Sidebar

23
út, led

DENEE
Typography

Chro! Chro! Mlask! Mlask! Kvík! To všechno se ozvalo z takového starého, dřevěného chlívku na dvorečku. To v něm zrovna papalo deset malých růžových prasátek od maminky slaďoučké mlíčko.

Všechna byla krásně na sobě i vedle sebe naskládaná, aby se tam všechna vešla, a mlaskala, až se jim boule za ušima dělala. Každé prasátko už dostalo jméno a ten nejmenší, co se narodil poslední, se jmenoval Péťa.

Péťa byl zvláštní tím, že měl zadeček hnědý a vypadalo to, jako by měl kalhotky. Všechna ostatní prasátka byla od sebe k nerozeznání. Péťa vepřík měl stejný hlad jako všichni ostatní a někdy i trochu větší. A tak papal víc, aby je co nejdříve dohnal. Jenže strašně rád mamince ožužlával ucho a navíc potají a sám chodil takovou malou škvírou na výlety po statku. Jak už to na správném staém statku bývá, tak na každém rohu číhalo dobrodružství.

Jednou ho vystrašil kohout, kterému šlápl na nohu. Ten se tak lekl, že o půlnoci zakokrhal tak nahlas, že probudil nejen celý statek, ale i sluníčko, a tak bylo v noci najednou světlo. No, nebylo dlouho. Sluníčko si uvědomilo, co se děje, a kohoutovi vynadalo a zase zalezlo. Kohout si to samozřejmě nenechal líbit. Chytil Péťu a klovnul ho do ocásku.

Jak tak před kohoutem utíkal, zavadil o vidle, které spadly spícímu koníkovi na hlavu. Koník zařehtal a zadníma nohama vykopl vrata kurníku, odkud na dvorek utekla všechna kuřata. Takový rámus. Na dvorek vyběhl i pejsek Tomáš, který zahnal všechna zvířata zpátky, chytil Péťu a donesl si ho k sobě do boudy, aby už nerámusil a konečně se všichni mohli vyspat.

Jenže to udělal velkou chybu. V tu noc totiž svítil žlutý měsíc a kouzlil hlouposti. Není se tak čemu divit, když ráno čuník Péťa štěkal a pejsek Tomáš chrochtal. To vám byla taková sranda, že se kohout až za břicho popadal. Napravit to však mohl až další žlutý měsíc. Jenže ten se měl znovu objevit až za dlouhou dobu. A tak po dvorku chodil pejsek, co chrochtal, a ve chlívku pil mlíčko štěkající čuník Péťa.