Sidebar

23
út, led

DENEE
Typography

Každé léto přijíždí kolotočáři a s nimi houpací houpačky, autíčka, kolotoče a další roztodivné krkolomnosti. Kolotočáři jsou kočovníci. To neznamená, že jedí kočky, ale že kočují. Mají domečky s kolečkama, takové barevné maringotky ve kterých spí a čtou dětem pohádky.

No prostě bydlí, když zrovna nekolotučují. Najdou si ve městě nebo vesnici nějaké zelené velké místečko, kde se zastaví a několik dní ukazují co umí. Rozbalí kolotoče, pustí písničky a čekají na rodiče s dětmi, kteří se chtějí pobavit.

Kolotočáři také mají děti. Ty však musí již od malička cestovat a rodičům pomáhat. A protože nejsou nikdy na jednom místě, nemají moc kamarádů. V podstatě nemají žádné, protože když už si kamaráda najdou, tak musí se všema těma hejblatama do jiného města či vesničky.

Jednou jel jeden kolotoč i do Krátké Lhoty. Tam se Honzík, synek vrchního kolotočáře, pokamarádil s holčičkou pana doktora, Rozmarýnkou. Jen vylezlo ranní sluníčko z postýlky a zakokrhal červený kohout, tak ti dva plánovali nebo rovnou tropili nějakou dětskou hloupost. Rozmarýnka byla copatá, blonďatá holčička a Honzík rozcuchaný kluk s dírou v nohavicích a s šátkem na hlavě jako mají piráti.

Honzík Rozmarýnce ukázal maringotky zevnitř a vysvětlil ji, jak všechny kolotoče fungují. Ukázal ji i svého kocoura, který byl černý jako uhlí a měl bolístku od toho, jak se popral s jiným kocourem. Od té doby jen ležel a chřadnul. Rozmarýnka měla tatínka doktora a lecčemus se naučila. Doktoři když si neví rady, tak používají jak pilulkovou a kapičkovou medicínu, tak i kytičky a různé bylinky. Vzala Honzíka za ručku a utíkala s ním za tatínkem do lékárny, kde zrovna vyráběl nějakou mastičku z netopýřích uší a chlupů z ježkova nosu. Kocoura přinesli s sebou na malém vozíčku, který po cestě tak drncal a skákal, že kocourovi z kožichu vyskákaly všechny blechy.

Rozmarýnka nejdříve položila kocoura na váhu a zjistila, že váží jak čtyři balíčky mouky, což je málo, a poté ho dala tatínkovi na stůl. Ten si nasadil gumové rukavice, kocourovi prohmatal celé tělo a pak ho celého oplácal bahýnkem a zafačoval tak, že vypadal jako egyptská mumie, kterou mají nakreslenou na jedné houpačce. Kocour se nemohl vůbec hýbat, ale to nevadí. Honzík a Rozmarýnka se o kocoura starali každý den. Ten se brzy se uzdravil, jako každá jiná správná kočka co má devět životů. To už ale kolotoče pomalu končili. Honzík i Rozmarýnka z toho byli smutní, protože se museli rozloučit. Ale to už tak u kolotočářů bývá. Nikdy nezůstanou dlouho na stejném místě a neustále cestují.