od smlouvy bez udání důvodu. Třetí problémovou oblastí byly smlouvy uzavírány na tzv. předváděcích akcích. Jedná se o akce, na nichž je spotřebitelům prezentováno zboží a pro jeho pořízení je rovněž nabízen spotřebitelský úvěr. Prodejce zboží a poskytovatel úvěru však nejsou jedna osoba a případné vrácení zboží nestanovovalo nárok na zrušení smlouvy o úvěru.

„Nedostatek domácí politické vůle vedl léta k přehlížení problémů. Impuls ke změně přišel až v roce 2008 ze strany Evropské unie, která představila novou směrnici týkající se spotřebitelských úvěrů (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS).“24 Tato směrnice řešila veškeré výše zmíněné problémy a rovněž zmiňovala dohled nad věřiteli a řešení mimosoudních řešení sporů. Implementace směrnice se pak promítla do českého práva od 1.1.2011 v podobě zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Podrobněji se tímto zákonem budeme zabývat v pozdější části práce.

Popis současné situace zadlužení domácností, její příčiny a historický vývoj, který k situaci vedl

„Postoj domácností k zadlužení se v posledních letech mění. Jestliže ještě naše babičky se bály dluhů jako čert kříže, jejich vnukové se dnes zadlužují bez mrknutí oka. Dluhy pro ně nejsou nic špatného ani katastrofálního. Vždyť i stát má dluhy a žije se v něm celkem dobře.“ Postupně si uvedeme historický vývoj, který k tomuto stavu vedl.

Tlak na spotřebitele prostřednictvím reklamy

Důvodem zvyšující se spotřeby a potřeby po spotřebě, jsou ve velké míře média. Moderní mediální svět je zjednodušeně postaven na dvou kategoriích - neštěstí a úspěchu. Dovolím si tuto myšlenku rozšířit ještě o kategorii třetí - finanční. Pokud se čtenář zamyslí nad strukturou reklam a mediálních zpráv, uvědomí si, že jsou mu poskytovány jen určité druhy zpráv.

První skupinou jsou zprávy o neštěstí (např. „U Británie se potopila loď“, „Motorkář předjížděl odbočující auto, skončil v nemocnici“). Ty vyvolávají v člověku pocit nebezpečí ve světě a vnucují myšlenku, že by se dalších dnů či let nemusel dožít. A tím se u spotřebitele probouzí pocit, že by si měl zbytek života užít.

Druhou skupinou jsou zprávy o úspěchu (např. „Zajímavé profese: Vařil po celém světě a má už dvě michelinské hvězdy“, „Soutěž o nejlepší bramborový salát vyhrál veterinář z Jeseníku“), navozující pocit závisti a touze po úspěchu. Do této kategorie spadají i veškeré spotřebitelské reklamy na zboží a služby (např. reklama na dovolenou v Karibiku, reklama na nový kuchyňský spotřebič), ty zase útočí na základní lidskou touhu, mít něco lepšího než doposud.

A poslední skupinou zpráv a reklam jsou finanční nabídky. Lidé totiž můžou chtít dovolenou v Karibiku, nové auto, myčku atd., ale pokud by neměli finanční prostředky a nikdo jim je neposkytl, pak by si žádnou z těchto věcí nemohli pořídit. V tu chvíli ale přichází slogany typu: Půjčka bez rizika, Peníze do domu už dnes, apod. Veškeré půjčky na trhu mají jedno společné slovo: „jen“ či „pouze“. Úrok jen/pouze. Ať se spotřebitel podívá na jakoukoliv nabídku, úrok u ní bude „jen...“, ať už je jeho výše jakkoliv vysoká.

Není tedy divu, že objem půjček meziročně roste rychleji než úhrn vkladů. Pro spotřebitele je příliš lákavé odkládat spotřebu.

O rostoucím významu reklamy vypovídá i fakt, že investice bank a spořitelen do reklamy narostly do října 2011 meziročně o čtvrtinu na částku 3,1 miliardy Kč. „Pro představu za deset měsíců vydala největší částku ČSOB, na kterou za deset letošních měsíců připadla reklama v hodnotě 435 milionů korun. Druhá byla s 385 miliony korun Komerční banka a třetí s 315 miliony korun Česká spořitelna. Vyplývá to z údajů společnosti Admosphere, která monitoruje výdaje do reklamy v ceníkových cenách.“

V devadesátých letech 20. století české domácnosti disponovaly velkým přebytkem vkladů nad úvěry. Od roku 2002 se přebytky vkladů začaly dynamicky snižovat až do roku 2009, kdy se trend přibližování objemu úvěrů k vkladům zastavil. Můžeme předpokládat, že české domácnosti z části pouze doháněly domácnosti západních zemí Evropské unie. V současné době objemy vkladů i úvěrů narůstají přibližně stejným tempem. Pokud bychom porovnali zadlužení českých domácností se zbytkem Evropské unie, zjistili bychom, že zde ještě prostor pro další zadlužování je. Tento prostor je ale především spíše v oblasti úvěrů na bydlení než v oblasti úvěrů spotřebních .Přestože si většina obyvatel myslí, že půjčovat si peníze je vždy rizikem, zhruba stejné procento obyvatel to již považuje za přirozenou součást života. Většina Čechů má nějaké zkušenosti s úvěrem. Tento jev souvisí i s faktem, že obyčejný člověk je denně pod tlakem reklamních sloganů, které mu buď nabízejí úvěr takřka na každém kroku anebo mu zatěžují mysl myšlenkami o vlastnictví lepších (a dražších) produktů a služeb. Dynamika poskytování spotřebitelských úvěrů se v posledních několika letech snižuje, na což v tržním prostředí reagují banky službou, tzv. Konsolidací úvěrů.

