Sidebar

19
čt, říj

BLOGEE
Typography

Znáte slovíčko "kamokeri" ?  v jistém nárečí znamená - finty, předstírání. - Proč si myslím, že Facebook je kamokeri? Předstírá totiž svojí užitečnost a zakrývá svoji skutečnou tvář. Nedávno jsem Facebook opustil a to po tolika létech, které některým čtenářům mohou připadat jako věčnost. Proč? - Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě. Po ránu, na louce, v létě po kvítku vztáhnu se nejmenším. Zašeptám, až se obejmu s ním: "Chlapečku bosý, nebe dlaň o tebe opřelo si kapičkou rosy, aby nespadlo."

 

Facebook ze mne nedělal lepšího člověka a místo hodnot jsem na něm vytvářel fikci. Fikci o tom jaký jsem nebo o tom jaký bych chtěl být. Když si dočtete některý odstavec, zamyslete se sami, co vám facebook do života přináší a co odnáší. Jsou to váhy, je to spojitá nádoba.

Přinést nemusí jen dobré věci a odnést nemusí jen ty zlé. Přinést nemusí jen přátele, ale může je i odnést. Odnést nemusí jen samotu, ale i přinést. Já jsem na internetu vyrostl jako blogger a díky Facebooku jsem se odpoutal od textu, od obsahu a začal vytvářet, jak to moji někteří dobří přátelé trefně popsali "spam" ano obsah pro pobavení, zamyšlení. Odpoutal jsem se od mé terapie psaním a věnoval se "kitátům", obrázkům, vtipům a dalším hovadinám beze smyslu. Každý rok jsem musel promazat seznam přátel, protože co to je za "přítele" kterého rok nevidím a neslyším, jen mi někde v seznamu visí jeho fotka.

Přítel je přece ten, se kterým jdu na pivo, na kávu a nebojí se zvednout telefon a zavolat. A to je kámen úrazu Facebooku a nejen ten. Nechci se stát nejmenším na celém světě tím, že budu mít virtuální přátele a budu otrokem sociální sítě, protože jsem se jím po deseti letech stal.

Toltékové naše osobnosti, naše životy, naše individua popisují jako ostrovy v moři. Je na nás co na svém vlastním ostrově zbudujeme, koho pustíme na pláž a koho ne. To jak náš ostrov vypadá je jen na nás. Ale další filozofií Toltéků vás zatěžovat nebudu, kdo chce si ji najde. 

Prvotní myšlenkou vzniku Facebooku byl záměr seznámit navzájem všechny studenty harvardské univerzity. Postupně se však do tohoto sociálního světa začaly připojovat i další americké univerzity, až se nakonec připojili lidé z celého světa. Najednou se objevila skvělá možnost, jak být v kontaktu s lidmi, se kterými se nemůžeme pravidelně a často setkávat, například z důvodu několika set kilometrové vzdálenosti. A tak alespoň přes internet můžeme navzájem sdílet svoje zážitky, fotografie, informace apod.

V současnosti se podle mého názoru používání FB už trochu minulo účinkem s původním záměrem. Už zde neprobíhá jen komunikace mezi lidmi, které mezi sebou dělí stovky kilometrů. Funkci Facebooku využíváme i s lidmi, které máme „za rohem“. Uživatelé Facebooku často řeší, co se minulý den na Facebook stalo, kdo co napsal, kdo se s kým rozešel a kdo má co v plánu. Už nám snad stačí komunikovat jen přes počítač? Proč se sejít, vidět se, popovídat osobně? Je to už moc náročné? „Díky“ Facebooku sedíme všichni v pohodlí našeho domova a můžeme komunikovat i s několika přáteli najednou.

Na Facebooku člověk sdílí svou osobní životní realitu. Klíčovými otázkami, které jsem si položila v procesu tvorby mé bakalářské práce bylo například: Co zrovna uživatel dělá, jak se cítí, co by chtěl sdělit, proč se tak děje? Co je důvodem toho, že chceme, aby všichni věděli, že právě snídáme rohlík s máslem, že právě sledujeme Ordinaci v růžové zahradě, že se nudíme nebo že už jdeme spát? Co vede člověka k tomu, aby se svěřoval s každou drobností na tak obrovské sociální síti? Všichni uživatelé ví o všech svých „facebookových přátelích“ spoustu věcí, aniž by se s nimi půl roku, rok, dva roky potkali.

Facebook vytváří internetovou komunitu. Pro někoho může být jen zpestřením všedního dne, pro někoho je vším a nevydrží bez něj ani jeden den. Co vede člověka k tomu, že svůj volný času věnuje Facebooku? 

Sociální síť se může poměrně lehce stát zdrojem psychické závislosti, kdy se uživatelé stanou posedlými sdílením osobních informací a fotografií nebo naopak sledováním životů druhých. Představa dne prožitého bez Facebooku v nich pak vyvolává úzkost, strach a jiné nepříjemné pocity. Další riziko s užíváním Facebooku je spatřováno v možném zneužití zveřejněných informací či fotografií, v krádežích identit uživatelů, sociální síť se také může lehce stát nástrojem šikany. Stejně jako u veškeré aktivity na internetu i u Facebooku platí, že co člověk jednou napíše, už nikdy nejde zcela smazat a vzít zpět.

Facebook se po letech rozvoje pokroutil k miliardovému kšeftu s lidskou závislostí. Inzerenti a to nejen výrobci zbytečných spotřebních produktů, ale i politici se všemi prostředky a za pomoci profesionálů v této síti snaží uživatelům podsouvat obsah, který by jinak nikdy nevyhledali a souvisí to právě s preferencemi jejich přátel. Podprahové vnímání a reklama. Kolik toho bylo o tomto propojení napsáno článků a studií. Ani si sami neuvědomujeme, kolik sdělení je nám den co den umě podsouváno a jak efektivní jsou sociální sítě. 

Jděte do hloubky a zamyslete se nad tím, co pro vás sociální síť zkutečně znamená a nebojte se si změřit čas, který mu denně věnujete. A není to jen Facebook. Začněte sledovat lidi, zejména mladé jak místo hlavy vzhůru jsou jejich krky nalomeny pohledem do virtuality. Jak spolu nehovoří, jak se neumí dívat do očí, jak těkají, jak jsou nervózní, jak všechny zajímá jestli je či není na konkrétním místě Wifi, kde lze nabít mobil. Jak všichni fotí, sdílí. 

Přestal jsem fotit. Proč? Myslím si, že pokud by se našlo místo, které by sloučilo všechny fotografie na světě, že je zbytečné další vytvářet. Neboť každé místo bylo vyfoceno stokrát a z různých úhlů a za každých světelných podmínek a že celý svět je již vyfocen a přenesen do 1 a 0. Už nefotím místa, památky, ale zážitky, kterým dám textem obsah. Nesdílím, jsou to moje vzpomínky. 

"Život je příliš krásný a krátký na to, abychom jej věnovali Markovi."

Co je to sociální síť?

