Sidebar

20
út, lis

BLOGEE
Typography

Je krásné sluníčkové počasí, vítr si pohrává s kadeřemi na mých svalnatých ojedinělých lýtkách a já zakusuji počátek své svobody. Nikoli té skutečné svobody, kterou si málokdo uvědomuje, když třeba opustí vězení a nadechne se, ale svobody související s nakopnutím svého života odchodem ze zaměstnaneckého svazku. Ježišmarjá to to trvalo.

 

K tomu mě vedlo několik desítek důvodů, které souvisí se spirálou zklamání z poslední štace. Třeba některé popíšu, třeba. Objevit sám sebe a možnosti, které jsou při současném stavu na stavebním trhu nejlepší, za posledních 20 let, takovou příležitost není možné zahodit. Vytvořit si svůj vlastní život závislý jen na svém probuzení do nového dne. Víte jak se píše článek na velké trampolině pod modrým nebem ve stínu meruňky? Úžasně. Úžasné jsou i možnosti, které máme. Já už vím, že se zase rozepíšu a bude to dlouhé a nikdo nevydrží do konce a přitom ten je zajímavý nejvíc. Víte jak je zajímavý? Je zajímavý tak, že už více zajímavý být nemůže. Zajímáte se? 

Stále pozoruji pracovní online portály (jobs.cz, prace.cz) a asi budu, protože mi poskytují docela zajímavé informace z mého oboru. Ve stavebnictví se děje spoustu věcí. Umět číst mezi řádky, to umí málokdo. Z inzerátů čiší zoufalství, nuda a zaměstnanecký poměr s výplatnicí od sekretářky na stole. Bonusy jak za krále klacka a mzdy managerů a odborníků nižší než u pokladních v Kauflandu.

Poblít se na ISO

Kdysi jsem pracoval v jedné firmě, která podlehla vizím a sobectví svého majitele a naštěstí zkrachovala dřív, než byla schopna něco dokázat. Převést model Henryho Forda z výroby vozidel do stavebnictví? Pak motivovat zaměstnance tím, že jim vezme plat a rozdá akcie vlastní společnosti a dosadit je do dozorčích rad se zdůvodněním, že když se společnosti bude dařit, bude se dařit i jim, se pokazilo v těsném závěsu společně s "kolíkovým" záchvatem.

Přesně v tom závěsu, kdy pro získávání státních zakázek do firmy implementoval majitel takovou hloupost, jakou je ISO 9001, OHSAS a další kunďárny za statisíce. Nepochopením všehojsoucna se firma místo do stavění domů, zamotala do stavění šanonů, jejich plněním a popisováním, vnitřních předpisů a modelů, motivačních plánů, návodů, harmonogramů, finančních rozborů, prodejů bezcenných akcií. Takže svoji pozornost upřeli sami k sobě a zapoměli na to, že se má stavět a být na stavbách. Několik málo chyb pak mělo za důsledek totální kolaps firmy, kdy z majetku nezůstala ani žrádlo pro koně (sponky do sešívačky). První zajímavá zkušenost, kdy jsem uvažoval o živnosti - jen uvažoval. Protože když jsem viděl, jací kreténi mohou dnes podnikat, řekl jsem si, že nejsem o nic menší kretén než oni, a že chci být ještě větší - největší kretén z Brna. 

Židi mají rádi desetníky

V jistém okamžiku posledního působení v developmentu jsem si napsal dopis do budoucnosti.

Otakare, Otakare, hyň sa hukáže, do roka a do dňa - do dna

Zalepit do obálky a schovat - do Google kalendáře napsat připomínák, kde jsem to schoval a kdy to má pípnout. 

Takový z trapných příruček nevyčtený trik, který by si měl napsat každý. Bylo v něm popsáno co se děje a co se bude dít. A pokud to nastane, tak co mám udělat. Nastalo skoro vše a to co se nestihlo má ještě chvíli čas. Ale právě otevření dopisu v nadepsaný čas bylo impulsem a proto teď mohu psát tuto trapnou glosu s pocitem uvolnění. 