Nejvýznamnější okolnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru

Od 1. ledna 2011 vešel v platnost nový zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Zákon se týká spotřebitelských úvěrů v částkách od 5000 Kč do 1 880 000 Kč. Tento zákon se nevztahuje na úvěry poskytnuté pro účely koupě či výstavby nemovitosti (hypoteční úvěry), přestože by svou výší spadaly do vymezeného intervalu. Cílem právní úpravy je dosažení harmonizace spotřebitelského trhu v rámci Evropské Unie, a tím i posílení důvěry a právní jistoty spotřebitelů a poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, přesto však neřeší některé problematické body, jako jsou rozhodčí doložky nebo výše úrokových sazeb, popř. výše RPSN. Jak uvidíme dále, zákon je silně orientovaný na spotřebitele a v mnoha oblastech jej staví do výhodnější pozice, než tomu bylo před jeho vydáním, naopak věřitelé jsou nově vázáni řadou povinností. Projděme si nyní postupně nejdůležitější body nového zákona a jeho důsledky.

Ochrana spotřebitele:

Spotřebitel má nově právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů bez udání důvodu. Toto ustanovení by mělo eliminovat úvěry uzavřené ve zbrklosti, při snížené ostražitosti spotřebitele. Rovněž dává šanci spotřebiteli odstoupit od úvěru, který se po důkladném prostudování nejeví až tak výhodně, jako při prvním přečtení. V případě odstoupení spotřebitele od této smlouvy nemá věřitel právo požadovat po spotřebiteli žádné další plnění, s výjimkou náhrady nevratných poplatků zaplacených věřitelem orgánům veřejné správy nebo jiným osobám pověřeným výkonem veřejné správy.

V souvislosti s odstoupením od smlouvy zanikají i doplňkové služby související se službou. Tímto by se mělo zamezit nevýhodnému prodeji zboží a služeb na přehlídkových akcích, kdy byl prodej zboží a poskytnutí spotřebitelského úvěru rozdělen na dvě smlouvy. Odstoupením od koupě a vrácením zboží však nezanikla povinnost splácet spotřebitelský úvěr. Nyní tuto situaci zákon řeší a navíc nevzniká věřiteli ani třetí osobě právo na uplatnění jakýchkoliv sankcí spojených se zánikem smlouvy (věřitel má ale samozřejmě právo na vrácení jistiny a pravděpodobně i na určitý minimální poplatek za předchozí uzavření smlouvy).

Větší práva spotřebitele:

Spotřebitel má nyní právo kdykoliv v době trvání úvěru úvěr předčasně splatit.60 Věřitel má v tomto případě právo na náhradu nutných a objektivně odůvodněných výdajů, spojených s předčasným splacením. Výše výdajů je však zákonem ohraničena maximální výší. U úvěrů se zbývající dobou splatnosti delší než jeden rok nesmí přesáhnout výše náhrady 1 % z předčasně splacené části celkové výše úvěru. V případě smluv se zbývající dobou splatnosti menší než jeden rok je tato maximální výše náhrady 0,5 %.61 Procentuální částka se vztahuje pouze na jistinu úvěru, nikoliv na případné úroky. Například: Spotřebiteli byl poskytnut úvěr na 200 000 Kč na 2 roky. 10 měsíců před jeho splacením je dluh na jistině 100 000 Kč a na úrocích 20 000 Kč. Pokud by se nyní spotřebitel rozhodl úvěr předčasně splatit, mohl by věřitel žádat náhradu nákladů za předčasné splacení pouze do výše 500 Kč (0,5 % z 100 000 Kč63).

Pokud by věřitel požadoval za předčasné splacení úvěru vyšší částku než ukládá zákon, může mu být uložena pokuta až ve výši 5 000 000 Kč.

Toto ustanovení umožňuje refinancování úvěru, či například konsolidaci úvěrů. Konsolidace úvěrů se stala v polovině roku 2011 oblíbeným produktem většiny bankovních poskytovatelů úvěrů i několika nebankovních. Banky tímto rozšiřují svou klientelu a spotřebitelé mají možnost dosáhnout na nižší sazby než u předchozích úvěrů.

Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet

Věřitel je nově povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Věřiteli, který toto poruší, může být vyměřena pokuta až do výše 2 000 000 Kč. U bankovních poskytovatelů toto není novinkou, protože ti musí posuzovat úvěruschopnost spotřebitele dle obecné povinnosti obezřetného podnikání. Toto ustanovení se tedy týká zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů.

Dle mého názoru je bohužel výraz „s odbornou péčí“ příliš nejasný a nabízí široký prostor pro interpretaci. S touto myšlenkou souhlasí i Dohnal a dodává: „taxativní výčet postupů „náležité odborné péče“ by byl lepším řešením.“ Nejasná definice tak jenom narušuje princip právní jistoty.

Zákon konkretizuje posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pouze ve dvou směrech. „Na základě informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.“ Dle mého mínění, by stálo za zvážení, vynechat v zákoně výraz „je-li to nezbytné“. Věřitel, který neposoudí spotřebitele pomocí registrů, tím ohrožuje i věřitele, kteří spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby (např. telekomunikační) dříve, což rozhodně není žádoucí.

