Sidebar

24
po, zář

BLOGEE
Typography

Situace na stavebním trhu od roku 2008 začala stagnovat a v některých regionech dokonce klesat. Jednalo se především o útlum ve výstavbě zemědělských a průmyslových továren. Pokles byl zaznamenán také u bytové výstavby, což přímo ovlivnilo chod většiny developerských firem, které přestaly stavět spekulativně. To znamenalo dopad na všechny firmy od živnostníků až po nadnárodní společnosti. Tento poměrně rychlý útlum se netýkal inženýrských staveb (dálnice, železnice, inženýrské sítě). Vzhledem k podpoře z evropských fondů tohoto odvětví dokonce začal narůst zakázek, zpravidla se jednalo o veřejné zakázky.


Stagnace ve stavebnictví trvala zhruba 6 let do roku 2014, kdy opět začala růst poptávka v rámci celého stavebnictví. Tohle období hluboce poznamenáno finanční krizí zprvu zahltilo kapacity stávajících firem, které ustály ekonomický dopad na všechna odvětví. Při poptávce po subdodavatelích ovšem začal vznikat problém. Přeživší podniky nebyly schopny najít vhodné subdodavatele, se kterými by mohly provádět ještě víc zakázek s odpovídající kvalitou. Drobní živnostníci se během krize rozutekli do továren a mladší generace, která by je mohla nahradit, neměla dostatečné zkušenosti. Z tohoto důvodů začaly velké firmy hojně využívat cizinců, především z východu.

Ve stavebnictví se pohybuji již několik let (skoro desetiletí) na pozici přípravy a kalkulací staveb. To co se nyní děje ve stavebnictví je tragédií. 

Ačkoliv většina lidí nesouhlasí s náborem dělníků z východu na stavbu, zdá se, že tento obraz bude stále častější. Opravdu chceme, aby zaniklo poctivé řemeslo šikovných českých lidí, které bude nahrazeno lidmi z východu, ochotnými pracovat za nižší mzdu, avšak málokdy dosahujících kvalitu českých zedníků?

„K dosažení skutečného úspěchu musíte být vizionářem - musíte mít velmi novátorské pojetí světa a jasnou představu o směru, kterým se ubíráte. Pokud máte tohle, projde vám i něco, co by představovalo podnikatelský ekvivalent vraždy.“

Vize jako taková je nesmírně důležitá pro všechny firmy. Ve zkrácené formě nám přibližuje působení firmy na trhu, především její silné stránky a to, čím se chce firma v budoucnu stát Poskytuje jasná rozhodovací kritéria pro následné vytvoření cílů, směru a strategie firmy. Vize slouží jako motivátor pro naše zaměstnance, může fungovat pouze tehdy, ztotožní-li se s ní všichni zaměstnanci firmy od vrcholových manažerů až po řadové dělníky. Motivace spočívá v tom, že zaměstnanci vědí, jakým směrem se firma chce ubírat a jaký má cíl a každý zaměstnanec nese určitou dávku zodpovědnosti vůči jménu firmy, aby bylo vize dosáhnuto.

Manažer

Manažera může dělat člověk, který má přirozenou autoritu, vzbuzuje u lidí respekt, dokáže lidi řídit, namotivovat je a především získat si jejich důvěru. Člověk, který tyto vlastnosti má, poté může řídit kolektiv popřípadě celou firmu, podle velikosti zodpovědnosti management rozdělujeme do tří stupňů.

Manažer první linie - rozsah jejich zodpovědnosti je z pohledu managementu na nejnižší úrovni. Řídí nejmenší organizační skupiny, může jim být třeba vedoucí stavební party, který zodpovídá za svoji skupinu, aby plnila přidělené úkoly ve správné kvalitě, na kterou také dohlíží. Případné poznatky, které mohou sloužit k zefektivnění produktivity práce, předává svému nadřízenému.

Manažer střední linie - za střední manažery můžeme považovat stavbyvedoucí. Jejich cílem je sbírat informace od manažerů první linie, zpracovávat je a samostatně rozhodovat na základě svých znalostí a zkušenosti. Manažeři střední linie jsou prostředníky mezi nejnižším a vrcholovým managementem. Musí mít autoritu a vycházet s nejnižším managementem, ale zároveň je jeho hlavním cílem plnit úkoly vrcholových manažerů, kteří tvoří třetí stupeň managementu.

(Top) Manažer vrcholový - do této skupiny řadíme ředitele firmy a hlavní stavbyvedoucí, kteří koordinují celou stavbu. Zodpovídají za úspěšné ukončení stavby, rozhodují o zdokonalování pracovních procesů, čímž zvyšují hodnotu své firmy. Vrcholoví manažeři nesou za firmu většinou plnou zodpovědnost a ve velké míře přebírají místa vlastníků.

