Sidebar

21
po, srp

Blogosféra
Typography

Jak má fungovat virální marketing? Přesně tak, jak probíhal u vydání nového průvodce Brnem. Na apríla, tedy 1.dubna a v nákladu 3000 výtisků vyšla publikace, kterou vydalo Turistické informační centrum města Brna (TIC). Je zajímavé, že se v jinak hnusné opuštěné ulici, kam maximálně zabloudíte, protože tam nic není, tvořili včera a dnes ráno tlačenice. Rozhodně to nebylo kvůli samolepkám, pohlednicím a jiným nevýznamným krámům co tam prodávají. To je Brno.

 

Velkou reklamu podařené příručce, která by několik měsíců ležela v regále a usazoval se na ní prach udělali egoištičtí partajníci bez smyslu pro humor z řad starostů brněnských periferií.

V Moravském Krumlově po vývozu epopeje do Číny už není nic k vidění. 

V průvodci se s nadhledem a nadsázkou neprezentuje nic jiného než čistá, křišťálově čistá pravda. Tak křišťálově čistá, už ani křišťálově čistější být nemůže (použitý citát od námi všemi obdivovaného miliardáře S.Grosse, toho času pod drnem).

Neofiko bedekr píše například o Kuřimi, což je tovární předměstí Brna, jako o pracovním táboře nebo o Rousínově jako o sídle firmy na výrobu hracích automatů, ve kterých lidé utápějí nejen své v nedalekém pracovním táboře vydělané peníze. Starostové to považují za urážku a provokaci a díky jejich prskání je příručka za 119 Kč v mizivém nákladu skoro vyprodaná. 

Kniha má několik kapitol, které pojednávají o Brně, o jeho dopravě, literatuře, bazarech, trzích a dalších oblastech. V závěru obsahuje zmínky, ano zmínky o Adamově, Blansku, Kuřimi apod. Člověk co se zajímá o Brno a projde celou publikací, která je psaná ironicky a vystihuje skutečnosti jinak než nudným nečitelným jazykem kulturních fetišistů, které plodí zdejší fakulty, si toho ani nevšimne.

O Kuřimi se totiž píše, že je to specifická variace pracovního tábora a dominantou je průtah pro auta. Komentář doplňuje, že

„obtížně se zde hledá cokoli hezkého, a to i v bizarním smyslu slova. Jedná se o neustále se rozšiřující pomník ‚ztráty lidské soudnosti‘.“

Jenže ona to je pravda, kterou bych jen doplnil, že Kuřim zkrášluje i největší kumulace pedofilů a sexuálních delikventů v Česku. Tamní věznice, která výrazně navyšuje kulturní hodnotu města hostí a vykrmuje spodinu lidské společnosti. Pracovní tábor v pracovním táboře, kde tamní muklové "hákují" pro tamní firmy za 4000,- Kč měsíčně. Není se ani čemu divit, že je Kuřim na ráně. 

Kdo zná město Kuřim? Nikdo. Proč? Nic zajímavého tam krom ztrátového Aquaparku, není. Kuřim je město podniků, továren a suchého golfového hřiště pro tamní ředitele hangárů.

Jenže co se díky příručce může stát? Díky virálnímu marketingu funguje i opačný proces. Zvedne se lavina odporu, tedy měla by. Zejména ta, která je odpovědná za prezentaci Kuřimi v očích návštěvníků továrního předměstí Brna. Starosta Kuřimi s tamním zastupitelstvem opře místo do tlachání a kritiky demokracie do toho co má dělat místo návštěv golfového hřiště a začne pro občany a návštěvníky něco dělat. Proč na virálním marketingu, který se zmiňuje kriticky o pravdě "nevydělat"? Proč nedokázat něčím podobným, či něčím lepším, že to není či je pravda? Starosta s křestním jménem Drago, by se měl zamyslet zejména sám nad sebou a nad tím, jak situace využít a ne ji otočit proti Kuřimi. Jen ukázal, že jiný a pro mne pravdivý názor není schopen respektovat a zsamát se mu. Ona potrefená husa nejvíc kejhá a Drago kejhal tolik, že je příručka vyprodaná. Tedy nekejhal sám, kejhal společně se starosty Adamova a Blanska. Ano to Blansko, kde podle brožury dýchne na turisty „nicota, deprese a prázdnota“, ale také Velké Pavlovice, kde „vybudovali tzv. ‚opilé sklepy‘ - skrumáž kýčovitých budov, které jsou výsměchem architektuře.“

Znepokojený je i Jiří Lukášek (nez.), starosta Rousínova, o kterém se v knize píše jako o sídle jednoho z největších výrobců hracích automatů, ve kterých závislí lidé utápějí hypotéky, studium svých dětí a celou budoucnost.