„Zákon přenáší spoluodpovědnost za posouzení jeho úvěruschopnosti i na spotřebitele, kterému ukládá povinnost sdělit věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.“ Primární odpovědnost však nese stále věřitel. „Pokud tedy spotřebitel zamlčí důležité informace jenom proto, že je o ně věřitel nepožádal, ale sdělí úplné, přesné a pravdivé údaje v rozsahu, v kterém je o ně věřitel požádal, svou povinnost splnil, ale věřitel nesplnil svou povinnost odborné péče, protože spotřebitele o údaje, které sám považuje za důležité, nepožádal.“ „Porušení povinnosti poskytnout věřiteli úplné, přesné a pravdivé údaje spotřebitelem je stíháno jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 trestního zákoníku.“ Spotřebitel tedy není přímo sankciován zákonem o spotřebitelském úvěru, ale dopouští se úvěrového podvodu podle trestního zákoníku s trestem odnětí svobody až na dva roky. Zde se domnívám, že zákon mohl tuto situaci ošetřit lépe, aby došlo k odlehčení zatížených trestních soudů.

Informační povinnost věřitele

Zákon udává souhrn informací, které musí být obsaženy ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. V případě jejich neuvedení věřitelem, se pokládá spotřebitelský úvěr od začátku úročen diskontní sazbou České národní banky zveřejněnou v den uzavření smlouvy. Ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou pak považována za neplatná.

Pokud spotřebitel nakupuje zboží na splátky prostřednictvím spotřebitelského úvěru a dojde k jeho reklamaci, může se věřitel dostat do nepříznivé situace. Nově se totiž věřitel dostává do pozice ručitele. Toto ustanovení zákona neshledávám příliš šťastným, protože tím může dojít k sankciování jednoho subjektu (poskytovatele úvěru), při pochybení jiného subjektu (prodejce zboží) a to jenom proto, že spolu měli v minulosti smluvní vztah. „Aby nedocházelo k zatěžování věřitelů reklamacemi spotřebního zboží, omezuje zákon nároky spotřebitelů pouze na peněžité plnění.“ K peněžitým plněním může dojít ve všech případech, kdy prodejce zboží odmítne kupříkladu zaplatit náhradu za neopravitelné reklamované zboží. Rovněž může vzniknout situace, kdy poskytovatel úvěru musí proplatit soudní výlohy za vyhrané soudní řízení spotřebitele vůči prodejci zboží. „V jednotlivých případech nemusí dojít k výraznému ohrožení poskytovatele úvěru, ale například v situaci krachu celého obchodu s elektronikou, mohou náhle věřitelé ručit za závazky v hodnotě několika milionů Kč.“ Věřitelé by si proto měli pečlivěji vybírat své smluvní partnery.

Stanovení sankcí

Již výše jsme si uvedli, že nový zákon o spotřebitelském úvěru v § 20 stanovuje různé výše sankcí za jeho porušení. Pojďme si na tomto místě shrnout pravděpodobné nejčastější prohřešky:

1) Za neúplnou, klamavou, či agresivní reklamu, neposkytnutí předsmluvních informací, či opomenutí důležitého údaje, nesplnění povinností plynoucích z vázaných spotřebitelských úvěrů hrozí věřiteli pokuta až ve výši 5 000 000 Kč.

2) Při porušení povinnosti věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr hrozí věřiteli pokuta až ve výši 2 000 000 Kč.

3) Pokud poskytovatel úvěru oprávněný zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem jejich úvěruschopnosti neposkytne tyto informace jiným věřitelům, hrozí mu pokuta až ve výši 500 000 Kč.

ČOI v závěrečné zprávě za rok 201180 uvádí, že v roce bylo provedeno 290 kontrol zaměřených na poskytovatele a zprostředkovatele spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru. Bylo uloženo 100 pokut v celkové výši 1 062 000 Kč. Z tohoto čísla je vidět, že ČOI ani zdaleka nevyužívá pokuty v maximální výši. 77 78 79 80

Okolnosti i nadále sporné

Jak jsme viděli výše, zákon je opravdu velmi orientovaný na zlepšení podmínek spotřebitele, naopak věřitelé jsou obtěžkáni řadou nových povinností. I nadále jsou však oblasti, kde se zákonodárci neodhodlali k ráznějším krokům. Pojďme se nyní na dvě hlavní problematické oblasti podívat podrobněji.

Maximální výše úrokových sazeb - lichva? 

Jakákoliv regulace by měla dopad výhradně na nebankovní poskytovatele úvěrů, protože bankovní poskytovatelé mají až na výjimky nejnižší sazby na trhu.

Tento problém se týká i nadále trvajícího nejednoznačného vymezení lichvy. Sdružení ochrany spotřebitelů se domáhalo zavedení výše stropů nákladů za úvěr. Existovaly jisté návrhy ze strany např. ČSSD v roce 2010, kdy by půjčka do 9 999 Kč nesměla být úročena vyšší RPSN než 30 %, částka nad 10 000 Kč vyšší RPSN než 25 % a částka na 30 000 Kč vyšší RPSN než 20 %. Rovněž zde byl i návrh KDU-ČSL, aby úroková sazba nemohla převyšovat sedminásobek výše lombardní sazby ČNB. Návrhy však neprošly poslaneckou sněmovnou. Zákonodárci se tedy doposud nerozhodli, jaká výše již je lichvou, proto stále platí dosti nejednoznačná definice ze zákona. 

