Sidebar

27
ne, kvě

BLOGEE
Typography

Varování pro všechny růžové deníčky. Psaní je jako sex. Buď jste prkna v posteli, nebo dračice. Buď se umíte otevřít, nebo to bolí. Buď okecáváte, nebo bušíte. Buď to maže, nebo drhne. Buď je to s orgasmem, nebo jen vzpomínkou na spocená záda a sedřená kolena. Milujte, jezte a hlavně pište kvalitně, protože pak to má smysl. 

 

Chytl jsem hořkou slinu někoho zdrbat a zkritizovat, až ho budou bolet koule, nebo spíše v následujícím případě bradavice. Tu správnou slinu na dnešní tvorbu. Udělal jsem krásnou procházku v přírodě a otevřel po týdnu jeden studený Birell. A protože se nechci věnovat práci a to protože mám krásnou dovolenou a to krásně zaslouženou, pustím se do drobné recenze konkurence. Nějakou dobu sleduji jistý pokus jisté slečny ze Slovenska stát se blogerkou. A zatímco se čtenáři nudí a potí se jim zuby, tak se na to podíváme úplně zcela a jasně objektivně.  

Jako pustit se do kritiky růžového deníčku zhrzené slovenské blogerky může být chůze po tenkém ledě, ale cíl je daný - podpořit jí zcela nemístnou kritikou, aby se z ní buď stala pouhá vzpomínka bezedného internetu nebo blogerka co vyhrává jednu křišťálovou lupu za druhou, tedy když už se do ní se svými 30 návštěvami měsíčně uchází. 

kristen gamee

Kristen Diary je růžový deníček pidlooké růžovovlasé slečny ze Slovenska, která v Praze hledala štěstí a nenašla. Její styl psaní musí být nudný i pro ní samotnou.  Ztratit se ve vlastních myšlenkách je pro její tvorbu výstižné, stejně tak jako nedokončená filozofie 22-leté dospělé holčičky co poznává zklamání běžného života. Zklamání na pracovním poli, zdravotní louce a partnerském rybníčku musí vytvářet opakované brázdy na duši, které by mohli být vynikajícím tématem pro tvorbu blogera. 

Jenže stát se blogerem, který si vydělává psaním se poštěstí jen ostrým jazykům, nebo nadaným, kteří umí najít mezeru na trhu a vystihnout její krásy a nedostatky. Obsáhnout několik témat je zcela zcestný směr jak pro Kristýnu, tak pro kohokoli, kdo se blogingem zabývá. 

První téma deníčku "Fitness" bez znalostí tématiky jako deníček toho co kdy uběhla, ušla, uskákala? Jak uvádí vzbudit v lidech touhu cvičit? Zcela zcestné téma, pokud se mu nebude věnovat na 1000% každý den a minimálně dvěmi příspěvky a vlastními zkušenostmi. Jak rychle získat čtenáře pro toto téma? Stejně rychle jako je ztratit. Lepší ani nezačínat, podobných je stovky a všichni se přiživují na jediné obecné pravdě. 

Druhé téma deníčku "Svět chutí", ano další foodblogerka mezi fooodblogery, kteří už popsali všechny chutě světa a vydělali miliony dolarů na recenzích všech existujících i neexistujícíh pochutin. Copak někoho zajímá, co kdo sežral k obědu a jak pokazil recept? Zase slepá větev.

Třetí téma deníčku "Svět knihy" ano další pokus o něco, co už dělají recenzenti s daleko vytříbenějším vkusem, jazykem, zkušenostmi a přístupem ke kvalitní literatuře. I já jsem si v 10-ti letech z povinnosti školní psal čtenářský deník a už v tak požehnaném věku měl větší úroveň kritičnosti a vtipu, než ta nekonečná nuda, nebo aktuálně prázdnota v sekci Svět knihy.

A nyní si pustíme písničku. Kristýna miluje Spotify a především skupinu Hurts, které jako coolfanynka věnuje nejen bezesné noci, ale i evidentně vlhké zážitky. Ale mám pro ní něco pozitivnějšího, od Waldy. 

Pokud se chce bloger věnovat blogerovi tím, že bude recenzovat jeho knihu, která aspiruje na to stát se největší trapárnou na světě, hned v závěsu za knihou Milouše Zemana, aneb "Jak jsem se mýlil v politice" tak se na výtvor jůtůbera Kovyho musí podívat z jiné perspektivy.

Recenzent musí být především kritik, nikoli pochlebovač. Lezdoprdelků je na internetu dost. Takže další zbytečné téma, pokud nerecenzuje pravidelně, kriticky a smysluplně. Za recenzemi raději a rychle někam jinam, nejlépe na weby, kde recenzemi přispívá více čtenářů a lze si tak najít objketivní názor jako průsečík názorů bez katarze z aktuálních psychosomatických potíží. 

Čtvrté téma deníčku "Svět filmu", no teď si musím dát pořádného loka superhořké limitované edice Ferneta. Přečetl jsem si jeden pokus, který se pokusil recenzovat film, který jsem neviděl stejně jako celý výběr z této sekce "Po strništi bos".

V prvé řadě kurzívou "pokřtěný" text prokládaný tučnými výstelkami náhodně vybraného textu, vytváří právě ten dojem lacinnosti. Já toho za den přečtu hodně, ale i recenzi lze napsat tak, že bude příběhem, doplňkem. Že se poveze na stejné vlně toho co popisuje. Já ten text nepochopil, je to skákání ze žáby na žábu a znovu popsané to co už někdo popsal. Recenzovat filmy je složitá disciplína, které se věnovat znamená sjet denně tak 4-5 filmů a vědět o čem ta kinematografie je. 

Páté téma deníčku "Kristen Diary" jako samostatná sekce a skutečný růžový deníček. Pokud se podívám na jednotlivé příspěvky, které jsou paralelním protlakem spojenou s tvorbou na Instagramu, tak zejména v poslední době se pouští na filozofii o své cestě životem s popisky jednotlivých zklamání. Jasně věnovat se Spotify a svým playlistům, které nemají hlavu ani patu je určitě "zaujímavé", ale utonout v myšlenkách nezralé mozkové tvůrčí štěrbině pidlooké kamarádky růžové je za trest. 

Závěrem

Pokoušel jsem se najít nějaký smysl v kristendiary.com a tvorbě tam umístěné. Dokonce jsem se jí pokusit poradit, aby když už se chce, jak uváděla stát profesionální blogerkou, která si bude textem vydělávat, aby se věnovala něčemu, čemu rozumí, co lze uzmout. Zbytečně. Utonula v kýči svých aktuálních problémů. Instagram jako její podpůrný kanál v tvorbě ještě nepochopila a používá jej jako vlog s tématy, které se točí kolem nudy, kterou v této životní etapě bez práce prožívá. Ale právě období, kterým prochází je plné volného času a myšlenek, které lze uzmout a vytvořit z nich tak zajímavý obsah, že budou oči přecházet. Protože pak přijde práce, málo času a konec všech zbytečných sekcí. 

 

Joomla SEF URLs by Artio