Hlavní cíle manažera

Plánování jednotlivých úkolů, jejich časového, personálního, materiálně - technického a finančního zabezpečení i plánování celkové strategie činnosti podřízené jednotky. Zadávání úkolů podřízeným pracovníkům, sledování průběhu provádění úkolů, operativní rozhodování o dalším pokračování, řešení častých problémů vznikajících v souvislosti s těmito úkoly i s celým provozem podřízeného útvaru a to jak problémů pracovních, tak mnohdy i problémů osobních a mezilidských.

Kontrola splnění úkolů, motivování a odměňování pracovníků - vedení porad podřízené jednotky i účast na poradách u nadřízeného.

Je logické, že řídit činnosti, znamená i řídit lidi, kteří tyto činnosti vykonávají, takže pojem manažer lze většinou ztotožnit s pojmem vedoucí. Ten přitom může řídit jak celou firmu, tak její určitý útvar, který může obsahovat další, menší útvary nebo již jen jednotlivé pracovníky.

Někdy ovšem může manažer organizovat určité činnosti, aniž by musel bezpodmínečně mít podřízené pracovníky. Jedná se především o činnosti, kterými jsou zejména dojednávání aktivit firmy, navazování obchodních kontaktů, zajišťování a organizování činností, spojených s těmito aktivitami a obchody.

Motivace

Motivace je způsob, kterým chceme dosáhnout toho, aby zaměstnanci fungovali vysoce efektivně, stabilně a trvale. Existuje mnoho druhů motivací, mezi nejčastěji používanými je mzdové ohodnocení. Zaměstnanci dáme základní plat a k tomu pohyblivou složku, která mu bude vyplácena podle jeho výkonosti v práci. Další motivací může být zvětšení pravomocí zaměstnance, čímž mu ukážeme naší důvěru. Mezi tzv. motivátory lze zařadit spoustu dalších procesů, abychom dosáhli požadovaných výsledků od zaměstnanců.

Důležité je si říct, že na každého působí různé procesy motivace jinak. Lidé jsou různí a mají jiné potřeby a cíle, tím pádem i všelijaké požadavky a potřeby k jejich uspokojení. V mnoha firmách motivace právě na tomto aspektu selže, jelikož se snaží najít jeden způsob motivace a aplikovat jej na všechny zaměstnance, což je z výše popsaného důvodu neefektivní. Tento druh motivace může fungovat pouze chvíli a později si lidé začnou uvědomovat, že jim nestačí pouze zvýšení mzdy, jelikož jim to nevynahradí čas, který mohli strávit jinak. Obecně platí, že při dosažení stanoveného cíle si klademe další, vyšší cíl, k jehož splnění hledáme další motivátory.

Cíle chápání a uplatňování motivační teorie je získat prostřednictvím lidí přidanou hodnotu v tom smyslu, že hodnota jejich výstupů přesáhne náklady jejího vytváření. Toho lze dosáhnout pomocí svobody jednání a rozhodování, řízení se vlastním úsudkem. Ve většině rolí - a možná ve všech - existuje prostor pro to, aby se pracovníci rozhodli, kolik úsilí chtějí vynakládat. Mohou dělat jenom tolik, aby se s rolí vyrovnali, nebo se mohou vrhnout do své práce a přinášet přidanou hodnotu. Dobrovolné úsilí, závisející na vůli pracovníka, může být klíčovou složkou výkonu organizace.

Plánování

Plánování je činnost, kdy orientovaně a cíleně rozhodujeme o určení stanovených cílů, kterých chceme v budoucnu dosáhnout. Naším cílem je zjistit jak tohoto cíle dosáhnout pokud možno co nejefektivněji, to znamená v co nejkratším čase v požadované kvalitě za využití co nejmenšího úsilí a financí. Je třeba se stát tvůrčími mysliteli, získávat nápady od kolektivu a rozvíjet schopnosti společného rozhodování doplněného o profesionální znalosti a technické schopnosti. Nikdo nikdy nemůže vytvořit dokonalý plán, avšak mel by být co možná nejsrozumitelnější a nejjednodušší.

Kontrola a řízení

Tyto dva pojmy jsou spolu svázané a navazují na sebe. Nejprve nastává proces řízení, kdy vedoucí pracovník (manažer) na jakékoliv úrovni řídí své podřízené k tomu, aby bylo správně, včas a v požadované kvalitě dílo zhotoveno.