„Sociální sítě se začaly rozvíjet už v polovině 90. let minulého století v USA. Byly to sítě, kterými mezi sebou komunikovali hlavně studenti. Už v nich se objevily stránky s prvními profily a skupiny přátel. Tyto sítě vydláždily cestu těm dnešním mezi které patří Facebook, MySpace, LinkedIN, Hi5 a další.“ O sociálních sítích kniha dále říká: „Dnešní sociální sítě jsou skutečným fenoménem. Mají miliony členů a už se neomezují jen na studenty, i když je jich stále téměř polovina.“

Sociální síť by se dala charakterizovat jako určitým způsobem propojená, velká skupina lidí, z nichž se navzájem někteří znají a mohou se ovlivňovat. Tento pojem se používá především ve spojení s internetem a webovými stránkami, jejichž obsah slouží hlavně k navazování kontaktů a společenské komunikaci.

Facebook Otakar Hobza gamee

Twitter

„Twitter je nejlepší cesta, jak objevit, co je nového ve světě“. Tato slova najdete na oficiální webové stránce sociální sítě Twitter. Twitter byl založen v roce 2006 v San Franciscu americkým softwarovým architektem a podnikatelem Jackem Dorsey. Tento tzv. mikroblog, jak je také twitter nazýván je zdarma. Pokud si zde vytvoříte osobní účet, stanete uživatelem a máte tak možnost posílat a číst příspěvky od dalších uživatelů na různé téma, které vás zajímá jako například muzika, politika, zdraví, móda, věda, umění, charita a mnohé další. Příspěvky se nazývají „tweety“, nebo-li pípnutí, a mohou obsahovat maximálně 140 znaků. Tyto tweety se zobrazují na vašem osobním profilu a těm lidem, kterým dovolíte, aby vaše příspěvky mohli sdílet.

Každý člověk zde vystupuje pod vlastním reálným jménem, nebo může použít jakoukoliv přezdívku. Řešení přezdívky je na jednu stranu nešikovné, když je daná osoba vyhledávána jinými uživateli, avšak na tu druhou je ve větší anonymitě. Jak už bylo naznačeno, tak stejně jako na Facebooku, i zde je možnost vyhledávání přátel, jak těch, které znáte a víte, že také Twitter používají, tak i těch, kteří mají stejné zájmy a záliby a spřátelíte se s nimi právě díky této síti. Je zde také možnost pro propagaci firmy či různých výrobků, čímž je možno Twitter využít v obchodní a podnikatelské sféře. Obchodníci mohou velmi rychle zjistit, zdali je mezi potenciálními zákazníky o daný produkt zájem.

Narozdíl od Facebooku, který si můžete nastavit téměř do jakéhokoliv jazyka, je Twitter omezen pouze na angličtinu, němčinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu a japonštinu, čímž vzniká nevýhoda pro ty uživatel, kteří neovládají ani jeden z nich. V současné době má twitter kolem 175 milionů registrovaných uživatelů a i přesto, že vznikl v Americe, velmi rychle se rozšířil i do ostatních světadílů.

„Věříme, že otevřená výměna informací může mít pozitivní celosvětový dopad. Každý den jsme inspirováni příběhy uživatelů twitteru k tomu, abychom pomohli udělat svět lepší překvapivým způsobem.“

Linked In

Sociální síť LinkedIn je založená na spíše profesionální bázi. Vznikla ještě dříve než Facebook, a to v roce 2002, avšak spuštěna byla až v květnu 2003. U jejího zrodu stál Američan Reid Hoffman.

Síť slouží především uživatelům, jako jsou manažeři, konzultanti či odborníci, zabývající se nejrůznějšími obory. Tito uživatelé zde mají možnost diskutovat o svých pracovních zájmech a zkušenostech. Každý uživatel má možnost vytvořit si zdarma osobní profil, kde může vložit svůj životopis. V případě, že je uživatel bez zaměstnání, je LinkedIn dobrým zprostředkovatelem mezi zaměstnavatelem a člověkem hledajícím práci. V tomto smyslu vidím v síti velký potenciál a považuji jeho povahu za velmi dobře vymyšlenou. Mnoho sociálních síti funguje spíše jako seznamovací server, zdroj a výměna informací, pro zábavu. Ale tento portál je podle mého názoru velmi užitečný. V některých oblastech práce sociálního pedagoga by se dal LinkedIn jistě využít při hledání zaměstnání pro klienty, kteří jsou momentálně bez práce. Díky profilu na tomto serveru se hledání do jisté míry usnadní.

Stejně jako každá síť, tak i LinkedIn nabízí vyhledávání nových kontaktů, skupin či používání různých aplikací. Díky získaným kontaktům může uživatel vyhledávat například nové obchodní partnery a navázat s nimi spolupráci. Uživatelé mohou vyhledávat nejen pracovní kontakty, ale také své kolegy či bývalé spolužáky. LinkedIn velmi populární mezi personalisty, kteří zde mají možnost vyhledávat vhodného kandidáta a potenciálního zaměstnance do určitých pracovních pozic. LinkedIn slouží také k pokládání otázek a vyhledávání odpovědí na nejrůznější odborné a obchodní záležitosti. Vzhledem k zaměření se můžete téměř stoprocentně spolehnout na pravdivost hledaných informací. Celkově není tento web vyhraněn jen jednomu oboru, ale existuje i specializovaná síť sdružující například lékaře – Sermo.com.

LinkedIn začíná získávat svoji popularitu i v České republice a v dnešní době má již přes pětaosmdesát milionů uživatelů ve více než 200 zemích po celém světě. Stejně jako Twitter je i LinkedIn omezen jen na šest jazyků, které mají společné, až na jeden, kdy japonštinu (v případě Twitteru) střídá portugalština.

Lidé

Lidé.cz je jedna z nejznámějších a největších českých sociálních sítí. Tento velmi oblíbený portál, který byl spuštěn již v roce 1997, provozuje společnost Seznam.cz a původně sloužil především k vyhledávání emailových adres. Postupně se však vyvíjel, v roce 2002 byl přepracován a jeho hlavním využitím se stal chat. V dnešní době je založen především na nejrůznějších na diskuzích a seznamování. Stejně jako u všech sociálních sítí, tak i zde má člověk možnost vytvořit si osobní profil a sdílet informace. Jednotlivé položky, které Lidé.cz obsahují, jsou: chat, profily, diskuze, videa, seznamka, srazy, blogy, hry, spolužáci, výuka. Význam většina těchto položek je podle mého názoru pochopitelný, jen bych chtěla objasnit, že položka „sraz“ znamená konání srazů lidí uživatelů portálu lidé.cz a těchto srazů bývá několik během měsíce ve městech České republiky. Položka „blog“ odkazuje na stránky nejrůznějších blogů, které jsou většinou prací uživatelů. Poslední položka, o které bych se chtěla zmínit je „výuka“, kde portál nabízí kurzy na výuku cizích jazyků (angličtina, němčina, španělština, italština, francouzština a ruština), dále kurzy výpočetní techniky nebo také kurz účetnictví a kurz digitální fotografie.