Hlavní myšlenka spočívá v definici úrokové sazby. Pokud je spotřebitel ochotný půjčit si za vysoký úrok, znamená to, že je s ním srozuměn a akceptuje ho. Pro věřitele to zároveň znamená, že spotřebiteli nebyli ochotní jiní poskytovatelé poskytnout úvěr za nižší sazbu a tudíž je zde riziko jeho nesplacení. Toto riziko se tedy jen oprávněně přenáší do vysoké úrokové sazby. Objevují se názory, že by regulace maximální výše úrokových sazeb, potažmo RPSN, vedla k omezení dostupnosti úvěrů. I lidé zadlužení se můžou dostat do situace, kdy je potřeba uhradit nečekaný výdaj (např. se porouchá lednice, praskne vodovodní potrubí, apod.). Díky dřívějším záznamům v registrech by nemohli dosáhnout na úvěr v bance. Navíc by byl spotřebitel limitován i minimální možnou výší půjčky v bance, která by v tomto případě převyšovala jejich potřebu. Toto by vyústilo k přesunu žádostí o úvěru do tzv. šedé ekonomiky, tedy do neregulované části ekonomiky, kdy by byl spotřebitel ve ztížené vyjednávači pozici.

Tento názor zastává i Člověk v tísni o.p.s., Mgr. Daniel Hůle: „Nevadí nám RPSN třeba i 250 %, vadí nám výše sankčních poplatků.“ Je faktem, že RPSN 250 % nemusí být v celkovém objemu nijak vysoká částka oproti možnému sankčnímu poplatku, při případném zpoždění splátek.

Zavedení stropu RPSN by vedlo k porušení základních lidských práv a zásad svobodného obchodu, což je za momentální společenské situace nepřípustné.


 


zonky-hausbot-500x500-1467106628.jpg

Rozhodčí doložky

Rozhodčí doložky v České republice nemají příliš valnou pověst, převážně díky jejich umisťováním do smluv o spotřebitelském úvěru poskytovaném nebankovním poskytovatelem. Rozhodčí doložky vznikly jako alternativa k pomalému řešení sporů v rámci soudního systému. V praxi se spotřebitel při podepsání rozhodčí doložky ve smlouvě zavazuje, že případné majetkové spory nebudou řešeny pomocí soudu, nýbrž pomocí rozhodce, jehož rozsudek (rozhodčí nález) má stejnou váhu jako rozsudek soudu.86 Zatímco v obchodním styku jsou pro rozhodčí řízení využívány specializované soudy s často mnohaletou tradicí, podvodníky spíše láká svěření případného sporu předem určenému jednotlivci. Nejvyšší soud však 11.5.2011 přijal sjednocující právní názor. Od té doby je vhodné rozhodčí doložky, pro konformnost se současným přístupem soudů, formulovat dvěmi způsoby. Konkrétní rozhodce bude vybrán ad hoc nebo bude k řešení sporů zvolen stálý rozhodčí soud (Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky).

Pro spotřebitele je tedy zásadní, aby jeden z výše uvedených způsobů ve své rozhodčí doložce zakotvené měl. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR by měl zajistit nestranné posouzení sporu. V případě předem určeného rozhodce se doporučuje, zjistit si o daném rozhodci nejprve konkrétní informace, např. výši poplatků za rozhodčí řízení a reakce spotřebitelů, jejichž spory již rozhodce v minulosti řešil.

Rozhodčí doložka musí být sjednána samostatně a nikoliv jako součást podmínek, jimiž se smlouva řídí, jinak je tato doložka neplatná. Konečně je tím vyřešen a odstraněn dosavadní úzus velkých úvěrových společností, které zpravidla zamaskovaly rozhodčí doložky ve svých sáhodlouhých obchodních podmínkách, které byly často psány písmem viditelným pouze lupou. Další důležitou změnou je novelizované znění § 4 odst. 4, které stanoví, že rozhodcem pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv může být jen osoba, která je zapsána v seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti. Toto ustanovení uspokojivě zabraňuje riziku podjatosti rozhodce. Rozhodce je navíc nově povinen před zahájením projednání věci stranám sdělit, zda v posledních třech letech vydal nebo se podílel na vydání rozhodčího nálezu nebo zda je rozhodcem v dosud neskončeném rozhodčím řízení ve sporu, jehož účastníkem byla či je některá ze stran. Nové, zákonem stanovené náležitosti pro rozhodčí doložky upravující spory ze spotřebitelských smluv jsou, podle mého názoru, natolik přísné, že odradí případné zájemce o zneužití tohoto právního institutu.“

Jak jsme si tedy ukázali, v zákoně je mimo jiného jasně stanovený soubor informací, které musí věřitel dlužníkovi poskytnout. Jedna z nejzásadnějších změn se týká uvedení RPSN, roční procentní sazby nákladů.

Přestože by se mohlo logicky zdát, že si budou klienti schopni lépe uvědomit, kolik opravdu zaplatí, realita už taková být nemusí. Jak vyplynulo z průzkumu ČNB a Ministerstva financí ve spolupráci z agenturou STEM/MARK a.s., 70 % české populace neví co RPSN znamená a pouze třetina z respondentů tvrdících, že ví co RPSN je, je schopna to doopravdy říct.91 Tento průzkum se uskutečnil v roce 2010, takže odpovědi respondentů ještě nejsou ovlivněny novým zákonem o spotřebitelském úvěru. Nedá se však předpokládat, že by si obyvatelé uvědomovali jeho existenci natolik, že vědomi si větších práv, pročítali si důkladněji smlouvy a rozuměli finančním zkratkám jako je RPSN více než v předchozím roce.