Jakmile je dílo dokončeno nastává fáze kontroly, při které zjišťujeme jestli bylo dílo vyrobeno shodně s tím jaké na něj byly vytvořeny požadavky. Při správném řízení by měla být kontrola pouze formální. Jelikož jestli je skupina lidí správně řízena, tak výstavba díla by měla probíhat bez problémů a neměla by se lišit od požadavků na dílo. Jestliže při kontrole zjistíme nějaké nedostatky, tak je úkolem manažera definovat příčinu, proč k tomu došlo a vymyslet co nejrychlejší a nejhospodárnější řešení k jeho nápravě tak, aby eliminoval způsobené škody pokud možno na minimum.

Manažer musí po celou dobu výstavby díla mít vše pod neustálou kontrolou, to ovšem neznamená nadměrné zasahování a vměšování se do práce svým podřízeným. Tím by mohlo dojít k demotivaci pracovníků, kteří by v nás necítili důvěru. Manažer by měl zasahovat pokud možno co nejméně, to značí, že vše probíhá podle plánu a v pořádku.

Vyhodnocování

Pro mě osobně je vyhodnocování jedním z nejdůležitějších aspektů, který musí každý dobrý manažer skvěle zvládat, nepodléhat krizovým situacím a vše vyřešit v danou chvíli co nejlépe umí.

Častá chyba je domnívat se, že víme, například co si naši zaměstnanci myslí a jaké mají potřeby. “ Jak už jsem zmiňoval u motivace, každý člověk je jiný a s tím je potřeba počítat. Důležité je však nepodléhat nátlaku a při vyhodnocování zaměstnanců mít na všechny stejný metr, jedině tak můžeme být skutečně skvělými manažery. V případě, že začnou vznikat domněnky mezi podřízenými o nejednotném přístupu ke každému z nich, potom začínají problémy v mezilidských vztazích a na efektivitě práce a pohodě zaměstnanců to bude mít značné následky, které budeme muset opět řešit a pokusit se o jejich nápravu.

Práce

„Práce je účelové vynakládání úsilí a aplikace znalostí a dovedností. Většina lidí pracuje, aby si vydělávala na živobytí - aby získala peníz."

V dnešní době mi přijde, že hodně lidí začíná přemýšlet trošku jinak a nechtějí pracovat jen proto, aby měly na základní potřeby k přežití, ale chtějí dělat takovou práci, která bude mít nějakou přidanou hodnotu ať už pro společnost nebo pro ně samotné.

Subdodavatel

Budeme-li se bavit přímo o stavebnictví, tak bychom mohli subdodavatelem nazvat jakoukoliv osobu (právnickou či fyzickou), která pro hlavního dodavatele (Hlavní dodavatel je ten, kdo vyhrál zakázku od objednavatele.), vykonává část stavebních prací na zakázce. Subdodavatelů se ve stavebnictví využívá především v době, kdy hlavní dodavatel stavby kapacitně nezvládá pokrýt vyhranou zakázku, a proto přenechává část prací na subdodavatelích.

Optimalizace

Termín optimalizace je hojně využívaný téměř ve všech odvětvích a stavebnictví není výjimkou. Optimalizace znamená při co nejmenší spotřebě materiálu dosáhnout nejlepších výsledků. Můžeme si to uvést na příkladu - statik navrhne množství betonářské výztuže v monolitické konstrukci, tento návrh je předimenzovaný a my na základě dřívějších zkušenosti a poznatků za použití vhodné optimalizace zjistíme, že si můžeme dovolit některou výztuž do konstrukce nezabudovat, aniž bychom snížili funkčnost, stabilitu nebo dokonce bezpečnost stavby.

Cena

Cena je částka požadovaná, nabízená nebo zaplacená za určitý majetek. Z důvodu finančního omezení, motivace či zvláštní obliby konkrétního kupujícího nebo prodávajícího může být skutečně zaplacená cena jiná, než hodnota, která by byla stejnému majetku připsána jinou osobou.

Z uvedeného vyplývá, že pojem cena se vztahuje k určité obchodní transakci na trhu s majetkem nebo službami. Cena vždy představuje určitou, zpravidla historickou realitu, která na daném trhu existovala nebo existuje, a to bez ohledu na skutečnost zda byla či nebyla zveřejněna, a zda se do její výše promítly či nepromítly mimořádné vlivy. Zcela zřejmé lze tento pojem vztahovat i prognózovanému vývoji trhů (k růstu či poklesu cen) nebo kalkulacím prováděným subjekty trhu pro budoucí období. Sjednaná a skutečně zaplacená cena pak vyjadřuje stav, při kterém došlo ke shodě nabídky a poptávky zpravidla se stanoví dohodou účastníků trhu.