Tím, že je server Lidé.cz česká sociální síť, je používána výhradně v češtině s výjimkou položky „výuka“, kde mají uživatelé možnost si stránku přepnout do jazyků, které jsem zmínila výše. Pokud by se někdo chtěl seznámit s podmínkami, pravidly a celkovými možnostmi užívání portálu, vše najde uvedeno na stránkách společnosti Seznam.cz, a to na hlavní stránce v „nápověda seznam.cz“. I přes velký nárůst oblíbenosti stránky Facebook mají stále i „Lidé“ velký počet uživatelů. Ke konci roku 2009 se číslo registrovaných aktivních profilů pohybovalo okolo 3,6 milionů.

Líbím se ti

Server Líbímseti.cz známý také pod teenagerských názvem „líbko“, vznikl v roce 2002. Je konstituován jako zábavný portál, který slouží především jako seznamka jednotlivých uživatelů. Vzdáleně může připomínat populární americký server MySpace.

Tato česká sociální síť je určena převážně mladé populaci, především teenagerům, ale samozřejmě není vyloučeno, aby se na ni mohla připojit i jiná věková kategorie uživatelů. Jak už bylo řečeno, funguje hlavně jako seznamovací server. Princip je jednoduchý. Po vytvoření profilu, který je samozřejmě tak jako u všech předchozích zmiňovaných sítí nezbytný, máte možnost prohlížet profily i ostatních uživatelů. Pokud se vám někdo zalíbí, jedním kliknutím myši vyšlete požadavek o seznámení, který se danému uživateli objeví v jeho profilu. Poté vaši žádost buď odmítne nebo přijme. Tento princip je dosti podobný i tomu, jaký funguje na Facebooku. Stejně jako například na portálu Lidé.cz i zde se pořádají čas od času seznamovací akce a srazy Líbímseti, kde mají možnost se uživatelé osobně setkat.

I tento server má samozřejmě, kromě seznamování, i několik dalších funkcí. Jsou jimi například chat nebo diskusní fóry, kde uživatelé řeší problémy a aktuální témata, která jsou spojená s jejich věkem, většinou jde o typické problémy náctiletých. Vedle těchto diskuzí si zde mohou navzájem prohlížet své fotky a hodnotit je, což patří mezi oblíbené Líbímseti „disciplíny“. Mimo jiné vlastní Líbímseti.cz internetový časopis Magazín.cz a v roce 2009 otevřelo v Praze svůj klub, který je určený ke srazům uživatelů, jak už jsem zmínil výše. Mezi náctiletými je tento server opravdu velice oblíbený, i když s nástupem Facebooku jeho popularita značně klesla.

Sociální komunikace

„Člověk je svou povahou tvor společenský. Sociálně komunikační procesy jsou podmínkou a předpokladem existence jakéhokoli lidského společenství.“

Zde se nám hned nabízí vysvětlení slova „sociální“. Přesto, že se tento pojem využívá v mnoha oblastech různým způsobem, téměř vždy vyjadřuje něco „společenského“ či „týkající se společnosti“. 

Naopak slovo „komunikace“ je už odnepaměti rozporuplným a je velmi těžké se shodnout na nějaké jednotné definici. Denis McQuail v knize Úvod do teorie masové komunikace však uvádí jedno vymezení slova komunikace, které považuje za těžko překonatelné - definice od Michaela E. Gerbera, podle nějž je komunikace „...sociální interakce prostřednictvím sdělení“.

V tom nejjednodušším kontextu je komunikace chápána: „...jako úspěšné vysílání a přijetí nějakého smysluplného „sdělení“...Nejběžnější představa o komunikaci je totiž taková, že někdo pojme úmysl někomu něco sdělit a tento úmysl realizuje. Zformuluje do slov, obrazů, tónů...a to vyšle směrem k adresátovi. Pokud se umí vyjádřit, má trochu štěstí a okolnosti mu přejí...sdělení se k adresátovi dostane, ten je pochopí alespoň zčásti tak, jak bylo zamýšleno a podle toho se zachová.“

Autoři dále zmiňují, že komunikace může být vnímána jako určitý proces, jímž se lidé zapojují do společné kultury, čímž přispívají k vytváření společenské praxe. Toto společenství drží pohromadě především díky sdělením, která si vyměňujeme, a tím tvoříme a upevňujeme vazby mezi členy společenství.

Facebook nám nabízí prostředí, kde člověk vytváří určitá menší společenství. A vlastně i samotný akt připojení se, znamená, že se součástí určitého společenství či komunity stáváme ihned.

„V sociální komunikaci se utvrzujeme (či zvikláváme) v přesvědčení, že význam, jež přisuzujeme konkrétnímu jednání či chování, konkrétním sdělením, platí pro komunitu, jíž se cítíme být součástí. Současně se nabídkou sdělení stáváme součástí této kultury, hlásíme se k ní, odkazujeme se k ní.“

V tomto případě dochází k tomu, že už komunikace „...není přenosem...nýbrž opakujícím se, ritualizovaným odkazem ke sdílenému sociálnímu a kulturnímu prostředí, jímž se toto prostředí potvrzuje a utváří.“

V rámci tohoto prostředí však ke komunikačnímu přenosu stále dochází. Tak jako všechno, i sociální komunikace se postupně vyvíjí. Její hlavní fáze v historickém kontextu můžeme rozdělit do tří období:

  1. období řečové komunikace
  2. období dokumentové komunikace s fázemi rukopisného a tištěného textu
  3. období elektronické komunikace

Poslední zmíněné období prožíváme nejintenzivněji právě v dnešní době. Velmi podstatnou část našeho života trávíme u počítače, který je hlavní zprostředkovatel naší elektronické komunikace. I přesto, že se v lidských dějinách význam komunikace vyvíjí, je chápán

„...jako jednou provždy daný mechanismus, který se sice s vývojem může komplikovat či pozměňovat, ale v jádru je stále stejný.“

Masová komunikace

„Termín „masová komunikace“, který vznikl koncem třicátých let tohoto století, vyvolává příliš mnoho konotací, než aby dovoloval definici, na níž by bylo jednoduché se shodnout“ (McQuail, 2002, s. 30) Jak tedy správně popsat a definovat, co se pod termínem masová komunikace skrývá? Začneme tedy postupně.

Samotný pojem „masový/á“ je už od jeho vzniku velmi diskutovaný a zavádějící.

„Vyvolává představu obrovského obecenstva skládajícího se z mnoha tisíců nebo dokonce milionů jedinců“ , což je v určitých situacích ne příliš přesné označení, protože v některých případech a odvětvích „...publikum bylo a i nadále zůstává relativně malé a specializované.“. Pojem „masový/á“ bychom tedy určitě neměli používat a chápat jen jako určité množství.

