Sidebar

19
čt, říj

BLOGEE
Typography

Mám doma v šuplíku zatraceně drahá semínka. Leží tam a čekají na svoji chvíli. V Česku dosud neznámá spíše mediálně občas vzpomenutá rostlinka.

 

"Jedinou záchranou je Kudzu!" Hlásal v roce 1937 článek ve Washington Post. Představuji rostlinu, která mne uchvátila, Pueraria Lobata (kudzu).

Pueranie nebo spíše Kudzu může za jediný den vyrůst až o čtvrt metru. Má extrémně pevné kořenové hlízy silné až 18 centimetrů, které měří přes dva metry a váží i 180 kilogramů. Pomocí nich se dokáže zachytit a udržet prakticky kdekoliv. Všechny ostatní popínavé rostliny jsou proti jejím vlastnostem a schopnostem pouhým nevýznamným plevelem. Kudzu dokáže během několika sezón zlikvidovat jakýkoli jiný ekosystém, vytlačí z něj všechy rostliny a vše pokryje nepropustným a nezničitelným kobercem zeleně. Konkurenční rostliny umírají, nedostane se k nim světlo. Rostlina umí měnit i chemické vlastnosti půdy, na níž roste, aby zcela vyhovovala jejím potřebám. Osidluje široké spektrum stanovišť s dobrými světelnými podmínkami, hlavně pastviny, světlé lesy, lesní okraje, ale skvěle se jí daří také v místech s lidskou přítomností. Všude, kde ji člověk neničí, obaluje příkopy, břehy, smetiště, zahrady, staveniště i sloupy elektrického vedení.

Do USA ji přivezli z Číny na konci 19. století, konkrétně 1876 na Centennial Exposition ve Filadelfii. Milovníci květin byli uchváceni jejími květy, vůní a jak byla schopna rychle šplhat po treláži. Do USA ji importovali, aby tam bojovala proti erozi – její silné kořeny mohou zpevnit ohroženou půdu. Na začátku 20. století začali farmáři pomocí kudzu krmit dobytek a také ji pěstovat jako ozdobnou rostlinu. Jenže Kudzu mělo pro jih USA připraveny jiné plány. Jak zasahovala stále větší plochu a získávala tak další opěrné body, šířila se z jihu na sever i na západ. Momentálně zcela pokrývá oblast velkou jako celá Morava – a stále se šíří. Ročně se oblast zelené pouště zvětšuje asi o 50 tisíc hektarů.

Nemá ji kdo zastavit, tempo jejího růstu je příliš velké na to, aby mu dokázaly v USA jakékoliv původní místní rostliny odolávat. V Evropské unii se zatím dostaly pouze do těch nejjižnějších zemí, tedy do Itálie – a z ní potom do Švýcarska. Zatím tam nevykazují žádné známky invazního chování, ale je možné, že s klimatickými změnami se to změní. 

Rostlina Kudzu byla stvořena, aby se popínala a vytvářela nové a nové úponky. Z každé jich vyrazí nejméně tucet a každý se dokáže natáhnout do délky 2,5 m. Slunečnice je proti listům Kudzu pomalá tanečnice, protože tyto jsou mistry ve využívání slunečních paprsků. Nevadí jim chladnější podnebí a snadno se šíří podzemními oddenky a kilogramy semínek. Ty dokáží přežít v půdě i několik let bez vyklíčení, než si řeknou, že je čas. Rdousí stromy, ničí louky, poddolává budovy a strhává vedení. Nepomáhají ani nejagresivnější herbicidy, žďáry a ani vyžínání. Jediné čim je možné proti ní bojovat je využívat jejich darů. Z květů je vynikající med, oddenků salsa, listy se dají smažit a z kořene se dají dělat neskutečné divy. Američané tak přestali s Kudzu bojovat a začali jej žrát.

 kudzu

 

 

Joomla SEF URLs by Artio