Dumpingová cena

Dumping by se dal označit jako cenové podbízení, které slouží k vytlačení konkurence z možnosti získat zakázku, přestože firma která cenu zakázky podhodnocuje si je vědoma, že není schopna za tuto cenu zakázku provést, aniž by byla ztrátová.

V praxi to znamená, že firma, která učiní nejnižší nabídku, zakázku také získá. Nikdo už nezkoumá to, z jakého důvodu je schopná zakázku provést za takovou cenu. Pravda je taková, že schopná může být, ovšem bude na této zakázce ztrátová. Spousta firem se obhajuje tím, že nechce snižovat zaměstnanost, potřebuje stavbu jako referenční pro získání dalších zakázek nebo na rovinu uvedou, že mohou být ztrátoví.

Bezpečná cena

Na tohle téma se vedou dlouhé diskuze a vlastně se ještě nikdo neshodl na tom, co vlastně bezpečná cena je. Bezpečná cena, jak si ji vykládám já po přečtení několika článků na tohle téma, pro mě znamená cenu, která by měla být konečná a neměla by se v průběhu stavby navyšovat a zároveň by tato cena měla pokrýt veškeré náklady (materiál, mzdy, režie...). Nedokážu si představit, že by u každé zakázky byla stanovena bezpečná cena, čímž by se téměř zničilo konkurenční prostředí a doplácel by na to investor.

V případě, kdy jsou ceny stavebních nebo projekčních prací nízké, pochopitelně dochází k tomu, že vedoucí pracovníci jsou nuceni více přemýšlet, jak se získanými prostředky naložit, aby byl zajištěn především základní chod živnosti nebo firmy a již nemohou tolik investovat do obnovy dosluhujícího nebo zcela nového vybavení. Výsledkem je situace, kdy společnost nebo projektant nemůže investovat do svého rozvoje, dochází ke ztrátě kontaktu s konkurencí, pro minimalizování nákladů jsou najímání méně nebo vůbec nekvalifikovaní pracovníci, čímž klesá míra a úroveň odborného dohledu nad stavebními pracemi, ale především a to je důležité, nastává pokles kvality odváděné práce.

Kdo na celé situaci profituje a kdo ztrácí? Někdo by se mohl domnívat, že bude profitovat zákazník a ztrácet možná firma nebo projektant, protože si nebude moci zaplatit letní dovolenou. Fenomén nízké ceny k tomu svádí. Já si ovšem myslím naprostý opak! Dle mého názoru je naopak zákazník ten, kdo ztrácí. Ztrácí v tom, že obdrží nekvalitní dílo. V první chvíli si to ovšem neuvědomí. Je spokojený, že pořídil levně. Prozře až v okamžiku prvních poruch a vad. To užje ve většině případů ale pozdě a skončí to dalšími náklady-vícepracemi, kterými se ve výsledku dostanou stavební práce na stejnou cenu, která by byla udána, pokud by situace na stavebním trhu v oblasti cen byla jiná. A zákazník raději zaplatí vícepráce, než aby podstoupil již jednou absolvované výběrové řízení a riskoval zpoždění stavby.

Kvalita

„Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci. “

Kvalita by se dala jednoduše formulovat tak, že máme-li kvalitní výrobek, v našem případě stavbu, budeme mít spokojeného zákazníka a žádné reklamace, každý si ovšem kvalitu představuje jinak. Požadavky na kvalitu se stále zvyšují a mohou se také měnit zeměpisně. Každá kultura má o kvalitě vlastní představy. Ale žádný národ nechce řešit nefunkční výrobky a reklamace v tom se žádná země neliší.

Řízení kvality se stává jedním z hlavních prodejních artiklů. Je pochopitelné, že s aktuálně horší ekonomickou situací je kladen velký důraz na co nejnižší cenu. Jenže tam to nekončí. Další významnou součástí života výrobku jsou náklady na jeho provoz. Ty se odvíjejí od poruchovosti, jednoduchosti údržby, snadné opravitelnosti. To všechno jsou parametry, které ne každý výrobce řeší a klade na ně důraz. Zákazník to ale v konečném důsledku pozná a jeho rozhodování o produktu, který si vybírá, bude tímto ovlivněno. Z druhé strany jsou pak výrobci pochopitelně tlačeni do nižších pořizovacích nákladů, aby byli schopni zvládnout rostoucí ceny energií, služeb a byli konkurenceschopní.

