Sidebar

17
út, čec

DENEE
Typography

Drk byl neskutečně líný, zrzavý a tuze tlustý sousedův kocour. Každý den se chodil na sebe dívat do rybníka jako do zrcadla a vydržel tam na sebe do hladiny čučet celé hodiny.

Strašně se líbil sám sobě. Říkal si v duchu, že krásnějšího kocoura a možná ani kočky na světě není.

Ani v noci nechodil za kočkama, jako ostatní kocouři. Sumci si ho už dávno nevšímaly a jen mu občas cákly do obličeje, aby se probudil a nespadl do rybníka. Drk jen seděl a koukal. Všichni kapři, candáti, štiky a dokonce i okouni si z něho dělali legraci a ukazovali na něho pod vodou ty svoje obličeje. Pokud nevíte, jak se dělá rybí obličej, musíte se zeptat tatínka nebo maminky, aby vám to ukázali. Například tatínkové dělají rybí obličej vždycky ráno, když se probudí a nechce se jim do práce.

Jenže rybičky, rybčata zapomněli na jednu důležitou věc. A to, že ikdyž je Drk líný a jen čučí, že to je stále kočka a každá kočka má občas hlad. Stalo se tedy co se stát mělo. Drk roztáhl drápy a švihnul rychlou packou do vody tak rychle, že nabral celou náruč okounů. To už ale rybí obličeje nedělaly, to už jen koulili oči.

Drk je odhodil do trávy a jednu po druhé snědl i se šupinama. Olízl si čumáček, pohladil se tlapkou za ušima a sedl si zase na svoje vyhřáte oblíbené místečko. Čekal zase na svoji příležitost, protože byl chytrý a věděl, že ryby mají krátkou paměť a že se to příští den bude opakovat znovu a znovu. A jak tam koukal, tak se zamiloval. No samozřejmě do sebe, protože byl nejen nejtlustší a nejkrásnější kocour na vesnici, ale taky nejchytřejší. Proč? Nemusel chytat ty chlupaté vychytralé myši a skákat ze stromu na strom.