Když slova „masový/á“ a „komunikace“, jež jsme si vysvětlili v předchozí kapitolce, spojíme dohromady, vznikne nám další rozporuplný termín, jímž je ona „masová komunikace“. John B. Thompson ji ve své knize Média a modernita popisuje takto:

„To, co dnes poněkud neurčitě označujeme jako „masovou komunikaci“, představuje historicky zakotvenou řadu jevů, které se objevily v konkrétní historické situaci a vyznačovaly se snahou využít nové příležitosti a možnosti shromažďování a zaznamenávání informací, produkování a reprodukování symbolických sdělení a přenášení informací a symbolických obsahů k obrovskému množství různorodých příjemců – to vše s vidinou nějakého finančního výnosu.“

Pojem masová komunikace je složitý také především proto, že typy komunikace, které používáme v reálném, běžné životě se velmi výrazně liší oproti typům komunikace, pro které používáme spojení masová komunikace. Thompson tuto myšlenku dále rozvíjí a vysvětluje slovy:

„V komunikačním jednání, které se děje při interakci tváří v tvář, je komunikační tok v zásadě dvousměrný: jeden účastník komunikace něco řekne, druhý na to odpoví a tak pořád dál. Jinými slovy, komunikační výměna (exchange) je v zásadě dialogická. Naproti tomu u většiny masové komunikace je komunikační tok převážně jednosměrný. Sdělení vyrábí jeden soubor individuí a přenáší je k ostatním.“

Ten to jev toku informací bychom mohli nazvat jako sdělný (informační) kanál. Jeho podstatou je šíření informací, které nesou určité významy v rámci tzv. přenosové cesty (sdělného kanálu)

Facebook je do značné míry obojím. Jednosměrnost můžeme vidět v případě reklamy a prezentace společnosti, která má vytvořený profil (např. Coca-Cola, Adidas...) a nabízí zde svoje produkty, čímž se dostává více do povědomí lidí. Samozřejmě nejde jen o společnosti, ale takovou reklamu zde může mít kdokoliv – hudebníci, herci, známé osobnosti, velké i malé firmy, soukromníci a mnoho dalších. Dvousměrný komunikační tok probíhá mezi jednotlivými uživateli, ať už za pomoci chatu, posílání zpráv či komentářů.

„...vývoj masové komunikace měl a má v podstatě velmi negativní dopad na moderní společenský život, a to tím, že vytváří jakousi vemlouvavou a homogenní kulturu, jež jednotlivce baví, aniž by na ně kladla jakékoliv nároky, pohlcuje jejich pozornost, aniž by zaměstnávala jejich kritické schopnosti, zajišťuje okamžité uspokojení, aniž by zpochybňovala východiska, na nichž je uspokojení založeno.“

Podle mého názoru několik velmi trefných slov, které mohou částečně definovat, čím je dnes internetový fenomén Facebook.

Masová média

S masovou komunikací velmi úzce souvisí další pojem, jimiž jsou masová média, protože, jak uvádí McQuail, to „...jsou organizované postupy a technologie, které masovou komunikaci umožňují.“

Pojem masová média nelze definovat jednoduše. Samotné slovo „média“, je v současnosti velmi používaným pojmem, o kterém se v sociologii, psychologii či politice mluví ve velmi širokých významech a dává se mu mnoho významů.

„Ze slova „médium“ je zřetelně patrný jeho původ. Vychází z latiny a znamená prostředek, prostředníka, zprostředkující činitel – tedy to, co něco zprostředkovává, zajišťuje...obory, které se věnují různým projevům mezilidské, sociální komunikace, označují pojmem médium / média to, co zprostředkovává někomu nějaké sdělení, tedy médium komunikační.“

V tomto případě je tedy možné tvrdit, že Facebook je dozajista určitým komunikačním médiem. Slovem „médium“ můžeme označit, v širším významu, všechny jevy, které komunikaci dovolují či zajišťují její realizaci. 

To je důvod, proč se někdy média rozdělují.

  1. primární média – „...primární média jsou základním komunikačním prostředkem, který se využívá v každé sociální komunikaci...vývojově jsou nejstarší a proto jsou původně určena k interpersonální komunikaci, tedy komunikace při zachování jednoty místa a času...např...rozhovor dvou lidí v situaci „tváří v tvář“).“
  2. sekundární média – jsou „...všechny technické vymoženosti, jež dovolují komunikovat na větší vzdálenosti nebo přes hranice času...úkolem sekundárních médií je tedy překonávat časovou a prostorovou omezenost komunikace „tváří v tvář“.“ Dále autoři uvádějí, že sekundární média mohou být považovány „...všechny prostředky, které usilují o záznam sdělení, tedy obrázky...písmo...později i tisk a nejrůznější prostředky mechanického, analogového či digitálního nahrávání, stejně jako prostředky snažící se o přenos sdělení...aby se sdělení dostalo ke vzdáleným adresátům.“ Mezi sekundární média dále řadí např. telefon, sms zprávy, Skype, ICQ...
  3. terciární média – postupným vývojem společnosti nejrůznějších společenství se stalo velmi důležitým „...aby se některá sdělení dostala z jednoho centra pokud možno ke všem jeho členům, a to bez ohledu na jejich individuální zájmy, dispozice, potřeby.“ Přítomnost této komunikace se stala potřebnější, což vedlo ke vzniku právě terciárních médií. Můžeme mezi ně „...ve volnějším pojetí počítat nejrůznější „veřejná vystoupení“, tedy vyhlášení, ale také divadlo...později se v procesu modernizace společností terciárními médii stala především masová média.“
  4. kvartární média – nebo také síťová média, vznikla vlivem vývoje společnosti a nejrůznějších technologií a tím přišel „...nástup počítačových sítí, rozvoj internetu a vznik celosvětové sítě „www“.“

Mimo jiné jsou média „...také prostředkem zábavy a určují nejběžnější způsoby trávení volného času. Pomáhají ho rovněž organizovat. Výsledkem je zkušenost, že představují největší a stále se rozšiřující průmyslové odvětví, které nabízí mnoho pracovních příležitostí a bohatou škálu potenciálních ekonomických zisků.“ 

A jak je to tedy dále s již zmíněným pojmem masová média? Pan McQuail nám nabídl svoji obecnou definici, ale v tomto případě bych se s ní nerada spokojila. Co nám tedy o masových médiích říká nejen McQuail, ale další odborníci?

„O ,masových médiích' (a ve stejném významu zástupně jen o „médiích“) padají ve veřejných i soukromých promluvách velmi četné zmínky. Zpravidla se těmito výrazy rozumí periodický tisk...rozhlasové a televizní vysílání, ale stále častější také veřejně dostupná sdělení na internetu, ať již mají povahu výstupu výrobní organizace (např. zpravodajské portály), akumulace uživatelských příspěvků (servery typu Youtube),...popř. kontaktních sebeprezentačních nástěnek (facebook).“ 

Masová média jsou ve své podstatě závislá na společnosti, ve které působí. McQuail tvrdí, že masová média jsou určitou ustanovenou komunitou, která má svoje pravidla a postupy, avšak je právě onou společností určitým způsobem omezována. McQuail dále zmiňuje, že masová média „...mají v moderních společnostech zásadní a stále vzrůstající význam“, což je způsobeno tím, že masová média jsou:

  1. zdrojem moci (prostředek vlivu, ovládání lidí)
  2. určitým prostředím, kde se odehrávají událost veřejného života
  3. zdrojem výkladů sociální reality
  4. klíčem ke slávě
  5. zdrojem soustav, které vymezují to, co je normální

„Masová média si postupem času vytvořila výrobní postupy, které jim dovolují produkovat obsahy aktuálně, tedy rychle, v krátkých pravidelných periodách...nebo dokonce průběžně...a s důrazem na to, co je bezprostředně podstatné či zajímavé.“

