Sidebar

28
st, čen

Blogosféra
Typography

Myslím, že je čas v tomto roce udělat něco dobrého a něco co není jen textem, kritikou a virtuální nehodnotou. Dnes jsem poslal druhou výzvu Brněnské diecézní charitě a v kopii redakci Nového prostoru. Projekt Nový prostor nabízí lidem v sociální nouzi, lidem bez domova za poměrně striktních podmínek podíl na zisku z prodeje časopisu, jehož obsahová kvalita má rostoucí trend. Jistě, časopis by zaloužil víc redaktorů, víc přispěvatelů, víc sponzorů. Myšlenka podpory lidí bez domova touto formou spoluráce je pěkná.

 

Nemám potřebu se stát přispěvatelem, moje texty beztak nikoho nezajímají a blog si píšu jen sám pro sebe, ta mizerná návštěvnost mi nic nepřináší a rozhodně si nebudu zalamovat prst v zadku jestli si články, příspěvky někdo čte. Je mi to jedno. 

EET - Efektivní - Ekonomická - Transformace (bezdomovce)

Takže jsem se zamyslel (opět) a protože umím pomoci, vím jak na to a vím, že to bude kurňa těžká práce, tak jak jsem zmínil poslal následující email.


  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Dobrý den,

nedávno jsem si od jednoho kamelota v Brně koupil Nový prostor. Začal jsem přemýšlet nad tím, co takový člověk bez domova potřebuje. Ano má práci, prodává časopis a co dál a co další? Píší, že v Česku je 170 tisíc bezdomovců. Aby tu nebyl ani jeden přeci stačí 170.000 lidí. Je jedno jestli z jejich řad, či z řad lidí, kteří umí a ví jak pomoci. Rozhodně tou pomocí není financovat noční alkoholické dýchánky nad krabicovým vínem a vzpomínky na to jak bylo dobře.

Dle mého názoru je stav bezdomovectví podvědomým cílem. Většina bezdomovců se do stavu ve kterém se nachází dostali svým cíleným životním přístupem.

Nepochopením rodiny, trestnou činností, ekonomickou negramotností, odkládáním rozhodnutí až za samou mez možností, strkáním hlavy do písku, alkoholismem, drogami. Těch jmenovatelů může být celá řada a vzájemně se nikoli sčítají, ale násobí. Společnost je sobecká, a to jakákoli. Jednotlivci pomůže pouze jednotlivec.

Jak jinak si totiž vysvětlit stav, kdy oslovení lidi zjevně bez domova a na ulici odmítnou práci, střechu nad hlavou, jídlo. Odmítnou cíl s motivací. Oni neodmítnou peníze, ty stejné peníze, které je dostali tam kde jsou. Okamžitá spotřeba, okamžitý požitek, žádné zítra, pouze tady a teď. Jak obtížné najít někoho, komu je pomocná ruka motivací se pohnout ze současnosti směrem k lepšímu životu. Vždyť dostat člověka ze stavu zoufalství je jen otázkou potlačení vlastního sobectví. Týká se každého z nás, a nejenom proto, že bezdomovcem se může stát kdokoliv, ale i proto, že v jejich případě může jít i o život.

Ačkoli je více než zřejmé, že ne všichni bezdomovci se snaží najít si práci a dostat se ze své životní situace vlastními silami, je přesto na místě otázka: „Poskytuje společnost nějaké možnosti lidem bez domova, kteří se snaží svůj život změnit?“ Jakou skutečnou pomoc a ne jen drobné „do klobouku“ jsme schopní a ochotní jim poskytnout?

Nejprve jsem jen uvažoval o tom, jak hluboko musí člověk klesnout, co tak strašného se mu musí v životě přihodit, aby se dostal až na ulici. Snažil jsem se podívat na svět a život jejich pohledem, jejich očima. Pochopit fakt, že vůbec existují nejen v zaostalých zemích, ale i u nás či v dalších ekonomicky a sociálně rozvinutých zemích. Co když se mě nebo někomu koho osobně znám přihodí to samé co se přihodilo jim? Jak zareaguji? Jak zareaguje mé okolí? Ulicemi, kde tito lidé celé dny postávají, posedávají, polehávají či klečí a občas žebrají, každý den projde plno lidí, většinou nevšímavě. Někteří z kolemjdoucích jim občas hodí nějaké drobné mince, dají nějaké jídlo, ale nevnímají v té bytosti před sebou člověka, jako jsou oni sami. Člověka, který má své sny, touhy, naděje i trápení. Své smutky, radosti i přání. Mnozí z nich za sebou mají pohnuté osudy, častokrát se ocitli na úplném dně a někteří se od něj dokázali opět odrazit. Jejich příběhy mohou být varováním pro nás i pro naše děti. Cesta dolů je velmi rychlá, ale cesta zpět na vrchol je nesnadná a nesmírně namáhavá. Tak těžká, že ji velká část jedinců není schopna zvládnout sama, vlastními silami a potřebuje naši pomoc.

Nabízím pomocnou ruku jednomu člověku, který se ještě neutopil v alkoholu a má jiskru vlastní motivace k tomu se dostat ze stavu ve kterém se nachází. Nabízím střechu nad hlavou, teplo, práci, stravu a roční vedení. Třeba přesně za rok to bude on, kdo bude psát stejný email a třeba jich bude časem víc. Je to jen otázka potlačení toho pokurveného lidského egoismu, sobectví a sebemrskačství.

Nabízím motivaci a roční tvrdou práci se vrátit do byť sobecké společnosti, ale plné nesobeckých jednotlivců. Dokážete na mou výzvu reagovat? Zatím se vám to nepovedlo.

Otakar Hobza

 


Co očekávám? Neočekávám celkem nic. Dle mého názoru se D.CH. nemá zájem zabývat individualistickým přístupem a je pro ni snažší vybírat pětikoruny do kasiček a poskytovat svým ovečkám pouze finanční pomoc. Ale rozhodně bude zajímavé sledovat průběh a to nejen této výzvy, ale pokud se podaří i roční etapu vybraného človíčka, co se pokusí stát se jedním z daňových poplatníků.

Rozhodně to nedělám kvůli Babišovi. Podstupuji tuto akci v domění, že jakmile si budeme pomáhat a to zejména tady v Brně, bude tu víc usměvavých lidí. Tím netvrdím, že se mi to může podařit, tím netvrdím, že sám nebudu potřebovat pomoc, tím netvrdím, že to je správné - ale dokud nic neudělám, nezjistím to. A když si budeme pomáhat, Putinové nemají šanci.

 

 

 

Joomla SEF URLs by Artio