Zákon se tedy snaží, aby ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byly klientovi poskytnuty veškeré relevantní informace. Tato snaha se projevuje v praxi nárůstem počtu stran smlouvy. Ve výše uvedeném průzkumu se ukázalo, že více než polovině respondentů (53 %) se stalo, že jim byla předložena smlouva (obecně, nejen o spotřebitelském úvěru), tak dlouhá, že ji nakonec celou nepročetli. Doplňující otázka pak směřovala na reakci respondenta. 73 % dotazovaných nakonec smlouvu podepsalo, přestože ji nedočetli do konce.

Je tedy sporné, zda nárůst relevantních informací ve smlouvách povede k racionálnějšímu uzavírání smluv spotřebiteli. Navíc někteří nebankovní poskytovatelé záměrně předkládají dlouhé a spotřebiteli nesrozumitelné smlouvy, ve kterých se skrývají odstavce o případných sankcích, které však není spotřebitel schopen v záplavě textu identifikovat. 

Jak tedy donutit pasivní spotřebitele, aby si četli smlouvy, které podepisují a znali finanční pojmy? Naději vidím v masivní výuce finanční gramotnosti ve školách a kurzech pro občany již školou nepovinné. Takto by se dle mého docílilo postupné přeměny pasivních spotřebitelů na spotřebitele aktivní.

Rad a doporučení domácnostem se nachází v publikacích o finanční gramotnosti, různých brožurách a na internetu přehršel. Zde však narážíme na problém. Aktivní spotřebitel tyto poučky nepotřebuje, protože je dobře obeznámen se všemi podmínkami a má zároveň jistou úroveň finanční gramotnosti. Pasivní spotřebitel poučky a rady nevyhledává.

Přesto bych nerad čtenáře ochudil o rady a doporučení, které jsem agregoval z různých zdrojů a vybral z nich ty, o nichž se domnívám, že jsou moudré a jejich dodržování by vedlo ku prospěchu spotřebitele.

Desatero doporučení pro potencionálního žadatele o spotřebitelský úvěr

Uvedeme si nyní 10 bodů, jimiž by se měl zájemce o úvěr řídit. Každý z bodů se pokusím rozvést a obohatit o názorný příklad. Dá se očekávat, že pokud si spotřebitel neodpoví na následující otázky, pak opravdu nemá cenu očekávat, že se situace v zadlužování domácností v dlouhodobé perspektivě zlepší. Uvedené názvy bodů doporučení jsem převzal z CBCB. Jejich myšlenky však ještě rozvedu o příklady a názory dalších odborníků.

1. NEPŮJČUJI SINA ZBYTEČNOSTI

Řada potenciálních žadatelů o spotřebitelský úvěr si klade první otázku: „Který spotřebitelský úvěr si mám vzít, aby to pro mě bylo nejvýhodnější?“ Existuje však ještě jedna otázka, zcela zásadní, která by měla být na samotném počátku uvažování o úvěru. Tato otázka zní: „Potřebuji danou věc/službu?“ Vracíme se k výroku z úvodu diplomové práce (Kupujeme si věci, které nepotřebujeme za peníze, které nemáme). Za vlastní mohu chtít, za půjčené musím potřebovat.

2. NEPŘEPLÁCÍM ŽIVOTNOST

Bc. Běhálková, DiS z občanského sdružení SPES uvedla výrok: „Není dobré si vzít úvěr na věc, jejíž životnost je kratší než doba splácení.“ Z toho logicky vyplývá, že není příliš zodpovědné si brát úvěr na čtrnáctidenní dovolenou, který budu splácet rok. Naproti tomu úvěr na nutné spotřebiče, například na lednici s životností několik let, který se bude splácet řádově několik měsíců je poměrně správné rozhodnutí.

3. NERISKUJI BANKROT

Osobní bankrot a oddlužení jsou v poslední době často zmiňované pojmy. Institut oddlužení umožňuje od 1.1.2008 insolvenční zákon. Pokud spotřebitel splňuje dané podmínky (Dluhy nejsou z podnikání; Má dostatečný příjem, který pokryje aspoň 30 % z dlužné částky jeho nezajištěným věřitelům; Spotřebitel se zaváže splácet 5 let), má možnost podat návrh na osobní bankrot. Je-li soudem tento návrh schválen, dojde buď k rozprodeji majetku dlužníka v zájmu uspokojení pohledávek věřitelů, nebo bude dlužník odevzdávat v příštích pěti letech téměř všechen příjem dle splátkového kalendáře věřitelům. Pakliže dlužník řádně splní plán oddlužení, soud rozhodne, že mu zbytek dluhů promíjí.

Rád bych zde jen připomněl, že dosáhnout na podmínky osobního bankrotu není tak snadné a spotřebitel musí projít jakýmsi testem poctivosti, proto bych nedoporučoval na něj spoléhat. Spotřebitel by si měl proto dobře spočítat, jakou částkou měsíčně disponuje, po zaplacení stávajících úvěrů a půjček. V souvislosti s prvním bodem doporučení (Nepůjčuji si na zbytečnosti), by si měl dobře rozmyslet, zda si může dovolit splácet i další úvěr. Neměl by ani zapomínat na nečekané jednorázové výdaje.

V případě dlouhodobě plánovaného úvěru bych případnému zájemci doporučil, zkusit si po dobu tří měsíců odkládat ze svého příjmu částku, která bude odpovídat měsíční splátce. Pokud by měl spotřebitel v této „zkušební lhůtě“ problém vyjít se zbývajícími měsíčními prostředky a nebyl by schopen bezpečně pokrýt své výdaje, doporučuji mu, si žádost o úvěr ještě jednou velmi dobře zvážit. Odložené tři měsíční splátky by pak bylo vhodné nechat si stranou, pro případ nečekaného výdaje a krátkodobé neschopnosti splácet. Pokud by se spotřebitel dostal do dlouhodobější problémové situace, dá mu tříměsíční rezerva dostatečný čas, aby situaci začal řešit s věřitelem.