Přesně tuto strategii používá i Facebook. Informuje o tom, kdo z přátel bude mít a má narozeniny, ihned se nám zobrazí, kdo, co kde okomentoval či jakou vložil fotku. Hlavně, aby to všichni měli aktuálně a z první ruky. „Společenský dopad těchto médií se mimo jiné projevuje v tom, že postupem času vytvářejí svébytnou sféru komunikačních aktivit, spojených s určitým životním stylem, s naplňováním volného času, zábavou, ale i rozhodováním jednotlivců ve věcech společného a individuálního zájmu.“ 

Síťová média

Jak už bylo naznačeno, rozlišují někteří autoři i tzv. síťová média. Jeden z důvodů je utváření sociálních vazeb. Jirák a Köpplová uvádějí, že pomocí síťových médií, je možné propojovat množství bodů mezi sebou a tím tak vytvářet sociální vztahy, kterými se tvoří komunikační a vztahová síť. Tyto body síťových médií mohou zaujmout dvě role, a to roli podavatelů nebo příjemců. Z toho vyplývá, že pro síťová média „...je charakteristické, že slouží současně jako podpora interpersonální (např. e-mail, chat) i masové komunikace. Jsou to například portály tradičních masových médií, ryze internetové zpravodajské portály, vyhledávače.“

Autoři také poukazují na to, že právě díky takové komunikační technologii se mohou rozvíjet i různé komunikační aktivity a uvádějí příklady: „...třeba tzv. blogy jsou ve skutečnosti pokusem o zvýšení míry individualizace veřejné komunikace. Naopak stránky www typu Facebook jsou pokusem o potenciální masovou nabídku ryze individuálního charakteru.“ 

Facebook

„Facebook helps you connect and share with the people in your life.“ Nebo také: „Facebook vám pomáhá navázat kontakt s lidmi ve vašem životě a sdílet s nimi své příspěvky.“, věta, která vás uvítá na serveru www.facebook.com v českém jazyce. Tento server nabízí zprostředkování kontaktu nejen s lidmi v našem životě, ale i s lidmi, kteří se součástí našeho života teprve mohou stát.

Facebook je zahraniční webová stránka či komunitní server, který je určený především k tvorbě sociálních sítí. Princip spočívá v registraci a založení osobního profilu, čímž se člověk stane uživatelem. Jako uživatel může využívat všechny možnosti, které stránka nabízí, mezi něž patří komunikace s ostatními uživateli, sdílení dat, seznamování se s novými lidmi a také určitý druh vyžití a využití volného času. I přesto, že byl Facebook spuštěn již v roce 2004, mezi širší veřejnost se dostal až o dva roky později. Teprve kolem roku 2008-2009 se dostal i do většího povědomí v České republice a zaznamenal obrovský boom. V dnešní době je to jedna z nejoblíbenějších a nejnavštěvovanějších sociálních sítí na světě.

Jeden z důvodů jeho oblíbenosti lze spatřit především díky tomu, že Facebook je možné nastavit do 68 jazyků, a to i do takových jako například perština, thajština, arménština, malajština apod. V tomto spatřuji obrovskou výhodu, kterou se tato sociální síť může pyšnit. Stránkám totiž může rozumět téměř celá populace a nevzniká tím handicap pro ty, kteří neovládají určitý jazyk. „Facebook...se u nás kvůli češtině používá nejčastěji, ale i ve světě je jednoznačně nejpoužívanější. Facebook je totiž jiný. Roli v tom hraje několik aspektů. Jedním z nich může být i skutečnost, že jeho zakladatelé jsou bývalí studenti americké Harvardské univerzity, kteří vytvořili síť ze seznamů studentů a z ročenek, především proto, aby prvákům usnadnili orientaci v novém prostředí a životě na univerzitě.“

Vznik Facebooku

MarkMark Zuckerberg

Mark Zuckerberg – jméno, známé milionu lidí na celém světě, kteří používají internet. Jméno, které je spojováno se založením nejznámější sociální sítě dnešní doby. Jméno, které se víc než cokoliv jiného pojí se sociální sítí Facebookem.

Tento muž se narodil roku 1984 v New Yorku. Už od útlého věku se věnoval počítačům a programování. Se svým kamarádem vymyslel zábavnou počítačovou hru, program umělé inteligence do MP3 přehrávače a pracoval na vývoji nových programů. Po ukončení středoškolských studií na Philips Exeter Academy, začal v roce 2002 studovat na univerzitě v Harvardu. Zde se zapojil do práce na sociální síti Harvard Connection. Postupně začal pracovat na vytvoření vlastní sociální sítě, která se rozrostla do nečekaných rozměrů a přinesla mladému programátorovi nejen obrovskou popularitu po celém světě, ale také velmi slušný finanční obnos. V roce 2008 byl zařazen na 321. místo nejbohatších lidí v USA. O dva roky později podle výzkumu nejbohatších Američanů, uvedeném v časopise Ferbes, se posunul na 35. příčku s majetkem 6,9 miliardy dolarů. Často bývá srovnáván s Billem Gatesem, zakladatelem Microsoft či Stevem Jobsem, zakladatelem firmy Apple.

„Je považován za nejmladšího miliardáře, který si na svůj majetek sám vydělal.“

Mimo jiné byl v roce 2010 zvolen osobností roku v anketě prestižního časopisu Time.

Takhle se Facebook zrodil...

Mark Zuckerberg během prvního ročníku svých studií na Harvardu vytvořil Zuckerberg program s názvem Course Match, který umožňoval studentům nahlédnout do databáze jednotlivých studijních kurzů, jež škola nabízí a vysledovat, kteří studenti se na daný kurz přihlásili. O něco později vytvořil, během jednoho víkendu, program zvaný Facemash. Na této webové stránce se zobrazovaly fotografie vždy dvou studentů nebo studentek Harvardu a návštěvník stránky vybíral, kdo se mu z dané dvojice líbí více a mohl pro něj hlasovat. Tato stránka však vyvolala spoustu emocí, a tak se Zuckerberg rozhodl ji po jednom dni fungování zrušit. Po nějaké době začal pracovat se svými spolužáky z Harvardu Dustinem Moskovitzem, Chrisem Hugheem a Eduardem Saverinem na nové sociální síti, kterou vytvořili, jak už bylo výše podotknuto, ze seznamů a ročenek univerzitních studentů. Tato síť nazvaná thefacebook.com., započala svoji úspěšnou cestu v červnu roku 2004. Název Facebook vznikl z papírových letáčků tzv. Facebooks, které se rozdávají na amerických univerzitách studentům prvního ročníku a slouží k bližšímu seznámení s ostatními studenty.

„V prvotní fázi Facebook využíval k identifikaci přihlašovaných e-mailové domény univerzit. Nejprve to byl pouze Harvard, další univerzity byly do Facebooku přidávány postupně. První byly školy takzvané „Břečťanové ligy“ (Ivy League), do které patří osm elitních soukromých škol.(amerických)“

Facebook si zezačátku vydobyl mezi uživateli velkou důvěru, a to díky tomu, svému omezený přístupu jen pro studenty daných univerzit. Student - uživatel se mohl zkontaktovat jen s lidmi ze stejné školy. Později se Facebook rozšířil i mimo spojené státy do některých schválených zahraničních univerzit. Například v České republice patřila k prvním univarzitám, pro které byl Facebook otevřený, Masarykova univerzita. Na začátku roku 2006 se do systému mohly připojovat i obchodní společnosti a v polovině téhož roku už byl Facebook zpřístupněn jakékoliv osobě starší třinácti let.