Do Pr*ndeka

Nyní v době hospodářské konjunktury a rozvoje, kdy lidé mají konečně dost peněz, a to ne kvůli tomu, že neví co s nimi, ale protože jakože nasrat jak říká premiér, učí se investovat do všeho možného, jen aby jim nesmrděli na účtě, je stavebnictví ve zvláštním posttraumatickém stavu. Kurva už ani umpalumpové (Ukáčka) nechtějí makat, cikáni umí jen kecat a kopat díry a když už někdo ve stavebnictví zůstal a živí se rukama, tak si nechá zaplatit pokud odvádí to co odvést má - kvalitní službu. Jenže krize z let nedávných vyhnala plebs do továren a zůstali opravdu jen ti co se uživili i přes krizi právě šikovnýma rukama - páni řemeslníci. Dnes stavební firmy už ani nesoutěží státní zakázky pod cenou. Nemají potřebu, nemají lidi a když někdo něco chce, tak si musí připlatit. Zkuste sehnat instalatéra na výměnu baterie. To si raději dřív koupíte příručku, nastudujete instalatéřinu a uděláte si to nakonec sami, protože než přijde tak se vám protočí vodoměr a oční bulvy.

Všechna odvětví trápí nezdravá nezaměstnanost. Na trhu práce jak jsem uvedl nejsou lidi a teprve nyní, se ti šikovní učí šikovnější lidi přetahovat. Napsat inzerát umí každá trumpeta, napsat čtivý a zajímavý už vyžaduje cit pro text a umění používat selský rozum a psychologii. Četl jsem neskonalé sračky, které jakoby psala jedna a tatáž paní, která díky věku má mouchu na ní.

Brýle nosit bohužel nemohu, ale měl ty růžové neviditelné na xichtě rok? Mám divný xicht a když už teď vypadám jak idiot, tak brýle působení násobí. Když jsem si je sundal, viděl jsem stále dokola to samé. 

Nenechte se okrádat cizími, pojďte k nám

Napsat inzerát na pracovní portál a čekat, že se někdo ozve? Dnes se ozývají jen lidé, kteří jsou s něčím nespokojení, nebo byli někým nespokojeným odejiti. Důvodů může být desítka. Proč je stále důležité vědět důvod odchodu z minulého zaměstnání? Každá strana má svojí pravdu a ta skutečná je vždy uprostřed, nebo nad ní, tedy z pohledu z vnějšku. Ona 3% nezaměstnanost je už defacto 100% zaměstnanost, takže je úsměvné když se podíváte na text, nebo nabídku developerské společnosti, která v Brně staví luxusní rezidenční byty, že hledá managera stavebních realizací za stejnou mzdu jako má prodavačka v Lidlu. Prodavačky v Lidlu jsou tématem posledních měsíců poměrně často, protože nabízí zajímavé mzdové srovnání.

I proto jsem se rozhodl si udělat kancelář tam kde chci a kdy chci, protože poslední zaměstnavatel v roce 2018 a tedy v 21.století lpí na práci v kanceláři. Tam si všichni nasadí sluchátka, uzavřou se do svým světů, potí se na koženkové židli a pracují ve virtuálním prostoru, který lze dnes otevřít na jakémkoli místě na světě. A neustále se radí a radí, až se doradí. 

Kde nyní kontroluji stavbu? Na své zahradě v poloze ležmo na trampolině, nebo v zastrčené hospůdce v lese? Kde chci a jak chci a to nikoli v rozmaru a rozpoložení. Samozřejmě stavbu kontroluji na stavbě, ale tu ekonomii a to papírování mohu přeci dělat večer na nádraží a to pokud se mi tam líbí. Jo pracovní doba je pracovní doba. Nesnáším open space office, je mi čím dál více odpornější a je zajímavý trend i velkých společností od tohoto nešvaru upouštět. 

Dnes jsem četl zajímavý článek, že člověk je jediným zvířetem, který spí jen jednou denně. No je na čase to změnit. Já budu házet šlofíčky, kdykoli se mi zamane, protože pane Zemane, ono se to vyplatí, mozek je jak střela po pravidelném vypínání v průběhu dne.