4. NEDŮVĚŘUJI VŠEM

Tomuto bodu bych se chtěl věnovat poměrně obsáhleji. Začal bych výrokem: „Pokud mi nepůjčí banka, je asi něco špatně.“ Bankovní domy jsou ze široké škály poskytovatelů úvěrů nejdůkladněji dozorovány, a proto si také budou klienta nejvíce prověřovat. Jestliže tedy klientovi odmítnou poskytnout úvěr, je zde pravděpodobná možnost neschopnosti klienta tento úvěr v budoucnu splatit. Pokud je spotřebitel přesto rozhodnutý, si vzít úvěr, vyvstává otázka, jak vybrat toho správného nebankovního poskytovatele. V současné době je v ČR registrováno cca 27 tisíc nebankovních poskytovatelů úvěrů.166 Již dříve jsme si uvedli, že nedoporučuji, brát si úvěry od nebankovních poskytovatelů, jež nejsou členy ČLFA. Zúžíme tento seznam ještě o několik dalších poskytovatelů.

Člověk v tísni o.p.s. vydal index predátorského úvěrování (dále jen IPU). Jeho cílem je zpřehlednění trhu s nebankovními půjčkami. Čím vyšší hodnoty poskytovatel dostal, tím byla půjčka od něj rizikovější. Parametry indexu jsou tyto:

  • Srozumitelnost - délka smluvních podmínek ve znacích a četnost výskytu zkratek
  • Cena produktu - celková suma, kterou dlužník zaplatí nad rámec jistiny
  • Sankční náklady - celková suma, kterou dlužník zaplatí na sankcích Úroky z prodlení nad rámec Občanského zákoníku - výše úroku z prodlení
  • Záruka spravedlnosti - přítomnost rozhodčí doložky

Je pozitivní, že některé společnosti reagovaly na své umístění v žebříčku změnami ve smluvních podmínkách. Například Provident zrušil využívání rozhodčí doložky, Cetelem zvětšil písmo smluvních podmínek a Home credit kompletně přeformuloval znění smluvních podmínek, zkrátil je o 40 %, zrušil některé smluvní pokuty a rozhodčí doložku má v samostatném odstavci.169 170 V prosinci 2010 byl pak zveřejněn IPU podruhé. Novější index obsahuje více společností a došlo k přepočtu některých dílčích indexů v závislosti na změnách smluv společností.

V roce 2011 vydal Člověk v tísni o.p.s. nový index - index etického úvěrování (dále jen IEU) . Oproti IPU jsou v IEU seřazeny společnosti od nejetičtější. Metodika výpočtu indexu se zaměřuje na tři oblasti: uzavírání smlouvy, porušení smlouvy a s ním spojená rizika, řešení sporu a vymáhání. Samotný index je sestaven jako aritmetický průměr devíti dílčích kritérií. Tato kritéria jsou:

1. Délka smluvních podmínek

2. Cena produktu, tedy kolik spotřebitel celkem přeplatí oproti jistině

Výše sankcí, které spotřebiteli hrozí při porušení smluvní povinnosti

3. Využívání úpravy úroků z prodlení nad rámec občanského zákoníku

4. Využívání institutu rozhodčí doložky

5. Smluvní úprava započítávání příchozích plateb

6. Využívání zajišťovacích titulů (směnky, exekutorské zápisy, dohody o srážkách ze mzdy)

7. Neslučování více žalob vůči jednomu dlužníkovi

8. Využívání služeb advokátní kanceláře

 

Existenci tohoto indexu vidím jako velmi dobrou možnost pro spotřebitele, udělat si vlastní názor a popřípadě se vyhnout společnostem, které dopadly ve srovnání špatně. Index etického úvěrování by měl být zveřejňován minimálně jednou ročně, což zajistí jeho aktuálnost. Otázkou ovšem zůstává, jak moc je index znám široké veřejnosti. Jeho případné zveřejnění na stránkách Ministerstva financí by určitě v této záležitosti pomohlo, ale tím by zase mohla být do budoucna ovlivněna jeho nezávislost v případě, že by se samo ministerstvo nějak angažovalo do jeho konstrukce.

Pokud by se tedy spotřebitel rozhodl pro spotřebitelský úvěr od nebankovního poskytovatele, doporučuji využít služeb některého z poskytovatelů, zahrnutého do IEU.

5. NEJSEM UNÁHLENÝ

Spotřebitel by neměl brát hned první nabídku úvěru, kterou dostane. Není vhodné reagovat na rychlé a anonymní nabídky úvěru (nabídky z neznámých telefonních čísel, nabídky z letáčků vyvěšených na ulici, apod.). Pro spotřebitelovo vlastní bezpečí a možnost ušetřit by bylo vhodné, kdyby si případný zájemce sestavil podobnou tabulku, jakou jsme si předvedli v části s analýzou konkrétních spotřebitelských úvěrů na trhu. Ta mu umožní aspoň základní srovnání ceny a RPSN.