Ochrana dat a soukromí

„Za ochranu osobních údajů jste odpovědni vy a nikoli Facebook a jen vy si ji můžete nastavit podle vlastních potřeb...Soukromí lze pak dále upravovat také u jednotlivých funkcí a položek.“

Každý uživatel má tedy možnost nastavit si soukromí podle sebe a je jen na něm, jaké nastavení zvolí. To, jaké informace o sobě sděluje a kdo má k těmto informacím přístup, je čistě uživatelova věc a právě on má soukromí ve svých rukou. V možnostech nastavení soukromí si každý uživatel Facebooku zvolí, kdo z dalších uživatelů uvidí jeho základní údaje, fotky, činnost na Facebooku apod. Způsob ochrany soukromí má v podstatě čtyři základní úrovně:

  1. Všichni - vaše údaje uvidí každý uživatel, který si vyhledá váš profil
  2. Přátelé přátel - vaše údaje uvidí vaši přátelé a také jejich přátelé
  3. Pouze přátelé - vaše údaje uvidí pouze přátelé
  4. Vlastní nastavení - toto nastavení umožňuje zobrazit či skrýt vaše údaje jen konkrétním osobám, které si zvolíte

Hobza Otakar Gamee Facebook

Rizika na Facebooku

Kapitola rizik velmi souvisí s výše zmíněnou ochranou dat a soukromí. Ač Facebook slouží především pro zábavu a navazování nových kontaktů, každý uživatel by měl být obezřetný a nezveřejňovat o sobě zbytečně moc osobních údajů. Je možné se na Facebooku setkat i s případy, kdy jsou o sobě děti a dospívající schopni zveřejnit přesnou adresu bydliště, telefonní číslo, ICQ a podobná soukromá data. Považuji to za velmi nebezpečné a velmi neuvážené, protože člověk nikdy neví, čeho jsou ostatní lidé schopní zneužít a využít.

Rizika na Facebooku by se dala „...rozdělit do dvou kategorií:

  1. rizika týkající se osob – jejich totožnosti, citlivých osobních údajů
  2. rizika související s firmami – tedy rizika v oblasti duševního vlastnictví, důvěrných informací a zkreslování informací ze strany zaměstnanců.“ 

Pro naše potřeby postačí dozvědět se o rizikách pro jednotlivce.

„Z důvodu snahy nalézt přátele, spolužáky, známé či kolegy zveřejňují uživatelé Facebooku ve svých profilech velké množství osobních údajů. Mnozí z nich si ani nedávají příliš mnoho práce s nastavením jejich ochrany a díky tomu se stávají snadným cílem krádeží takových informací.“

Informace, které o sobě na Facebooku sdělíte, jsou velmi snadno odcizitelné. Děje se tak přes různé spamy, které zde kolují či pře obyčejné aplikace jako jsou hry. Aby měl uživatel přístup některým aplikacím, musí potvrdit, že souhlasí s tím, aby jeho informace mohly být poskytnuty a využívány dále. Pokud uživatel nesouhlasí a nepotvrdí, aplikace jej dál nepustí. Pokud potvrdí, tvůrce hry má možnost disponovat s jeho informacemi a dostat kontakt na uživatelovy „přátele“ a tím se postupně dostávat i k jejich informacím. Jde o tzv. vykrádání profilu uživatele.

„Dalším nemalým problémem je skutečnost, že jednotlivec vůbec nemusí mít na Facebooku svůj účet, ale dojde ke krádeži jeho jména a případně i podobizny k založení podvodného účtu.“

Bohužel i takové případy se stávají. Většinou jde buď o pouhý žert nebo o nějakou pomstu. Tomuto způsobu „krádeži informací“ se bohužel nemůžeme nijak bránit. Není tedy žádoucí, dávat osobní informace na odiv každému.

Facebook jako volnočasová aktivita

Volný čas je chápán jako doba, ve které člověk odpočívá, relaxuje a realizuje sám sebe v činnostech, které ho baví a jeho zájem k nim směřuje. Z toho vyplývá, že volný čas je opakem doby pracovního procesu a doby povinností. Během vývoje společnosti a vnímání práce a volného času proběhlo, například díky zkrácení pracovní doby, rozdělení času na čas pracovní a mimopracovní. A právě v rámci mimopracovního času se vyčlenil i onen volný čas.

Jiří Němec k knize Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času uvádí, že volný čas lze chápat jako čas, kdy se člověk věnuje především sám sobě, provozuje aktivity, které ho baví, naplňují či rozvíjejí a přináší mu pocit radosti a potěšení.

Většina uživatelů používá Facebook právě ve svém volném čase, který by mohli věnovat i něčemu jinému. Někteří z uživatelů, jak je často vidět, nemají moc co jiného na práci nebo ani neví, co by jiného dělali. A proto pojali Facebook tak, že když je nějaký volný čas, hurá k počítači a připojit se na Facebook. Je to však dobře? Já, jako budoucí sociální pedagog, se přikláním k názoru, že „pobývání“ na Facebooku není příliš efektivně strávený čas, spíše naopak. Bohužel v dnešní době je to takový fenomén a jeho síla je obrovská Pokud uživatel Facebooku nemá jiné volnočasové vyžití, proč by se nepřipojil, když se zde dá provozovat tolik věcí. Ale co se dá na Facebooku vlastně celý den dělat? Jaké činnosti uživatele přitahují? 

Aplikace

Na Facebooku se můžeme setkat s velkým počtem aplikací či chcete-li funkcí. Hlavní funkcí, kterou měl Facebook ještě před tím, než zaznamenal svůj obrovský boom, byly tzv. Události. Samozřejmě fungují dodnes a stále patří k nejpoužívanějším aplikacím. Tyto Události „...umožňují organizovat různé akce, třeba mejdany stávajících nebo bývalých spolužáků. Jsou tím nejlepším způsobem, jak upozornit na (vaši i cizí) akci, která se blíží.“

Tuto aplikaci vnímám jako velmi užitečnou. Napomáhá k tomu, aby se informace o zajímavých oficiálních i neoficiálních společenských akcích a setkáních dozvědělo co nejvíce lidí, čímž podporuje sociální stránku věci.