Nedávno se jedna brněnská IT firma rozhodla pro experimentální a zajímavý krok, kdy zaměstnancům udělila neomezenou dovolenou. Ano má to své pro a proti, ale je to úžasné přizpůsobení se trendu moderní společnosti v 21. století. Jen a právě sobectví a závist vůči zaměstnancům, kteří jsou schopní si zajistit život bez zaměstnaneckého poměru, vytváří v zapšklých firmách atmosféru, která homeoffice nepodporuje. Není to nádherné, když stejnou službu a stejný produkt pro toho, kdo vám za něj platí vytváříte z místa, které milujete? Jde o efektivitu? Ano.

Já jsme třeba efektivnější všude a jinde než v kanceláři. Mám víc nápadů, víc myšlenek, víc soustředění, víc peněz a méně času tráveného posloucháním keců a problémů kolegů, které vás nezajímají, ruší a snižují produkci práce. Naše nákupčí se opět zavírá v zasedačce, aby měla soukromí. Jenže zasedaček tolik není. Klimatizace způsobuje bolesti hlavy, únavu a nesoustředěnost - lepší pracovat kdekoli jinde. 

Už budu končit čtenáři, neboj

Mít homeoffice nelze nekonečně dlouho. Je to náročné na sebeuvědomění se a disciplinovanou odpovědnost. Ale jde to. Jde to milionům freelancerů, milionům lidí, kteří nemají zaměstnavatele, ale jsou vlastními pány, podnikají, živí děťata či štěňata.

Tolik knih se o tom napsalo, tolik milionářů se narodilo díky psaní těch knih pro lidi, kteří hledají sami sebe, svojí hloubku, motivaci, sny, sebedůvěru. Dalším důvodem proč jsem odešel z práce, kterou jsem na začátku miloval, byla kniha kterou mi můj nadřízený sám doporučil. No ušil na sebe bič, protože debordelizovat někomu hlavu se může otočit. 

Debordelizace kebule

Kniha otevřela stavidla. Ukázala, že mezi námi je hradba v životních hodnotách. Zatímco na prvním místě mých vnitřních hodnot je štěstí, tak druhá strana sepisovala úspěch. Zatímco na druhém místě měla protistrana peníze, já jako každý normální - zdraví. Pokračovalo rodinou a dalšími body, kde si člověk určí žebříček, ústavu svých vlastních hodnot, které mu pomohou se v životě rozhodnout v momentech, kdy je to těžké. Jak mohu spolupracovat s někým, kdo mi štěstí upírá a je zaměřen jen na úspěch sebe samého, na peníze? Nemohu, a tak to šlo z kopce. Prostě někteří panovačníci by neměli číst a když už čtou, tak nepůjčovat a když už půjčují, tak se nedivit.

Závist, sobectví, lakota - pokud máte zaměstnavatele, který je šťastný, když se vám daří i nad rámec mzdy je to požehnáním. Pamatuji si jednoho zaměstnavatele, který dával přednost lidem do zaměstnaneckého poměru, kteří měli exekuce, insolvence, či problémy v soukromém životě. Cíl - když nemá v pořádku finance, mohu ho platem držet v hrsti. No vždy to dopadlo katastrofálně. Firma místo rozvoje a růstu padá a padá a ničeho významného v čase nedosáhla. Úsměvný byl úděs majitele, když jsem mu řekl, že mi nevadí, když mzda nepřijde, že na ní závislý nejsem. Byl jsem jediný z celého týmu? Ano a taky jsem byl jediný, který mu dal výpověď.