6. NEPOROVNÁVÁM POUZE ÚROKY

V duchu tohoto bodu jsme se již několikrát zmínili v průběhu celé diplomové práce, že není záhodno porovnávat pouze úroky, ale spíše RPSN. Rovněž celková cena úvěru by neměla být opomenuta při zvažování volby úvěru. Narozdíl od RPSN, bude celková cena úvěru pro spotřebitele pravděpodobně nejsnáze pochopitelným a lehce porovnatelným měřítkem výhodnosti úvěru. „Nejdůležitější je, aby spotřebitel porovnal částku, kterou si půjčuje, s konečnou sumou, kterou za úvěr zaplatí. A zvážil, zda se mu takový úvěr vyplatí. Jestliže toto nezvládne, pak nemáme jak ho ochránit, protože cenu peněz zákon neřeší,“ konstatuje Jan Štěpánek, ústřední ředitel ČOI.

7. NEPODEPISUJI NEZNÁMÉ

Tento bod je pravděpodobně jeden z nejdůležitějších z celého seznamu doporučení. Jednou podepsaná smlouva je závazná a její pozdější zrušení je málo pravděpodobné, či velmi obtížné.174 Na straně 43 jsme uvedli, že 53 % lidí smlouvy nedočte do konce a přesto z nich 73 % smlouvu podepíše. Tato čísla jsou alarmující a lidé nemohou čekat, že se problémy se zadlužováním zlepší, pokud nebudou pečlivě pročítat své smlouvy. Spotřebitel má vždy právo si smlouvu odnést domů a tam si ji v klidu a bez nátlaku přečíst. Pokud snad společnost smlouvu neposkytne pro toto přečtení, doporučuji zájemci o úvěr okamžitě odstoupit od jednání.

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

„Pozornost by kromě textu samotné smlouvy měla být věnována i všem jejím přílohám. V praxi jsou často využívány všeobecné obchodní podmínky, jež jsou připojeny ke smlouvě a díky odkazu v textu smlouvy se stávají její součástí.“ Všeobecné podmínky mohou obsahovat řadu důležitých informací, jako například sankční pokuty. Proto je pro spotřebitele velmi důležité, aby si pečlivě pročetl jak smlouvu o úvěru, tak všeobecné smluvní podmínky. Některé společnosti však záměrně sepisují své smlouvy tak, aby snad ani nebylo možné si je pro potencionálního klienta dočíst do konce. Společnost Profi credit má smluvní podmínky na čtyři strany. Když se však tento text přepočte na normostrany, dává jich tento text přes 45. Takto dlouhou smlouvu nedočte snad opravdu nikdo. Navíc jsou podmínky psány jazykem plným zkratek, odkazů na jiné odstavce apod. Samotný text je velmi nesrozumitelný. Odstavec o smluvních sankcích se pak v tomto textu snadno přehlédne a ani při jeho nalezení, nemusí být mechanismus výpočtu případné sankce správně pochopen. Pro ilustraci přikládám ukázku části smlouvy do příloh, aby si mohl i čtenář sám učinit vlastní názor. V případě, že spotřebitel dostane k podepsání smlouvu výše uvedeného typu, doporučuji rovněž odstoupit od jednání, neboť je zřejmé, že daná společnost před ním chce něco skrýt.

5. NEMYSLÍM JEN NA SOUČASNOST

Tento bod je zde pouze pro úplnost, neboť každý si zajisté uvědomuje, že splácet v čas je pro něj výhodnější, než platit pozdě a se sankcí. Pokud by případná ztráta příjmu spotřebitele mohla znamenat neschopnost dostávat svým závazkům, je vhodné zvážit možnost pojištění pro případ neschopnosti splácet. Toto pojištění nabízí ke svým produktům jak bankovní, tak nebankovní poskytovatelé a to většinou v několika balíčcích. Standardem jsou pojištění pro případ invalidity či smrti, nadstandardní pojištění zahrnují i pojištění pro případ dlouhodobé nemoci nebo ztráty příjmu.

Díky existenci pozitivních registrů si může spotřebitel včasným splácením závazků vylepšovat svou budoucí pozici.

9. NEPŮJČUJI SI NA PŮJČKU

Pokud přes všechna opatření nastane situace, kdy není spotřebitel schopný úvěr splácet, není vhodné brát si další úvěr na splacení předchozího. Nejlepším řešením je kontaktovat věřitele a domluvit s ním změnu splátkového kalendáře a to hned při vzniku situace, kdy už je jasné, že spotřebitel nebude schopen zaplatit. Čekat na sankce a upomínky nic nezlepší.

V souvislosti s nesplácením bych se zde ještě rád zmínil, proč je pro spotřebitele záhodno, vyhnout se tzv. „Oddlužovacím agenturám“. Na českém trhu mají dominantní postavení tyto čtyři společnosti: Asterie s.r.o., NO STRESS cons., s.r.o., FL Consult, s.r.o. a „Finanční oddělení Nymburk“ (Jen první dvě jmenované zabírají přes 75 % klientů oddlužovacích agentur, samotná Asterie pak má zhruba 50 % trhu). Mottem oddlužovacích agentur je nabídka převzetí správy dluhů od spotřebitele za účelem snížení splátek, optimalizací dluhů a dalšími starostmi s dluhy spojenými. Jediné co musí spotřebitel dělat je, že bude posílat peníze oddlužovací agentuře a ta je bude přeposílat dále věřitelům. Praxe je pak taková, že klient zaplatí vstupní analýzu dluhů, dále pak plyne společnosti určitý poplatek z každé splátky, navíc jsou zde samozřejmě i úroky z prodlení a hlavně vysoké sankce při porušení jakýchkoliv podmínek (u společnosti Asterie je to 10 000 Kč za každé jednotlivé porušení). Předveďme si nyní modelové srovnání služeb oddlužení čtyř největších společností. Celková výše dluhu je 60 000 Kč, doba splatnosti 1 rok, při měsíčním splácení celkové částky 5 000 Kč všem věřitelům. Pokud by tedy klient nepřistoupil na „oddlužení“, zaplatil by věřitelům celkem 60 000 Kč. Z názvu služby společností by tedy klient logicky očekával, že tato částka nebude vyšší. Je zjevné, že klient oddlužovací agentury v konečném důsledku vždy zaplatí víc, než kdyby jejich služeb nevyužil, a to až o 40 %.