Další velmi používanou aplikací jsou Skupiny, které „...slouží ke sdružování se stejnými zájmy nebo i politickým názorem...skupinu si můžete vytvořit nebo se můžete stát členem Skupiny vytvořené někým jiným.“

Asi před rokem byla tato aplikace opravdu velmi oblíbená, kdy se téměř každý uživatel připojoval do různých skupin a po kliknutí se stával fanouškem různých značek, firem apod. Postupem času se začaly objevovat skupiny, které už nebyly určeny jako propagace určité značky, ale i takové, s jejichž názvem se dotyčný uživatel ztotožňuje např. „Máme rádi kočky“, „Jsem nekuřák a jsem na to hrdý“, „Nechci v Čechách EURO!“ a spousta jiných. Cílem těchto skupin je sdružovat lidi, kteří mají podobné názory, vkus, zájmy a také „...slouží k diskuzím a výměně informací mezi lidmi.“

Je však také na uvážení, do jaké skupiny se připojit. Vzhledem k tomu, že autor skupiny může její název změnit, je velmi lehké naletět podvodným skupinám.
Mezi oblíbené aplikace patří také Fotky, bez kterých by Facebook asi nebyl tak zajímavý. Tato aplikace „...umožňuje sdílet fotografie, vytvářet alba, přidávat komentáře. Aplikace Fotky zobrazí na vaší stránce i alba vašich přátel, pokud svá alba sdílejí.“

Každý uživatel může vložit do svého profilu téměř neomezený počet fotografií, které má možnost sdílet nejen se svými přáteli, ale také má možnost, aby se jeho fotoalba zobrazila komukoliv. Na fotografiích můžete své přátele označovat. Uživatel se na Facebooku setkává opravdu s různými typy fotografií. Od fotografií přírody, domácích mazlíčku, motorových „mazlíčků“, přes fotografie z rodinné oslavy, akce s přáteli či dovolené až po umělecké, nevkusné a fotografie typu – „vyfotím sebe sama v zrcadle“. Poslední zmiňované jsou velmi oblíbené především u teenagerů.

Další aplikace Video „...slouží podobně jako aplikace Fotky ke sdílení soukromých videozáznamů.“ Speciálně u těchto funkcí platí pravidlo – záleží na každém uživateli, co všechno na sebe prozradí a ukáže ostatním. Problém však vzniká ve chvíli, když se někdo z vašich „přátel“ rozhodne publikovat video či fotografii, kterou vy sami byste neradi dávali na odiv. Co s tím můžete dělat? Nic víc než mu vyjádřit svůj nesouhlas. Už však záleží jen na něm, jak se rozhodne. Je tedy lepší nemít Facebook? Možná si spíše všude dávat pozor a chovat tak, abychom se do nějaké choulostivé situace nedostali a nikdo toho nemohl zneužít.

Méně používanější funkce jsou Poznámky, jež „...jsou prostředkem ke sdílení zážitků...“ a „...obdobou blogu...“ a také tzv. Dárky, které se využívají „...k rozesílání virtuálních dárků, blahopřání či pozdravů těm, co mají narozeniny, jmeniny nebo při jiné příležitosti.“

Samozřejmě „těmi“ jsou myšleni ostatní uživatelé Facebooku. Dárky můžete posílat třemi způsoby: veřejně (dárek vidí všichni uživatelé), soukromě (dárek vidí pouze uživatel, kterému byl zaslán) a anonymně (dárek vidí pouze uživatel, kterému byl zaslán, avšak neví od koho je). Tyto virtuální dárky můžete posílat jakémukoliv uživateli, „...ovšem za kredity, které si musíte nejprve nakoupit. Jedná se tedy o placenou službu.“ Nákup kreditů lze uskutečnit prostřednictvím platební karty, mobilního telefonu či za nákup zboží v konkrétních internetových obchodech.

Hry

V poslední době her na Facebooku opravdu přibylo. Mezi nejoblíbenější a nejpoužívanější hry patří Mafia Wars, FarmWille, Happy Aquarium nebo Pet Society. Tyto uvedené hry jsou, jak je patrné z jejich názvu, zahraniční, ale najdete zde i české, například velmi oblíbená hra Pilsner Urquel – Pošli Plzničku. Oproti zahraničním, jsou české hry zastoupené v dosti malém měřítku. Samozřejmě her existuje celá řada. Pocházejí od nejrůznějších uživatelů, kteří je na Facebook naprogramovali a postupně je šířili k co největšímu počtu uživatelů. Většina z těchto her funguje na pokračování, takže pokud si jí spustíte, může být těžké se od ni odtrhnout.

Například hra FarmWille spočívá v tom, že uživatel vlastní farmu, kde chová různá zvířata, pěstuje rostliny, stará se o hospodářství. K tomu patří, aby svoje zvířata nakrmil, svoji úrodu obhospodařil apod. Pokud to neudělá, zvířata mu mohou zemřít, úroda uschnout. O vše se musí pečlivě starat. Dále také může se svým hospodářství obchodovat s ostatními uživateli. Čímž dbá na to, aby vydělával peníze a stal se správným farmářem.

Uživatele to může nutit k tomu, aby se k aplikaci denně připojoval. Hru jsem zde popsala záměrně, abych ukázala hlavní podstatu takových her – uživatel musí hru spouštět pravidelně, aby mohl kontrolovat, zda-li jeho farma vzkvétá. A právě v takovýchto případech mohou vznikat závislosti či různé, jak by se v sociální pedagogice dalo říci, patologie.


Sebevraždy uživatelů GameeApp?


Chat

„Jakmile se připojíte ke svému účtu na Facebooku, aktivuje se rovněž aplikace pro zasílání krátkých textových zpráv.“

Chat tvoří jednu z neoblíbenějších činností na Facebooku. Funguje jako takový „pokec po síti“. Samozřejmě pro spoustu lidí je tento způsob popovídání velmi pohodlný. Ale žádná alternativa přímé komunikace mezi lidmi, nemůže nahradit komunikaci tváří v tvář. „Přímá komunikace mezi lidmi má své jedinečné a nenahraditelné rysy. Přímá komunikace mezi dvěma lidmi je setkání a konfrontace dvou živých bytostí, dvou „vnitřních prostředí“, dvou jedinečných a nezaměnitelných fondů.“

Výhoda spočívá v tom, že „přes síť“ můžete napsat cokoliv a ve skutečnosti to tak třeba ani nemyslíte. I když je to vlastně výhoda? Asi jak pro koho.

„Chat slouží pouze ke konverzaci mezi vámi a vašimi přáteli, nemůže vás kontaktovat jen tak někdo.“ V tomto případě si můžete „popovídat“ jenom s lidmi, které „máte v přátelích.“

Kvízy

„Facebook je jedinečný v tom, jak se prakticky každý může stát „programátorem“...vytvořit si vlastní test nebo kvíz může opravdu každý uživatel Facebooku.“ Člověk se na Facebooku může setkat s neuvěřitelným množstvím testů. Ještě předtím, než se mánie testů začala šířit bleskurychlým způsobem, byly testy zezačátku dělány smysluplně a jejich výsledek měl logickou výpovědní hodnotu. „Je pravda, že mnoho kvízů je na hodně špatné úrovni...problém většiny tvůrců testů a kvízů je především v tom, že špatně pokládají otázky a nenabízí vhodné odpovědi, čímž jsou výsledky takového testu nebo kvízu velmi zkreslené.“

V dnešní době se můžete setkat opravdu velkou kvízovou rozmanitostí. Kvízy vědomostní (Znáte hlavní města Evropy?), kvízy o tom, jak zná člověk určitý seriál nebo film (Jak znáš seriál Přátelé?) či jakému filmovému hrdinovi je podobný (Kdo jsi z Harryho Pottera?). Dále se můžeme setkat i s kvízy o tom, jak člověk umí nějaký jazyk, jaké má vlastnosti a nebo také kvízy jen pro „zábavu“, které postrádají smysl a nějaký uživatel je vytvořil jen tak, například „V kolika letech zemřeš?“, „Jaký učitel Tě nesnáší?“ nebo „Jak se bude jmenovat Tvůj budoucí partner?“. Jak je vidět, člověk se může otestovat úplně ve všem.