Ano i nyní jsem dal výpověď a byl jsem v historii firmy první? Byl. Firma nemá hlubokou historii. O to větší děs v očích topičových - bodejžď by tě sršeň sám - doposud vyhazoval topič uhlí a nyní se uhlí rozhodlo samo. Nazval jsem se uhlím? To jsem ale vůl. Důsledky x chyb, které se zaměstnavatel dopouští se na vás podepisují a zaplňují ten sud pochopení, respektu a tolerance, než přijde ta poslední kundovina, která se tam nevejde a je důsledkem rozchodu. Zaměstnanecký vztah není manželství, vztah plný tolerance, kompromisů a lásky. Je to vztah smluvní, postavený na vzájemné písemné dohodě a blbých keců a otázek při pohovoru a když jedna strana dohodu neplní, tak můžete zvednout kotvy.

No dovolit si to může samozřejmě málokdo. Pouze v momentě, kdy nežijete z ruky do huby a nejste minimálně díky své ekonomické situaci závislí na mzdě, si můžete vyzkoušet svobodu rozhodování a podníkání. Není to pro každého, ale je to krásný pocit. Musíte si však věřit, věřit kamarádům, přátelům a lidem se kterými chcete spolupracovat. Důvěra je základ všeho. Pokud věříte své rodině a ona věří vám, podrží vás nejen na začátku, když se rozhodnete, ale kdykoli v průběhu, když se nedaří.

Já jsem nadšený i z toho důvodu, že zase mohu konečně svobodně psát. Kvůli jistým dodatkům k pracovní smlouvě a pochybným světonázorům nadřízeného to nebylo možné. Raději jsem v sobě tutlal svobodu ducha, kterého nyní mohu zcela svobodně pustit do světa a psát si co chci, protože se mohu přesouvat z role do role. Nyní jsem v roli bloggera, který svoje myšlenky píše do deníčku a je mu celkem u prdele, kdo si ho čte, proč si ho čte a jaké si udělá "uzávěry". Blog je to, co podporuje svobodu. Zaměstnavateli nemůžete říci, že lže, že maže med kolem huby, že mu nevěříte, že nemá pravdu, že utrácí za hovadiny, že....jako svobodný člověk na volné noze se rozhodujete sami pro koho budete pracovat a jaký vztah si k němu vytvoříte. Je nádhera se věnovat jen tomu co je podstatné, nebo tomu co za podstatné ve své profesi považujete. Ale nese to odpovědnost. Stejně i tak je freelancer nebo podnikatel nebo živnostík odpovědný, nemůže si dovolit úplně vše. 

Být živnostníkem je odpovědnost sám za sebe, za svoje činy. Živnostník se neschová za sukni zaměstnavatele a za svoje hlouposti si špinavou kůži na trhu musí nosit sám. 

Z trampolíny jsem se přesunul do pergoly, pes mi olizuje kulky ehm nohu, čmelák otravuje u piva a za krk mi nefouká nasraná klimatizace. Nemám rýmu, nebolí mě záda a prdel, protože jsem si lehl do trávy, když jsem si četl nový projekt. Lehnout si v kanceláři? Moje babička se asi v hrobě obrací, když píšu tento článek. Pro ní byl život v zaměstnání s tou prťavou mzdou a 40-ti letou smlouvou asi jediná možnost a zároveň jistota. V rodině byl první podnikatel po revoluci jen můj strýc. Nevyrůstal jsem v okolí podnikatelů, neměl jsem vzor a tak rozhodnutí se pustit té sukně přišlo až když nastal ten správný okamžik supernasrání a alergická reakce na každý štěk z akvária se záclonkou.

Nasrat se a do prdele odejít do prdele. Přetnout okovy, ukázat všem řiť a dravě a zdravě se rozhodnout. Všem, který tak učiní to přeju a držím palce. Vždyť nemůže být nikdo jiný, než právě můj zaměstnavatel, podnikatel, který by mi to měl přát jako první. Bohužel to nenastalo a nenastane. 

Za zahradou se kouří, někdo tam zapálil tu hromádku dřeva, sirky mám v kapse. Za chvíli přijeli hasiči a tu hromádku uhasili. Soused je zavolal, asi zase řešil jak mi znepříjemnit život, jak jinak než bonzováním. Je to čurimrd s měkkým i. Hasiči hovno hasí a odjíždí. Nechali tam ohořelá polínka, která mohla dohořet. Zbyla by jen hromádka popela. A když už jsem ten svobodný živnostník, mohu si dát po obědě studenou dvanáctku a dvě hodiny spát na stole? Můžu, ale já si lehnu radši do postele. 

