Sidebar

15
st, srp

BLOGEE
Typography

Proč si někteří lidi úmyslně pod sebou řežou větev? Na jednom nejmenovaném diskusním fóru, jsem sledoval komentáře pod příspěvkem, kde paní majitelka restaurace řešila paralelně nedostatek zaměstnanců v oboru s "případkem", kdy vyhodila číšníka, protože občas přišel do práce pozdě. Ale tato příhodička není ta, která mne zase posadila do židle. Je tu druhá...pro mne zajímavá.

 

Dnes jsem odevzdal klíče od kanceláře a jsem svobodný, jsem tomu rád. Udělal jsem tlustou čáru a ikdyž budu řešit složité věci, tak bez masky, kterou jsem musel nosit. Prodávat rohlíky do Kauflandu můžu jít kdykoli a třeba by mi to dělalo lépe na duši, než stále řešit chyby investorů, zedníků a projektantů. Těch především. 

V pohostinství pracovat je těžké břemeno. Vím to. bydlím vedle restaurace, kde paní majitelka dře od rána do večera a ikdyž jí to sluší, slušelo by jí víc, kdyby byla už opravdu majitelkou. Za 15 let co jsem ji viděl poprvé se nezměnila. Je stále krásná a šikovná, ale unavená. Klobouk dolů, před všemi, kteří to zvládají a je jedno jestli na pozici, číšník, kuchař, servírka, nebo majitel. Stát tomu moc nepomáhá a nízká nezaměstnanost už vůbec. V pohostinství obecně malé mzdy a na lakomých zákaznících na dýškách číšníci nezbohatnou.

Paní majitelka (jiné restaurace) na foru uváděla, že vyhodila číšníka (ne nebyl to host), nikoli kvůli jeho odbornosti, zkušenostem, že by kradl, smrděl, byl drzí, ale protože občas přišel pozdě než měl. Později ale přece. 

Pokusil jsem se o diskusi v tom smyslu, proč to neotočila a místo trestu jej nemotivovala. Nehledala důvod. No to bylo nadávek.

Ale ani se jí nedivím, byla unavená, přepracovaná. Musela totiž díky tomu, že o něho přišla na plac a zůstala tam hodně dlouho. Nemůže nikoho najít. Kousek od zhroucení a tak její komentáře nepsala majitelka restaurace, ale nasraná ženská, která neumí uznat svou chybu. 

„Živý darebák je víc než mrtvý Císař.“ (Napoleon Bonaparte)

Developerská firma, hodně práce, hodně zakázek, hodně peněz a velké riziko, že přehlédnutím drobnosti o hodně peněz přijdou. Na portále jobs.cz už permanentní inzerát na obsazení jedné pozice, permanentní v tom smyslu, že lidi v oboru, kteří tento typ inzerce sledují se diví. Čemu se divit? Kolik reakcí, kolik schůzek, kolik marných životopisů. 

Člověk z vnějšku by se mohl divit, proč tak krásná a zajímavá pozice, minimálně tak jak ji popisují je tak dlouho neobsazená? Kde je chyba? Je chyba v nedostatku lidí na trhu? Ano v tomto oboru je žalostnější, než v pohostinství. Být managerem stavebních zakázek znamená vyznat se ve stavebnictví a příbuzných oborech, obchodování, ekonomii a vyjednávání, mít tah na branku. Mít jakýstakýs přehled v zákonech a neposrat se z "bafnutí" úředníka, či průseru na stavbě. Umět se vypořádat s nesmyslnými požadavky majitele je to nejmenší. Co že nedošli zedníci na stavbu, co že spadly štafle, co že jsou ty posraný dveře obráceně? Že kape kohoutek, že se houpe podlaha, že padá garnýž, omítka, že holubi serou na žebřík....V Africe umírají děti hladem na územích kde se už desítky let válčí, Antarktida mizí před očima. Ale jo, proč ne. Malé věci považujeme za velké, protože sami se cítíme velcí. Přitom je malost tím co nám dělá vrásky na čele. 

Ekonomice se daří, ceny nemovitostí rostou rychleji než by měly, bytů je čím dál méně a kdo ví jak na to, tak nakupuje, staví a prodává. Při růstu zakázek a práce vyhodit jednoho člena týmu, když jsem toho předchozího nenašel a hledal jsem ho úzkostlivě dlouho a nekonečně, než jsem to vzdal?

Ale kdyby jednoho? Po třech měsících druhého? Jako proč? Copak se kolegové vyhazují? Copak vyhodit číšníka, když druhého nemám je normální? Hospodu zavřu, kvůli tomu, že neumím vyjednávat, být emaptický? Ano, raději ji zavřu, protože se nedokážu přemoci a pochopit, proč chodí občas pozdě.

„Každý člověk, ať je to Císař nebo žebrák, má především pečovat o své zdokonalení, neboť jenom sebezdokonalení přináší blaho bez rozdílu všem.“ (Konfucius)

V developmentu není příliš na výběr. Panuje tam přísnost a vysoká odpovědnost. Platy rostou pomaleji než v ostatních segmentech a noční můry jsou zcela běžnou záležitostí. Majitel hospody musí na plac, za pár dní se zhroutí on, nebo restaurace. V nejhorším případě oba. Přenést na sebe práci kolegy tím, že jej vyhodím místo hledání řešení či vlastní chyby si přeci zvyšuji riziko vyhoření a odchodu do "civilu". Ve firmě pak nezůstane ani stavební technik, ani stavební manager, ale ani jejich vedoucí. Proč? Protože si pod sebou uřezal větev. 

Spadl na tvrdou zem reality a nyní tluče hlavou o vypolstrovanou bílou místnost. Na bílé zdi modrou voskovkou pak posílá doktorům dotazy a nelíbí se mu odpovědi. Není čas se podívat do zrcadla a hledat chybu sám v sobě? Proč hledám a nenajdu? Není čas vyhodit sám sebe? Není čas se na čas podívat na druhou stranu řeky, třeba tam bydlí taky lidi a umí něco jiného. 

„I samotnému Císaři, který může všechno, není právě proto mnohé dovoleno.“ (Seneca)

Joomla SEF URLs by Artio