Vztah

Vztah je obecná vlastnost konkrétního objektu nebo subjektu (entity), která se váže k jinému objektu nebo subjektu (entitě). V praxi může tato vazba nabývat nejrůznějších podob a vždy záleží na dalších okolnostech a podmínkách její existence. Obecně se může jednat buďto o vazbu jednostranně působící nebo o vazbu působící oboustranně. Při posuzování jednotlivých vztahů či souvztažností je nutno tento fakt vždy brát do úvahy. Jedna entita může mít více různých vazeb k vícero různým entitám, vzájemné vztahy těchto entit mohou v praxi někdy tvořit velmi rozsáhlé sítě a vzájemné propletence.

Vztah mezi kvalitou a cenou vždycky byl, je a bude. Záleží, z jakého pohledu na něj nahlížíme. Nemůžeme tvrdit, že nejdražší stavba bude nejlepší a naopak, že nejlevnější stavba musí být nejhůře provedená. Vždy musíme porovnávat konkrétní cenové nabídky a zjišťovat, čím se liší v ceně. Zda jde pouze o vyšší marži nebo režie dodavatele nebo jestli se jedná o rozdíl v ceně z hlediska kvality provedení. Dodavatel nám svoji kvalitu provedení práce může potvrdit třeba prodlouženou záruční lhůtou na dílo, a to by pro nás měl být důležitý faktor při rozhodování cenově stejných cenových nabídek, dodavatel nám tím dává benefit a zároveň ručí za kvalitu svého díla.


Krutá realita

Stavební firmy jsou tlačeny dělat zakázky za dumpingové ceny pod nátlakem vysoké konkurence a do těchto zakázek vstupují, jelikož chtějí zajistit práci svým zaměstnancům. U veřejných zakázek je tato cesta o to tragičtější, protože se tím defacto problém zaměstnanců jen prohlubuje. Nízký zisk se zákonitě zobrazuje na nerostoucích mzdách a stagnacích stavebních firem. Nicméně rostoucí životní náklady pak způsobují vysoký odliv a fluktuaci zaměstnanců a tím v konečném důsledku nízká cena způsobuje nízkou kvalitu, nezaměstnanost a nefunkčnost záručních lhůt.

Generální dodavatel stavby si myslí, že stavbu za dumpingovou cenu dokáže postavit a doufá, že skončí se ziskem. U státních zakázek se očekává zisk pouze u víceprací. Postupem stavby, jakmile zjišťuje, že začíná být stavba ztrátová, se snaží zodpovědnost přenést na subdodavatele, které většinou obelstí dobře připravenou smlouvou a v některých případech u slaboduchých majitelích na zaměstnance (rozpočtáře, přípraváře, stavbyvedoucí, účetní apod).

Na základě smlouvy později nevyplatí subdodavateli celou částku za provedenou práci, ale krátí ji o penále. Tohle si může firma dovolit pouze u běžných zedníků. Firmy na specializovaná řemesla už si drží svoji cenu a stále jich ubývá, tudíž si firma nemůže dovolit s nimi lehce manipulovat. Firma na vyhrané zakázce provádí 40-50 % prací, zbytek je řešen pomocí subdodavatelů. Jak už jsem zmiňoval v úvodu krizi v letech 2008-2014, tak i této firmy se krize značně dotkla a to zejména z důvodu úbytku kvalitních lidí, a proto jako každá jiná firma už i tato je nucena nabírat dělníky z východu. Drobní živnostníci si pro sebe práci shání většinou v regionu a nemají zapotřebí dělat ve strachu pro velké firmy, u kterých jim hrozí dlouhá doba splatnosti faktur a ve většině případu nějaké srážky či penále za provedenou práci.

Je to jednoduché, vyhraje ten nejlevnější. Do některých výběrových řízení firma chodí pouze z důvodu informativního charakteru, aby byla stále v obraze, jak se vyvíjí stavební trh. Jestliže se zakázka vyhraje, tak firma později využívá optimalizací, aby ušetřila na materiálu. Ovšem nikdo neprovádí takové optimalizace, aby byla ohrožena statika stavby nebo po kolaudaci ohroženo zdraví obyvatel v případě bytových staveb. V zahraničí se optimalizace tolik nevyužívají, jelikož projektant nese zodpovědnost za efektivnost návrhu statické konstrukce a tím pádem už není možné optimalizace využívat. V České republice to funguje tak, že projektant vše předimenzuje na stranu bezpečnou, ale za náklady vynaložené navíc nenese žádnou bezpečnost. Tímto jsme se dotkli tématu zavedení bezpečné ceny s čímž JH nesouhlasí a nedokáže si představit, jak by to bylo legislativně a personálně ošetřeno.

V současnosti není jiná možnost než stavět s téměř nekvalifikovanými pracovníky, protože mladí a kvalifikovaní lidé nejsou k dispozici.