Těším se na lidi se kterými budu pracovat, se kterými budu spolupracovat, protože mi budou výzvou a třeba vzorem. Již jsem je potkal a těším se na ně. Nikoli kvůli tomu, že mi budou živit rodinu, ale že budou každý jiný a pokaždé si budu k jejich srdci hledat cestu jinak, což nebude nuda, ale dobrodružství. Dobrodružství v zaměstnání nenajdete, pokud nemáte zaměstnání dobrodruha - například popeláře. Pochválit někoho, kdo vám zaplatí fakturu není lezdoprdelkovství stejného kalibru, jako tomu je v zaměstnaneckém vztahu.

Tam je totiž jiná motivace. Můžeme snad jako bonus, který zaměstnavatelé nabízejí ke mzdě považovat mobilní telefon (budete stále na příjmu), počítač k soukromému využití (můžete pracovat o víkendu), káva na pracovišti (legální doping a podpora výkonu - takže výhoda pro zaměstnavatele), nebo taková hovadina jako je tembuildingové akce (povinnost se kamarádit mimo pracoviště i s těmi se kterými nechcete). Dalšími motivátory jako společná dovolená (to je ještě větší katastrofa - zaměstnavatel vám určí, kdy, kam a s kým pojedete). V inzerci najít skutečné motivátory, které zaujmou na trhu se 100% zaměstnaností - fuška pro personalisty. Personalistika je v poslední době ještě náročnější než si dokážete představit. Personalistika se neučí ve škole, je to obor, který vytváří ještě vyšší výzvy než si dokážeme představit. Začíná doba přetahování se o lidi. Zaměstnavatelé zažijí něco prazvláštního, budou muset změnit svůj přístup k lidem, kteří jim vytváří a nevytváří zisk.

Ale ano, jsou to motivátory. Protože živnostník si musí na ty věci nejdřív vydělat, zatímco zaměstnavatel je zaměstnanci propůjčuje a to i v 21.století, kdy se objevuje prvek BYOD (Bring Your Own Device). 

A co teď? Teď si dáme DELI, obujeme kecky, protáhneme achilovku a jedeme se projet na koloběžce. Protáhnout svaly a načerpat motivaci pro další článek. Vytvořit si čas a náladu pro tvorbu - sen, který si plním. Tvorbu nejen psaním, ale tvořením skutečných hodnot a krásných staveb, kde se neojebává a nešidí. Kde je odvaha a uznání, kde je individualismus a architektura. No na tu se těším nejvíc. 

Závěrem

Proč být tedy živnostníkem? Protože zodpovídáte sami za sebe, za svoje chyby. Nesete kůži na trh a pokud si věříte dokážete víc. Nesvazuje vás pracovní smlouva ani zákoník práce. Nesvazuje vás omezený počet dnů na dovolenou. Pracovat můžete kde chcete a kdy chcete. Ale stále je pro vás jen jediný cíl - spokojený zákazník. Jemu věnujete víc než zaměstnavateli, protože zaměstnanecký vztah se pro mnohé lidi v určitém zlomovém okamžiku stává okovem. Uvolnění a svoboda, odpovědnost a klid. Každý je nějaký. Každý má své chyby a ještě větší chyby. I já je mám, ale musím s nimi žít. Usínám s nimi, ale rozhodně mne nebudí. 

Zaměstnanecký vztah není dnes jistota a to ani v době kdy je nezaměstnanost nulová. Jistota je pouze smrt. Jenže dojít k ní můžete buď nasraný nebo šťastný. Já se rozhodl být šťastný a jít dál sám. Proto držím všem palce. I zaměstnavatelům i živnostníkům. Všichni musí platit daně a živit státní zaměstnance. Jak majitel firmy, tak truhlář. Být freelancer neznamená nic nedělat, ale dělat to pečlivěji s větší odpovědností, ale po svém. 

Joomla SEF URLs by Artio