Aby frašky kolem průvodce nebylo dost, tak se ozvala politická mrtvola, bývalý hejtman Judr. Musím být vidět u každého prdu v kraji. Vtip je však posazený ještě o úroveň výš. Příručka totiž není oficiálním průvodcem, ale sbírkou autorských textů. Koncept publikace je přímo postavený na sebeironii, nadsázce, která se z 90 procent strefuje do brněnských témat. Pouze jedna kapitola je věnovaná brněnskému okolí. Cílem publikace je ukázat významnou vlastnost, která je Brnu vlastní, schopnost sebeironie a nadhledu, svérázný pohled na realitu, schopnost ostře a vyrahněně reflektovat realitu. Vždyť i na Brnisku nenechali niť suchou. V pasáži o Brně se například píše o časostroji na náměstí Svobody, ze kterého nelze poznat čas, nebo že Bohumil Hrabal má na svém rodném domku v Brně pamětní desku umístěnou tak nízko, že slouží psům pro vykonání potřeby. Podle Janulíkové texty vyjadřují pohled autora. Nejedná se o PR texty, publikace je určena zejména pro alternativní cestovatele, které zajímají zvláštnosti a bizarnosti a pohled, který vyvolá zamyšlení i kontroverzi. Bohužel ji vykoupili místní a na alternativní cestovatele nezbylo.

Dotisk se asi konat nebude, ale dle vyjádření brněnského magistrátu se vyrobí jistá záložka, která má nahradit jakousi omluvu. Tímto se stala kniha za 119,- Kč, kterou brňáci kupovali například z dnešní fronty po otvíračce centra po dvou (stejně jako já) brzo velmi cenným artiklem, který POROSTE. 

Pokud bych se měl vrátit ke kuřimskému Dragovi, tak na jeho místě bych se spojil s dotčenými starosty a vtip bych nikoli ponižoval, ale povýšil. Inteligentní člověk si umí udělat srandu sám ze sebe a míč je nyní na jejich straně. Pánové, ale opakovaný vtip není vtipem. Na světě jsou nejspíš tisíce krásnějších měst, než je Brno. Města, ve kterých se jen rozhlédnete kolem a zůstanete stát v němém úžasu; města, která se vám navždy vypálí do mozku. Brno navštívíte, odjedete a nejspíš na něj hned zapomenete. Zapomenete, kde jste byli, proč a co jste tam přesně dělali. A právě tato prázdnota, zhmotnělá existenciální tíseň, vás bude později nutit se do Brna vrátit a možná tam navždy zůstat. Vrací se či zůstávají stovky studentů, které chrlí zdejší fakulty všeho možného. 

Brno mi zase vždy jemně připomene, že život nedává smysl. V Brně žiju už asi čtyři roky (nevím jistě, dny se tu ztrácejí jak slzy v dešti) a přes počáteční zmatení a rozčarování jsem si nakonec k Brnu vypěstoval hezký vztah. Nikdy nevíte, jestli tu vše není jen ironicky. Lidé se tady dost znají navzájem, sdílejí relativně malý prostor a tím lépe svoje brněnské zážitky. Hezky se to odráží na brněnském smyslu pro humor, který jde spíš do sebe než ven. Už se ale těším, jak se od Pražáků zase dozvím, co je trendy. Třeba streamovaná hudba na internetu. Wow. (Jaroslav C.)

Celá jižní Morava má například problém s obřími billboardy v polích, vinnými sklípky jako hrady, domy obehnané vysokými ploty či neony zářící do noci. Socha Svobody na kruháči v Rousínově jen podtrhuje nevkus. Ano je v průmyslové zóně, ale rozhodně není mimo Rousínov a mimo průtah městem. Tamní socha budí nejen rozpaky místních. 

 

 

 

Joomla SEF URLs by Artio