Je tedy nepochybně správným rozhodnutím se oddlužovacím agenturám vyhnout. Jinou možností úpravy splátek úvěrů je služba „Konsolidace úvěrů“. O té jsme se zmínili již výše, a proto zde jenom ve zkratce připomenu, že konsolidací úvěrů klient dosáhne snížení měsíčních splátek za cenu delšího splácení a navýšení celkové výše úvěrů. Pokud tedy spotřebitel začíná mít problémy vyžít se zbývající disponibilní částkou jeho příjmu, může být konsolidace úvěrů možnost, jak se dostat z obtížnější situace, byť za cenu delšího (a v celkovém důsledku dražšího) splácení. Tato služba je však umožněna jen poctivě splácejícím spotřebitelům, proto je třeba o ní, v souvislosti s naším bodem 8 (Nemyslím jen na současnost), uvažovat dříve než se subjekt dostane do problémů se splácením.

9. NEVĚŘÍM NA ZÁZRAKY

Tento bod do sebe zahrnuje veškeré rady předchozí. Spotřebitel si musí uvědomit, že mu nikdo nenabídne nic zadarmo, popřípadě „velmi výhodně“.

Uvedu zde příklad z praxe, prezentovaný v pořadu České televize - Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze. Paní Fulínová sháněla po smrti manžela finanční prostředky na dokončení rozestavěného rodinného domu. Vesnici v tu dobu obcházela jistá paní, která půjčky nabízela. Nabídla jí produkt „Hypopůjčka“. Ten jí byl prezentován jako velice výhodný hypoteční úvěr, přičemž hypoteční byl odvozen od toho, že se za něj ručí nemovitostí. Ve skutečnosti se však nejednalo o úvěr hypoteční, ale spotřebitelský. Přestože paní Fulínová nerozuměla sazbám a celkově ani celé smlouvě, smlouvu podepsala a půjčila si tak 400 000 Kč na 20 let při úroku 14 % p.a. V celkovém důsledku zaplatí přes 1 000 000 Kč. Nabízený finanční produkt byl tedy z hlediska úrokové sazby jako spotřebitelský úvěr výhodný, jako úvěr hypoteční však velmi nevýhodný. Spotřebitelka zde porušila mnohá doporučení, která jsme si uvedli. Důvěřovala zprostředkovatelce neznámé nebankovní společnosti, která na svých stránkách deklaruje podmínky jako: „nenahlížíme do bankovního registru, neprověřujeme negativní záznamy v registru SOLUS, žadatel nemusí prokazovat své příjmy“. Neporovnala úroky s jinými hypotečními produkty. Podepsala smlouvu, které plně nerozuměla a která se velmi těžko vypovídá.

Doufám, že se mi podařilo vystihnout hlavní body, kterých by se měli spotřebitelé držet. Při dodržování těchto doporučení by měl spotřebitel minimalizovat riziko, které na něj na úvěrovém trhu čeká.

Závěr

Půjčky a úvěry se staly běžnou součástí našeho života. Od přelomu tisíciletí začaly české domácnosti rychle ukrajovat přebytky vkladů oproti úvěrům. V současné době se tento trend postupně zpomalil, až ustálil a objemy vkladů i úvěrů rostou stejným tempem. Na vývoj zadlužování v České republice mají největší dopad úvěry na bydlení. Tempo zadlužování se nyní ustálilo i díky současnému poklesu cen nemovitostí oproti předchozím letem.

Ve srovnání se zbytkem Evropské unie mají Češi v zadlužování ještě rezervy, to však neznamená, že další zadlužování je ještě žádoucí. I samotní občané České republiky si problém zadlužování uvědomují, avšak neví, jak se k němu postavit. Úroveň finanční gramotnosti je poměrně nízká, a přestože jsou Češi v životu na úvěr poměrně sběhlí, nerozumí dostatečně podstatným finančním pojmům a rizikům, které tato neznalost přináší.

V oblasti samotných spotřebitelských úvěrů vešel od 1.1.2011 v platnost nový zákon o spotřebitelském úvěru. Ten značně zlepšuje postavení spotřebitele a dává mu prostřednictvím povinných údajů ve smlouvách o spotřebitelský úvěr větší možnost zvážení výhodnosti konkrétních úvěrů. Tento zákon je možné označit za spíše zdařilý, přestože i zde je prostor pro budoucí vylepšování a zákonodárce by neměl oblast spotřebitelských úvěrů navždy ponechat ve stávajícím stavu regulace.

Za pozitivní vývoj lze nepochybně označit zlepšující se systém ověřování spotřebitelovy schopnosti splácet. V tomto směru se rozvíjí využívání úvěrových registrů jako například SOLUS, který obsahuje nejen negativní, ale i pozitivní registr, umožňující zodpovědným spotřebitelům získat v budoucnu lepší podmínky úvěrů.

 

 

Joomla SEF URLs by Artio