Tato aktivita „dělání testů“ je oblíbená především u mladší, náctileté populace, ale není to úplně pravidlem. Najdou se i starší lidé, kteří si nějaký test zkusí. Odvažuji se tvrdit, že každý uživatel Facebooku alespoň jednou tuto aktivitu okusil.

Odkazy

I přesto, že by se daly odkazy zařadit mezi aplikace, udělala jsem z nich samostatnou skupinu, protože patří mezi velmi oblíbené aktivity, které se na Facebooku odehrávají. Principem je sdílení nejrůznějších odkazů na zprávy, články, písničky, videa, fotky a všechno, na internetu najdete a zdá se vám zajímavé. Souží tedy především „...ke sdílení toho, co se vám na internetu líbí.“

Uživatelé chtějí vloženým odkazem většinou něco vyjádřit, ať už se to týká jejich názoru, momentální nálady, vkusu nebo také mají zájem zprostředkovat odkaz ostatním, protože jim samotným to přijde zajímavé, pobuřující či aktuální.

Toto vkládání odkazů je na Facebooku velmi oblíbené, každý den zde můžete shlédnout nespočet nejrůznějších videí, přečíst si spoustu článků a poslechnout různorodou muziku. V tomto případě je Facebook podle mě velmi zajímavý, protože se díky němu můžete dozvědět a objevit spoustu zajímavých věcí, které byste třeba ani sami nikde nezaznamenali. Sdílení odkazů je ve většině případů užitečné, jen možná do té míry, pokud člověk vkládá zajímavé a smysluplné odkazy. V opačném případě by se mohl stát obtěžujícím pro ostatní uživatele.

Screenshot 2017 09 02 09 45 49 01

Další aktivity

Mezi další aktivity bych zařadil ty, které na Facebooku dělá skoro každý a jsou vyplněním volných chvílí, když se na Facebooku, jak někteří říkají „nic neděje“. Mezi tyto aktivity bych zařadila především psaní statusů, komentáře, prohlížení fotek, odkazů, prohlížení profilů „přátel“ a profilů „přátel přátel“ a podobně. Díky těmto aktivitám je Facebook v podstatě živ a možná proto je i tak oblíbeným. Tyto činnosti se na Facebooku dají dělat opravdu dlouho, pokud někdo neví, jak jinak využít volným časem. Stačí se jen připojit a tato síť vám volný čas nenápadně, za to velmi rychle pohltí.

Uživatelé facebooku

„Největší skupinu uživatelů donedávna tvořili mladí lidé ve věku do 25 let, nicméně s posunující se věkovou hranicí těch „prvních“ se posunuje i věková hranice ostatních uživatelů. V současnosti toto platí zejména pro USA, ale vzhledem k počtu uživatelů z řad českých studentů, se stejný trend dá očekávat i u nás.“ Uživatele Facebooku bych rozdělila podle dvou kritérií, i když se jednotlivá rozdělení mohou samozřejmě prolínat.

Uživatelé dle kritéria četnosti návštěv na Facebooku

  1. Běžní uživatelé – tuto kategorii uživatelů bych charakterizovala jako skupinu, která se na Facebook přihlašuje téměř každý den. Uživatel, patřící do této skupiny, se podívá na nové a aktuální informace, které se za doby jeho nepřítomnosti udály. Nemá potřebu zde trávit každou chvíli svého volného času, ale rád se podívá, co je nového. Tito uživatelé nemají úplně potřebu o sobě sdělovat každou maličkost, jen například občas vyjádří svůj názor komentářem nebo sdílí zajímavý odkaz. Někteří z těchto uživatelů mohou Facebook vnímat jako stereotyp, patřící ke každodenní činnosti.
  2. „Závislí“ – tato skupina je charakteristická tím, že na Facebooku tráví téměř veškerý svůj volný čas – ráno hned po probuzení, o přestávkách ve škole či v práci (někdy i v pracovní době), odpoledne, když přijdou ze školy, z práce a jsou online až do té doby, než jdou spát. Na Facebooku hrají hry, sledují, co dělají „přátelé“, prohlíží fotografie, věnují se všem možným aplikacím, chatují, každou chvíli napíší status o tom, čemu se aktuálně věnují – např.: „Jím.“, „Jdu si dát sprchu.“, „Nudím se...“ apod. „A přesně tak přibližují psychickou závislost i odborníci, kteří se s ní stále častěji setkávají ve svých ordinacích: Z vyměňování si sebebanálnějších zpráv se stovkami kontaktů, se stane nejdůležitější činnost dne, ostatní jde stranou.“
  3. Příležitostní uživatelé – neboli „občas se připojím“. Uživatelé v této skupině Facebook příliš nevyužívají. Profil navštěvují tak namátkově zrovna, když si vzpomenou, že už se dlouho nepřipojili. Téměř vůbec nepíší žádné příspěvky, nevkládají nové fotky a jenom občas něco okomentují. Facebook nevnímají jako součást svého života či jako internetovou stránku, kterou by měli navštěvovat každý den.
  4. Dřívější uživatelé – tito lidé někdy dříve profil na Facebooku měli, většinou tak před dvěma, třemi roky. Jejich připojení na Facebook mělo však úplně jiný smysl než je tomu dnes. Jejich zřízení účtu na Facebooku, mělo hlavní účel především v kontaktu s lidmi, se kterými se nemohou vídat každý den. Například zahraniční kamarádi či kamarádi na druhém konci republiky. V době, kdy v České republice Facebook zaznamenal onen boom, s novými uživateli se takzvaně roztrhl pytel a podoba Facebooku se razantně změnila, tito uživatelé si svůj profil zrušili. Možná to může být určitá forma rebelie, že se nechtěli stát mainstreemovými uživateli.
  5. „Neuživatelé“ - možná neodpovídá mému rozdělení „uživatelé Facebooku“, nicméně bych ji sem ráda zařadila. Tito „neuživatelé“ jsou většinou odpůrci, možná „rebelové“ a ti, kteří říkají, že Facebook ke svému životu vůbec nepotřebují. I přes nátlak současné společnosti nepodléhají fenoménu. Tvrdí, že i když se všichni přátelé kolem baví o tom, co se dělo na Facebooku, nemají důvod si připadat „méněcenní“ či mimo dění. Facebook si nepořídili a ani nepořídí většinou z principu.

 


Stání

Stojíš ve stínu
Stojíš ke všemu zády
Stojíš za vinu
Stojíš pro rady

Stojím ve světle
Stojím k tobě čelem
Stojím o tebe
Stojím duši tělem

Stojíme teď spolu
Stojíme s polibky
Stojíme bez srdcí bolu
Stojíme pro dotyky

OH


 

Joomla SEF URLs by Artio